OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Svět bez krve - 9. kapitola

17.09.2011 (18:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 964×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

9. kapitola - „Chci s tebou mluvit o Mikeovi…“

Chester

Vzbudí mě jakési rychlé kroky, které se řítí k naší posteli a než se stačím trochu probrat, někdo do mě začne mlátit pěstmi a škrábat mě do obličeje.

„Do hajzlu!“ vyletím do sedu a snažím se bránit. Nade mnou se sklání Des a nepříčetně do mě buší.

„Ty hajzle! Já už vím, proč jsi jí to udělal! Ty hajzle!" svéhlavě na mě křičí, zatímco jí černé vlasy odletují kolem hlavy a z očí jí stékají slzy. Ovšem ten vztek je v její tváři tak dominantní, že veškerou její slabost překryje.

„Desire," zavrčím, když se mi po chvíli podaří chytit její ruce do svých svěráků. Pevně ji sevřu za zápěstí, až sebou prudce cuká a snaží se mi vymanit, zatímco se zajíkavě zkouší nadechnout.

„Do hajzlu, uklidni se! Probudíš Di a děti!" zasyčím, i když mi je jasné, že se už tak stalo. Di si protírá ruce pěstmi a v šedých rozespalých očích se jí zračí naprostá nechápavost a nejistota, zatímco naše dvě ratolesti pofňukávají v postýlkách.

„Co to do tebe zas vjelo?" napnu svaly a bleskurychle se zvednu z postele, čímž ji vyděsím ještě více. Téměř se jí podlamují kolena a tak ji zatlačím do křesla s výhružným vrčením, aby se nezvedala.

„Pusť!" sténavě se mi pokouší vyškubnout.

„Až se uklidníš!" zavrčím příkře, ale přeci jen od ní odstoupím, aby se mohla nadechnout, místo toho zajíkavého lapání po dechu.

„Des… Sakra, o co tu jde?“ zachraptí má maličká, zatímco tiší děti shlíží k nám s vyčítavým pohledem.

„On!“ Ukáže na mě Desire prstem a oči se jí znovu zalijí slzami.

„On tě proměnil jenom proto, abys nevnímala tu jeho vražednou a zrádcovskou hnusnou povahu! Abys mu dokázala odpustit smrt rodičů a dál byla s ním!“ Těžce, přímo sípavě se nadechne, zatímco polyká slzy. Di po mně střelí vědoucným pohledem. Trochu se mi sevře hruď v nejistotě… Tak nějak jsem Desire podceňoval a doufal, že na to nikdy nepřijde.

„Byla to jediná možnost… Jenom jsem se trápila,“ zamumlá Di, zatímco na ni upírá přísný a důvěrný pohled. Vypadá dospěleji, než když jsem ji přinesl a už také tak v některých situacích jedná, ale stále je to dívenka, která potřebuje… svou sestru. Zatnu pěsti a zadívám se na Desire, která znovu lapá po dechu. Ona jí to… zřejmě nikdy neodpustí.

„Já jsem to chtěla sama. Nemohla jsem bejt s ním… A nemohla jsem žít bez něj.“

„Ježíši Kriste, ty ses nechala obalamutit schválně! To není láska, co k němu cítíš! To je jen strach!“ vyjekne afektovaně Desire, zatímco její dvojče provokativně protočí panenky a zatváří se tak drze, že druhá černovláska zmučeně odfrkne.

„A co by to sakra bylo?!“ zavrčí Di jízlivě a vycení divoce špičáky, zatímco se jí tělo chvěje vztekem. Plna nevraživosti probodává své dvojče a je na ní vidět, že by jí snad nejraději skočila po krku.

„Strach! Je to jenom obyčejný strach! On tě … obelstil strachem, Dianko!“ Při tom oslovení sebou má maličká zhnuseně trhne a zúží oči.

„Sakra, neříkej mi tak! Tu výsadu měl jenom…“ vytřeští oči a probodne mě omluvným pohledem.

„Di, ty krvácíš!“ vyjekne Desire. Samozřejmě, vůně krve se mi dostává do nosu. Ale to aroma je tak horoucí a provokativní, jako by šlo přímo o lidskou krev, nikoliv upíří. Jitří mi to smysly a v ústech se mi ihned množí sliny, jako bych se do ní měl za pár chvil zakousnout. Pak mě ovine nová vůně, která je mi blíž. Pootočím hlavu a zadívám se Desire na krk, kde jí zeje rudá otevřená rána.

„Des, ty taky krvácíš,“ řekne nezaujatým hlasem má maličká a odkašle si.

„Chazzy, prosím tě, dojdi pro Dicka,“ její hlas je podivně vybledlý, přímo mdlý. Opře se o zeď a chvíli komicky mrká očima, zatímco si znovu odkašlává.

„Chazzy,“ zaskřehotá a náhle se k mému i Desiinu údivu skácí na zem vedle postýlek. Bez přemýšlení k ní přiskočím.

„Nemůžeš ji toho ušetřit alespoň teďka?!“ nekontrolovatelně na její sestru, která zmateně sedí v křesle, vyjedu.

„Copak nevidíš, že jí není dobře?!“ syknu a chytím to vyhublé křehké tělo do náruče. Mátožně na mě otevře oči a cosi se mi snaží povědět, ale její slova jí splývají ze rtů a ztrácí se v divokém tlukotu Desiina srdce. Zvednu ji v náruči a položím do postele, protože sama nemá sílu, aby se do měkkých podušek dobelhala. Jen, co ji položím na bílé povlečení, vejde do dveří Dick. Zřejmě cítil vůni Desiiny krve…

„Co se tu děje?“

„Tvoje Desire začala vyšilovat kvůli rodičům a Di je na tom teď nějak špatně… Nechci, aby se k ní Des přibližovala, protože v téhle situaci jí to akorát přitíží,“ syknu natolik urychleně, že to vzlykající černovláska ani nepostřehne. Dick zúží oči a mírně překvapeně přikývne. Nedívám se, jak se věnuje své šťastné krvi. Hladím Di po čele a dívám se, kde všude krvácí.

„Za chvíli to bude lepší,“ zašeptám něžně a zakousnu se jí do zápěstí, až se prohne a útrpně zasténá. Dech má zrychlený a neustále sebou trhá, jako bych ji připravoval o rozum. Její krev je šťastná. Tančí mi na jazyku chuť nepopsaných variací a já pociťuju narůstající sílu i rozkoš, když se jí sytím.

„Chazzy!“ divoce zasténá a znovu se prohne. Hrozně rád pozoruju její euforické pohyby skrze přivřená víčka, zatímco se opájím tím nektarem, kterému se žádné pití na světě nevyrovná. Když se od ní sytý, s žízní uspokojenou odtrhnu, má Di o něco lepší barvu, ale žádná sláva to není.

„Musíš do sebe dostat trochu krve… I kdyby mojí.“ Drápem si přejedu po zápěstí, abych jí ho v další vteřině přiložil k ústům. Panicky se snaží odporovat, ale jakmile ji okouzlí ta vůně, už nemá šanci se ode mě dostat.

„Pak ti seženu lidskou,“ zašeptám sténavě, zatímco se do mě noří špičáky. Mám pocit, že jsem se nikdy necítil tak volně a šťastně. Jako bych létal a byl jako pírko. Ten její jed v mém těle působí takovou nepopsatelnou rozkoš, že pevně semknu ruce v pěst, abych nezačal sténat stejně jako ona před chvílí.

„Jen pij, Di.“ Pobízím ji, zatímco do sebe až hltavě dostává mou krev. Do končetin se mi rozlévá velmi příjemné tělo, jako by mě svým pitím rozehřívala. Kolem žaludku mě slastně pobolívá. Ovšem nejhůře na tom je můj rozkrok, mám pocit, že mi snad rozkoší vybuchne.

„Di…“ zavrčím jemně a trochu ji zmáčknu pod krkem, aby mě pustila. Ostře na mě vyvalí bezcitné upíří oči. Ta šedost v nich je téměř nebezpečná a krutá. Musím ji od sebe odtáhnout, protože je v takovém stádiu, kdy by pouhá slova nestačila. Maličko zalapá po dechu a znovu se do mě chce zakousnout, ale já ji nenechám.

„Je to lepší?“ hlesnu s pohledem do její vražedné upíří tváře, která jako by potemněla chtíčem. Tvrdě semkne čelisti k sobě a uhrančivě se na mě zadívá zlovolným pohledem.

„Víc! Chci víc!“ Její hlas je zastřený prastarou upíří touhou po krvi. Zní děsivě, vůbec mi k ní nepatří.

„Nedostaneš víc.“ Ušklíbnu se.

„A pokud se budeš takhle chovat, tak nedostaneš ani lidskou krev,“ dodám zle, když se po mně znovu ožene a snaží se mi svými drápy ublížit. Stisknu ji pod krkem ještě pevněji.

„Nenuť mě, abych tě k té posteli přivázal!“ zavrčím nebezpečně.

„Pusť mě!“ sykne zle a oči se jí zachmuří ještě více, zatímco má tvář staženou zuřivostí a chtíčem. Špičáky hrůzně vyceněné, když se jí tělo chvěje v neurvalé touze po krvi.

„Chci to, co mi patří!“ řekne hrubým majetnickým hlasem, až zúžím popudivě oči.

„Chci víc krve! Já chci víc!“ klepe se v nezkrotném chtíči, který jí zamlžuje rozumné myšlení a ovládání.

„Trochu majetnická, ne?“ zašklebím se na ni.

„Nejsem žádná tvá cisterna, miláčku.“ Ze šuplíku vylovím pouta a než se stačí dovtípit, co chystám, chytím ji za zápěstí a přicvaknu ji k posteli. Je mi jasné, že to musí ihned zředit lidskou krví, protože díky té absenci jakékoliv krve na ni ta paranoia a přehnaná touha po krvi působí téměř okamžitě.

„Teď hezky počkáš tady. Donesu ti přídavek,“ zavrčím svádivě, až protočí panenky a olízne si rty. Nakloním se k ní s příslibem polibku, když mě nelidsky kousne do rtu. Počítám s tím. Přimknu ji k sobě tak těsně, že se nemůže ani nadechnout a znovu ji divoce políbím, ovšem Di mne znovu hrubě kousne, až se musím pousmát.

„Teď by ten sex byl mnohem dravější než s Miou.“ Popíchnu ji a palcem si setřu krvácející ret.

*

„Pij,“ zavrčím potěšeně a hodím ji na postel omráčenou oběť, kterou jsem včera přivlekl sebou. Ten chlap se samostřílem, který se mi nyní potuloval po domě s kůlem v dlani, mě mírně naštval.

„Ale nesmíš ho zabít,“ usyknu, jakmile se na něj chtivě vrhne. Je mi jasné, že ji od něj budu muset odervat, jinak ho dorazí. Nedívám se, jak se na něm živí, raději se obrátím na děti a hladím je po bříškách, když se protahují. Ovšem sleduju čas a její chamtivou touhu, abych odhadl míru a dokázal ji odtáhnout dříve, než z něj zbude jen krvavý flek.

„Di, už dost!“ Odtáhnu jí od něj, ani se nebrání. Jen se zhluboka nadechuje a vypadá klidně. Už je zas sama sebou a z šedých smutných očí jí stéká jedna slza za druhou. Ze šuplíku vytáhnu obvaz a stáhnu mu krk, aby nevykrvácel.

„Bude v pořádku,“ hlesnu a odnesu ho do Chrisiina pokoje. Chrisante sedí na posteli bez hnutí a tváří se jako by už neměla chuť do života.  Ve tváři se jí zračí taková naprostá odevzdanost, až mě to zaskočí.

„Chris… Postarej se o něj,“ zamumlám, zatímco si prohlížím její svěšená ramena i těžce se nadechující hruď. Věnuje mi letmý pohled a znovu se ode mne odvrátí. Cítím, že je jí nepříjemné, když jsem ji chytil v takovém rozpoložení…

*

„Di… Neplakej,“ chytím ji jemně za bradu a zlíbám slzy, které jí stále kanou po tvářích. Chutnají slaně a lítostivě. Když se od ní trochu odtáhnu, obličej jí protne bolestná grimasa.

„Zvládla jsi to skvěle.“ Usměju se na ni.

„Ne! Nezvládla!“ Obrátí hlavu na stranu, aby se na mě nemusela dívat. Jednotlivá slova usykává skrze zaťaté zuby hrubým nemilosrdným hlasem.

„Chtěla jsem, aby byl při vědomí a prosil o život! Chtěla jsem, aby řval bolestí! Tak hrozně moc mi to chybělo! Ta rajská hudba… Tak moc jsem toužila po tom, abych mohla zatnout drápy do jeho bezbrannýho těla!“ Zhluboka se nadechne a zaskřípe zuby.

„Nedokážu v sobě tu zrůdnost potlačit.“ Celá se rozechvěje, zatímco jí odemykám pouta.

„Ale přestala jsi…“ Zadívám se jí vážně do očí.

„Uvědomila sis to, a když jsem tě od něj odtahoval, už ses ani nebránila. To je dobrý začátek. Půjde to pomalu, ale uvidíš… Zvládneš to. Chce to jen čas a trpělivost.“ Ovšem ona mé nadšení příliš nesdílí. Jen se mračí a pohlíží na mě přímo kajícně.

„Nechci, aby sem Desire chodila. Už jsem to řekl i Dickovi…“ zamumlám a dívám se, jak mě protne zoufalým pohledem a schoulí se do sebe. Stáhne se pod deku, jako by jí byla zima, což je samozřejmě nemožné.

„Jen ti to ubližuje.“ Odkašlu si, až si Di těžce oddechne.

„Ona… nikdy nepochopí, proč jsem s tebou.“ Zavrtí bezmocně hlavou a zatváří se natolik nešťastně, až zatnu pěsti.

„Ale v tom zásadním, co říkala … měla pravdu. Nečekal jsem, že si to takhle poskládá.“ Zamračím se a chytím za kořen nosu.

*

Když se ozve tiché kajícné zaklepání na dveře, probodnu místo pohledem a čekám, kdo vejde dovnitř. Ani nečeká na naše zavolání, hned se otevře a mezi futry se vynoří Desire a za ní jako stráž Dick. Černovláska pomalu nakráčí až ke svému dvojčeti. Nejistě se postaví vedle postele a těká po mně očima, zatímco se snaží mile usmívat na Di.

„Di… Je mi to moc líto. Mám tě moc ráda. Já jsem ti nechtěla nijak ublížit,“ zamumlá sestersky a natáhne ruce v náznaku objetí, které Di s nadsázkou přehlédne. Divoce se ušklíbne a schová se za maskou sarkasmu.

„To nic. Je mi fajn,“ zahučí a dívá se jí s notnou dávkou ironie a bezcitnosti do očí. Na Desire to působí zřejmě hodně odmítavě. Skloní hlavu a hraje si s prsty jako neviditelná šedá myš, která se bojí dravce.

„Ještě bych s tebou chtěla mluvit…“ Bleskne k ní pohledem, zatímco se snaží nedat najevo svou přecitlivělost z těhotenství.

„Povídej.“ Diin hlas je pevný. Zastřený směsicí posměchu a důraznosti. Dokonce se i tak tváří, ale Dick na ni pohlíží s neskonalou něhou. Probodává ji svým modrým pohledem, jako by jí četl myšlenky. Zachmuřím se, protože mi to jejich nebezpečné pouto nedělá dobře.

„Chci s tebou mluvit o Mikeovi…“

„O Mikeovi?“ Moje maličká pozvedne obočí a uchechtne se.

„Je to středně vysoký muž, asi kolem dvaceti let. Má čokoládové oči a hnědou čupřinu…“ Di zbledne. Tvář má jako padlý sníh, zatímco se rozechvěje po celém těle. Desire si její změny nevšimne, protože stále pozoruje špičky svých bot, ale Dick po mně střelí nechápavým pohledem.

„Nikoho takovýho neznám!“ vyjede na ni její divočejší dvojče a zatne pevně čelist.

„Ale Di…“

„Já o nikom takovým nevím!“ usykává zlostně, ale tvář má protkanou zahanbením a zradou. Ovšem její intonace Des poplaší a donutí zády vycouvat směrem k Dickovi. Di zoufale skloní hlavu a tiše začne štkát, zatímco ti dva couvají ze dveří. Bez přemýšlení vstanu a jdu za nimi. Desiin popis seděl na naší oběť, takže ho musela potkat těsně před tím, než jsem ho Di přivedl ke svačině, aby zahnala svou paranoiu. Má maličká zřejmě o té nedávné události nechce mluvit. Její výraz mluvil za vše…

„Des… Já vím, koho jsi viděla. Ten, kterého jsi popisovala, v domě vážně je.“ Hlesnu, když za námi zavřu dveře. Chodba je pro náš rozhovor příznivější, protože tu má upírka není a neuslyší tak něco, co by neměla.

„Je! Že ano!“ Srdce jí poskočí, zatímco nedokáže potlačit radost, která se jí nadšeně zračí ve tváři. Šedé oči má rozzářené. Vlastně… celá je taková rozjařená, protože měla pravdu a já se postavil na její stranu.

„Mike říkal, že s Diankou mluvil… Tak proč ona to popřela?“ Dojde jí to rychleji, než si stačím sesumírovat vhodnou odpověď. Zbledne podobně jako má maličká a spodní ret se jí rozechvěje jako by se měla každou chvíli rozbrečet.

„On už nežije!“ Fňukne a opře se o Dicka, protože se jí podlamují kolena. Její upír po mně hodí vyčítavým pohledem.

„Neboj se, on žije. Jen teď není ve stavu, kdy by se mu chtělo skákat.“ Křivě se pousměju a evidentně ze mě září aura spokojeného krvežíznivého, protože do mě Dick žďuchne. Trochu svůj výraz poupravím, jelikož mě Desire lustruje tápavým pohledem.

„Ale bude v pořádku.“ Odkašlu si.

„Ty jsi s ním mluvila nebo o co tu jde?“

„Mluvila. Řekl mi, že ho přinesl Dick. Ale on to … popírá!“ vyčítavě vzhlédne k blonďatému upíru a trucovitě zdvihne bradu.

„Já jsem ho nepřinesl!“ zavrčí jemně Dick a chce ji přitáhnout do své náruče, ale hbitě se mu jeho šťastná krev vysmekne.

„Dick má pravdu. Nepřinesl ho on, ale já.“ Uvedu věci na pravou míru, aby zas nevznikly zbytečné dohady.

„Ale on říkal, že…“ Svitne jí a ona rozpustile pohodí hlavou a nepatrně se usměje. Nebezpečí zažehnáno, takže se můžu lépe nadechnout.

„A jak je na tom Dianka?“

„Viděla jsi sama … už … už nechce být upír a … bojuje proti tomu všemi možnými prostředky.“ Pokrčím rameny a ihned je mi jasné, že na mě Desire opět zaútočí. Ubrečeně fňukne a zajíkne se.

„Neměl jsi z ní dělat upírku! Beztak jsi to sobecky dělal jen pro sebe… Aby s tebou zůstávala!“ Prskne zle a v šedých očích se topí beznaděj a jakási prudká zášť vůči mně. V duchu se ušklíbnu. Naše nová Desire.

„Des…“ Dick se ji snaží zklidnit, zatímco sebou jeho drobná láska trhá a mumlavě si stěžuje.

„To je dobré, Dicku…“ mávnu rukou a ušklíbnu se.

„Máš pravdu. Neměl jsem… Možná jsem ji nikdy neměl ani potkat. Pak by ten její život byl lepší. Ovšem ona… Ona ti Oskara také nevyčítá, tak jí přestaň vyčítat… mě.“ Desire zalape po dechu a z očí jí vyhrknou slzy.

„Ty jsi tak zlý!“ zhroutí se Dickovi do náruče, odkud na mě nenávistně pokukuje.

„Neměl jsi ji nikdy potkat! Ona si kvůli tobě tolik vytrpěla! Je jenom tvoje vina, že jsme nevyrůstali spolu! Že nemáme rodiče. Jsi obyčejný krutý vrah! Di ti to nikdy… slyšíš – nikdy! … neodpustí. Jenom jsi to v ní potlačit!“ prskne bolestně.

„No, zdá se, že ať řeknu cokoliv, je to špatně… Raději toho necháme.“ Přimhouřím oči a oplatím jí upřený pohled.

„Jen by ses na to měla také dívat z pohledu své sestry… A ne sobecky jen ze svého úhlu. Jak asi myslíš, že jí bylo, když ty jsi ji zavrhla a vrhla ses do náruče Oskárka? Ona tě nikdy nezavrhla. Zkus nad tím přemýšlet,“ ušklíbnu se a otočím se k nim zády. Ještě chvíli slyším její lapání po dechu, než za sebou zavřu dveře a ocitnu se v naprosté tmě naší ložnice.

„Ty hnusný podrazáku! Okamžitě mi vrať mou sestru!“ Bez varování rozevře dveře. Bací mě jimi přes záda, což cítím jako mírné bouchnutí, přestože je rozevřela velmi rázně. Její ječivý hlas probere nejen Di, ale rovněž i děti. Rozezleně se na ni otočím.

„Je mi z tebe špatně!“ křičí na mě a plna zuřivosti mě malými dětskými pěstmi buší do hrudi. Dick ji pevně chytí do náruče a odtáhne ji ode mě. V modrých duhovkách se mu zračí přísnost a netrpělivost. Tvář má zakaboněnou a je vidět jaké vynakládá sebeovládání své upíří nátury, aby zůstal stále něžný. Já už bych ji bez výčitek prohodil oknem.

„Desire!“ zavrčí Di zle a postaví se tak prudce, že se na místě zhroutí. Nechápavě se dívám, jak se Des vytrhne Dickovi z náruče a obejme bezvládné tělo své sestry.

„Ježíši Kriste, Di!“ brečí a objímá ji, zatímco já postávám a snažím se domyslet, co se vlastně stalo!

„Co jsi jí provedl?!“ štěkne po mně komicky Desire a hladí svou sestru po vlasech.

„Je úplně vyhublá!“ vzdychá, zatímco ji opečovává. Když k ní Dick přikročí, prudce sebou škubne a ještě více k sobě Diino tělo připoutá. Objímá ji kolem ramen a tváří se tlačí vedle té její. Jejich podoba je skutečně… neskutečná.

„Nech mě! Chci být s Diankou!“ panicky se rozbrečí do vřískotu našich dětí, které se v postýlce melou a křičí na celý dům, až mají tvářičky celé zčervenalé.

„Dianko, prosím!“ snaží se ji probrat, ale Di se ani nepohne. Spolu s Dickem ji od mé maličké musíme odervat násilím, abych se k ní vůbec mohl dostat.

„Uklidni se! Tímhle jí nepomůžeš,“ zavrčím, zatímco se choulostivě klepe v náruči svého upíra. Krvácí a Dick ji bude muset co nejdříve kousnout… Nestarám se o ně. Zvednu svou maličkou ze země a jemně ji položím do peřin, kde se ji snažím probrat. Hladím ji po čele a snažím se zjistit, co mohlo způsobit ten pád do bezvědomí… Ale nenacházím nic. Je možné, že jen zprudka vstala. A protože má nyní křehčí tělo, nezvládá to.

„Di? Slyšíš mě?“ poplácávám ji lehce po tvářích, ale když nereaguje, chytím ji za zápěstí a lehce se do ní zakousnu a jemně saju tu sladkou ambrózii.

*

„Kurva, už se uklidni!“ zavrčí na mě a zatřese mnou, až se mu v náručí zalknu. Tváří se jako každý správný upír a mě to děsí. Když mě hodí do postele, zajíkavě vyjeknu a znovu na něj plaše obrátím své vyděšené oči. Zatíná pěsti a chodí krátkými, velmi rychlými, kroky kolem postele jako hlídací pes, který se snaží uklidnit.

„Uvědom si, co děláš!“ zasyčí zlostně a zamkne dveře. Pod tím chladným cvaknutím klíče se rozbrečím ještě víc. Jsem v pasti!

„Kurva, nebreč! Nebudu ti ubližovat, to přece víš!“ zavrčí hrubě a v nebesky modrých očích mu tane vztek a jakási snaha se ovládat.

„Já teď jen chci, abys nikam nešla! Di to tvoje hašteření s Chazzym nedělá dobře, takže se budeš muset uklidnit. Navíc to nedělá dobře ani tobě, ani našemu synovi!“ Vztekle sebou hodí do křesla a sykavě oddechuje, zatíná čelist i pěsti. Nemůžu se na tu jeho zlou náturu upíra ani dívat. Beztak mám před očima Diino bledé vyzáblé tělo, jak bezvládně padá k zemi. Jestli se mé sestřičce něco stane… Nezvládnu to!

„Prosím… Dicku, prosím, vezmi mě za ní. Já u ní musím být! Jsem přeci její sestra! Já mám o ni takový strach!“ vzlykám a rozmazávám si slzy po tvářích. Prudce zvedne hlavu a uhrančivě se mi zadívá do obličeje.

„Je u ní Chester!“ sykne hrubě skrze pevně zatnuté zuby a těžce se zvedne. Posadí se na postel a stáhne mě do své ledové náruče, až se rozklepu.

„Tvá přítomnost jí zrovna moc nepomáhá… Musíš ji nechat, aby se z toho dostala.“ Pohladí mě se vší něžností, kterou bych u něj teď nečekala. Vypadá, že je hrozně naštvaný, ale stále je tak jemný…

„Budu tě muset kousnout. Zas krvácíš.“

„Ne!“ prudce sebou cuknu.

„Já chci jít za Diankou!“ Chytím ho za límec košile a zoufale se mu zadívám do chladných, náhle tak bezcitných očí.

„Prosím, Dicku… Zařiď, abych mohla být s ní!“ naříkám a cítím, jak se bolest v břiše zvyšuje. Tupé bodání a prudká svazující bolest mi vystřeluje do břicha jako bodnutí včely. Zúží oči a chladnou dlaní mi zajede na podbřišek.

„Kurva, Desire…“ zavrčí zle a přimkne mě k sobě.

„Musíš se uklidnit. Uklidni se! Ubližuješ sobě i malému!“ Hlas mu přeskakuje starostí.

„Nemůžeš být u Di, ta se kurva seber!“ sykne zlověstně a já se zhroutím v další vlně zoufalého pláče.

„Nech mě jít za Diankou!“ zakřičím na něj a odstrčím jeho dlaně. Nechce mě pustit a tak se s ním peru, i když se mi díky novému krvácení dělají mžitky před očima. V jednu chvíli mě bodne v břiše tak silně, že ztuhnu a z očí mi vytrysknou další slzy.

„Proboha, Dicku…“ zašeptám a on mne ihned přivine k sobě, ovšem když se znovu ozve bodnutí, je ještě silnější!

„Hrozně to bolí,“ zanaříkám a rozbrečím se ještě víc.

„Já chci jít za Diankou!“

„Kurva, Desire!“ zavrčí zle a pevně mě chytí do náruče. Ani nevím jak, ale náhle jsme na chodbě a v dalším okamžiku už sedím na posteli vedle Dianky.

„Jsi u Di, tak se uklidni!“ poklekne si ke mně. Jednou rukou mi zajede na podbřišek a druhou mě chytí za zápěstí pravé ruky a ihned se do mě zakousne. Hlavu si položím na Diin polštář a nosem se zabořím do jejích vlasů. Poslouchám ten tichý dech.

„Promiň, ale… nešlo to jinak.“ Ušklíbne se Dick a posadí se do křesla.

„Zas krvácela a navíc to ubližovalo mému následovníkovi…“ zamumlá, zatímco já jsem křečovitě namáčknutá k Di, která se stále ještě neprobrala.

„Pokud to jinak nepůjde, tak ať tu klidně zůstane,“ hlesne Chester, který podle ozvěny hlasu sedí na okně.

„Co je s Di?“

„Snaží se být co nejvíce lidská… Už nechce ubližovat, protože Oskar v ní probudil vážně temnou stránku, že … kam se na ni hrabal on sám.“ Chazzův hlas zní smutně, naprosto zatraceně, jako by mu to bylo skutečně líto.

„Ale ona už nechce pít ani krev. I kdybych jí to nosil ve skleničce, tak nechce. Prý ji to strhává stále zpět… Nevím, co udělat. Nevím, čím ji živit.“ Dlouze zmoženě vydechne, až se Dick zadívá jeho směrem a zúží oči.

„Je stále tak sladce naivní?“ zamumlá a v očích mu blýskne. Další pokračování rozhovoru mi uniká, protože upadám do spánku.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svět bez krve - 9. kapitola: