OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 50. kapitola

26.03.2013 (12:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 585×

Chester

„Už asi skončila," zasměju se, když uvidím, jak se Di tváří. Dojdu k ní, odstrčím od ní Dexe a sevřu ji v náručí, abych se ji pokusil políbit. Koutkem oka zahlédnu, jak se Angela ušklíbne, seskočí ze stolu a začne se oblíkat.

Když se na ni pokusí Mike sáhnout, ožene se po něm a plácne ho přes ruku. Zaksichtí se na ni, ale nechá ji na pokoji.

„To je fajn, Chazzy. Užij si to tady! Já se vracím k holkám!“ Diana se mi vyškubne a prudce mě od sebe odstrčí. Tápavě chytí Dexe za mikinu, až se zamračím. „Doprovodíš mě, Dexi?“ Sladce se na něj usměje a vráska na mém čele se ještě prohloubí.

„Moc rád,“ hlesne a chytí ji za oblečení, aby jí malý nezpůsoboval bolest, zatímco já mu ukazuju pěstí. Přes tvář mi probíhá stín, měřím si Dextera drtivým pohledem, ale nakonec se rozhodnu scénu nedělat… Přece jenom mám trochu přebráno a navíc Di mě teď má plné oči, protože jsem se kouknul a ona to nemá ráda. Tupě si povzdychnu a posadím se zpátky na pohovku.

Ball se pořád mračí jako deset čertů, když Angela slézá ze stolu a sbírá svoje svršky.

Angela

„Tak je asi po, jak tak na vás koukám, co?" zasměje se Mike, sjede všechny pohledem a zastaví se u mě.

Pokrčím rameny. „Nejspíš," odpovím a zadívám se na Cristoballa, který mě propaluje ne zrovna přátelským pohledem. „Co je? Něco se ti na mně zase nelíbí?" vyjedu na něho trochu, protože mě Zacharyho reakce vytočila, a jestli se k tomu přidá i tenhle, tak už bude vážně hotovo!

„Není ti Zacka trochu líto, kurva?“ Vyjede po mně stejným tónem, i když dravějším a hrubším. „Myslel sem si, že ses změnila, ale to sem se fakt šeredně splet! Jestli si Diana otevře pusu, tak z toho budeme mít všichni pořádnej průser. A jestli se kvůli tobě neožením, tak ti snad zakroutím krkem! Pěkně vám všem děkuju!“ zařve na celou místnost. Prudce vstane, div nepřevrhne křeslo. Mrští vzteky sklenkou do zdi a vyběhne otevřeným oknem stejně jako zack.

Zalapám po dechu, protože nakonec je to zase celý moje vina!

„Myslím, že Mia ví, co má v posteli," pokusí se to zlehčit Mike, který toho má na triku ze všech nejvíc.

„Já bych z toho nedělal takovou vědu. Dohromady se tu nic hroznýho nestalo. Cristoball přehání. Je to vyklepaný otec." Pokrčí rameny Chester a zvedne se. „Ovšem i přesto odcházím, abych vyžehlil těch pár doteků," zasměje se a ramena mu povolí, jak to na něj dolehne.

„Jdu s tebou," ozve se s povzdychem Dick a zvedne se taky.

Zůstanu tam s Mikeem sama. Se vzdychnutím se posadím na stůl a obejmu si kolena. No, to je vážně skvělý. Nejdřív proti tomu nikdo nic nenamítá a pak jsem ta nejhorší. V Cristobalových očích určitě... a v Zachovým asi taky...

Chester

Když vejdu k Ballovi do ložnice, přivítá mě příjemná atmosféra. Všichni se baví a nálada tady je snad několikanásobně lepší, než v knihovně na Cristoballově rozlučce se svobodou, která nedopadla zrovna podle očekávání. Sere mě, že Dexter na holčičím dýchánku nechybí. Živě se baví s mou nevlastní sestrou Miou, která rozdává úsměvy a je ve své kůži, živelná a impulsivní, když sedí na posteli se zkříženýma nohama. Všichni mají na tvářích připláclé úsměvy, aniž by tušili, co se dělo dole.

Dick se rozhlíží tak nějak zpátečnicky, ale podle uvolněného postoje výčitky neočekával. Má mou ženu přečtenou a stejně jako já ví, že nejspíš nechtěla dělat bouřku a kazit tu zábavu.

Di nenávistně odfrkne, když se Romeo přivine k Desire, jako by se nechumelilo. Moje maličká sedí v koutě a objímá se pažemi. Tady za morouse považují ji, obvykle je černou ovcí a nikdy se nějak moc nebaví, když je mezi lidmi stejného pohlaví. Nemá ráda cizí a nerozumí si s děvčátky. Jak roztomilé stydlivé a nedůvěřivé poupátko, zaksichtím se.

„Kde máte toho mýho?" zajímá se Mia s úsměvem a v zelených kočičích očích se jí blýská pobavením. Prsty si smyslně prohrábne krátké rudé vlasy, které jí dodávají na výraznosti a ladně se protáhne.

„Je ještě dole, dojdi si pro něho," zazubím se na ni a skloním se k Di, která se tváří jako kakabus a choulí se do sebe. „Nechceš už jít? Možná že rozlučka ve dvou bude lepší nápad," pohladím ji po tváři.

„Ne, děkuju!“ procedí temně skrze zuby a tápavě se ode mě odtáhne. Posadí se po několika krocích vedle Samanthy, která ji okamžitě stáhne k sobě. Ruce jí přehodí kolem krku a vlepí jí pusu na tvář.

Přemýšlivě tu novou pozoruju. Až moc to s Dianou umí. Až moc k ní Di přilnula a já nevímm z jakého důvodu. Obvykle má z cizích vítr nebo je těžce přijímá, ale Samantha jako by jí dala něco, co moje žena hledala.

„Brzo tě Zack hodí domu a bude ti zas fajn,“ zavrčí vznětlivě, ale nepokusí se jí ruce ze svého krku sundat.

Vzdychnu a vzdám to. Nechci se tady přede všema dohadovat, když o tom podle všeho nikdo jiný neví.

„Kde je Ballů?" protne hovor hlas Vinnie a já si s Dickem vyměním pohled.

„No... letěl se někam proletět. Za chvíli tu určitě bude," zalžu, protože samozřejmě nemám vůbec páru o tom, kam se on nebo Zachary mohli podít.

„To už Ballů nemá rozlučku?“ vyptává se Vinnie naivně dětinským tónem.

„Ano, už to skončilo,“ zamumlá s odkašláním Dick a prsty se probírá v Desiiných dlouhých černých vlasech.

Stále mě fascinuje, jak moc podobné si jsou. Jak se liší jen v maličkostech a povahách. Zatímco Diana má ironicky pichlavé a sivé, tak Desiiny jsou plné valící se mlhy.

„A jakou rozlučku jste měli?“ vyzvídá Ballova holčička dál, zatímco si prsty mne lem bílých holčičích šatiček, do kterých ji nejspíš navlíknul sám její snoubenec.

Di se ironicky uchechtne a nastraží uši, jako by čekala, co z nás vypadne.

„No..." Zarazím se a hledám nějaká vhodná slova, která by to vystihla, "...krátkou," vypadne ze mě nakonec a neujde mi Diino ušklíbnutí.

„Ne tak hezkou, jako vy. Proto byla tak krátká," přispěchá mi na pomoc Dick a oba doufáme, že jí to jako vysvětlení bude stačit do tý doby, než se vrátí její nastávající a přebere si ji.

„To je škoda, já jsem chtěla, aby měl Ballů krásnou rozlučku."

„Neboj se, Vinnie, oni na tý rozlučce nijak netrpěli. Sakra, řekla bych, že některý si ji užívali až moc," prskne naštvaně moje žena a zvedne se. „Tak si užívejte, mě už to sere. Nazdar.“ Z hlasu jí vyznívá surovost, když se za Dexterovi pomoci, kterému brzo zakroutím krkem, dostává z pokoje.

Dělám, že nevidím Vinniin zmatený pohled, ale než se znovu začne vyptávat, vyjdu na chodbu. Tohle ať si vezme na starost Dick nebo Cristoball, já mám svých škraloupů dost. Vyjdu z domu, abych ho z jedné strany obletěl a dostal se k oknu koupelny. Vím, že tam je sama. Dextera jsem zahlédl, když se vracel a musím říct, že se mi ulevilo. Už jsem počítal s tím, že mu tu hubu budu muset vážně rozbít. Potichu okno otevřu, protože není úplně dovřené a dostanu se dovnitř.

Di už je ve vaně a z teplé vody stoupá pára, která mě fascinuje tím, jak se sráží na jejím těle a stéká v kapkách po hebké narůžovělé kůži. Moje žena se přede mnou omývá a podle broukání se snaží relaxovat.

Tiše za sebou zavřu a opřu se o zeď, odkud na ni mám nejlepší výhled. Nenechal bych ji samotnou ani za nic, mohlo by se cokoliv stát, především teď, když nic nevidí…

Když se však rozbrečí a rozeštká se natolik, že jí po tvářích začnou stékat slzy, sevře se mi z toho hrudník. Se vzdychnutím ji nechávám, aby se vyplakala, i když bych jí tak moc chtěl pohladit a všechno jí to vysvětlit.

Teprve, když usne a voda začíná vychladat, ji opatrně vezmu a postavím ji na zem, kde si ji přidržuju kolem pasu a druhou rukou jí ručníkem přejíždím po dívčím neměném těle. Nebrání se a upadá do příjemného spánku, když ji zabalím do ručníku a strkám ji ze dveří.

„Tak ti pěkně děkuju, Diano!“ ozve se Ball hrubým hlasem, zatímco já na něj dělám oči, aby mlčel. „Jestli si mě kvůli tbě Vinnie nevezme, tak ti slibuju, že tě tomu tvýmu majetnickýmu pánovi předhodím sám!“

Di ustrhne a ve tváři se jí objeví ta samá nechápavost, kterou v ní mám zapsanou já.

„O čem to mluvíš, Cristoballe?“ Dívám se na něj, když mizí ve dveřích.

Moje žena si přitáhne ručník blíž k tělu. „Ale já nikomu nic neřekla…“ hlesne sotva slyšitelně.

Pevně ji obejmu. „Samozřejmě, že ne," klidním ji a otočím se na Cristoballa, který stojí před dveřmi svého pokoje a očividně se bojí vejít. „Tak to už snad stačí, ne? Vážně to přeháníš. Pokud se někdo něco dozví, tak leda od tebe, protože tu takhle řveš!" zamračím se.

„Pusť, chci pryč.“ Skoro vzlykne a slepě začne slézat ze schodů, zatímco si levou dlaní pevně drží ručník, aby jí nespadl, tak prsty pravé ruky pátravě přejíždí po jednotlivých stupíncích.

„No tak, Di. Nemůžeš jít sama. Odnesu tě," navrhuju jí, ale když se brání, udělám to po svém, aniž bych se jí na něco ptal. Chytím ji do náruče a pevně k sobě přitisknu, aby sebou nemohla moc cukat, a pustím ji až dole ve sklepě, kde ji položím na postel a vedle ní hodím čisté věci. „Pomůžu ti s oblečením."

„Nebudu se oblíkat. Není mi fajn, jdu spát! Dobrou!“ hlesne úsečně, vyhrabe se do postele, kde se doslova zachumlá do peřiny jako krtek. Přehodí si deku přes hlavu a mně se do uší dostanou její vzlyky.

„No tak, lásko," vlezu si k ní pod deku. „O nic přece nešlo. Vždyť se tam vůbec nic nestalo. Trápíš se tím zbytečně. Pojď se oblíknout, ať ti není zima," políbím ji na rameno.

„Pláčeš na špatným hrobě," uchechtne se a prohne se natolik, že vystrčí mírně se kulatící bříško.

Nechápavě zabručím.

„Sakra, teď mi to došlo. Já z toho vlastně nedělám takovou vědu, ale…“ Přiloží si mou dlaň ke svému podbřišku.

Zjištění, že tím trpí víc naše dítě než ona, mě zaskočí. „On si myslí, že..." nedopovím, protože Di přikývne. „Tak to se mi na jednu stranu ulevilo, protože s ním bude jiště lepší domluva než s tebou," zazubím se na ni a rukou jí sjedu na podbřišek. „Asi bych to měl odčinit," blýsknu očima a skloním se k její jemné kůži, abych jí začal zahrnovat polibky a šimral jí na tom místě jazykem.

„Au!“ vyjekne a schoulí se do klubíčka. Cítil jsem tu energii, tu bolest, kterou jí pustil do těla. „Řekla bych, sakra, že trucuje a nemá na tebe náladu. Cítí, žes ho zradil a ponížil,“ usykává celá schoulená.

„Hm, takže omyl. Bude s ním domluva jako s tebou," poušklíbnu se a lehnu si vedle, abych ji k sobě přitiskl. „Už je to lepší?" hladím ji po kůži, až cítím, jak jí naskakuje husí kůže.

„Je tebou asi fákt znechucen," usměje se bezelstně a políbí mě na rty, při čemž jí znovu uštědří malý ránu, až usykne a odtáhne se. Absolutně nemám rád, když se odtahuje. Přijde mi to osobní. Patří mi. Patříme k sobě. Ten pocit, že mi nepodléhá se mi nelíbí. „Sakra, ale to bolí. Začni žehlit. Vážně ti děkuju, že jsi mě vystavil něčemu takovýmu a malýmu zničil ten jeho svět, kde měl bejt tatínek tím dokonalým..." Nepokrytě se přede mnou rozbrečí, což… Di nikdy moc nepláče. To už musí být. Před cizími ty emoce nedává vůbec nejevo.

Mně už věří, proto je přede mnou svá, ale jinak… dlouho jsem měl pocit, že je vlastně jiná a nevyznával se v ní.

Její reakce mě zaskočí. Na takový průběh nejsem připravený a nevím, co dělat, když mě v tuhle chvíli malý tak nesnáší a na každý dotek, který věnuju jeho matce, reaguje takhle. Chci ji rukou zajet na podbřišek, ale nakonec to neudělám. Zkusím to jinak. Přitisknu se k ní čelem, protože si vzpomenu na ten zvláštní kontakt, který jsme s naším dítětem díky téhle schopnosti minule měli, a teprve v ní se Di odvážím dotknout, abych jí - jim oběma - dal najevo, jak moc mě to mrzí. Opravdu mě mrzí, že jsem své dítě zklamal, že jsem mu ublížil a Di taky. Sypu si popel na hlavu a zjišťuju novou věc - že ani jeden pitomý pohled na nějakou jinou mi za tohle nestojí.

Nemám pocit, že by to pomáhalo, když se rozbrečí o to víc, ale sama mě obejme.

Cítím, jak mi malý žaluje do dlaně a stěžuje si, že jsem mu ublížil.

Ale už dost, vždyť tatínek se snaží, sakra! Zastane se mě. „Jseš dokonalej…“ hlesne s uslzenýma očima, když se cítím mírně vyšťavený ze všech těch omluv a lásky.

Zakousnu se do ní a cítím vděk a hodně kvalitní dávku lásky. Je ráda, že jsem takový. A já taky. Jinak bych to asi nezvládl. „Takže už se na mě nezlobíte? Už jste mě vzali na milost?" Zadívám se jí provinile do šedých očí a opatrně jí prsty přejedu po podbřišku, když se od ní po chvíli odtrhnu, hlavu naprosto vymytou dokonalou krví. Olíznu si zbytky ze rtů a nosem se jí otřu o tvář. „Vážně mě to mrzí," zachraptím potichu a natisknu se k na ni.

„Nemůžem si tě, sakra, tak uzurpovat pro sebe,“ zabručí přemýšlivě a najde si prsty cestičku přes mou tvář do mých vlasů. Na ty její doteky jsem tak citlivý, že přivřu víčka. „Vždyť ses jenom podíval a on z toho udělá terno. Nevěru, jak kdybys tam pígloval ji, Mikea i Dicka s Ballem.“ Pozoruju, jak se jí koutky zvedají k úsměvu. „Já vím, že nás pořád miluješ a že seš s námi a to se nezmění."

„Je mi jasný, že ti Dick přehrál každý moment," poušklíbnu se.

„Jo, to přehrál, i když ne z vlástní vůle,“ uchechtne se pobaveně.

„Angela s náma trochu blbla a Cristoball jí nakonec nasadil psí hlavu. Taky trochu přehnaný. Ale to je jedno. Prostě se omlouvám. Jste pro mě ti jediní." Stisknu ji v náručí s úsměvem.

Moje maličká protočí oči, jako bych ji tím nudil. Zřejmě nesdílí můj názor na Angelinu nevinnou zábavu. „Nechceme, abys za ní už chodil. Dotýkal se jí. Civěl na ní... Nechcem to oba!" upozorní mě žárlivě a zatahá mě za vlasy. „A my nebudeme chodit za Dexem, slibuju. Trochu mě to vyděsilo, protože ... když na tebe byl malej naštvanej, tak mu Dexterovy doteky vůbec nevadily..." řekne zamyšleně a já se musím odtáhnout.

V dlaních sevřu černé saténové povlečení peřin. „Skvělé!“ usyknu zamračeně, protože to se mě skutečně dotklo. „Mrně podle všeho vážně ví, jak mě vytrestat.“

„Lásko, zkus ho pochopit, nelíbilo se mu. Hrozně k tobě vzhlíží a miluje tě a ty ... jsi ho prakticky podvedl..." Její pohled je vážný. Sice se nedívá na mě, i když se snaží najít směr, kde teď jsem, ale stačí mi, jak se tváří. Surově.

„Jak se tě dotýkal?" změním téma, abych se mohl vztekat nad něčím jiným, než nad skutečností, jak moc jsem svýmu dítěti ublížil.

„Na zadku, v klíně a tak… Samý nevinný místa,“ broukne bezelstně.

Zúžím temně oči a cítím, jak mi rudnou. „Cože?!“ štěknu.

„Klid, Nad-upíre!“ Dá ruce před sebe a pobaveně, ironicky, se šklebí. „Si myslíš, že jsem nějaká Angela nebo co? Omylem mě chytil za ruku, když mi pomáhal do schodů." Posadí se do tureckého sedu a narovná si záda, až se přivře víčka, jako by ji začínaly bolet. „On se mě jinak nedotýká, ví, že mě to bolí. Ale tohle mě nebolelo, divila jsem se... Obvykle dostanu ránu hned, jak se mě jiný upír jenom maličko dotkne a teď nic."

Div nekvetu nadšením. „Hm,“ zamručím nepříjemně. Sáhnu po oblečení, které jsem jí připravil. „Pojď se oblíct, jsi celá promrzlá.“ Sice se mračím dál, ale dělám, že je to všechno vyřešený, i když vlastně není... alespoň ve mně ne.

„Já se nechci oblíkat. Chci spát, sakra. Jsem unavená a není mi dobře. Kvůli tobě mi dává záhul! Prostě jenom přitom, jo, prosim?“

„Pořád tě to ještě bolí?" div nezavyju, ale na její přání dám topení na nevyjšší stupeň, aby jí bylo hezky, i kdyby se ve spánku odkopala. Copak jsem tak neschopný, že se nedokážu postarat o svou slepou těhotnou ženu a naše dítě ve vývinu, které mě má plný zuby?

„Trochu... To víš, viděl v tobě dokonalýho otce a tys dost ostře otřásl jeho světem. Ale neboj, on se z toho dostane. Přece nemůže žít v pohádce a naivně si myslet, že jsme oba dokonalí. V našem vztahu jsem dokonalá jenom já!“ Zuřivě se rozesměje, jako by ji to skutečně pobavilo. Já se nebavím. Jsem stále zamračený a nesdílím to. „Ono ho to přejde, jenom mi dej čas... Je z toho nějakej zarmoucenej. Truchlí… Truchlí, zatímco pohřbívá myšlenku na úžasnýho taťku.“ Další uchechtnutí. Tentokrát si dokonce dává dlaně před ústa a směje se chraplavým ironickým hlasem.

Mám ji rád, ale tohle by mi mělo být protivné… Připomíná mi to jejího otce. Daniela. Jeho jsem nenáviděl, Di miluju. „Ach jo..." ujede mi, když ji balím do deky. „Mám si lehnout k vám nebo..." zarazím se. Dávám jim na výběr. Nechci, aby jí to bolelo, ale nerad bych, aby se to po mé přítomnosti zase zhoršilo. Mrzí mě, že platí za to, co jsem způsobil já.

„Mohl bys hejbnout zadkem a přinést mi něco k jídlu?“ Další ironická poznámka. Di je v ráži a chce si udržet dobrou náladu i přesto všechno.

„Dám vám klidně svou krev…“ Pohladím ji po vlasech.

„No, sakra… Myslím, že by ji zrovna teď moc nechtěl,“ ozve se omluvně. „Je přecitlivělej. Promiň.“

Tím mě rozhodně nepotěší, takže se mírně stáhnu. „Dobře," hlesnu a snažím se potlačit zklamání nad sebou samým. Dojdu jí ohřát velkou sklenici krve, abych se pak díval, jak jí celou během chvíle vypije. „Snad už vám teď bude dobře..." řeknu do ticha. Zvláštní, jaké drobnosti dokážou upíra dostat na kolena. Dítě, které ještě není narozené, drží moje nálady v drobných ručičkách a dává mi zabrat tak, jako nikdo před ním.

„Jenom se prospíme… Díkes,“ zývne a zahrabe se do peřin…

Taky bych se zahral, ale spíš pod zem, dochází mi, když pohledem zírám na její podbřišek.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 50. kapitola: