Život po životě - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

První kapitola je tu. Chester zjišťuje, že už není tím, kým býval. :)

03.05.2013 (12:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 688×

„Pane Sandersi? Jsme na místě.“ Otevřel jsem oči a zjistil, že se nacházím v autě na místě spolujezdce, vedle mě seděl muž středního věku v černém oblečení. „Dobré ráno, pane Sandersi, chcete kávu? Před chvilkou jsem se zastavil v kavárně kousek odsud a vzal jsem i pro vás.“

Otočil jsem se, ale nikdo tam nebyl.

„To mluvíte se mnou?“ zeptal jsem se.

„Samozřejmě. Nikdo jiný tu není. Zvykněte si na své nové jméno, pane Benningtone. Odteď jste Rick Sanders, opravář. Tady jsou všechny informace, které budete potřebovat vědět,“ řekl a podal mi velkou obálku. Vzal jsem si ji a podíval se z okna auta. Stáli jsme před malým domkem s bílým plůtkem a kamennou cestičkou. Vedle stál… to snad ne! Vedle stál dům, kde žije moje rodina. Tiše jsem se z toho radoval, ale navenek jsem nedal nic znát.

Vystoupil jsem z auta. Řidič vystoupil též a předal mi klíče k domu. „Ještě se uvidíme. Já jsem Frank, jsem jedním z těch třech, kterým budete předávat informace od doručovatelů. Tak zatím.“ Dal mi klíčky od auta a odešel pryč.

Chtěl jsem se rozeběhnout k mému předchozímu domu a obejmout svou ženu a děti, ale místo toho jsem jen tupě zíral na dům. Po chvilce zírání vyšla ven ta, kterou miluji. Hodila smetí do popelnice a zamávala na mě. Oplatil jsem jí zamávání.

„Ahoj, jste tu nový?“ zeptala se, když přišla až ke mně.

„Ahoj. Jo, teď jsem přijel. Budu tu bydlet, tak snad jsem si nevybral špatně,“ řekl jsem. Zažíval jsem si osobní muka, když mě nepoznala. Jak by taky mohla? Jsem teď někdo jiný a určitě vypadám jinak. Prohlédl jsem si svoje nové tělo. To snad ne! Jsem tlustej. Taky moje úžasná tetování jsou pryč, místo nich mám na rukách jen přihlouplé gumové náramky.

„Je to tichá ulice. Myslím, že budete spokojen. Já jsem Talinda Bennington,“ řekla a usmála se.

„Já jsem Rick Sanders. Jsem opravář, tak kdybyste něco potřebovala spravit, tak se stavte.“

„Tak dobře, díky. Určitě přijdu, když budu potřebovat. Máte rodinu?“ Vlastně to ani nevím. Nečetl jsem papíry, které mi dal poslíček.

„Ne, nemám. Žiju sám,“ řekl jsem a doufal, že to zapadá do mého nového já. „A co vy? Vidím, že nemáte prsten, jste svobodná?“

„Můj manžel před dvěma lety zemřel při autonehodě. Žiju teď sama se synem. A prstýnek pořád mám, jen ho nenosím na prstě, ale na řetízku na krku. Nechci se ho vzdát.“

„To je mi líto.“ Tak dva roky? To jsem v UPZ strávil dva roky? Musí tam ubíhat čas jinak než tady.

„Tak já půjdu. Musím syna odvézt do školy a potom jít do práce. Těšilo mě.“

„Jo, já půjdu okouknout nové bydlení. Bylo by ode mě divné, kdybych pozval vás a vašeho syna k sobě na večeři?“

„Přijdeme rádi, děkuju. Takže se uvidíme večer.“

„Tak v sedm u mě.“ Věnoval jsem jí úsměv a šel jsem si prohlédnout svůj nový dům a sám sebe.

Dvě hodiny jsem stál před zrcadlem a prohlížel si své tělo, byl jsem nahý. Byl jsem zoufalý z toho, co jsem viděl – tlustý zarostlý chlap s kudrnatými krátkými vlasy a hnědýma očima. Z toho, co jsem měl v rozkroku, jsem také moc nadšený nebyl.

Vztekle jsem stáhnul gumové náramky z rukou a zahodil je do kouta. Prohlížel jsem si paže a v paměti našel svoje tetování, bohužel na těchto pažích nejsou.

Otočil jsem se zády k zrcadlu a ohlédl se. Na rameni jsem uviděl něco černého. Neviděl jsem na to pořádně, tak jsem se tam chvilku točil a hledal nejlepší úhel pohledu. Zjistil jsem, že to je malý čtvereček se šipkou uvnitř. Co to má být? Nějaké přiblblé tetování z vysokoškolského večírku? Tetování z mejdanu po škole? Má to snad nějaký význam?

Skončil jsem s pozorováním svého nového těla, oblékl jsem si na sebe své vytahané špinavé triko a tepláky, vzal jsem si do ruky obálku a vyndal papíry. Začetl jsem se.

Podle informací manželku nemám, měl jsem dvě přítelkyně, ale obě se se mnou rozešly, když zjistily, že nemám moc peněz. Měl jsem psa, kterého mi otrávil soused, proto jsem se vlastně i stěhoval – soused mě nesnášel a mně to otravovalo život. Dělám opraváře, spíš tedy hodinového manžela.

Dočetl jsem papíry o mé nové totožnosti a vzal jsem si do ruky papír s mými pracovními povinnostmi. Uvědomil jsem si, že papír držím v levé ruce, takže jsem levák. Alespoň to mi zůstalo.

Mám za úkol převzít zásilku od doručovatele a potom ji předat třem poslíčkům smrti. Poslíčci se jmenují Frank, Henry a Fred. Každé ráno v pět hodin si vyzvednou zásilku, kterou mi v jedenáct hodin večer předchozí den doručí doručovatel.

Symbol, který mám na zádech, značí mojí pozici. Čtvereček je zásilka a šipka znázorňuje, že ji předám dál. Označují si své pracovníky.

Prošel jsem si dům. Nikdy jsem v tomto domě nebyl, a to jsem bydlel vedle. S nájemníky tohoto domu jsme se nějak nebavili, neměli jsme o čem, většinou to byli podivíni, kteří se za pár let odstěhovali. Když teď nad tím přemýšlím, stěhovali se po pěti letech. Možná, že tento dům vlastní ÚPZ a dává ho svým pracovníkům k dispozici.

Dům je dost velký pro dva lidi a dítě. Vchodové dveře míří hned do obývacího pokoje, který je docela prostorný a světlý. V obývacím pokoji je velká pohovka, knihovna s knihami, televize, stereo a květina v květináči. Podlaha je dřevěná, parkety jsou v dobrém stavu a u pohovky je béžový koberec.

Obývací pokoj je spojen s jídelnou. Je to malý prostor se stolem pro osm lidí. Průchozí oblouk spojuje jídelnu s kuchyní. Kuchyň je malá, ale dostačující. Vedle schodů, které vedou nahoru, jsou zadní vchodové dveře a dveře, které vedou do maličké koupelny. Druhá, větší koupelna je nahoře, hned vedle jedné ložnice. Vedle je druhá ložnice a pracovna. Je to pěkný dům.

Za domem je malý dvorek. Vedle dveří je lavice se stolkem. U plotu roste živý plot, takže k sousedům nejde skoro vidět.

Lehl jsem si na trávu a díval se na nebe. Chvilku jsem přemýšlel o tom, jak tohle všechno zvládnu. Zvládnu vůbec žít vedle své rodiny, aniž bych jim cokoli řekl? Když jim povím pravdu, co se stane? Budou mi věřit? Budou mě mít za blázna? A smím jim to vůbec říct?

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování