Slunce v žilách - 48. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Zack a Angela.
On má své problémy a je ... tajuplný.
Ona má najeto víc, než Škoda 1100 a přitom je ještě pod zákonem.
Může jim to klapat a nebo někdo jiný zaujme její místo a nebohá Ang zas bude ve stejné situaci? Sama a bez jedu, který ji drží při životě?

24.03.2013 (10:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 529×

Chester

Sedím pohodlně v křesle, nohy na stole a pozoruju dveře, zatímco mám Dianu na klíně a ona se mi choulí na hrudi. Ball má v prstech panáka vodky a prohlíží si ho, jako by byl plný svěcenné vody.

Když se pomalu začnou otevírat dveře a dovnitř nejistě nakráčí Zack se svou osobitou zásaditou aurou, pohladím Dianu po vlasech a probodnu ho uhrančivým pohledem. Neuhne očima, jen si odkašle: „Omlouvám se za potíže, které jsem způsobil… Byl jsem pravdu rozrušený a bohužel jsem to nedokázal ovládnout.“

„Proč jsi byl rozrušenej, chlape?“ Ball do sebe konečně hodí panáka a zakření se.

„Ani se neptej…“ povzdychne si Zack a náhle působí tak unaveně. Sveze se na pohovku a dlaní si přejede po čele.

„No, to my se právě ptáme.“ Nepovolím svůj pohled a dívám se, jak se mu na mokrých vlasech třpytí kapky vody. Musel prolétávat deštěm, protože i černou koženou bundu má lesklou mokrem. „Od Angely jsem se nic nedozvěděl, tak doufám, že nám to vysvětlíš ty, protože je ti doufám jasné, že to, co se stalo, nám v budoucnu může přinést jen problémy.“ Nijak ho nešetřím, i když on je jako schlíplý. „Tentokrát se naštěstí nic nestalo, pokud pominu fakt, že Dexter spadl z okna a rozbil si hlavu…“

Ball se rozesměje. „A po druhý letěl z okna, když ho vyrazil Chester.“ Dostane ze sebe hýkavě a znovu si nalévá.

„Ale příště už to takový průběh mít nemusí,“ dodám a nemůžu se neusmívat, když si vzpomenu, jak se ten srab tvářil.

„Je to ryze osobní,“ upozorní nás a narovná záda, vypne hruď, jako by se snažil postavit tomu čelem. „Ublížil jsem jí při milostném aktu… Chápejte, myslel jsem, že s člověkem mohu provádět sex bez nesnází, ale nedokázal jsem to. Neuhlídal jsem se a ublížil jsem jí.“ Je vidět, že se za sebe a svou „neschopnost“ stydí.

„Já s ní ujel tolikrát.“ Ball mávne rukou a znovu do sebe vyklopí panáka vodky, aniž by nějak dával najevo, že mu vadí, že Zack má sex s jeho bývalou… A vlastně, proč by mu to mělo vadit, když je s Vinnie spokojený na sto procent?

„A od toho všeho se odvíjely moje nechuti. Nejsem ten typ, co by člověku ublížoval a teď..."

Ball protočí oči. „Prováděl jsem jí horší věci…“ Mávne rukou velkou jako lopata a popadne láhev.

Zamyšleně ho pozoruju. Vypadá to, že je z toho vážně zdrblý. „Ta se s váma má. Musíš si na to dát pozor. I při nějaký náruživější akci musíš mít pořád v hlavě, že je to člověk. Navíc při její tělesný konstrukci si musíš dávat o to většího majzla," radím mu, když se mi v hlavě vybaví obraz, který jsem měl možnost před pár hodinami vidět. „Dej tomu čas. Ono se to srovná. Chce to prostě cvik. Po čase už budeš vědět, kde je ta pomyslná hranice."

Zachary mlčky přikývne, zatímco sleduje Cristoballa, který přímo z láhve loká chlast. „Opravdu mě mrzí, že jsem vás tomu vystavil,“ houkne kajícně. „Tyto schopnosti jsou někdy k nezaplacení a jindy bych je raději neměl.“ Další povzdych. „Rval bych si vlasy…“

„Rvi si je, ale buď u ní. To pohlodaný zápěstí jsem jí musel stáhnout, protože jsi ji zapomněl vyhojit. Naštěstí nic vážnýho, ale... asi bys nechtěl, aby ti vykrvácela," reaguju na jeho odpověď a napiju se. Na záčátku vypadal do přesvědčivě a odhodlaně, ale i on se jistý věci bude muset naučit.

„Budu se muset zdokonalit. Jsem v tomto způsobu života amatérem, ale ze všech sil se budu snažit dosáhnout na laťku profesionálů. Nyní mne prosím omluvte, jdu se plazit a omlouvat své mladší polovičce…“

„A ojetější. Nezapomeň, že už má zajeto víc, než čekáš a je zvyklá. Hlavně nebreč a pochlap se. Takových ujetí ještě bude…“ Ball položí poloprázdnou láhev na stůl. „Taky mě omluvte, musím jít, kurva, uspat mou malou holčičku…“ Tvář mu protne něha a perverznost a já ho chápu… Sám mám takové nedospělé holčičky rád a to jen díky Oskarovi…

*** *** ***

Angela

Rozespale zamžourám ke dveřím, kde stojí Zack a tváří se tak nějak provinile. Po tom, co Chaz odešel, jsem si zalezla do postele, ani jsem se nestihla oblíct. I když mi to jeho pití pomohlo a nic mě nebolí, přijdu si nějak unaveně. Opřu se o ruku a pokusím se posadit a až teď si všimnu, že obvaz, kterým mi Chester stáhl ruku, mám nasáklý krví.

„Velice se omlouvám…“ Ten hlas mě vystraší. Hned si ke mně poklekne a já valím oči, ani jsem ho neslyšela vstoupit. Ani jsem ho nezaznamenala. Je fakt, jak duch, pořád tak tajuplnej a tichej. Drápem mi přetrhne obvaz a jemně se do mě zakousne.

Cítím, jak mi do žil vlévá energii.

„Moc mě mrzí, co jsem ti provedl,“ řekne chraplavě, když se ode mě odtáhne a utírá si rty od mé krve, „To jsem rozhodně nechtěl..." Pohladí mě po vlasech, o který jsem hlavně kvůli němu začala pečovat, aby si mě furt nedobíral, že mám na hlavě zacuchaný hnízdo. „Něco jsem ti přinesl..." Starostlivost mu kouká z očí, když ukáže na zbrusu nový šaty z návrhářský kolekce, na kteru jsem čučela v časopisu. Ta firma má sídlo ve vedlejším městě a ten bídák je pro mě musel ukrást!

Usměju se, protože snaha se mu upřít nedá. „Je mi dobře. Zažila jsem horší situace," ujistím ho, i když už nedodám, že to trochu nabouralo moji představu o něm. Ale na druhou stranu se nemůžu divit. Leda tak sobě a svým představám. Je to upír a já pořád chtěla zjistit, jaký by to bylo, kdyby se přestal kontrolovat. Tak jsem to zjistila.

„Nechtěl jsem tě něčemu takovému vystavit..." Prsty mě hodně jemně hladí a líbá mě na rty, jako bych byla ze skla. Takovýhle zacházení od Balla fakt neznám. „Neboj se, nebudu s tebou spát... Jen mi dej šanci odčinit tu neomluvitelnou chybu, kterou jsem udělal." Hlas se mu třese, když se nade mnou sklání.

Tak odnes tu svou novou kořist. Chce se mi říct, ale nakonec mlčím. Opatrně mu vracím polibky, ale nějak se tomu nedokážu poddat. Přitom si v hlavě opakuju, že kdyby se nestávalo nic horšího než tohle, mohla bych si gratulovat, ale... nějak se o tom nedokážu přesvědčit. „Promiň... necháme to na pozdějc, jo?" odtáhnu se od něho.

„Samozřejmě, já to chápu.“ Těžce polkne a pohled, který má jako fialky, mu zvadne. Odtáhne se ode mě na druhou stranu celý schlíplý. Přehdí přese mě deku a přidá na topení, který je u jeho strany. „Nechtěla bys někdy vyrazit ven? Pokud by sis přála, velice rád tě vemu d města… Mohli bychom se ruku v ruce procházet ulicemi. Se mnou bys byla v bezpečí…“ Má tak melodickej hlas, ukolíbává mě díky tomu ke klidu.

„Ráda bych odsud vypadla," odpovím, i když v tu chvíli to vyzní dvojsmyslně. A nevím, jestli to nepochopí špatně, ale... nějak se mi to nechce v ten moment vysvětlovat… Nechávám ho v tom a raději přemýšlím nad tím, jak to vypadá venku a co se změnilo. Jestli po mně ještě jde…

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování