OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 54. kapitola

30.03.2013 (16:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 947×

Chester

Moje malička si důkladně pohrála s našimi dětmi a teď si hoví v mém náručí, občas si do mě kousne a napije se. Dávám jí k tomu lidskou krev, aby to pro jistotu zředila a ona si tak nějak debužíruje. Vyprávím jí, jak si naše dvojčata hrají.

Charlie sice zlobí a sem tam Draka vždy třískne po hlavě, ale jelikož máme všechny hračky plyšové, neublíží mu. Naše holčička hračky doslova likviduje. Zakusuje se do nich, až plyš lítá kolem. To Dráček je hodnější. Pokojně žužlá gumovou kachničku a sedí vedle mého nejstaršího syna Redeyese. Redovi září rudě očíčka, když se mračí a pozoruje Char, která mu z ručiček vzala hračku. Ona je mezi nimi vážně nejprůbojnější. Našim dětem rudé oči zůstaly jen při pocitu hladu, jinak má Dráček oči šedé po Di a Charlie temné po mně.

S úsměvem na rtech pozoruju naše dvě ratolesti, jak si spolu hrají, i když Char pořád ještě zkouší Drakovu trpělivost a sem tam ho něčím praští, mám chuť zasáhnout, ale jelikož se Drak vždycky oklepe a ignoruje ji, nechávám je.

„Ještě štěstí, že je Drak takový kliďas," směju se, když vidím, jak svou sestru provokuje nezájmem a tu to akorát ještě víc rozčiluje. Když to ovšem přesahuje i jeho únosnou mez, neváhá jí taky něco hodit na hlavu. Rozesměju se. „Děsím se toho, až budou v upíří pubertě. To se z Charlie asi zblázníme," přiznám obavy a pohladím Di po podbřišku. Se svou třetí ratolestí se mi to podařilo celkem urovnat. Nechal jsem se tím natolik rozhodit, že jsem zapomněl, že s ním pořád musím jednat jako s dítětem, co nemá rozum, takže sice ústupky být můžou, ale nesmí to zajít příliš daleko. To by si s námi za chvíli začal dělat, co by sám chtěl. Přesto pořád ještě cítím nepříjemný pocit viny. Navíc skutečnost, že už pro něj nejsem tak dokonalý jako předtím, mi vždycky vyčaruje hlubokou vrásku na čele, takže se k výchově uchyluju až jako k poslední možnosti. Ponejvíc se mu to snažím všechno vynahradit.

„Myslim, že to zvládneme fajn… Mě jsi v pubertě taky přežil, vychoval a zneužil, tak co…“ rozesměje se Di. „Mám pořád na něco chuť…“ zamručí a zkrabatí čelo. „Fakt hroznou chuť…“ Olízne si rty a zapřemýšlí se se svraštělým obočím.

Sám ji napjatě pozoruju a hladím po podbřišku. Co jí může chybět? Možná syrové maso, na tom ujížděla, když čekala dvojčata.

„Vezmeš mě do kuchyně?“

Zvednu se i s ní. Jsme v obývacím pokoji, stačí mi pár rychlých kroků, a kdyby něco, budu u dětí. „Copak? Už ti moje krev nestačí?" řeknu naoko zkroušeně a pomůžu jí na nohy.

„Mám pocit, že malej chce něco jinýho,“ pokrčí rameny a cupitá ve tmě, která ji obklopuje, zatímco já ji držím za ramena a směruju. V kuchyni nakrčí nos a začichá. Vrhne se jako lovec pes k Dickovi, který na talíř skládá zeleninu. Do prstů vezme oloupaný kousek okurky a strčí si ji do úst.

„Hej, Di! Co to děláš? To jsem měl připravené pro Desire!“ hlesne zoufale Dick, když si moje žena nárokuje vrchovatý talíř zeleniny. „Počkej,“ zarazí se, „ty jíš zeleninu?!“ zavrčí, když si Maličká narve do úst druhý kousek okurky a oba na ni vyjeveně zíráme.

Když mě Dick probodne pohledem dožadujícím se vysvětlení, jen pokrčím rameny a zamyšleně se na Di podívám, protože mi hlavou v tu chvíli projede myšlenka, která mě už jednou napadla, ale já ji zahnal s tím, že to není možný. „Asi přece jen budeme muset začít něco pěstovat," usměju se a vyndám z ledničky další, aby mohl Dick nakrmit svoji polovičku. „Tak co? Už je to lepší?" zastrčím Di vlasy za ucho.

Spokojeně si olízne prsty. „Až tohle celý sežvejknu, bude nám fajn.“ Otočí se směrem k oknu a očividně chce mluvit na Dicka, který je o metr dál. „Hej, Dicky, až budeš dělat další várku, udělej i pro svýho druhýho mazlíka.“ Osloví ho přezdívkou od Angely, ta mu neřekne jinak, než Dicky a on zrovna nechrochtá blahem. Od Di je to obyčejná provokace.

„Ano, to bys mohl,“ usměju se na něj vypočítavě. „Přece jen jsi v tom zběhlejší než já. TO víš, já jsem v krájení ovoce a zeleniny amatér. Jak z toho neteče krev, tak to není nic pro mě,“ dobírám si ho, zatímco se Dick se čím dál víc šklebí.

„Víte, co mi můžete, jo?" zašklebí se na nás přátelsky.

„Pozdravuj Des.“ Mávne Di dlaní zcela špatným směrem, když si Dick dokrájí i druhý talíř zeleniny a odchází.

„Jistě, a povím jí, že jí její zlotřilé dvojčátko sežralo první várku zeleniny!“ zamručí pobaveně a Di mě tápavě zatahá za mikinu.

„Zab ho za ty kecy,“ uchechtne se a hrdě vypne hruď. „Hele, Dicku, bacha, sakra, já mám Nad-upíra a nebojím se ho použít!“

„Tos to nemohla chtít o pár let dřív?" zaúpím hraně, zatímco ji k sobě poutám, protože moc rozhazuje rukama a mohla by se praštit. „To bych to s radostí udělal," zasměju se. „Hele Dicku, měli bychom se, až se ti dvě hrdličky vrátí z líbánek, dohodnout na těch změnách, který tady budeme chtít provést. Je možný, že tu časem přibude ještě víc dětí a..." zarazím se, protože Dickův výraz je přesně to, čeho jsem chtěl dosáhnout. Nějak mu asi uniklo, že je možný, že Cristoball s Vinnie bude chtít mít potomka.

„Víc dětí?“ zatváří se, jako bych mu řekl, že ho chci právě teď odrovnat. Nebesky modré oči má vytřeštěné s naprostou panikou. „Víc dětí?!“ řekne hlasitěji a zděšenji. „Ty jako myslíš…“

„Mysli Vinnie a Balla,“ mumlá Di s plnou pusou.

„Moje malá sestřička přece nebude mít dítě! Je ještě moc mladá!“ Jeho hlas nabírá na oktávách, zatímco mám obavu, aby ten talíř s krájenou zeleninou neskončil spíš než v Desiiným žaludku na zdi.

„Sakra, Dicku! Je starší, než já a už je vdaná. A brzo bude upírkou…“ Při posledních slovech se moje maličká zarazí. Ztuhne v půlce pohybu a pak už jen pouští talíř a padá na zem za ním.

Na poslední chvíli ji udiveně chytím do náruče.

„Co jí je?" strachuje se Dick a hned se nad ní sklání taky.

„Jak to mám vědět? Ty jí pořád lezeš do hlavy," odpovím, zatímco se Di snažím probrat svými doteky, ale nemyslím to v tu chvíli nějak špatně. „Di? Slyšíš mě?" hladím ji po obličeji.

„Je mi fajn…“ zamumlá, když jí prsty tápavě přejíždím po tvářích a pomáhám jí se probrat. „Malej má strach z upírů. Z těch novejch a zlejch…“ Oči má přivřené a ještě se maličko chvěje.

„Z upírů?" opakuje Dick, jako by to slovo slyšel prvně. „To vypadá, jako byste snad ani neměli mít upíra, ale..." nedopoví a střelí ke mně očima.

Ušklíbnu se. „No, jen to řekni. Člověka. Jsem si toho vědom, neříkáš mi nic novýho," přiznám trochu neochotně, protože si to jaksi nedokážu představit.

„Cože? Budeme mít lidskýho týpka nebo týpkyni?!“ vydechne ironicky Di, když ji postavím na nohy a ona se už po druhé složí.

„Do hajzlu," usyknu, když omdlí po druhé.

„Měl jsem mlčet," mumlá Dick a vjíždí si do blonďatých vlasů. Je celý ve světlém a vypadá spíš jako model. Od té doby, co je s Desire, už se neoblíká jako já, ale naopak má styl slušňáka. Světlé džínové kalhoty obvykle doplňuje košilí. Zrovna má na sobě nějakou barevnou kostkovanou a mě hřeje pomyšlení, že Di by se v tomhle nelíbil, i kdyby už viděla.

Zavrtím hlavou. „Stejně bych o tom s ní dřív nebo později mluvil. Napadlo mě to už dřív, i když... je to vlastně nemožný. Nemůžeme mít člověka, za to... hodně lidskýho upíra ano..." vzdychnu a opatrně si ji nadhodím v náručí.

„Myslíš něco jako Di?" Přikývnu a vezmu jmenovanou do náručí, abych se i s ní posadil do obývacího pokoje. Zeleninu i s rozbitým talířem uklidím později, teď chci být s ní a pohledy hlídat děti, kterým brzy přibude nový sourozenec… ten, který je už teď samé překvapení.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 54. kapitola: