OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Svět bez krve - 18. kapitola

01.10.2011 (18:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 742×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

18. kapitola - „Zlomím jí vaz!“

Chester

„Tak mi to tedy zahoj… Pokud už tedy nechceš, aby mě to bolelo.“

„Budu tě muset kousnout hluboko, abych se ti dostala až na to místo…“ zamumlá a snaží se, aby to znělo důvěryhodně. Zřejmě to myslí vážně, ale i přesto to je risk.

„No, tak to udělej.“ Popoženu ji a rozepnu si košili, aby ke svým projevům lásky měla lepší přístup. Natočím krk a Di ihned sjede pohledem na to tepající místo. Zhluboka se nadechne, koncentruje se. Nakloní se ke mně a velice něžně mě políbí na krk. Přivřu oči a tak nějak očekávám bolest, kterou mi způsobila minule, ale ona mě jen rozmazluje polibky, jako jsem to dělával já jí. Když se do mě zakousne, probije mnou roztouženost a slast. Žádná bolest. Euforicky si povzdychnu a když se do mě ponoří špičáky ještě hlouběji, na okamžik ucítím mírný tlak, ale všechno to mlhavě překrývá rozkoš, kterou mi tohle poskytuje. Její jed mému tělu dává něco, na co není zvyklé. Působí to na mě zřejmě podobně jako na lidi ten prostý morfin, možná ještě lépe. Stát v té chvíli na nohou, tak se mi z té slabosti, co se mi od rány rozlije do těla, podlomí kolena a už bych se válel na zemi. S každým dalším douškem mi Di pumpuje do žil novou slabost. Obejmu ji a jako při jejím týrání ji k sobě přitisknu, až ucítím, jak do mě její špičáky zajedou ještě hlouběji. Před očima se mi zatmí a já po chvíli přestávám zvládat situaci a začínám pociťovat přebytek ve svých kalhotách. Co chvíli usykávám pod stupňující se rozkoší, ze které se mi točí a hlava a nejsem schopný vnímat nic jiného než jen pulzující ránu na krku a rozbolavělý rozkrok. Chci jí říct, aby přestala, nebo to moje kalhoty šeredně odnesou, ale když otevřu ústa, projde mi mezi rty jen další zaskučení. Když mi začne hojit ránu, prohnu se jí vstříc a zaskučím jako zvíře.

„Di…“ zavrčím slastně a tvrdě ji k sobě přirazím. Zasténám jí do vlasů a napnu se ve vlně vrcholné rozkoše. Další kalhoty v hajzlu, proběhne mi hlavou, když jsem zas schopný normálně vnímat něco jiného, než jen vlastní výstup. Přitáhnu si k sobě její tvář a dlouze se jí vpiju do úst. Můj polibek ji na chvíli úplně odrovná, přestože jsem bezprostřední. S tichým povzdycháváním se mi oddává a když se ode mě odtáhne se šťastným úsměvem, pohladí mě po tváři bříšky prstů.

„Tohle se mi moc líbilo, ale budu to muset jít něčím zředit,“ zašeptá váhavě.

„Ano, za chvíli…“ zamumlám a přitáhnu ji k sobě. Když se však dlaní dotkne mé čerstvé jizvy, silně mě bodne ve slabinách, až málem zavyju a protočím panenky.

„Do hajzlu! Co jsi to se mnou udělala tentokrát?!“ vydechnu zasněně.

„Tohle jsem zkoušela poprvý… Líbí se ti to? Co cítíš?“ znovu mi jemně obkresluje jizvu a já div nelezu z kůže. Dech se mi zrychluje, opět ji k sobě přitisknu a rozkrokem se mi při dalším doteku prožene tak velká touha, že mám chuť si ji ihned vzít.

„Hádej,“ blýsknu očima, když mám kalhoty opět těsné.

„Jako bych měl rozkrok ještě jinde, než jenom v kalhotách… Hezky sis mne pojistila. Vážně chytrý způsob, jak se mnou manipulovat,“ zašklebím se na ni a Di se se vzdychnutím odtáhne.

„Chtěla jsem, aby se ti nepřipomínala ta bolest, ale radost… Abys měl v osbě zažitou jako milující bytost a ne někoho, kdo ti dokáže způsobit větší bolest, než bys čekal,“ zamumlá a uhne pohledem.

„Nech toho. Já to přeci nemyslím nijak špatně.“ Obejmu ji a přitisknu pevně k sobě, aby se mi nemohla vysmeknout. Nechci, aby se užírala výčitkami. Zadívám se jí do šedých smutných očí a v mysli mi vytane otázka, které se nemohu zbavit. Jistě, je to hloupost, ale když už tedy hrajeme na pravdu…

„Dala jsi… Tedy… měl tvou šťastnou krev ještě někdo jiný kromě mě?“ zeptám se napjatě. Di se mírně zamračí a nechápavě mě protne pohledem.

„Ne. To přece ani nejde. Miluju jenom tebe, jsem jenom tvoje šťastná krev.“ Pokrčím rameny a brouknu:

„Jen mě to tak napadlo.“

„Ty bys chtěl, abych tvou šťastnou krev poskytovala ještě někomu jinýmu?“ v jejím tónu je slyšet lehká hysterie. Ušklíbnu se.

„Myslíš, že s mojí žárlivou povahou bych něco takového chtěl? Spíš mě jen zajímalo, jak moc hluboko se ti dostal pod kůži třeba Dick… nebo Oskar," zamračím se při posledním slově.

„Dick se mi nikdy nedostal pod kůži natolik, abych mu dala šťastnou krev… I když já jemu jsem se asi dostala do srdce dostatečně. V jistý době…“ zamyslí se a já se zamračím. Pocítím v sobě skličující žárlivost a ohnivý hněv, který bych si nejraději vybil na všech potencionálních milencích, kteří by se k ní mohli jen přiblížit.

„A Oskar by ve mně sotva vyburcoval jiný city než…“ Ušklíbne se a zmlkne.

„Ano, to je mi jasné… Podle toho, co s tebou Dick dělal. Divím se ti. Jako milenec by byl zřejmě skvělý!“ neodpustím si ironickou poznámku. Mé ego tím stále trpí a dokud se sám nějak nesrovnám, stále mi to poleze na mozek.

„Je to jedno. Už to nebudeme řešit!“ zatnu zuby a dělám, že je to za mnou… Že mě to už nezajímá, i když opak je pravdou. Ještě teď cítím tu palčivou žárlivost a nenávist, které se nemůžu zbavit. Chci, aby Di byla jenom moje, aby v jejím životě nikdo jiný nefiguroval, a přitom sám vím, jak je to nemožné. Jsem prostě chorobný žárlivec. Nejvíc tím ovšem ničím zase jen sám sebe.

„Sakra, já se ale těžko spokojím se skvělým! Já chci dokonalýho milence a na to máš jenom ty. Potřebuju tebe, takovýho zlobivýho. Hodnej Dick by mě nudil a s tebou to nudný není. Je to vášnivý. Je to láska se vším všudy. Tobě by se Desire o chvíli taky zajídala… Ta její klidnost a moudrost! Teda… Když ještě taková byla. Chyběla by ti moje ďábelská osobnost…“ jemně mě kousne do ucha.

„Nikdy jsi nechtěl, abych byla hodná… Máš rád, když si se mnou můžeš hrát. Když mě můžeš krotit a není to pro tebe jednoduchý. Kdybych nebyla rošťanda, tak by tě to se mnou ani nebavilo… A vidíš, mě taky ne.“ Políbí mě na jizvu, až se začnu třást v další rozbouřené touze. Se slastným povzdechem se k ní přitisknu a v duchu si musím přiznat, že má pravdu. Jsme oba impulzivní a naše soužití nikdy nebude probíhat v klidných vodách, ale bez sebe bychom asi zašli. Na druhou stranu se sám sobě šklebím, jak hluboko jsem klesl, kam až mě ty proradné city srazily, že si potřebuju tímhle způsobem zvyšovat svoje, dřív tak neochvějné, sebevědomí. Neochvějný do té doby, než přišla Di… Když vstoupila do mého upířího života, všechno bylo rázem jinak…

„Chazzy, měla bych to fakt něčím naředit. Začínám to mírně pociťovat… Poprosil bys Kytku, jestli by…“ zamumlá a zakření se. Připustit něco takového ji zřejmě stojí hodně přemáhání.

„No… Víš, Chris už tady není. Musíme buď za Desire nebo… za tím pablbem, co ji dole ve sklepě tak intenzivně obšťastňoval. Pokud tedy mezitím už neutekl…“ Di zbystří a ztuhne.

„Kde je Kytka?!“

„Odnesl jsem jí zpátky mezi lidi… Co je? Nic za tím nehledej. Myslel jsem, že naopak budeš ráda, že už tu s námi nebude.“ Její podezíravý pohled mluví za všechno.

„Raději se pojď napít, vážně to potřebuješ.“ Chytím ji za ruku, ale ihned se mi vytrhne.

„Je mi fajn! Byl to jen planej poplach.“ Zavrčí na mě a snaží se ode mě odtáhnout.

„Ty sis ji odnesl do bezpečí… přede mnou?“ vycení na mě agresivně špičáky a její tvář protne pomstychtivost a nenávist. Ta zášť nepatří mě, ale má ji schovanou pro Chrisante.

„Ne, nebyl to planý poplach!“ drapnu ji silněji za paži, aby se mi nemohla vykroutit. Jak se začne takhle chovat, je zle.

„Jdeme!“ syknu a přitáhnu ji k sobě.

„Ne! Pusť mě, sakra! Nech mě bejt!“ vzteká a snaží se mi vytrhnout. Běsnivě sebou škube a škrábe mě, ale držím ji pevně.

„Pusť mě nebo tě zakousnu! Chceš mě zabít! Chceš mě zničit jako Oskara!“ řve běsnivě a drápy se mi zarývá tak houževnatě do kůže, že usykávám bolestí. Když do dveří vejde její dvojče a zatváří se tak panicky, až mám strach, že ji budu muset křísit, Di se mi téměř vytrhne.

„Ježíši Kriste… Dianko, co se děje?!“

„Pomoz mi!“ Zasyčí má maličká a hrdelně vrčí.

„Sliboval mi, že mě protne kůlem! Nemůžeš ho nechat, aby mě zabil, jsem tvoje sestra!“

„Des, budu potřebovat tvoji krev. Přechlastala se té mojí a zase ji chytá paranoia." Zadívám se na ni a trhnu s Di, aby se trochu zklidnila. Na oplátku ovšem schytám bolestivý kousanec do ruky.

„Tak a teď už toho mám tak akorát," zavrčím, nakloním se k ní a trochu hrubě jí stisknu tepnu. Díky jejímu polidštění to na ni zabírá. V jediném okamžiku se mi bezvládně sesune do náruče.

„Tak pomůžeš mi?" probodnu vyjevenou Desire pohledem, couvne přede mnou a tvář jí protne pochybnost i šok.

„Ale Dianka už přece krev nepije…“ Znejistí a zatímco její oči zkroušeně těkají po těle své sestry, tak její tělo se rozechvívá nervozitou. Protočím panenky.

„Kam tě kousla?“ Její nedůvěra vůči mně je téměř hmatatelná. Možná bych udělal lépe, kdybych ji o pomoc nežádal a rovnou zašel za Mikeem, ale když už je Des tady, beztak bude cirkus.

„Sem, ale už to nejspíš neuvidíš, protože… Zahojila mi to,“ zamumlám a je mi jasné, že mi neuvěří, protože viditelnou ránu nemám a sotva jí dokážu, že má Di takové cenné schopnosti, které by jí kdekdo záviděl. Takoví upíři jako ona jsou velmi kýžení, využívání naší nemrtvou společností stejně a často opěvováni, ale to se moje maličká nesmí dozvědět. Stouplo by jí to do hlavy a její jedinečnost by v ní mohla povzbudit jen tu horší část upíra, která by si přála být stále tak nezávislá, jako bývala Di jako člověk. Už z důvodů její samostatnosti jsem ji nikdy nedokázal zlomit, i když mě lakovala tím, že se mi s vlastní vůlí poddala a přesto mě měla v hrsti…

„Des… Přece jí chceš pomoct, ne? Di už nepije lidskou krev, to máš pravdu, ale… V rámci milostné předehry se ze mě napila.“ Ještě, že neví, že upíři jsou na tohle hákliví. Obvykle nesnášíme, když z nás pije někdo jiný. Dělá to z nás podřízenou kořist a s tím se naše ego smířit nedokáže. Ale jelikož mi Diino sání způsobuje kromě bolesti i radost, dokážu na to zřejmě nahlížet už jinak. A své ego pokládám za tolik nezlomné, že to mučení přežiju… I kdy nezdolné… Stále mě trápí ten náš nedovršený sex, kdy jsem Di nedokázal uspokojit. Jen připustit si to mě stojí pot, krev a …

„Měl bys přeci jizvu! Měl by si jizvu! Ještě jsem neslyšela, aby se upír tak rychle zahojil jako ty! Ale samozřejmě, že ti pomůžu… Je to moje sestřička. Odnes jí do Dickova pokoje.“ Zamračí se a snaží se hrát na tygřici, kterou se díky těhotenským hormonům tak trochu stává. Je hysterická, až to hraničí s šílenstvím, ale to mají dvojčata zřejmě společné. Mají dar dostávat své okolí na kolena, kdykoliv se jim zachce vybuchnout nebo mučit. S povzdychnutím ji přenesu k nim do ložnice, kde ji položím na rozestlanou postel. Nemá cenu se snažit Desire o čemkoliv přesvědčovat. Byla by to ztráta času, jako ostatně pokaždé. Raději otevřu šuplík nočního stolku a zašátrám uvnitř.

„Co to děláš?"

„Hledám pouta… Kam jste je dali?" otočím se na Dicka, který tiše postává v koutě. Desire se po mně nechápavě otočí a náhle vyjekne, když se její blonďatý upír ladným pohybem šelmy vytáhne ze tmy. Zřejmě o něm neměla ani tušení, ale on ji stráží na každém kroku, aniž by o tom věděla. V duchu se tomu musím ušklíbnout. Pěkně si ji hlídá.

„Ježíši Kriste!“

„Musel jsem je schovat,“ usměje se na mě křivě Dick a podá mi lesklá pouta, která příjemně zachrastí, jakmile je převezmu.

„Přeci ji nechceš připoutat!“

„Desire, je to pro její dobro.“ Usměju se blahosklonně. Teď, když je tu i Dick, se cítím sebejistější. Kdyby zase začala s hysterickým záchvatem nebo by krvácela, ohlídá si ji.

„Ale Dicku, on tvrdí, že se z něj Dianka napila… Ale on nemá ani kousnutí! A Di už přece krev nepije!“ Její hlas nabírá pisklavého, nepříjemného plného zvuku, který se mi zabodává do uší. Di takhle nikdy nepištěla, má spíše hřmotnější a agresivnější hlas než naše poklidná Desire… Když mě od mé maličké odstrčí a sama její bezvládné tělo vezme do náručí, zamračím se a úkosem se zadívám na Dicka, který se tváří velmi chladně. Jako pravý zákeřný upír, což je mi divné, nikdy před tím se před Des takhle neprezentoval…

„Di!“ vyjekne nadšeně, když se její ďábelská sestra probere.

„Sakra! Takže vy jste se proti mně spolčili?!“ uchechtne se hrubě a hbitě chytí Desire pod krkem.

„Zkuste se jenom přiblížit a zlomím jí vaz! Já vím… Plejtvání, ale co se dá dělat.“ Divoce se ušklíbne a na důraz svých slov vykouzlí Des rudé šrámy na hrdle. Dick se zhluboka nadechne vůně své šťastné krve a tvář mu protne hrůza.

„Di, prosím…“ dostane ze sebe Desire, která je bílá jako stěna a pomalu se jí začínají otevírat rány. Pláče a já v duchu té její aktivitě – naivitě nadávám, jak mohu. Úkosem se zadívám na Dicka, který mi pohled oplatí. V jasně modrých duhovkách má hmatatelný strach.

„Di… Prosím tě, pusť ji.“ Pozorně, přímo útrpně se zadívá na mou maličkou a snaží se ji očním kontaktem probrat z jejího šílenství. Zmateně zavrtí hlavou, když na něj Di vycení špičáky a zlovolně zavrčí.

„Fakt chcípne,“ ušklíbne se zákeřně Di. Přesvědčit ji po dobrém je vážně předem prohraný boj. Ještě silněji stiskne svou sestru, která vyjekne a zoufale se rozbrečí. Dick ztuhne a podle toho, jak se Diiny prsty zbarvují do ruda, už celkem silně krvácí.

Oni se proti tobě nespolčili. To já. Chtěl jsem, aby mi s tebou pomohli, ale odmítli, takže Desire rozhodně není ta, na které by ses měla vyřádit," řeknu chladně, s pohledem zabodnutým hluboko v jejích očích. Sám mám obavy, jak tohle dopadne. Vždycky byla nevypočitatelná a nemohl jsem si jí být jistý a v tomhle stavu to nebude jiné. Mám obavu, že mne zas překvapí a tentokrát nemile.

„Pusť ji a pojď si pro mě. Se mnou je přece mnohem víc zábavy." Poušklíbnu se a natáhnu k ní ruku. Diin úsměv se rozšíří a ona se mlsně olízne.

„Neboj se…“ zachraptí. „Jen, co to skoncuju s ní, podám si i vás dva.“ Zvučně se rozesměje, až mi po zádech přejde mráz. Tváří se jako zabiják a svá slova v tuhle chvíli, kdy vůbec nepřemýšlí, myslí velmi vážně.

„Di, nikdo ti nic neudělá! Pusť ji… Když zabiješ ji, zabiješ i dítě!“ sykne panicky Dick a jedním krokem se k ní přiblíží, až Di zavrčí.

„Ona to dítě stejně nechce, tak co.“ Desire se bezmocně rozbrečí a evidentně se drží jen díky Dickově přítomnosti, jinak by nejspíš Di v náručí omdlela.

„U upírů to chodí tak,“ začne Dick úlisně. „že když ty zabiješ mého následovníka, pak půjdu a umučím tvé potomky…“ hrubě se rozesměje a vycení na ni výhružně špičáky. Di znejistí, a když Dick udělá krok ke dveřím, pustí bezbrannou Desire a vrhne se na něj. Přiskočím k Desire a vezmu ji do náruče. Posadím ji do nejzazšího kouta pokoje, aby po ní Di nemohla při první příležitosti skočit, a spěchám k Dickovi na pomoc. Podle bolestného skučení, které z něj vychází, se mu Di dostala hluboko pod kůži. Než ji společnými silami dostaneme na postel a konečně připoutáme, crčí krev z nás obou. Moje maličká se vážně umí ohánět a to, co ji Oskar naučil, jí pomáhá nás zasáhnout na ta správná místa. Díky mé krvi je navíc nabitá energií a silou, kterou předtím neměla.

„Do hajzlu,“ ulevím si a Dick bolestně usykne a narovná se. Zamračí se a pohled se zastaví u Desire, která se v rohu klepe jako osika. Ihned se k ní starostlivě přemístí a já se pokusím alespoň na chvíli přimět Di k vědomí. Neomaleně a hrubě ji drapnu pod krkem a zmáčknu jí tak silně, že zaskuhrá a zalapá po dechu. Násilí byla vždycky jediná věc, která na ty její stavy platila.

„Uklidni se!“ zavrčím zle a protnu ji temných zvráceným pohledem, až se oklepe.

„Chazzy…“ zaskučí a prohne se.

„Sakra… Já jsem nechtěla! Moc mě to mrzí!“ Dostává ze sebe mezi vzlyky.

„Klid, všechno je v pořádku.“ Povolím stisk.

„Dicku… Potřeboval bych krev do skleničky… Můžeš ji sehnat? Nejspíš od Mikea…“

„Bez problému.“ Zahučí a než se mi Di podaří po druhé zpacifikovat, je zpátky i s rudou tekutinou.

„Nech toho a pij,“ podám Di skleničku, když se stále durtí a výčitky ji dohání k depresi, která ji poutá k zemi.

„Ne…“ hlesne a trucovitě zavrtí hlavou. Když si všimnu, že si drápy tak nehorázně zatíná do dlaně, až jí z pěstí stékají krvavé stroužky, prudce s ní zacloumám.

„Do hajzlu, přestaň se mučit a vypij to!“ zahřmím tak zlověstně a důrazně, že se lekne a pít poslušně začne. Počkám, až v ní veškerý obsah zmizí a podám jí druhou. Di už snad bude v pořádku, ale měl bych raději jít zkontrolovat děti…

„Pohlídejte jí!“ syknu ve spěchu a ženu se upíří rychlostí do ložnice. Baltazar tiše chrupká v jedné postýlce a dvojčata ve druhé, chvíli je pozoruju, jak se poklidně nadechují a spí a pak se vrátím zpátky. Di už však není připoutaná, sedí vedle Desire na zemi a tulí se k ní.

„Vy jste ji pustili?“ mírně zalamentuju, ale když ke mně Di zvedne své šedé oči, uklidní mě to. Už je v pořádku… Už je to zase ona.

„Di, pojď, půjdeme zpátky do ložnice." Pomůžu jí na nohy a přitáhnu k sobě. Ještě se celá klepe a zakopává o vlastní nohy. Než vyjdeme z pokoje, otočím se po její sestře a Dickovi.

„Díky.“ Hlesnu do ticha a pomůžu své maličké…

*

Probudí mě jakýsi pohyb. Ihned instinktivně napnu všechny smysly a zaposlouchám se do klidného dechu svých dětí a tichého bolestného sténání. Protáhnu se a otočím se směrem k postýlkám. Balt vedle mě tiše spinká, ale Di v posteli neleží.  Promnu si oči a zjistím, že sedí na zemi u dvojčat a to sténání vychází přímo z jejích úst.

„Co tam děláš? Pojď si lehnout!" Zvednu se na loktu a ona na mě přistiženě zvedne oči.

„Chci… Chci bejt tady u nich,“ zamumlá a stáhne se do sebe. Zřejmě se stále trápí tím, jak ohrožovala Desire…

„Tak je vezmi sem. Místa je tu dost. Přeci nebudeš sedět na zemi.“

„Chazzy, sakra!“ zaúpí zoufale a z úst jí vyjde bolestné zanaříkání. Obě dlaně si dá před obličej. Dech se jí zadrhává a tělo se zvláštně chvěje, do nosu mi vniká její pronikavá vůně natolik, až se mi v ústech sbíhají sliny. Podivná reakce…

„Co se děje?“ Zvednu se a jdu k ní. Čím blíže jí jsem, tím více to na mě působí. Cítím vůni její krve, která mi opřádá smysly.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svět bez krve - 18. kapitola: