Výjimečná: Začátek - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Dnes naše hrdinka trošku blíž pozná Erica a jeho matku.
Přeji krásné čtení.

07.10.2011 (15:00) • Sue • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 615×

„Jsi padlý anděl,“ řekl to jako samozřejmost a já jako vykolejená myš na něj koukala a nemohla uvěřit svým uším.

„Určitě si ze mě děláš legraci!“ a snažila se zakrýt rozpaky.

„Nedělám! Máš křídla, z krve ti rostou bílé růže, co by nemělo, ale to teď není nutné rozebírat. A přežila si pokousání od vlkodlaka, takže musíš být padlý anděl nebo jedině bys byla Archandělem?“ Vůbec jsem to nepochopila, mluvil tak rychle, že pochopení na mé straně nebylo.

„Umíš ovládat nějaké živly?“ zeptal se mile.

„Ne. Nebo možná trošku,“ řekla jsem ochraptěle.

„Já ti něco ukážu jo?“řekl zase mile a přistoupil k otevřenému oknu, natáhl ruku a za chvilku tam rostl strom a na ruku mu padlo zralé jablko. To by vysvětlovalo ty krásné smaragdové oči.

„A já ti zase předvedu něco mého.“ V jeho očích se zablýsklo. Hodil jablko a já natáhla ruku, jablko se zastavilo kousíček od ruky. Dala, aby to levitovalo nad dlaní a soustředila se. Z jablka teď byla ohnivá koule.

„Já to věděl!“ řekl radostně Eric vedle mě. Počkat vedle mě? Rychle jsem se otočila a málem ho popálila, ale v čas to nechala zmiznout.

„A co?“ řekla jsem vyděšeně. Určitě jsem musela vypadat komicky.

„Pozor na obvazy a křídla. Pojď, vezmu tě dolů a tam všechno dozvíš ano?“ řekl přátelsky. Chvíli jsem váhala, ale vyzařoval důvěru.

Vyšli jsme z pokoje a prošli chodbou, sešli schody a prošli chodbou do kuchyně, kde na nás čekala paní kolem třiceti. Seděla u stolu a zkoumavě prohlížela. Eric se posadil vedle ní a já naproti. Tak a bude výslech. Zamračila se a trochu se zavrtila na židli, přitom zašustila pírka od křidel. To je ještě mám?

„Jak se jmenuješ?“ řekla.

„Elena.“ A dál vám nic nepovím, ať se klidně postaví na hlavu!

„A dál?“ vyzvídala dál.

„A vy se jmenujete?“ odvedla jsem řeč jinam.

„Polly Wilsnová. Mladá dámo, je slušností se představit celým jménem," pokárala mě.

Asi jsem se vám nesvěřila, ale byla jsem jednu dobu agent. Ten nejlepší výcvik. Právě těch pár bojů s těmi bytostmi, které byly nejhorší svého druhu, jsem zabila. Agent El Diablo. Jestli chci to mít rychle za sebou, tak jim to řeknu.

„Dobrá, mé jméno je El Diablo,“ a oběma se podívala do očí.

„Nedělej si srandu, mladá dámo, a řekni své celé jméno!“ řekla už naštvaně.

„Mladou dámu si vyprošuju. Mé jméno vám musí stačit,“ a zavrčela jak na stejně, jak na toho vlka.

„Přestaň vrčet na moji matku!“ řekl vytočený Eric, který se zvedl a díval se mi do očí.

„Ale no tak. Vím, že mi nevěříte, ale ani já vám nevěřím a své celé jméno neříkám! Děkuji za všechno, ale měla bych asi jít.“ A zvedala se ze židle.

„Máš pravdu, nevěříme ti, ale slíbil jsem ti něco a to chci dodržet!“ Eric se znovu posadil na židli a já udělala totéž.

„Jak jsem řekl nahoře. Jsi anděl, ale neobyčejný…“ ale to jsem mu skočila do řeči.

„Počkat jak neobyčejný?“

„Máš jinačí křídla, z krve rostou bílé růže u nás mají barvu jen oranžovou, tyrkysovou a červenou. Myslím, že si archanděl, ale nevím to jistě.“ A já na něj zůstala koukat.

„Asi moc o tomto světě nevíš. Nahoře máme knihovnu a tam by si měla všechno najít,“ ozvala se Polly.

„Polly, jestli ti tak můžu říkat. Kde jsem?“ a mile se na ní usmála.

„Jsi v Avaricu.“ A taky se mile usmála.

„Eleno, zítra tě mohu provést po městě a potom můžeš načerpat vědomosti.“ Ericu si k nakousnutí když si tak milý.

„Ericu, já jí sundám obvazy a potom běžte spát už je jedenáct večer.“ Eric zmizel a Polly ke mně přišla a pomalu mi sundávala obvazy a povídala si se mnou. Polly byla velmi zábavná a milá žena a já v ní hned viděla dobrou kamarádku. Křídla mi mezitím zmizla.

„Polly, velmi se omlouvám za to, jak jsem se chovala, ale dávám si prostě pozor a někdy až se vzájemně poznáme, tak se to dozvíš.“ A usmála se na ni.

„Já tě chápu. A honem běž spát jinak nevím, co bude Eric s tebou dělat, jedině tak nosit na zádech!“ a na to jsme se rozesmály.

Vyšla jsem schody a došla do krásné koupelny, pokoj taky krásný a šatna také. Vysprchovala a přitom vnímala kousance od té potvory! Obalila ručník kolem těla a prohlížela se v zrcadle. Lidské oči to neuvidí, ale ty s lepším zrakem uvidí otisky zubů. Aspoň budou vědět, že v boji jsem dobrá. Došla jsem do šatny a vzala si velké tričko a ulehla do postele. Malý vánek mi prozradil, že nejsem sama, když jsem se nadýchla. Eric. Třeba jsi pro něco šel. Upadla jsem do říše snů a nechala realitu realitou.

Autor: Sue (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování