OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Svět bez krve - 12. kapitola

20.09.2011 (20:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 676×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

12. kapitola - „Mikeu, ty ses zbláznil!“

Chester

Probere mě dětský pláč a Diina snaha vstát. Ihned ji zadržím, protože na ní vidím, jak ji sebemenší pohyb bolí, ale i přesto se nechává ovlivňovat tou svou bojovnou mateřskou stránkou a jde si pro naše ratolesti.

„Počkej,“ hlesnu a pomohu jí posadit se. Všude ji obložím polštáři, aby se jí sedělo pohodlněji ,a pak dojdu pro dvojčata, která v postýlce křičí. Nejhlasitější je Charmed, proto ji vezmu do náruče a podám ji Di. Přidržuju naši dceru, protože moje maličká má s krmením dítěte menší problémy. Zatímco moji následovníci přibývají na váze, tak Di na rozdíl od nich chřadne.  Jakmile je Char sytá a Di se s ní podle svých možností pomazlí, položím ji vedle na postel a dojdu pro Draka, který v postýlce tiše prská a velkýma šedýma očima si všechno prohlíží. S úsměvem ho vezmu do náruče. On bude ten klidnější… Zatímco ho Di krmí a němě mu vyznává lásku, hladím Charmed po bříšku. A když je i Drak nakrmený, položím ho vedle nás a podám mé maličké skleničku.

„Napij se.“ Di na obsah nedůvěřivě kouká a mírně se mračí, zatímco mne probodává zpytavým pohledem.

„Žádná krev. Nemusíš se bát.“ Usměju se na ni a ona stále mírně nedůvěřivě přebere sklenku a přičichne si. Když si ji přiloží k ústům a lehce se napije, poskočí mi radost v hrudi a já se usměju, zatímco Di přemýšlí o té zajímavé chuti. Když obsah sklenky vypije, spokojeně se usměvu. Dickův nápad nám prozatím vychází skvěle a vypít toho může klidně litry, když bude chtít.

„Je to trochu lepší? Na souhlas stačí jednou mrknout.“ Stanovuju určitá pravidla naší nové komunikace. Hlas se zatím nedostavuje, ale jsem zatím v klidu… ostatně, ono mi ani nic jiného nezbývá. Di mrkne a natáhne ke mně ruku. Povytáhnu poťouchle obočí a podstrčím jí tužku s malým bločkem.

„Takhle to bude lepší.“ Mrknu na ni. Lehnu si vedle ní na bok a podepřu si hlavu dlaní, abych viděl dobře na ni i na naše ratolesti. Di si komicky povzdychne a napíše mi vzkaz.

Co se stalo?

Zádumčivě, plna očekávání se na mě zadívá, jako bych jí to snad mohl povědět. Pokrčím rameny a dívám se, jak se tváří velmi zamyšleně.

„To mi řekni ty… Podle všeho jsi … vypadla z okna. Jen nevím, zda omylem nebo … schválně.“ Di se drasticky zamračí a prskne. Jako bych ji tou odpovědí urazil. Napíše slovo a ukáže mi bloček.

Vole

Vztekle mi ho vytrhne a dá se do dalšího psaní.

Chtěla jsem letět, ale nešlo mi to!

Probodne mě velmi zlobným pohledem a zas se skloní k bločku a agresivně po něm přejíždí tužkou.

Jak si můžeš myslet, že jsem to udělala schválně?! Sakra! Seš sprostej!

Vycení na mě špičáky a je na ní vidět, jak ráda by s tím bločkem i tužkou nějak hodila. Lehce se poušklíbnu a dál si ji beze slov prohlížím. Když zalanaří a uhodí tužkou do bloku, povzdychnu si.

„Tak promiň,“ zasměju se. Pociťuji částečnou úlevu, hned mi přijde situace lepší a komičtější. Zvláštní… Když se se mnou hádá beze slov a i přesto se dokáže vyjádřit tak, jako by to vyšlo z jejích úst. „Jsi roztomilá, když se takhle zlobíš a přitom nemůžeš… Tichá hádka! To by měli vymyslet jako terapii pro cholerické páry.“ Bavím se, zatímco Di zuří. Ukáže mi oplzlé gesto a načmáře rozuzleně vzkaz.

Haha!

Papír vytrhne a mrskne ho po mně, jako by mě jím chtěla bacit. Znovu se uvolněně usměju a sleduju, jak jí opět tuha jezdí po papíře.

To vůbec není vtipný, sakra! Jak sis to vůbec mohl myslet? To mě bolí!

Poslední věta je podškrtlá, abych pochopil vážnost situace. Obličej jí protíná nezkrotný hněv a jakési komické pozdvižení. Přestanu se usmívat a lehnu si na záda.

„Prostě mě to napadlo. Byla jsi… divná, když jsi odcházela. Zvažoval jsem všechny možnosti.“ S hlubokými vzteklými nádechy znovu něco píše po papíře a pak mi blok strčí i se vzkazem přímo před oči. Na bílém papíře se skví jediné slovo:

Děti

„Dicka to napadlo také. Nebyl jsem jediný.“ Trhnu hlavou a posadím se zády k ní. Nechápu, proč se tolik rozčiluje… I když ji vlastně dokáže rozdráždit všechno. Po tom všem, co se nám stalo… Takovému selhání, kdy by pomyslela na sebevraždu, by se nikdo nemohl divit. „Takový zkrat může přijít z vteřiny na minutu a v tu chvíli si nevzpomeneš ani na děti,“ hlesnu do ticha. Zaposlouchám se do třísknutí, které se po mých slovech ozve. To Di odhodila tužku i blok do kouta a evidentně odmítá cokoliv vysvětlovat. Když se na ni po očku zadívám, má ruce křížem a tváří se jako umučená. Jako bych jí vrazil kudlu do zad. Povzdychnu si a zvednu se. Na druhé straně pokoje seberu obě věci a položím je na Diin noční stolek.

„Di… Já neříkám, že jsi ten typ, který by trpěl sebevražednými sklony, ale… stejně jako v hádce řekneš nebo uděláš věci, které bys nejraději vzala zpátky, tak… ve stejném afektu můžeš jednat i v takové situaci. Poháněná jen depresemi a špatnými myšlenkami… Jen ty následky jsou potom mnohokrát horší…“ Má slova vyzní na prázdno, protože Di trucovitě hodí hlavou a pak se mi přesmutnýma šedýma očima zadívá do tváře a odevzdaně zavrtí hlavou.

*

Desire

Vyjdu ze dveří a narazím na Dicka, který drží Mikea pod krkem a tlačí ho ke zdi. Vyjeveně zírám na tu podívanou a krk mám stažený obavou, zatímco v břiše mi podezřele tepe.

„Dicku?“ hlesnu a ihned si sjedu dlaní na podbřišek. Můj upír sebou trhne a vezme Mikea kolem krku, jako by to byl jeho nejlepší kamarád, zatímco se křivě usmívá.

„Co mu děláš?!“ zajíknu se.

„My se jen seznamovali.“ Odstrčí ho od sebe a pohladí mě po tváři, až se mírně oklepu.

„To už jdeš od Di? Jak jí vůbec jde?“ Políbí mě na čelo a přivine mě majetnicky k sobě. Dlaní mi sjede na podbřišek a něžně mě hladí, až přivírám víčka.

„Dlouho jsi nešel… Tak jsem šla za tebou.“ Pohledem těkám po Mikeovi, který se tváří namýchnutě. Jakmile mě spatří, rozkošně se usměje, až zčervenám a skloním hlavu.

„My se nepotřebujeme seznamovat.“ Odfrkne, až zkrabatím čelo.

„Dicku, o čem to mluví?“ Nechápavě je oba probodnu pohledem, zatímco se Mike škodolibě šklebí.

„Neposlouchej ho,“ zavrčí mi Dick do rtů a políbí mě něžně a láskyplně.

„Miláčku, běž ještě na chvíli za Di… Je tam i Chester?“ Němě zavrtím hlavou a nakonec nerada dodám:

„Dianka říkala, že je v koupelně.“

„Tak já tu jen něco vyřeším a pak za tebou hned přijdu, ano?“ zašeptá mi sladce do ucha a na pár okamžiků mě ovane jeho vůně, až se zatetelím. S úsměvem přikývnu.

„Ale neubližuj mu.“ Plaše mu pohlédnu do očí a nechám ho, aby mě jemně laskal na tváři a vinul mě k sobě jako svůj nejdražší poklad.

„Neboj se.“ Zatváří se jako anděl, což mu díky něžnému vzhledu, blond vlasům a nebesky modrým očím nedělá problém.

*

„Už jdu!“ Zavolám, když slyším Dickovo volání. Na ostro si obléknu kalhoty a vyjdu ze dveří, zatímco si ručníkem ještě suším vlasy.

„Co je?“ Zadívám se na něj a všimnu si, že mu za zády stojí naše kořist.

„Ještě ho potřebuješ?“ Kývne k němu Dick a vycení špičáky.

„Že bych s ním něco provedl.“ V očích má krvelačný odlesk, na který u něj nejsem zvyklý.

„Nepotřebuju ho, ale tím pádem ho nechci ani zabít, ani mučit.“ Probodnu ho odmítavým pohledem. Jestli má potřebu si hrát, ať si raději letí někam jinam. Nerad bych tomuto riziku vystavoval svou maličkou.

„Hodím ho mezi lidi,“ pohrdavě se ušklíbne a vzdychne si.

„Ne. Já tu zůstávám.“

„Kurva, cože?!“ zavrčí Dick, až pobaveně zvednu obočí.

„Mikeu, ty ses zbláznil!“ Zacloumá s ním natolik, až mladík na chvíli ztratí půdu pod nohama. Když ho pustí, oklepe se a probodne ho naštvaným pohledem.

„Ty vole, někdo tu musí bejt, abych chránil ty dvě křehulky!“ Ušklíbne se tak nápaditě, že Dick stiskne pěsti a hrdelně zavrčí.

„Ty hajzle!“ Popadne ho a tvrdě přitlačí ke zdi, až Mike lapá po dechu.

„Klid … ty vole!“ heká a brání se. Zvednu oči v sloup, hodím ručník v koupelně na podlahu a odervu Dicka od toho provokatéra.

„O co se tady jedná?“ Očima přelétávám z jednoho na druhého, protože uvnitř mě sídlí zvláštní pocit.

„O nic!“ vyjeknou oba naráz tak rychle, že mě to vážně nepřesvědčí.

„Ale zůstanu tady, ty vole. Pro jistotu!“ Protne nás Mike přemýšlivým pohledem a zádumčivě kývne hlavou, jako by to pro nás bylo to nejlepší, co může udělat.

„Nejraději bych tě hodil do města… Nebo prohodil oknem v sedmém patře paneláku!“ doplní Dick a dá si ruce křížem. Pohlíží na naši kořist s vrchu, ale beztak mi něco nesedí.

„Ať rozhodne Chazzy… Je to jeho barák, ne?“ Ušklíbne se a Dick se tupě zamračí a pohlédne ke mně. Odměřím si je dalším podezíravým pohledem, ale pustím je. Potřebuju jít za Di. Jsem nesvůj, když je takhle bezmocná a já jsem bez ní.

„Řekni mi jediný důvod, proč bys tu chtěl zůstat? Jsme upíři a ty jen člověk. Trochu riskantní pro obě strany, nemyslíš?“

„Ty vole, Desire mě tu chce… Přece ji nenechám jen tak bejt, když po mně tak moc touží.“ Blahosklonně se usměje, zatímco se Dick zatváří přímo smrtonosně.

„Kurva, co to meleš?! Ona tě tu nechce! Já tě tu nechci! Táhni, ty debile!“ zařve na něj pronikavě, až se Mike znovu provokativně ušklíbne a opře se o zeď. Chytím Dicka za ramena a pro jistotu ho mírně odtáhnu.

„Už jsem klidnej!“ štěkne po mně a vytrhne se mi. Když k němu znovu přistoupí, jsem stále ve střehu a oba je pozoruju.

„Měl bys vážně odejít, Mikeu… Tady je to pro lidi dost nebezpečné. Mohl by se ti také stát nějaký smrtelný úraz a to bych… vážně nerad.“ Děsivě vycení své špičáky.

„Nech toho Dicku,“ zavrčím lehce a pak se otočím na Mikea.

„Tak to snad, abychom přizvali i Desire, ne?“ zúžím zle oči.

„Podle čeho soudíš, že tě tu chce? Vždyť se vůbec neznáte…“

„Už jsme se seznámili dostatečně…“ Hlesne a mlsně se olízne, až Dick znovu vystartuje a já ho na poslední chvíli chytím, aby mu nerozerval krk.

„Já ho zabiju!“ usykne, zatímco ho odtahuju stranou. Klepe se a snaží se svůj vztek udržet na uzdě. Vlastně… Takhle naštvaného jsem ho ještě neviděl.

„Des je u Di. Jak je na tom vlastně je?“

„Je u Di?“ opakuju s úsměvem.

„To jsem rád.“ Moc se mi ulevilo, že tam není sama.

„No, zatím žádná změna…“ Pokrčím rameny a pak se znovu otočím na Mikea.

„Hele, já tu nemíním řešit nějaké spory nebo čekat na chvíli, kdy mi ve spánku zabodneš kůl do hrudníku.“ Ušklíbnu se na něj.

„Přesně tak! Proto jsem ho chtěl hodit do města. O tebe strach nemám, ale Di by se jeho návštěva asi moc nelíbila!“ poukáže na nebezpečí, které pro ni znamená. Zúžím oči a chvíli Mikea pozoruju.

„Dobře, tak ho tam hoď, ale… žádné zabíjení ani mučení.“

„Neboj, chtěl jsem ho jenom vyděsit.“ Protočí Dick oči a zachechtá se.

*

Ve chvíli, kdy Dick zacloumá Mikeovy límcem a já chci jít za Di, se otevřou dveře od naší ložnice a vyjde Des. Sjede mě pohledem a chce něco říct, když si všimne těch dvou.

„Dicku!“ Její křik se rozšíří po chodbě přímo poplašeně.

„Co to s ním děláš?!“ Povzdychnu si a jdu za ní, protože jen bůhví jaké drama nás nyní čeká. Jakmile ho Dick pustí, vrhne se Mikeovi kolem krku a já se zašklebím. Má stejné zachraňovací reflexy, jako její divočejší sestra.

„Co to kurva je?!“ vyhrkne Dick a hmátne po Mikeovi, který se zatváří velmi posměšně a přitiskne k sobě Desire na doraz.

„Des… Musíš být se mnou!“ šeptá zmateným hlasem a houževnatě ji drží v náručí.

„Dicku, proč mu ubližuješ?!“ Pláče a objímá naši kořist kolem krku. Přijde mi, jako bych něco podobného už někdy zažil… Zadívám se na svého zuboženého kamaráda výmluvným pohledem a on jen odfrkne.

„Miláčku, neubližuju mu! Vždyť jsem mu nic neudělal… Mikeu, řekni jí to!“

„Musíš být se mnou, Des… Aby mne nezabil.“ Škodolibě se šklebí a hladí ji po vlasech, zatímco mhouří oči a uštěpačnost mu sálá z celého těla.

„Ty,“ ukážu na Mikea. „neříkej hlouposti. Nikdo tě zabít nechce a Desire, ty se uklidni. Dick ho chtěl vzít jen zpět do města. Nechtěl mu ublížit.“ Konejším ji a snažím se tu situaci uklidnit, protože bych nerad, aby se Di nějak rozrušovala.

„Lásko, prosím… Slibuju, že se ho ani nedotknu! Pojď, půjdeme spolu za Di…“ Láká ji k sobě, zatímco si Desire roztírá slzy po tvářích a nevinně po něm pokukuje. Oči se jí lesknou a šedé duhovky má zachmuřené.

„Neposlouchej je… Lžou ti!“ Našeptává jí Mike jako špatné svědomí a boří se nosem do temné a husté hřívy, kterou má před sebou.

„Mikeu, kurva, neser se do toho!“ Zavrčí hněvivě Dick a zatne pěsti, jako by mu chtěl v příštích okamžicích rozdrásat obličej. Tvář má zakaboněnou, špičáky vyceněné v křivém úsměvu. V očích se mu nebezpečně blízká. Jeho výstižný výraz zjihne teprve, když si Desire sáhne na krk a já ucítím vůni krve. Zbědovaně na nás pohlédne a zděšeně pootevře rty.

„Do hajzlu,“ usyknu a zašklebím se.

„Kurva!“ zavrčí Dick mohutněji a natáhne k ní ruce.

„Des, pojď sem!“ jeho hlas je tak autorativní, že jen fňukne, ale překoná tu metr a půl dlouhou vzdálenost s dvěma zaškobrtnutími.

„Co se to děje?!“ ptá se Mike vyplašeně a oba si nás prohlíží, jako by nás viděl poprvé.

„Lásko, o nic nejde… Nic to není. Jen trocha krve. Budeš v pořádku a malý také. Jen tě… kousnu.“  Snaží se ji utišit, ale Desire se po jeho slovech rozklepe ještě více. Dick protočí panenky k nebi, zatímco polohlasně sprostě nadává tak, že to k lidským uším ani nedojde.

„Jdeme!“ Pevně chytím toho vola za krk a táhnu ho k Chris do pokoje. Jakmile rozrazím dveře, u okna se mihnou blonďaté dlouhé vlasy a ozve se dlouhé zděšené povzdechnutí.

„To jsem já… neboj se.“ Hlesnu a přicvaknu ho pouty k posteli, zatímco po mně Chris nejistě těká očima.

„To je jen pro jistotu… Aby ses nám tu zas neprocházel bez dozoru do té doby, než rozhodneme co s tebou!“ zašklebím se na Mikea a otočím se na Chrisante. Zabodává se do mě ustrašenýma hnědýma očima a kouše si spodní ret.

„Pohlídej ho prosím a za nic na světě ho nepouštěj.“

„Proč? Nechal jsi přece Di, aby mu ublížila.“ Zamumlá a zadívá se na špičky svých bot. Trucovitě ohrne horní ret a skloní ještě více hlavu, až za tou blonďatou záplavou není její tvář ani vidět.

„Jen do něj, kočičko!“ Zasměje se kořist podbízivě, až po něm šlehnu hrozivým pohledem.

„Ty drž hubu!“ obořím se na něj.

„Chris… Neštvi mne ještě ty!“ zavrčím podrážděně, až ode mne šouravě o krok odstoupí a schová si dlaně za zády.

„Chestere, prosím!“ zašeptá tiše. Zamračím se, chytím ji za paži a provedu celým pokojem až na chodbu, kde za námi s bouchnutím zavřu dveře a donutím ji podívat se mi do očí.

„Co se děje? Není to upír. Nic ti neudělá, tak to s ním chvíli vydrž.“

„Ne, Chazzy, prosím ne. Já s ním… v jedné místnosti prostě být nemůžu.“ Zašeptá zděšeně a rozechvěje se, až jí na pažích naskáče husí kůže. Nedůvěřivě si ji prohlédnu.

„Raději bych byla s upírem než s ním.“

„Něco ti udělal?“ zajímám si, zatímco na ni otcovsky shlížím a shrnuju jí vlasy z čela, abych jí viděl do očí.

„Ne. On ne.“ Zaskuhrá a zavrtí hlavou, až se jí blonďatá hříva roztáhne po ramenou a spadá jí na tričko, kde má opět dětinskou panenku, což by Di nepřekousla.

„A kdo tedy?“

„Nikdo!“ vyhrne a odskočí ode mne tak rychle, že prudce narazí do zdi a odře si loket.

„Nech to být!“ Tře si místo, kam se udeřila a uhýbá přede mnou pohledem.

„Proč mi to nechceš říct?“ Jedním krokem zruším vzdálenost mezi námi a natáhnu k ní ruku, abych jí palcem setřel neposlušnou slzu, která se jí kutálí po tváři. Zahledí se mi pronikavě do očí, se vší zamilovaností a touhou.

„Já se … za to … stydím.“ Hlesne a zavře oči. Tvář se jí zkrabatí hrůzou, jako by myslela na něco nepříjemného a děsivého.

„Jestli ti někdo ublížil, tak by se za to měl stydět on, nikoliv ty.“ Zúžím oči a odmlčím se.

„To proto jsi utekla z domova?“ Jen mlčky přikývne a zhluboka se nadechne.

„Bála jsem se, že… se to stane znovu. Nedokázala… jsem se jim podívat ani do očí.“ Zřejmě ji to skutečně bolí, protože v tónu jejího hlasu to tak vyznívá.

„Měla jsi mi to říct… Nenechal bych ho u tebe.“ Pohladím ji s povzdychnutím po vlasech.

„Já… nemohla jsem.“ Hlesne a zavrtí hlavou.

„Bála jsem se, že… by ses ke mně obrátil zády. Že už by ses na mě také nemohl ani podívat.“ Rozpláče se a ihned si strčí dlaně před tvář, abych to neviděl.

„To je přeci hloupost, Chris… Neplakej!“ přitáhnu ji k sobě do pevného soucitného obětí a políbím ji do vlasů. Vdechuju vůni jejího strachu i bolesti a… zvláštní je, že mi to nedělá dobře.

„To bude zase dobré… Spraví se to, věř mi.“

„Promiň. Já vím. Já se cítím tak…“ Tupě přikývnu, jako bych jí uměl číst myšlenky.

„Děkuju ti, že jsi mi pomohl… Zachránil jsi mi život.“ Šeptá s houževnatě semknutými víčky a třese se v mé náruči. Snažím se ji jemnými doteky ukonejšit a pomalu to zabírá.

„Neomlouvej se a neděkuj. Není důvod ani k jednomu.“ Držím ji pevně a snažím se jí dát pocit jistoty a bezpečí.

„Tady se ti nic nestane. Nikdo ti už neublíží.“

„Já ti věřím.“ Vydechne důvěřivě a zadívá se mi do očí.

„Prosím, nenuť mě být s ním v pokoji.“ Zašeptá prosebně a prsty mne rozechvěle pohladí po tváři svými horkými prsty, až zúžím oči. Není to nepříjemné, právě naopak.

„Odvedu ho do sklepa, neboj se… Něco si na tebe dovoloval, když tu s tebou předtím byl?“

„Ne… Jen se bojím.“ Zamumlá a když ji pustím, začne si třít paže, protože je jí díky mně zima. Snaží se setřít si znovu ty neposlušné slzy a usmát se.

„Neboj se. Není čeho.“ Věnuju jí srdceryvný úsměv a setřu jí mokré tváře. Pak se obrátím ke dveřím a prudce vezmu za kliku, abych vystěhoval toho vola. Sedí na posteli a tváří se zamyšleně, když mě uvidí, zamračí se ještě více.

„Tak se zvedej, změníš působiště.“ Divoce se ušklíbnu a odemknu mu pouta.

„Proč, ty vole? Já chci bejt tady!“

„Na to se tě nikdo neptá. Jdeme!“ zavrčím ostře a jedním pohybem ho postavím na nohy, jen sebou cukne.

„No tak, kočko, řekni tady Chazzymu, že chceme zůstat spolu!“ Podívá se na ni a pak se zarazí. Tvář mu protne jakási obezřetnost a starostlivost.

„Ty jsi brečela?“ Chrisante si dá dlaně před tvář a obrátí se k nám zády.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svět bez krve - 12. kapitola: