OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zlodějky času - 1. Zápisek

27.01.2012 (15:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 653×

1. Zápisek

Úterý 1. 1. 2005

06:00

Zívám na celé kolo a nešetrně se opírám o mou nejlepší kamarádku Terry. Ona je vážně zajímavá osůbka. Je o několik málo centimetrů větší než já, ale to na ní není to nejzajímavější. Na pažích, hrudi, ramenou i zádech má roztodivná tetování. Obdivuju ji kvůli jejímu gothic stylu. Díky němu je teď už v ranních hodinách stažená černým korzetem a narvaná v minisukni a vysokých kožených botách, které jsou stejně těžké jako dva bytelné patníky. Černé dlouhé vlasy má rozfoukané kolem ramen a co chvíli si z očí sfoukne nadýchanou ofinu.

Já jsem oproti ní pravý opak. Blonďaté roztomilé cosi, malého vzrůstu. Mám na sobě černé úzké kalhoty, teplou růžovou mikinu a moje tvář je unavená. Nejsem zrovna ranní ptáče a nejraději bych ještě řezala dřevo, ale začínají nám poslední prázdniny, které si musíme na sto procent užít!

Na to, že je teprve šest ráno – taková děsivá nekřesťanská hodina! – tak má Terry skutečně dobrou náladu. Stále žertuje a vypráví jeden vtip o blondýnkách za druhým…

„Poslouchej, Devli…“ strčí do mě a roztáhne ústa do veselého úsměvu. Pokývne důležitě hlavou a spustí další tyranizující vtip.

Hrají si dvě blondýnky hru – Nač zrovna myslím.

První se ptá: „Je to věc?“

Druhá odpovídá: „Ano!“

„Dá se s tím fénovat?“ hádá první.

„Šílíš? S popelníkem?!“ želá druhá.

Nejistě se na ni usměju a pokývu hlavou. Protože jsem blondýnka, skutečná, ne žádná peroxidová kráska, tak mě nejenže tyto vtipy urážejí, ale především jich spousty nechápu…

„Ty to nechápeš, co?“ hlesne nejistě Terry a já se ošiju.

„Ale chápu…“ zabručím a v duchu nadávám hloupým vtipům, které nejenže nemají pointu, ale nejdou ani správně pochopit. „Jenom mi to nepřišlo zábavný,“ odfrknu a zadívám se na hodinky. Půl sedmé a Leona nikde!

Už dobrých půl hodiny stojíme před jejím domem a zíráme do oken s krásnými kroucenými záclonami. Díváme se na honosnou vilu, ve které spolu se svými rodiči bydlí a nemůžeme se ubránit vzdychání, protože Leona má na zahradě k dispozici bazén a vlastní pokoj jenom pro sebe…

„Krásnej dům,“ hlesne Terry a s povzdychnutím se zadívá do oken. „Ale byl by ještě krásnější, kdyby Leona konečně vystrčila čumák!“

08:00

„Hergot Lucifer!“ zakleju a zoufale chytím za ouško hrneček, ve kterém mám horkou kávu. Ona prostě ještě není sbalená! Je to vůbec možný?! Prskám v duchu a s nepřítomným úsměvem poslouchám její maminku, která nám zaujatě vypráví o zubní protéze jejich babičky!

Leona létá kolem nás a tu popadne kýčovité zrcátko ve tvaru srdce, tu silonky, natáčky, plyšáčky a další pro mne i Terry nepotřebné krámy!

Nejistě se zahledím na svou nejlepší kamarádku, která se tváří jako by ji někdo mučil. Terry jen ve vzácných případech dělá, že skutečně naslouchá. To už musí být na tom hodně špatně. Snad depresivní myšlenky nebo jen současná krutá realita, kdy není úniku a Leona nepokrytě zdržuje!

09:00

Hurá, dorazila i poslední kamarádka, ZízíGirl.

Samozřejmě, ona se nejmenuje ZízíGirl, ale Zina, ovšem svou přezdívku si vydobyla velice zajímavých způsobem. Její otec jí tak říkal už odmalička, protože byl milovníkem známé skupiny ZízíTop. Říkal jí tak i mezi přáteli, spolužáky a tak drahé Zině, neřekne nikdo jinak než ZízíGirl. Dokonce na to i slyší, což … považuju za krutou výchovu jejího otce.

Zízí je normální dívka. Miluje skateboard, volné kalhoty a především má dar vybruslit ze všech průšvihů jako královna. Obvykle nosí culíky, každý na jedné straně, když z ní hnědé vlasy dělají ještě malou, průserů neznalou holčičku. Je stejně vysoká – nebo stejně malá – jako já. Má volnější oblečení a je i více akčnější a přátelštější, zatímco já jsem spíš zadumané cosi a nejistota sama.

ZízíGirl se tváří jako by právě spolkla švába. Spolu s námi poslouchá nechápavě vyprávění o tom, jak má Leonin mladší bratříček neštovice. Zdá se jí to všechno asi jako sen, ale bohužel je to pravda a my stále netrpělivě čekáme! Ještě pár chvil a budu vraždit, napadne mě, když už po druhé dopíjím hořkou kávu.

Jakmile kolem nás proběhne Leona s plnou náručí oblečení a serepetiček, kolektivně ji probodneme nabroušenými pohledy a pak si zaúpíme do hrnečku.

„Tak můžeme jet!“ řekne usměvavě Leona a za zády má naštosováno pět kufrů!

„Konečně!“ zajásám a rozhýbu ztuhlé údy. Už jsem myslela, že se z jejich domu snad nikdy nedostaneme, takže když hořečnatě táhneme Leoniny kufry a snažíme se je nacpat do mého už tak přecpaného auta, jsem naprosto šťastná.

Moje auto není nejnovější typ, ale jezdí a sedí mi jako ulité. Jsem Michael a ono je můj Kid. ZízíGirl i s Leonou se posadí do zadních sedaček, zatímco Terry se s úsměvem hačne na sedadlo smrti a připásá se.

„Jedeme! Konečně jedeme!“ hořekuje ZízíGirl a nadšeně mává z oken jako blázen. Doprovázím ji hlasitým smíchem a nemohu se nabažit té uvolněnosti!

09:30

„Hergot Lucifer, Leono!“ zakleju zoufale a otevřu okýnko. Všechno to tu smrdí, jako by nám tu proběhlo stádo manekýnek! „Co to je?!“

„Moje voňavka… Laciná tedy není!“ hlesne a znovu se k mému údivu nastříká!

„Do háje, nech toho!“ zavrčí zepředu nejistě Terry a drží se za nos.

„Konec smradu! Ten kanál tři nebo jak se to jmenuje, poletí z okna, jestli ho tady ještě použiješ!“ varuje ji lstivě ZízíGirl a pro naše pobavení se s ní začne prát! Nevadilo by mi to, kdybychom se nehnali sto padesátkou po dálnici.

Ano, vím, že se jezdí jen sto třicet, ale znáte závodníky…

09:40

Dobrá zpráva je, že jsme konečně vyvětrali! Špatná je ta, jakým způsobem se to stalo. Samozřejmě, jezdit rychle se nemá. To už teď vím také, protože mě stopla policejní hlídka a pěkně mi to vytmavila.

Jedu dál a jsem o dva tisíce lehčí! Paráda!

„Devli, zajeď na nejbližší benzínku, prosím tě, jo?“ hlesne Leona.

„Nejsme na silnici ještě ani hodinu!“ zaprotestuju téměř panicky. Jestli budeme pořád zastavovat, dorazíme k mému milovanému strejdovi tak leda za týden!

09:50

Jedeme z benzínky, na které se Leona upravila, vyčůrala a ještě nakoupila hromadu časopisů o módě. Přemýšlím nad tím, že někdy jsou peníze vážně zlo a kazí charakter. Náš charakter, protože jestli jsou holky aspoň trochu jako já, pomýšlejí na atentát!

„Hele, co to jídlo, sakra?!“ prsknu zoufale, když vidím, jak si v mém čistém autíčku začínají debužírovat. Ještě tu ani nespadl drobek, a už mám naprostou depresi! „Holky, mně na tom autě fakt záleží!“ brouknu zoufale a zadívám se na Terry, která se téměř zamilovaně dívá na svou bagetu s kuřecími nugetkami.

„Devli, neboj. Budeš tu mít čisťounko!“ snaží se mě ZízíGirl uklidnit, ale já zatínám nehty do volantu a krčím čelo, jak se obávám nejhoršího.

10:30

Přesně, jak jsem předpokládala!

Dojedli bagety a Terry si otevřela limonádu, kterou mi polila při předjíždění celou palubní desku! Všechno příšerně smrdí a lepí. Nechci tu brečet jako malá holka, ale k slzám fakt daleko nemám!

„Hergot Lucifer, Terko!“ úpím, když mi to sladké svinstvo rozmazává po kůži.

„Kdybys nepředjížděla! Víš, že nemáš jezdit rychle, že se Leona bojí!“ vyčte mi, protože to vlastně není její vina. Leona jí zděšeně zatřásla se sedadlem zrovna v tu nešťastnou chvíli, když Terka pila.

„Moje auto smrdí jako limonádovej bar, sakra! Všechno tady lepí! Všude jsou samý drobky!“ naříkám tak, až si téměř nevšimnu  cedule s nápisem:

Pozor, radar!

Urychleně dupnu na brzdu, protože ve městě se přeci jen jede nižší rychlostí. A jede se podle předpisů právě, když je nastražený radar. Neochotně stáhnu nohu z plynu a znechuceně prskám, zatímco se Terry snaží palubovku otřít Leoninými voňavými kapesníky.

12:00

Naše Leonka je vážně báječná slečna. Vypadá něco jako modelka. Zrzavé lokny jí fantasticky padají do hezounké dívčí tváře, která se neustále usmívá. Je jako princezna, v těch růžových minišatech, které obepínají štíhlé luxusní tělo. Tahle holka si vážně může dovolit klofnout každého kluka a já nemohu říct, že by toho nevyužívala…

Na její perfektní vzhled nemohu říct ani slovo, ale na její povahu, která až tak fantastická není, obvykle horečnatě nadávám a prskám. Leona je maličko sobecká, což znamená, že ona a její módní doplňky mají vždy absolutní přednost! A navíc je tak trochu jako já… Mírně nechápavá, nerozumná, no prostě psychicky blonďatá.

Takže se vlastně ani nelze divit, že nám začala předčítat časopisy o módě, které ani jedna z nás neholduje. Každá máme svůj vlastní styl a čtení toho, jaké se budou v létě nosit nohavičky, je to poslední, co bych kdy chtěla slyšet!

„Leo, co něco ráznějšího? Já už fakt nezvládám tu letní kolekci…“ plácne se zoufale do čela Zízí a padá nudou, stejně jako já a Terry.

Dokonce nás donutila přeladit rádio na operní příjemné hudební songy, které jsou pro naši rozmanitou duši to pravé! Hergot Lucifer, vždyť já jsem metalistka! Terka poslouchá něco psychedelického, ale rozhodně ne operní vytí. A ZízíGirl je hiphoperka, která se právě teď drží za srdce a předstírá velmi bravurně srdeční kolaps.

13:00

Vážně začínám přemýšlet, jak by asi vypadal semafor, kdyby měl na sobě růžovou flanelovou košilku od Diora. K tomu pěkně bleděmodré upnuté kalhoty značky Ve´ll za pouhých 2.999 korun.

13:30

Naše šikovná kamarádka Leona dočetla už tři děsivě pošahané a nudné časopis o módě a k našemu neštěstí začala číst druhý!

Proboha, kolik jich v tom arzenálu ještě má?!

14:00

„Báječnej nápad, Zízí!“ ječím nadšením, když se dívám do zpětného zrcátka, jak za námi poletují módní časopisy.

„Sbohem nudo!“ křičí Terry nadšeně a tleská dlaněmi o sebe, zatímco naše ZízíGirl má sepjaté ruce a hrdě se nám vystavuje.

„Za tohle tě samou láskou sežeru!“ slibuju jí temně, protože nás skutečně zachránila. Další čtení o módě, šminkách a push-upkách bych fakt nepřežila!

„Jste neandrtálky, nedivím se, že o Vás kluci vůbec nestojej…“ prská zlovolně Leona a přepudrovává si nos. Je smutná, přesmutná!

A mně jí vlastně ani není líto, haha!

„Slavíme!“ tleská ZízíGirl a houká na celé auto. Vůbec mi to nevadí, protože mezi tím Terry přelaďuje rádio na náš oblíbený kanál.

Moderní děvče, když chlapce spatří,

vypadá jak klaun.

K cirkusu patří!

Růžovou vestu a modrý voči.

Na diskotéce kolem se točí.

Jů, ten je báječný!

Jistě má prachy!

Můj sen je vypadat, jednou tak taky.

„Oléo… Oléo Rio De Janeiro!“ pějeme sborově, protože Kabát je naše oblíbená skupina. Má ji ráda i Leona, ale počítám, že v tuhle chvíli s námi ze zármutku nezpívá schválně, haha!

16:00

„Tak jsme ve městě, kde budeme trávit prázdniny. Holky, pozdravte Phoenix!“ řeknu radostně a pohlížím z okénka na palmy a pouště, která se line mezi podivně rozházenými domy.

Arizona je stát na jihozápadě Spojených státu amerických. Její hlavní město je právě Phoenix, kde bydlí můj milovaný strýček, trochu podivín a černá ovce rodiny, ale já jsem jeho nabídku strávit s ním prázdniny nemohla odmítnout! Těšila jsem se na něj hrozně moc!

„Arizona hraničí s Novým Mexikem, Utahem, Nevadou, Kalifornii a s Mexikem na jihu,“ hlesne poučně Leona a se zájmem se dívá z okna.

„Děkujeme, teď už víme, že jsi při zeměpisu na střední škole dávala hezky pozor a maturitu, milá zlatá, zvládneš levou zadní,“ šklebí se na ni Terry a upravuje si svůj báječně vypadající korzet. Ovšem nosit bych ho nechtěla, stále si myslím, že ta věc musí být nepohodlná. Naše Leona je z nás nejmladší a maturita ji teprve čeká, zatímco my tři jsme ji zdárně dali už tento rok a proto … jsme tak moc happy!

„Název Arizona je zkomoleninou španělského Ária Zona, tedy vyprahlá oblast. Ovšem existuje i domněnka, že jméno může pocházet i z indiánskýho jazyka.“

Pobaveně pozvednu obočí. „Ty taky, ZízíGirl?“

„Taky jsem ve školičce dávala pozor,“ uchechtne se a z plna zavře okénko, protože se nám prašnost a ruch města dostává do auta. A jelikož je moje milovaná Mazdička ulepená uvnitř jako od cukrátek, tak by se tu všechen prach a svinstvo z pouště nachytalo a to fakticky nestojím!

„Strašně se těším na strejdu,“ usměju se a dám blinkr vlevo. „Teď už jenom najít ten správnej dům a budeme u něj! Těšíte se holky?“

Mám trochu pochybnosti, protože jsem tu byla naposledy před rokem a to řídil táta. Phoenix je vážně rozložité město, plné krásných domů i nesmělých barabizen. Lidé jsou tu milý, někteří více, jiní méně. Morálka je trochu u dna, protože tady je normální, když sestřenice chodí s bratrancem, ale tak já tu nejsem od toho, abych je soudila. Já si sem jedu užívat svoje poslední po maturitní prázdniny!

16:10

„Hergot Lucifer, no nejsem king?!“ vypnu hrdě prsa, když zaparkuju před strýčkovým domem. Je to dům, který má namodralou fasádu – přesná barva taťky Šmouly. Okna má natřená svítivě zelenou barvou. Naopak tyčkovitý železný plot je temně žlutý.

„Strejda má vkus, co?“ hlesne štítivě Leona a ohrne rty.

Mírně se zamračím. „Hele, nech si toho… Buď ráda, že sem pozval takovou příšeru, jako seš ty. Měla bys mu líbat nohy, protože živit celý prázdniny čtyři všežravý ženský není nic nenáročnýho!“

Terry mě vezme kolem ramen a společně vejdeme do prostorných vrátek. Ke dveřím jdu plna nadšení a netrpělivě zvoním na zvonek.

16:30

Tak nic.

Strejda doma není. Má zamčeno. Na zvonek samozřejmě neodpovídá a mobil mi nebere, paráda! Takže musíme čekat, než se vrátí.

Holky si posedaly na schody tak nějak ladem skladem a já se opírám o fasádu domu. Doufám, že strýček dorazí brzy!

22:00

„Krucinál, musely jsme usnout,“ strčí do mě nevybíravě ZízíGirl, až nerada otevřu víčka a zívnu.

Spala bych jako dřevo, kdyby mě ještě nechaly… Ovšem, jakmile se pohledem nabodnu na temné postavy, pobaveně se bavící a shlížející na nás se zjevným zájmem, nejistě se natlačím na Terry a polknu.

Tohle nevypadá dobře!

„Devli, jsi to ty?“ ozve se jedna temná postava a přijde blíž, takže ve světle měsíce spatřím svého strýčka.

„Strejdo!“ padnu mu kolem krku a nadšením div neskáču do stropu. Tak moc jsem se na něj těšila! Se strejdou vždycky byla největší legrace, protože … No, on není jako většina dospělých lidí. Má rád, když je pořádná sranda a rozhodně se netváří, že když je mu nad čtyřicet let, tak by s námi neměl řádit!

„Pojďte dál…“ pozve nás usměvavě a my jdeme s nadšením do domu, kde se s ním vítají ještě holky a já s mrazením v zádech pozoruju, jak ty temné postavy bez vyzvání jdou za námi.

22:05

Hergot Lucifer, tak to je fakt překvapení!

Nechápavě, s padlou čelistí, zírám na šest mužů, kteří se na pohovce před námi rozvalují. Vážně je vidím nebo mám snad vlčí mlhu nebo jsem stále ještě v limonádovém oparu a nerozeznávám realitu? To přece není možný, vždyť tohle je moje oblíbená skupina!

„Nejsou to ty borci z Linkin Park?“ šeptne mi do ucha ZízíGirl, zatímco já jako mentálně zaostalá přikývnu.

Propaluju je pohledem a sjíždím z jednoho na druhého. Brad, kytarista téhle slavné kapely, se tváří nadmíru pobaveně a uvolněně popíjí kávu, kterou mu můj strýček udělal.

Jak to, že se s nimi strejček zná?! Ty bláho!

Joseph, všeználek a DJské eso, se směje ještě víc. Tvář má celou rozesmátou, upřímnou, jako by se díval na staré známé a chtěl se s námi bavit jako se sobě rovnými. Mike, raper skupiny, se tváří nepřístupně jako tajný agent bez minulosti…

Phoenix a Rob jsou také příjemní a přátelští, na rozdíl od hlavního zpěváka Chestera, který se tváří nanejvýš chladně. Prohlíží si nás snad až nezdvořilým pohledem, jako by nás dlouho neviděl a teď se nemohl dočkat něčeho… Kdoví čeho. Asi až nám nakope zadek - alespoň tak mi to přidá!

Je mi to jedno! Mírně mě jeho přístup zklamal a nechápu, proč je v jeho hnědých očích viditelná nenávist a zlost, když jsme mu my nic neprovedly! Chápu, kdyby s námi seděl v autě, byl by K.O. z Leoniných rad ohledně módy a lásky, ale takhle? Nač tedy ten mrazivý ješitný úsměv a odpor?

Nasadím stejný tupý výraz jako on a pohlédnu nejistě na Terku. Vím, že se jí líbí a moc, ale tohle se dá spíše přirovnat k mučení jehňátek než příjemnému posezení!

„Tak se posaďte…“ nabídne nám strýček a já se zazubím, protože si komicky posedáme na zem a rozhodně se necpeme k velectěným pánům. Trochu mě mate, jak se Terry přihlouple usmívá. Možná si to ani neuvědomuje. O důvod víc, být ve střehu! Protože si chceme užívat prázdnin a ne se léčit z nevydařené lásky k mrzoutovi.

Mrzout Chester, wau!

22:15

Čím více strejda povídá, tím více se já a moje kamarádky usmíváme jako retardované. Nechápu ani slovo z toho, co to tu sakra povídá! A obávám se, že tentokrát to nebude tím, že mám blond vlasy i mozek.

„Pokud tomu rozumím, tak máme zachránit Chesterovu ženu Samanthu, která už je rok mrtvá?“ hlesnu nejistě a pozvednu obočí. Buďto budu za idioty já, nebo oni, ale já se prostě musela zeptat.

„Přesně,“ přikývne jednoduše strýček. „Do tvé Mazdy namontuji stroj času a ty se s ním dostaneš do minulosti. Tady máš přímo napsáno časové rozmezí, ve kterém se budete pohybovat a uděláte všechno, co po vás tady pánové chtějí.“

„A především zachráníte mou lásku!“ ozve se tvrdě Chester a já tupě přikyvuju. Pohrdavě se usměje a v očích mu zajiskří – Těší se, až … jeho žena vstane z mrtvých?!

„To je žert, že jo?“ odváží se promluvit ZízíGirl a stoupne si. „Nemyslím si, že by bylo vtipný takhle nás děsit morbidním humorem a cestami do minulosti. Každej přece ví, že to nejde!“ roztáhne rozzlobeně ruce.

Můj strýček si s úsměvem stoupne také. „Brzy poznáš, co všechno je možný!“

22:30

„A teď do hajan. Zítra vás čeká těžký den plný příprav!“ žene nás do schodů jako malé holky.

V dlaních pevně třímáme každá svoje časové rozmezí, pokyny a já dokonce i obsluhu časového stroje, což … je hergot Lucifer absolutní pitomost, ale zdá se, že nejen strejda tomu upřímně věří, ale i ta rocková skupina je totálně vypatlaná!

„Díky za skvělý prázdniny, Devli!“ prskne sarkasticky Leona, když ležíme v postelích.

Dlouze si povzdychnu. To nám to ale krásně začíná…

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlodějky času - 1. Zápisek: