OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Svět bez krve - 14. kapitola

24.09.2011 (11:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 840×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

14. kapitola - „Nedělej si starosti.“

Dick

„Desire…“ zašeptám útlocitně. Má Desire! Cítím, jak mě Chester ihned pevně drapne za paži, jako by měl obavu, že se jim rozeběhnu vstříc, ale já nemohu. Nejsem vzteklý, jsem naprosto na dně.

„Dicku?“ vyjekne překvapeně a tváře jí zčervenají. Urychleně se z Mikea zvedne a snaží se zahalit do košile, aby před námi nestála nahá, i když to je to poslední, co mě v této situaci zajímá! Je mi jedno, že ji Chester sjíždí hodnotícím pohledem a zřejmě usuzuje, jak moc si jsou s Di podobné.

„Já … nějak se to seběhlo…“ Blekotá a couvá do rohu místnosti. Těkám pohledem po ní i Mikeovi, který se mi šklebí do tváře, a cítím se tak prázdný. Tak zrazený. Celé tělo jako by mě bolelo. Copak je možné, aby měl upír zlomené srdce? Zhluboka se nadechnu a zas ucítím Chazzyho pevné sevření na rameni.

„Ty hajzle!“ zavrčím. Mike se situací evidentně moc baví. V mysli mi probíhají způsoby, kterými bych ho umučil a zabil, ale na povrch dávám najevo jen ten vztek a bezbřehou hořkost, přestože cítím ponížení a bezmoc.

„Dicku… Nestojí ti za to.“ Snaží se Chester, když vidí mou agresivitu. Ale já nejsem agresivní, ale zlomený! Na Desire už se ani nepodívám. Coura! Jak mohla?! Vždyť čím jsem ji k tomu dohnal? Proč jsem si něco takového zasloužil, když ji věrně miluju? Copak se mi mstí za to, že se mnou má dítě, které nechce? Zakolísám v kolenou, čehož si naštěstí nikdo nevšimne. Trhnu sebou, aby mě Chazzy pustil a se vztyčenou hlavou a zborceným světem vyjdu schody. Ani nevím, kam mě nesou, ale je jen jediná osoba, která by mi teď pomohla byť jen pokusit se znovu nadechnout…

„Di?“ Bez klepání dovnitř strčím hlavu a ztratím se v jejích šedých, usmívajících se očích. Na tváři má dravčí úsměv, přestože je stále v posteli a moc nepohyblivá. Posadím se na její stranu postele a velmi jemně ji obejmu. Hned se ke mně přitiskne a zamručí mi do ucha, zatímco mě hladí po vlasech. Když se od ní odtáhnu a s nešťastným úsměvem ji políbím na čelo.

„Mám tě moc rád.“ Můj hlas zní až moc přecitlivěle, proto rychle zakašlu a křivě se usměju. V jejích duhovkách vidím tu samou něhu a lásku. Poťouchle na mě mrkne, dá si pusu na dva prsty, které mi přilípne na rty, až přivřu oči.

„Už je ti lépe?“ Jen hrdě přikývne a pohodí hlavou k postýlkám. Ihned se postavím a přejedu ty dva drobečky očima. Tak moc jsem se těšil na vlastního syna, že jsem se zapomněl zeptat Desire, jestli ho vůbec chce… Jestli vůbec chce mě.

„Jsou roztomilí.“ Hlesnu a přejdu okouzleně k postýlce. Charmed se rozvaluje a dlaně mačká v miniaturní dětské pěstičky. Rozhazuje buclatýma nožičkama a svérázně kolem sebe kope. Je celá Di, až na ty temné oči. Dracula je klidnější. Rozhlíží se a mrká víčky. Je uvolněný a občas si zívne. Tlumeně vzdychnu a vezmu tu malou rošťandu do náruče, protože Drak bude brzy spinkat.

„Promiň… Nevěděl jsem, kam jinam jít.“ Zahučím nerad a hrdinsky se ušklíbnu. Podám Chesterovi jeho dceru, protože od té doby, co vešel tiše do dveří, na mě nedůvěřivě zhlíží. Di se zamračí a v očích jí tane otázka: Co se děje?

„Co by se dělo? Všechno je … fajn.“ Usměju se a pohladím ji po vlasech.

„Nedělej si starosti.“ Zřejmě bych měl odletět, přijdu si tu tak trochu navíc díky těm Chesterovým pohledům.

„Klidně tu můžeš zůstat…“ usměje se na mě přátelsky, jako by se konečně probral.

„Díky…“ Snažím se zakrýt povzdych, protože Di po mně zas kouká přímo tázavě se zvednutým obočím. Má dar ze mě dostat absolutně všechno, co si umane. Nerad bych jí svým trápením teď trpčil život, proto se rozhodnu odletět, i když právě s nimi se cítím jako bych patřil do rodiny a všechno byl jen zlý sen.

„Nechám vám prostor.“ Ušklíbnu se a snažím se, aby to znělo eroticky, tím bych mohl v Di vzbudit rozpaky a vyhnout se tak němým dotazům. Políbím ji na čelo, ale ona mě pevně chytí za zápěstí a důrazně se mi zadívá do očí. Je to paličatý pohled, při kterém se musím ušklíbnout.

„Fakt jsem v pohodě.“ Obrátím oči v sloup. Ve tváři se jí zračí nedůvěra tak jasná, až se znovu křivě usměju.

„Ty mi nevěříš? Ale běž! Jsem jenom hladový… Půjdu někoho zakousnout!“ blýsknu hravě očima, až se na mě rozesměje. Mám moc rád její šťastný smích. Pustí mě a popadne ze svého nočního stolku sklenku se svou “limonádou“. Ťukne o sklenku a sebejistě se usměje. Když se hltavě napije, slastně mě bodne v břiše. Tak alespoň něco se nám podařilo…  Významně hodím pohledem po Chesterovi a usměju se.

„Stavím se tu pak…“ Usměju se na ni a pak se zastavím v půlce pohybu, protože ucítím upřený pohled.

„Tedy pokud to nebude vadit,“ polknu a zadívám se na Chestera vyčkávavým pohledem. Di vrtí vesele hlavou, ale reakce mého kamaráda je pro mě důležitější. Nerad bych rozvrátil vztah ještě jim.

„Nebude… Proč by mělo?“ Smutně se pousměju a vymaním se z Diina sevření.

„Díky.“ Hlesnu a vděčně se na oba usměju.

*

Chester

Po očku sleduju Di, jak dopíjí svou sklenku a dostává do sebe syrové plátky masa, které téměř drtí upířími zuby. Tváří se při tom spokojeně a to mě utěšuje. Když se na mě zadívá, zúží oči a tak nějak nepřítomně pohlédne z okna, ve kterém před chvílí zmizel Dick. Také bych jí chtěl rozumět beze slov, odhadovat správně slova podle gest tak, jak to umí můj blonďatý kamarád i sok v jednom.

Něco se děje?

Di netrpělivě třískne tužkou do notesu a zamračí se, protože jsem se zamyslel. Je netrpělivá a nedůtklivá, když není po jejím. Kdyby nebyl tak zdrcený, usmál bych se tomu. Ale teď vůbec nevím, co jí na její dotaz odpovědět. Stojím a zamyšleně si okusuju spodní ret, zatímco se snažím nedat na sobě tu nervozitu tolik znát, přestože mi svírá hruď, jako by to nebyla Desire, která si tam dole užívala s Mikeem, ale moje maličká.

„Desire… Trochu zlobí,“ vypadne ze mě a tvář mi protne zuřivý škleb. Di pobaveně zvedne obočí a nedůvěřivě se ušklíbne.

Co provedla?

Ukáže mi bloček a já si povzdychnu. Posadím se na okenní parapet a zadívám se do potemnělého okolí. Stíny dodávají všemu děsuplný ráz, který mám rád. Díky tomu tichu, které zde panuje, slyším i trávu růst. A když klid protne hrůzný výkřik bolesti, uklidní mě to.

„Ublížila mu … tím nejhorším způsobem.“ Bodne mě v hrudi, když si tu scénu opět vybavím. Di nakrčí nos a pootevře rty, jak se diví bolestnému stylu, kterým to říkám. Ano, cítím to také. Zasáhlo mě to, protože jsou si tak podobné… Bleskurychle seskočím z okna, až ji tím vylekám. Kajícně ke mně natáhne ruce v náznaku objetí, jako by cítila vinu. Když se vedle ní posadím, stáhne mě k sobě a obě dlaně mi přitiskne na tvář. Dívá se mi šedýma nevinnýma očima do těch mých, jako by ve mně chtěla číst. Když pevně zavře víčka, něžně mě políbí na rty. Vdechnu její vůni a užívám si jejího doteku. Přitisknu ji k sobě jako by to bylo naše poslední objetí. Vážně mě to vzalo… Stále si na Desiino místo dosazuji svou maličkou a místo Mikea… Oskara. Pak si vzpomenu na náš nevydařený sex a pustím ji. Oskárek mě bude strašit do té doby, než mě snad někdo probodne kůlem! Di pokrčí nos a zmateně pozoruje ty náhlé změny.

Chazzy! Sakra, co se děje?!

Zamává mi blokem před očima a zoufale odfrkne, abych ji neignoroval. Zhluboka se nadechnu a promnu si oči. Pak se chytím za kořen nosu. Říct to nahlas a uvědomit si to, co Desire dokázala udělat, je ponižující a komické zároveň. Myslel jsem, že v Dickovi má všechno… Nechtěl bych být teď na jeho místě.

„Podvedla ho,“ vydechnu zmučeně a svraštím obočí.

„S kým?!“ zaskřehotá Di a rozkašle se. Zvuk jejího hlasu mě zasáhne jako přílivová vlna. Ihned zpozorním a podám jí sklenku krve, aby se mohla napít a utišit svůj chrapot. Vyděšení se u ní pere s radostí. Hladově se napije a najde svůj hlas znovu.

„S kým?!“ Mluví tiše, ale odhodlaně. A už je slyšet i ten její zádumčivý sarkastický podtón. Pousměju se. Měl jsem pravdu, hlas se jí postupem času vrátí. Položím sklenku na stolek, přeskočím svou maličkou a lehnu si na bok na své polovině postele. Hlavu si podepřu rukou a důmyslně se na ni zadívám, sledujíc přitom upřeně její reakce.

„S tvou svačinkou…“ Di nechápavě zavrtí hlavou a oči jí zvlhnou.

„Dick je viděl?“ zasípe a tváří se nad míru vyděšeně a nechápavě. Zúžím oči, jak se snažím rozluštit její pocity a přikývnu.

„Oba jsme je viděli … Zrovna se dostávali navzájem na vrchol,“ zamumlám a ušklíbnu se. Di se obličejem mihne stín, ale než stačí cokoliv zaskřehotat, ozve se tiché klepání na dveře.

„Dále,“ zamračím se a, když do dveří vejde červenající se a ubrečená Desire, uhnu pohledem. Di na ni hledí s nejvyšší dávkou opovržení a prská, co jí to její stav dovoluje.

„Je tu Dick?“ řekne její sestra tiše a postaví se naproti naší posteli. Očima se zabodává do špiček svých bot. Tvář má celou od slz, oči zčervenalé a oblečení pomačkané v zápalu chtíče.

„Ne!“ zaskřehotá odměřeně má maličká a zmučeně sebou trhne. Tváří se nadmíru ironicky a bezduše se šklebí, ale nevěřím, že právě tohle jsou její pravé pocity.

„Di, ty už mluvíš!“ Váhavě se usměje a přijde k ní blíž, když však vedle své ďábelské sestry poklekne a chce ji chytit za ruku, má maličká se jí prudce vytrhne a zasyčí.

„Co sis sakra myslela?!“ peskuje ji tiše a vrčí.

„Dick tě miluje! Chováš se jako … děvka!“ Její hlas zní zbědovaně. Náznakem s Desire zatřese, ale ještě nemá sílu.

„Ty už to víš?“ vzlykne Desire a hodí po mně zbědovaným pohledem. Jen se na ni mlčky dívám. Znovu se jí začínají otevírat rány, do hajzlu. Dick nebude moc šťastný, že ji bude muset zas zachraňovat a zrovna v takovou chvíli.

„Sežeň Dicka!“ usykne sípavě Di, když se jí vůně krve dostane do nosu, až ho nakrčí. Donutí svou sestru posadit se vedle ní, ačkoliv jí to zřejmě není příjemné. Přeskočím postel a jedním skokem vyskočím oknem a rozlétnu se do pochmurného počasí.

*

Diana

„Kde je Dick?" hlesnu se strachem v očích. Desire už je celá krvavá a já cítím to tepání v jejích žilách až ve své hlavě. Cítím vůni její krve, ale ovládám se lépe, než jsem předpokládala.

„Nikde jsem ho nenašel,“ zavrčí Chazzy uříceně a zkontroluje Desire. Je na tom špatně. Jen těžce dýchá a volá Dicka, až mi to rve srdce. Jenže tohle už je pozdě! Měla si sakra uvědomit, co dělá, než mu nasadila parohy.

„Sakra, začíná bejt mimo. Chvíli se mi jí sice dařilo držet, ale pak zase začala hysterčin. Co sakra budeme dělat?!“ prsknu a při pohledu na mé dvojče mě bodne u srdce.

„Je jen jediná možnost…“ zamumlá Chester a dlouze se mi zadívá do očí. Topím se v jeho temných duhovkách, když mi to dojde. Sakra! Zatnu zuby a protnu ho všeříkajícím pohledem. Jenže pak se mi do zorného úhlu znovu dostane Desire.

„Udělej to," syknu bolestně. Co všechno si kvůli ní všichni vytrpíme! Chazzy ví, jak moc mi vadí, když z ní pije a zachraňuje ji. Jak moc to bolí!

„Mohu ji vzít do ložnice, aby ses … na to nemusela dívat.“ Navrhne mi komicky, až se ušklíbnu. Raději se budu masochisticky týrat, než abych je nechala samotné!

„Ne!“ zavrčím naléhavě. „Chci bejt u toho, sakra!“ Svraštím obočí. Chester tupě vzdychne a přenese Desire na svou stranu postele.

„Dicku?“ šeptá mé dvojče, když ji jemně hladí a rozmazluje jí zápěstí. Zúžím oči a vší silou se bráním slabošství, které mě nutí brečet jako želva.

„Jsem u tebe,“ zavrčí jemně Chazzy a vtiskne jí na zápěstí polibek. Des dlouze vydechne. Jazykem jí přejíždí po kůži a já to pozoruju se zástavou srdce. V okamžiku, kdy se do ní zakousne, pevně sevře víčka a mě z očí začnou stékat potoky slz. Vžívá se do toho tak mocně, že po chvíli Desire slastně vzdychá a on se k ní mačká pod chutí její krve. Tak moc ten pohled na ně bolí!

„Di… Ty krvácíš! Co se děje?“ Dosedne na okno a vylekaně na mě pohlédne. Hřbetem ruky si poníženě setřu slzy a hlavou kývnu směrem k Chazzymu.

„Nemohl tě najít, tak musel sám… Měli jsme strach, že…“ zmlknu, protože můj hlas nabírá zoufalý plačtivý tón. Dick se křivě usměje, ale je v tom velká dávka sebeovládání. Skloní se ke mně a ledovými rty mi zlíbá neposlušné slzy z tváře a obejme mě.

„Je krásný zase slyšet tvůj hlas." Láskyplně se na mě usměje a políbí mě na čelo. Dívám se do jeho nebeských očí a trápím se méně, když on je se mnou… Zatahám ho za rukáv a kývnu směrem k páru, který si vedle nás tak bouřlivě užívá. Vím, že se mu nechce z ní pít, ale…

„Mám tě moc rád,“ hlesne a naposledy mě obejme. Pak prkennými kroky obejde postel a přátelsky chytí Chestera za rameno. Odtahuje ho jemně, takže zřejmě mezi nimi je dost silné přátelství, jinak by ho jako upír zabil za to, že pije z jeho kořisti. Z jeho láska…

„Chazzy, já už to převezmu. Díky. Postarej se o Di…“ broukne Dick. Chester je trochu zmatený, její krev mu vymyla mozek. Srdce se mi oklepe pod tou myšlenkou a mně se hrubě otevře další palčivá rána.

„Dicku…“ Desire se po mém upíru ještě natahuje ve stavu poblouznění. Prsty mu zajede do vlasů a přivine ho k sobě. Chazzy se musí z jejího náručí pevně vymanit. Shlížím na to s pevně zatnutou čelistí a nemyslitelnou bolestí v očích. Když se na mě Chester podívá, zašklebím se. Všimnul si, že mám usušené slzy… Zúží oči a zamyšleně střelí pohledem po Dickovi, který se Desire zakousl do druhého zápěstí. S tupým povzdychnutím mu podám ruku, jako by mě měl v příštích okamžicích nelidsky mučit a zavřu pevně oči. Když se do mě slastně zakousne, zatnu zuby a živím v sobě tu vzpomínku. Chci, aby ochutnal, jak mě to bolí, když se takhle věnuje jiné. Žádná šťastná krev, když je k mé sestře tak ohleduplný a její krev si dostatečně užil!

„Proč to děláš?!“ zavrčí s kyselým výrazem.

„Protože to bolí! Pěkně sis to užil, co sakra?!“ Prsknu vztekle.

„Hrozně!“ sykne a otře si zakrvácená ústa. „Říkal jsem ti, že s ní půjdu pryč. Jak jinak bychom ji asi zachránili, nevíš?“ zamračí se na mě naštvaně. Zoufale zaúpím, protože má pravdu. Chytím si hlavu do dlaní a rozfňukám se jako malá holka. Nenávidím, když se dotýká jiné!

„Řekni mi, co cejtíš?“ zašeptám zoufale. Potřebuju to slyšet… Posadí se ke mně co nejblíže a pozvedne mi bradu.

„Přeci stále to stejné. Co blázníš? Nemáš důvod se trápit. Ukaž, budeš celá od krve.“ Násilně se mi snaží odtáhnout ruce. Zavrčím a peru se s ním.

„Pusť mě, sakra!“ vytrhnu se mu. „Chci to jenom slyšet! Musím to…“ Cítím se naprosto bezmocně, protože on mi to ani nedokáže zopakovat!

„Dej mi tu ruku, ztratíš zbytečně moc krve.“ Zavrčí skrze zuby a nemá se k tomu, aby mi vyznal lásku slovy. „No tak, Di! Nenuť mě použít na tebe hrubou sílu!“ nevraživě mě varuje.

„Vezmu ji do ložnice.“ Ozve se tiše Dick, jako by nás nechtěl rušit. Zoufale se mu zadívám do modrých očí a on mi skrze ně němě vyzná lásku. Cítím ji. Nevím, jak to dělá, ale on mi prostě dokáže poskytnout to, co potřebuju. Nevzteká se jako Chester. Ví, jak na mě a zbytečně mě nestresuje. Když se zavřou dveře, Chazzy se trochu uvolní.

„Mám tě rád, ale občas pochybuju o tom, co cítíš ty ke mně.“ Zní to spíše nakvašeně a tak, když mě znovu chytí za zápěstí, vytrhnu se mu. Varovně svraští čelo a tlumeně výhružně zavrčí, až mi po zádech přejede mráz.

„Já tě miluju!“ odpovím nasupeně a odtáhnu se od něj ještě víc.

„Spíš si sakra nejsem jistá u tebe! Viděla jsem, jak ses k ní měl…“ Odfrknu.

„K nikomu jsem se neměl!“ zamračí se prudce. „Jen jsem z ní pil, abych jí pomohl! Tak to zase neobracej. Zatímco já jsem z ní pil, tak ty sis tu od Dicka nechávala sušit slzičky,“ ušklíbne se. „Myslíš, že mi to nedošlo?! A jakým způsobem ti od nich pomáhal si dokážu také barvitě představit!“ Blahosklonně se na něj usměju.

„Ty žárlíš na Dicka? On je na dně a ty mu chceš vyčítat, že ke mně byl sakra milej?!“

„Aha, takže jen proto, že je na dně, tak tě může olizovat? Hm … To je zajímavé pravidlo! Asi ho také začnu používat!“ Ušklíbne se a po té se vzdychnutím zavrtí hlavou. „Nejde o tohle … Jde o to, jak na něm stále visíš očima a také ti to nevyčítám. Tak mi laskavě nevyčítej, že jsem pomohl tvé sestře!“

„Dick je můj nejlepší kamarád! Myslela jsem, že je to i tvůj kámoš! Přece na něj furt nebudeš takhle pitomě žárlit! To nedává smysl, sakra!“ Zavrčím zklamaně. Myslela jsem, že je to mezi nimi už v pořádku, ale evidentně není.

„Je mi špatně.“ Zamžikám očima a ignoruju Chazzyho vzteklé vrčení a prskání. Bez dalších průpovídek mě chytí za zápěstí a zakousne se do mě. Ihned zvrátím hlavu a táhle zasténám, když mi jeho jed proudí žilami a dává mi sílu. Ovšem zdá se, že s Chesterem to nic moc nedělá. Zřejmě má krev není tak dobrá, jako ta Desiina! Začnu myslet na ty nejromantičtější okamžiky a lásku. Stále si v duchu opakuju, jak moc ho zbožňuju – pomalu mu tím vymývám hlavu. Když slastně zabublá s plnou pusou mé krve, tak ještě přidám na intenzitě.

„Dost!“ Vzdychne a zvrátí hlavu. „Žádné ovlivňování prostřednictvím krve nebude!“ odsedne si ode mě, až zúžím oči. Snaží se svůj stav rozdýchat a mně… to štve.

„Tak já ti chci takhle prokázat lásku a ty takhle…“ ušklíbnu se. „Že ti to u Desire nevadilo!“ zamrskám sebou a nejraději bych se prolétla nebo se šla projít, ale zatím se moc nemohu hnout…

„Neprovokuj!“ blýskne očima a znovu výhružně zavrčí jako správný drsný upír. Nakonec otevře okno a vystrčí hlavu ven, abych mu náhodou vůní své krve nemanipulovala se smysly!

„Tak by mě zajímalo… Když už jich Desire měla tolik, tak kolik jsi jich měl ty?“ houknu zvědavě a zúžím oči.

„Cože?“ nechápavě mě probodne očima. „Jak tě to zas napadlo?“

„Tak … kolik jsi jich měl v posteli?“ protnu ho netrpělivým pohledem a zabubnuji prsty o noční stolek. Zuřivě se ušklíbne a obrátí oči v sloup, jak ho můj dotaz pobaví.

„Děláš si legraci?“ Zamračím se, protože mu jsem evidentně k smíchu.

„Chtěla bych to vědět … Prosím!“ Sarkasticky se usměju, aby má prosba nevypadala až tak toužebná.

„A kolik jsi jich měla ty?“ poušklíbne se a já pozvednu nechápavě obočí.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svět bez krve - 14. kapitola: