Váš soused zabiják 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další kapitolka je tu.

10.02.2010 (15:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1111×

,,Bernie nech Lissu!"
,,To je v pořádku Adele,nechte ho."
,,Ne, to není v pořádku celou vás umaže."
,,To nevadí, jen je rád, že mě vidí a když už jsme u toho, taky jsem ráda, že vás vidím, dlouho jsme se neviděly."
,,No jo mladá dámo, pořád jste v práci, ráno brzy vstáváte a vracíte se až pozdě v noci. Jste mladá a krásná a měla by jste se začít poohlížet po nějakém chlapci."
,,Vy jste se snad s mojí matkou domluvily, dneska mi říkala to samé."
,,No a má pravdu holčičko, práce není vše."
,,Jo dobře dobře, bude stačit, že mám dneska večer rande."
,,Opravdu? S tím vaším kolegou?"
,,S Danem? Ne!"
,,Ale říkala jste, že už se vás dlouho snaží někam pozvat."
,,Jo, dneska to zkoušel zase."
,,Tak s kým tedy? Je aspoň hezký?"
,,Nevím jestli je hezký, já totiž nevím ani jak vypadá, ani kde pracuje, ale vím jak se jmenuje, tedy myslim, že vím, už si to nepamatuju, myslim že Paul Webster, nebo tak nějak."
,,Cože to má být schůzka naslepo?"
,,Tak nějak, moje rodiče mají novýho souseda a prej je to fešák a je svobodnej a tak se máma rozhodla, že nás seznámí. Dneska ho pozvala na večeři a mě taky."
,,To vaši matku chválím, je hezké, že vám hledá manžela."
,,Jo to opravdu je."
,,Tak už se běžte připravit, třeba je tohle ten pravý."
,,Třeba, tak já se jdu připravit, tak neshledanou a držte mi palce."
,,Budu, nashle Liz."
Uf konečně sem se dostala do bytu, ta paní Pomfretová mluví jako moje matka. Moje sousedka je strašně hodná, je jí něco přes šedesát, má krátké černé kudrnaté vlasy, které jsou už místy prošedlé a peče skvělé sušenky. Pamatuji si, když jsem se přistěhovala, hned ve dveřích mého bytu stála Adele s talířem jejích výborných sušenek a řekla, že mě jde uvítat a jde mi pomoct se stěhováním. Ihned jsme se spřátelily a já k ní vždycky chodím pro rady, ať už v osobní životě, nebo v pracovním. Ona a Bernie jsou ti nejlepší sousedé jaké si člověk může přát. Tak máme čtyři hodiny, přesně dvě hodiny na přípravu a na cestu. U skříně v ložnici, ležely tři tašky s mým novým oblečením. Vysypala jsem je na postel a začala jednotlivé díly kombinovat. Nakonec jsem si vybrala úzké černé rifle, kterým se říká ,,roury" a fialové tričko s tříčtvrtečními rukávy a odhalenými rameny, k tomu jsem si vzala fialové baleríny. V koupelně před zrcadlem, jsem si nanesla tekutý make-up a na něj dala trošku světlého pudru.
Oči jsem si obtáhla černou tužkou a na víčka jsem si nanesla fialové stíny, báječně se mi hodily k tričku. Pusu jsem si přetřela bezbarvým leskem na rty a bylo hotovo. Ono se to nezdá, ale to vybírání oblečení a líčení mi zabralo hodinu a třičtvrtě. Ze skříně jsem čapla svou oblíbenou černou koženou bundu a vyběhla sem ven z bytu, venku nasednu do svého Vipera a vydám se na cestu.