Trip to Nightmare - Epilog • OurStories.cz ~ naše povídky

Epilog a vysvětlení povídky. *L

03.09.2013 (11:00) • Aruallaf • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 388×

Epilog

Už nebudu předstírat, že jsem v tom příběhu, teď už to prostě dořeknu a dopovídám, jako když maminka vypráví pohádku.

Když jsme přejeli přes hranice, tak jsem zapnula telefon a napsala „Charliemu“. Ten mi napsal jediné. A to, že se situace změnila a padla mu do oka jiná holka. A tak člověk, který mi nevědomky v Itálii dodával víru a vše potřebné, zmizel, když jsem dojela do české republiky. Bublina zapomnění a naděje praskla.

Ohledně „Kate“. Odpoledne po příjezdu jsem s ní byla na procházce a řekla jsem jí všechno. Úplně všechno. Jak jsem na ni byla naštvaná a tak. Sice to nepochopila, ale věděla to, a to mi zatím stačilo. I když, probíráme to dodnes.

S Cassidy jsme v pohodě dojely a nic se nezměnilo.

Na facebook jsem napsala status, jak jsem hrozně ráda za všechny ty krásné momenty a tak z Itálie a označila jsem všechny z těch momentů. „Vanessu“ ne, a tak jsme se přes fb pohádaly. Řekla, že mi gratuluje, že jsem jí zničila život a že nevím, co se v tom pokoji děje. Ne, nevěděla jsem to, ale o pár dní později jsem se to dozvěděla. Pořezala se kvůli mně. Mrzí mě to, ale nemohla jsem s tím nic udělat a nebyla to moje vina, i když to tak ona říkala. Prostě jsem se o nic nesnažila a ani nepokoušela, ale i tak jsem byla ta nejhorší. Bylo zbytečné něco předstírat. Jinak party zůstaly rozdělený. Kvůli mně a „Vanesse“ a kvůli „Jane“ a „Lucy“. Ani jedna dvojice se nedala dohromady. Zatím. Známe to. Kluci už se pak stali nestrannými, takže už se zase bavím s „Jacobem, bohužel Frankem, Wrenem atd.“ Lidé, kteří nejeli na zájezd, nevěděli, co se stalo, ale nakonec se chytli a vybrali si svou stranu. Ohledně „Dannyho, Stevů a Liama“. Bydlí daleko, a tak jsme je po Itálii už nikdy neviděly. Ze začátku jsme si psali na facebooku, ale pak už to bylo bez budoucnosti, a tak jsme přestali. I když „Lucy“ plánuje oslavu a chce je tam pozvat, tak uvidíme, třeba to není marný. Party se sice nedaly dohromady, ale už se tak nějak tolerujeme. Pokud jde o Charlieho, tak to je zase jiný příběh. Třeba ho někdy sepíšu. Kdybyste chtěli.

Ale proč jsem tohle vůbec psala? Proč jsem sepisovala něco, co byla úplná kravina a tak? Bylo to pro mě, ale zároveň takový poučení pro všechny ostatní. Ať se stane cokoliv, tak ničeho nelitujte. Každá z postav měla nějaké takové poslání a ukázku. U Vanessy to bylo, že občas nemůžete ovlivnit, co se stane, pravděpodobně nějaká hádka by byla v budoucnosti i tak, a já nelituju ničeho z toho, co jsem udělala, ani toho, z čeho mě obvinila, ani toho, že na mě byla naštvaná a že se to rozpadlo. Kate představovala tu nerozhodnost. Byla tak hodná a tolik chtěla mít na dobré straně všechny, až to bylo špatně, ale alespoň u takových lidí víte, že vám záměrně neublíží. Cassidy představovala jistotu, a přála bych vám, aby každý někoho takového měl. Ti kluci byli prostě letní láska, která nám rozdělila třídu, ale nelituju toho, že jsem se s nimi zapletla. Bylo to jedno z nejlepších období mého života. A Charlie představoval… takovou jenom vedlejší roli. Prostě to, že jsem věřila, že na mě doma, v Česku, někdo čeká, mě drželo nad vodou. Když jsem se tam občas hroutila, tak jsem na něj myslela, i když se mi naděje zhroutily, když jsme dojely do ČR.

A tak jediný konec…

Ničeho nelituju.

A vy byste také neměli.

Autor: Aruallaf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování