OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 51. kapitola

27.03.2013 (13:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 686×

Angela

Sedím ve tmě schoulená na gauči v knihovně a zažívám pocit dejavu. Přesně tady a takhle jsem trávila dny po tom, co mi Cristoball řekl, že nejsem ta, se kterou by chtěl dál zůstávat. Celou dobu jsem si tu povídala s Mikeem, a po tom, co si pro něj přišla Mia, jsem tu zůstala sama. Nešla jsem nahoru. Podvědomě vím, že tam Zack není, ale kdyby byl, nevím, jestli bych ho chtěla potkat. Nějak se to celý zamotalo a já si teď nejsem jistá, jestli mi neřekne něco podobného jako před časem Cristoball.

Když vrznou dveře, nejistě zvednu hlavu a zadívám se do dětské nevinné tvářičky.

„Ahoj,“ broukne Vinnie a v bílých cudných šatičkách, zatímco žmolí jejich okraj, přijde malými krůčy ke mně. A zadívá se kolem. „Myslela jsem, že tady najdu Ballůa… On nikde není…“ fňukne a posadí se naproti mně do sedačky. Upraví si šatičky a ruce si složí do klína.

„On není s tebou?" Upřu na ni překvapený pohled. Jindy se od ní nehne na krok a teď už je pryč celkem dobu. Není přece možný, abych ho tak moc naštvala.

Němě zavrtí hlavou a posmutněle koukne do kouta, kde ještě před pár hodinami postával Zack a sledoval mě, jak se bavím… „Mrzí mě, že nevím, kde Ballů je. Trochu se o něj bojím,“ škytne a je na ní vidět, jak přemáhá pláč.

„Nemusíš se bát. Ten se o sebe dokáže postarat. Spíš se divím, že si jen tak někde lítá, když máte zejtra tu svatbu..." Svraštím čelo. „Ale on se určitě brzo vrátí," snažím se zachránit situaci, když vidím, jak se tváří. „Běh si lehnout, ať se na ten velkej den dobře vyspíš," pousměju se.

Vinnie nejistě kývne. Dětsky mi zamává dlaní a krátkými cupitavými krůčky zmizí z místnosti. Když za ní zaklapnou dveře, opět mě zahalí tma. Místnost před tím osvětloval jen lustr z vedlejšího obýváku a teď sem skrz velký okna dopadá jenom svit měsíce a působí na mou osamělost.

Natáhnu se pro flašku, která tu zbyla po tý naší rozlučce a odšroubuju uzávěr, abych se napila rovnou z ní. Nějakým nalejváním do skleničky se nezdržuju. Je to celkem sranda, protože díky dlouhodobý abstinenci mi stačí dost málo. Když se se mnou začne povážlivě motat svět, najednou zatoužím vlízt si do svý postele, nechat se unášet na vlnách a zaspat i tu podělanou svatbu. Ztěžka se zvednu, abych se vymotala z hromady knih rozházených všude kolem a doškobrtala až ke schodišti. Když vidím, kolik těch schodů je, musím si na chvíli kecnout na zem a nabrat další síly. Asi jsem to trochu přehnala, pomyslím si, když se pokusím zvednout a nějak mi to nejde.

*** *** ***

Diana

Probere mě Vinniin radostný křik a nejistě otevřu oči. Žaludek mě bolí, cítím, že malý má hlad a já jsem z toho úplně vyšťavená. „Chazzy?" hlesnu bolestně, ale jakmile pomyslím na jeho krev, zvedne se mi žaludek. Malý je evidentně paličatý po mě a raději nás oba nechá trpět, než by Chazzymu odpustil, že se omylem snesl z podstavce nejlepšího otce na světě.

„Jsem tady. Co je? Není ti dobře?“

Zaslechnu jeho kroky. Zřejmě seděl opodál. Tápavě se zahledím do té tmy. Nenávidím tu nicotu kolem sebe… „Majej nejspíš potřebuje tvojí krev, sakra, ale… Nechce jí. Je tvrdohlavej a mně je zle. Mám pocit, že umřu.“ Zadrkotám zuby, když ke mně dolehne Chesterův intenzivní chlad, který ho odprovází a táhne u z těla, jako by byl soukromá mraznička.

„Tak mu musím zkusit domluvit, nic jinýho nezbývá," řekne trpělivě a já ho za to neskutečně obdivuju. Chester nikdy nebyl trpělivý, naučil se to až později. Z počátku byl tak nevrlej, že byl horší než osina v zadnici. Stáhne mě do náruče a přitiskne se mi k čelu, zatímco mi položí dlaň na podbřišek.

Mírně usyknu, jak to zastudí na holý kůži.

Chester se našemu malému snaží vysvětlit, že tímhle netrestá jeho, ale mě. A já na tom nemám nejmenší podíl viny. Což je fakt. Já Chazzymu před ksicht nahou Angelu nestrkala, to ona je coura a on se rád podívá, jako každej. Chester býval děvkař. Takže postavit před něj levnou nahou prostitutku pod zákonem je pro něj horší než pro alkoholika flaška rumu. Chazzy je totiž starej pedofil, mírně řečeno. Není sice na úplně malý děti jako Ball, ale lákají ho ty lehce pod zákonem a ty těsně nad zákonem. Už se nemůžu dočkat, až ta zrzavá běhna oslaví dvacítku a přestane být pro mýho Nad-upíra sexy. To po ní potom jen koukne a řekne si: Stará rašple…

Co je tohle prosím tě za myšlenky?

Prokletý Dick. Myšlenky génia, vole. Prsknu v duchu a začnu vnímat Chazzyho přemlouvání. Ten je zabraný do přesvědčování malýho nebo malý, c mi víme, co to bude, a sotva si všimnul mých dedukcí.

A víš, že když už si tedy hraješ na pojmenování úchylek, tak když je Chester pedofil, tak ty jsi nekrofil, protože on je prakticky nějaký ten pátek mrtvý?

Olíznu si rty. Teda, Dicku, sakra… Jsi tak perverzní… To se mi líbí! Zavlním se, až Chester zavrčí a pobaveně si skousnu spodní ret.

S tebou to nemá cenu! A Dick to vzdává.

Hurá, křičím z plných plic uvnitř mé hlavy, až se ode mě Chester odtáhne a já ucítím jeho přímý pohled. Omluvně se pousměju. Ucítím jeho dlaň na své tváři, když mi odhaluje křivku krku a pak to jenom bodne a slast se mi rozlije do těla v podobě jeho jedu.

„Jauvajs!“ zařvu, když mám pocit, že mě malý snad nakopnu do žaludku a půlku mi ukopnul. „Budu zvracet!“ Jako mávnutím proutku mám pod bradou cosi železného a dávivě si do toho stěžuju.

„Ohřeju ti krev…“ povzdychne si, když se vyzvracím.

Padnu zády do polštáře. Teda tohle je ale náročný těhotenství!

„Vypij to.“ V prstech ucítím horký hrnek. Opřu se o lokty a pomalu lokám lidskou krev, kterou Zack úspěšně přemisťuje z krevní banky. „Asi budeš muset pít víc a častěji tuhle. Snad to půjde do té doby, než přestane být umanutý. Holt je tvrdohlavý po tobě.“ Políbí mě na čelo.

Žvejk? Sakra, jak po mně?! Chci protestovat, když se ozve rachot v kuchyni a rozevřou se dveře.

„Za chvilinku máme s Ballůem svatbu! Honem se připravte!“ výská nadšeně Vinnie jako malé dítě na celý dům.

Vidíš, tohle je pedofilní. Chlap, co si hraje na tatínka si bere svou „holčičku“. Oznámím v duchu Dickovi a fyzicky cítím, jak zatne čelisti a vjede si do blonďatých vlasů.

Mluvíš o mé sestře!

Jo, přisvědčím, bere si pedofila. Uchechtnu se a podám Chesterovi sklenku. Tápavě ji dám před sebe a tak nějak doufám, že mi ji vezme. Nezklame mě. „Pomohl bys mi do koupelny?“

„Ano, určitě, ale nemusíme tam jít, pokud nechceš. Já to taky přežiju," pousměje se a já cítím, jak mě obléká jako hadrovou panenku a bere mě do náruče. Sotva vrznou dvakrát dveře a já cítím lehké trhnutí, oznámí mi, že jsme v koupelně.

„Bylo by jim to líto, sakra… Nebylo by to fér, jsme rodina." prskám u umyvadla a snažím se probrat. Vinnie podle všeho kolem lítá jako střelená, naprosto nadšené a šťastné dítě, za to podle všeho Angela tak nadšená není. Projde kolem s náladou tak nepříjemnou, až ji cítím v útrobách. Cítím, že stojí u druhého umyvadla a pouští vodu.

„Do háje, to musí tolik křičet? Trhá mi to uši!“ skřípe zuby a já se v duchu pochechtávám.

Kocovina, to je prevít.

„Zvládneš tu svatbu?“ ozve se Chester a já chci, odpovědět, když mi dojde, že se ode mě vzdálil a stojí u ní. Mluví na ni! Zajímá se o ni!

„Já nevím. Nejraději bych si zalehla do postele,“ vydechne sklíčeně Angela a já v dlaních drtím zubní kartáček a snažím se nepodlehnout myšlence narvat jí ho do útrob zadní cestou. Štětinkami na před, aby byla čistá pro další anální použití, když jí Chazzy leze do zadku!

„Tak se na to vykašli a radši se pořádně vyspi," radí jí.

On. Je. Tak. Starostlivý! V duchu usykávám tyto slova, zatímco si divoce čistím zuby a přemýšlím nad tím, proč mi tohle dělá?!

„Musím stejně nachystat Vinnie. Uvidím, jak to bude probíhat," hekne chudinka včera-zlitá a potom, co si vyčistí zuby a rychle si opláchne ten svůj patnáctiletej ksicht naštěstí zmizí.

Znovu se mi udělá špatně a já skrze zuby zaskřípu. Malý nad Chesterem vrtí hlavou stejně jako já. „To děláš ssssschválně?" zasyčím a chytím se za žaludek. Tak nějak si přeju, abych ho pozvracela. „Víš, že ji malej nenávidí a mučí mě, když si myslí, že tyy se s ní bavíš nebo s ní něco máš a ty se tu s ní před náma tak starostlivě vybavuješ a dáváš najevo, že ti na ní snad záleží!“ V duchu si tleskám. Vynechala jsem sprostá slova. Obvykle je nepoužívám, ale v tu chvíli se mi v hlavě vynořovali jako Lochnesska.

„Cože?" hlesne překvapeně.

To si ze mě snad dělá prdel?! A to už jsem hrubá a sprostá ve svém nitru, zatímco kartáček šlehnu ani nevím kam.

„Ale Di, vždyť přece víš, že mám tendenci radit každýmu.“ Chytí mě do náruče a snaží se mě k sobě přitisknout. Na to zrovna nemám náladu! „Nenapadlo mě, že mu může vadit i takvá hloupost - že s ní prohodím pár vět.“

„Sakra, vadí mu to!“ usyknu a hrabu se z jeho náruče. „Je mi fakt mizerně. Břicho mě bolí a ty mi zrovna teď fakt nepomáháš, když tě malej nesnáší a ty namísto, aby sis to vyžehlil u malýho, tak se s tou pubertální pipinou vykecáváš!“ A je to venku. Svatá Kytka!  „Nemá se před tebou zase svlíknout, abyste si rozumněli víc?!“ zařvu už naprosto vystresovaně a zajedu si prsty do vlasů.

„Ty vole, ty řveš, jak kdyby ti černoch vrazil do análu půlmetrovej klacek…“ Mike prochází kolem otevřených dveří koupelny a to stačí, abych se plácla do čela s myšlenkou na to, že to je šílenej dobytek.  

„Promiň... Je pořád tak naštvanej. Cítím jeho emoce a nedokážu to rozeznat, všechno mě bolí," hlesnu zoufale, protože Mike mě tak nějak vyšokoval a pomohl mi trochu myslet.

V koupelně je takové ticho a klid, až se zarazím. Buďto odešel nebo je v šoku. „Nejdeme na žádnou svatbu!“ řekne rozhodně.

Aha, takže byl v šoku.

„Zůstaneme dole v klidu. Budu jenom s váma, budu ti nosit krev a ostatní čas můžeme trávit ve tvým světe. Snad to pomůže. Jestli ne, tak..." umlkne a přitáhne mě do náruče.

Znovu to ve mně začne vřít. „Ty sobče! Takže ty sis užil a já mám teďka přijít o svatbu?! Já na ní chci jít. Ty se můžeš bavit, já chci taky!" zavrčím a zatínám dlaně v pěsti. „Nenechám si ani od jednoho z vás diktovat, kde mám být a co mám dělat! Je mi špatně z tebe i z tebe!" ukážu směrem, kde vnímám Chestera a poté mi ukazováček sklouzne k břichu a to osočuju naše nenarozené dítě. „Přestaňte se mi oba mstít!" zavrčím a cítím, jak mi podbřiškem přestane cukat a já se volněji nadechnu. Chytím se za břicho a začínám se pomalu cítit lip. „Teď se jdu najíst!" řeknu rázně a uvolněně vyjdu slepě z koupelny. Však on se mě někdo ujme. 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 51. kapitola: