OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Váš soused zabiják 10. kapitola

23.07.2010 (18:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1266×

Nakonec to dopadlo tak, že jsme si všichni dali boloňské špagety, já vím, je to divné i servírka se na nás tak divně koukla, ale boloňské špagety jsou tak dobré. Ke špagetám jsme si objednali láhev dobrého italského vína. Večer byl celkem idylický, zdálo se, že jsme na takovém dvojrande, až na to, že jsme nevěděli, kdo s kým na tom rande je. Amy se bavila s Danem a já s Paulem jsme mlčeli, už mě to přestalo bavit, nesnáším trapné ticho. Podívala jsem se na Paula. Paul se na mě usmál.

„Tak co jak se ti líbí rande?“ zeptal se šeptem.

„Líbilo se mi do tý doby, než jste s Amy přišli,“ odpověděla jsem potichu.

„Promiň no, ale Amy mi ukazovala město a pak jsem ji pozval na večeři a ona mi doporučila tenhle podnik.“

„Jo, ty sis s Amy celej den užíval a mě si zkazil rande. Ty parchante.“ Musela jsem se udržet, abych tu nadávku nevykřikla na celou restauraci, naštěstí to bylo v pořádku a jenom jsem tu nadávku zašeptala.

„Hele, já nevěděl, že tu budeš, sem v tom nevinně, fakt Liz.“

„Hm, jasně.“

„Hele co si to tam vy dva špitáte?“ zeptala se Amy.

„My? To vy s Danem tam vrkáte jako dvě hrdličky,“ řekla jsem a zasmála jsem se.

„Náhodou, my sme s Danem mluvili o práci.“ Moc jsem to Amy nevěřila, i když se Amy moc snažila.

„My sme zase s Paulem probírali baseball, zejtra totiž hrajou Yankees a Red Sox, sem zvědavá kdo vyhraje.“ No malá lež, ale očividně mi to sežrali.

„Co na tom baseballu vidíš Liz, je to taková nuda.“ Amy se spíš radši kouká na Jak jsem poznal vaši matku. Na ten serial jsem taky koukala, ale když jsem zjistila, že se asi nikdy nedozvim, kdo je ta matka, tak už jsem se na to dívat přestala.

„To bys nepochopila Amy,“ řekla jsem s úsměvem.

„A co ty Dane, baví tě baseball?“ zeptal se Dana Paul.

„Abych pravdu řekl, nemám moc baseball rád, víc se mi líbí hokej.“ Ajaj Dane, tohle jsi neměl řikat. Klesl si u mě v ceně. Dan se na mě smutně podíval.

„Jo hokej je taky fajn,“ řekla jsem a povzdubivě jsem se na Dana usmála.

„Mě hokej moc nebere,“ ozval se Paul, chtěl prostě Dana vyprovokovat.

Zamračila jsem se a vší silou jsem Paula pod stolem nakopla.

„Jau!“ vykřiknul Paul a chytil se za nohu.

Potlačovala jsem smích a Dan taky.

„Co se děje, Paule, chytnul si křeč?“ zeptala jsem starostlivě.

Paul byl rudý, nevim jestli bolestí a nebo vzteky.

„Jo, křeč,“ řekl Paul skrz zaťaté zuby. Jeho pohled jakoby říkal ty mrcho, já tě stejně zabiju.

„To se mi taky kolikrát stane, celej den nosim podpatky a lítam po kancelářích a to je pak pro mý nohy něco,“ ozvala se Amy.

Paul se pořád svíjel v bolestech, pak se ke mně naklonil a zašeptal: „Ty mrcho, ale neboj, oplatim ti to, ale pod stolem tě kopat nebudu, budu dělat jiný věci.“

„Už je to v poho, Paule?“ zeptala se Amy. Mrcha jedna, nějak se o Paula stará.

„Jo, fajn,“ odpověděl Paul a napil se vína.

Dan se nevěnoval konverzaci, tiše seděl a nikdo se ho nevšímal, chudák, má zkažený rande, takhle to nemůžu nechat. Musim mu zvednout náladu a trošku ho rozmluvit.

„Tak Dane, si muj šéf a skoro nic o tobě nevim, řekni mi třeba jaký máš nejradši víno, víš abych věděla, čim si svýho šéfa udobřit, kdybych udělala nějakej průser.“

„No, asi Chardonnay a ty?“

„No...“ Zarazila jsem se. Paul mi právě položil ruku na stehno a mířil svou rukou stále výš a výš.

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Váš soused zabiják 10. kapitola: