OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zlodějky času - 2. Zápisek

28.01.2012 (18:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 470×

Zápisek 2

Středa 2. 1. 2005

10:00

„Hergot, co to…“ houknu a zacpávám si uši, protože ten hrozný rámus se nedá vydržet!

Zdá se, že strýček se rozhodl nám trochu zpestřit ráno. Jeho budíček je poněkud drsný. Stejně krutý, jako by nás chtěl probrat motorovou pilou. Strejda stojí uprostřed místnosti a divoce buší vařečkami do starého hrnce a přitom ještě huláká:

„Vstávat! Děvčata, probuďte se!“

Při tomhle by nezaspal ani mrtvý, ušklíbnu se v duchu a snažím se ze sebe setřást ten zděšený pocit a vyděšení. Husí kůži mám po celém těle, protože takový šok má prostě své důsledky.

„Zízí, jsi ok?“ zadívám se na ni.

Zoufale si tře hlavu a usykává. Chudák holka. Lekla se natolik, že na horní palandě po levé straně místnosti vrazila vší silou do lampičky. Teď má nejspíš hlavu jako škopek, ale bubeníka to rozhodně nezajímá. Nadále divoce buší a křičí chraplavým hlasem:

„Tak vstávat!“

Narazila jsem si polštář na hlavu a rozhodla se pro jednorázovou ignoraci. Já chci pro boha svatýho spát!

Podle všeho se kamarádky už vzdaly a s nespokojeným brbláním lezou dolů. Spíme na palandách. Leona a ZízíGirl u levé strany stěny, zatímco já a Terry, která spí nade mnou, jsme zase vpravo vedle nich.

„Terry!“ zaúpím, když mi nešikovně přistane na břiše a moje ignorace tím pádem končí. Beztak se to nedalo, na tohle by byl i prášek na spaní krátký. Ale teď mě mimo uší, bolí ještě břicho. Naštvaně ji probodnu pohledem, ačkoliv se omlouvá, jak jen to za jistých hlučných okolností jde.

„To je dobrý. Já jsem taky schytala kopanec od Zízí,“ prskne Leona, když se strýček konečně vytratí jako pára nad hrncem. Konečně zaplaví pokoj klid a mír!

Úlevně vydechnu a třu si pohmožděné bříško. Nejspíš mi žaludek zamáčkla na nesprávné místo, kamsi do rohu břicha a možná mi pomotala i ten zbytek, takové to bylo nevinné šlápnutí!

„Promiň… Nechtěla jsem tě kopnout do obličeje,“ usykne lítostivě ZízíGirl a stále si drží hlavu. „Mám pocit, že raději budu pryč v tý divný minulosti, než zažívat tyhle dementní budíčky!“

Otočím se na bok a dlouze zívnu. „Přece máme prázdniny, tak co?“

„Dobré ráno,“ ozve se tiše ode dveří, kde postává Mike Shinoda. Raper skupiny Linkin Park a tváří se tak kysele, jak jen to jde! Tmavé vlasy mu spadají do čela, a přestože má účes malého chlapečka, tak jako milý nevinný chlapec rozhodně nevypadá. Spíš bych ho přirovnala k tomu plešatýmu vrahovi z Rudého draka, což je dojemné pokračování Mlčení jehňátek.

Jak já miluju horory! Těžce se uchechtnu a zabořím si hlavu zpátky do polštáře. Ani nepříjemnej ksicht mě nedonutí vylézt ze svého teplého pelíšku!

„To tě doma nenaučili klepat?!“ prskne namíchnutě ZízíGirl a mrskne po něm polštářem, až se neudržíme a vybuchneme smíchy.

„Skvělá trefa, Zízí!“ Teatrálně tleskám a šklebím se na toho vážného dospělého, kterého moje kamarádka krásně sejmula. Trefila se mu přímo do tváře! Jen ať mu tu jeho fasádu trochu poupraví, ušklíbnu se v duchu.

„Ticho!“ zařval na celý pokoj a zatnul pěsti. Popošel do středu pokoje několika nenucenými kroky a jako by se snad nutil do autoritativního hlasu a falešného vzteku, narval jí polštář zpátky do náruče. „Tak tohle si nebudeš dovolovat, holčičko!“ zavrčel a dlouhými kroky zmizel. A ještě za sebou bouchnul dveřmi.

11:00

„Víš, jak zaměstnáš blondýnku na celej den?“ přežvykuje ZízíGirl a zářně se na mě usmívá. „Postavíš jí do kulatý místnosti, a řekneš jí, ať si sedne do rohu!“ rozesměje se na celé kolo, zatímco já úsečně pomrkávám.

„Už jsi někdy viděla kulatou místnost? Takový se nedělají. Každá místnost má nějakej kout!“ zabručím neochotně. No, tak jsem blond, no a co?!

Zízí se plácne do čela. „Devli, to je vtip! Nesmíš nad ním tolik přemýšlet. Ty tvoje blond dedukce!“

„Jaký moje blond dedukce? Co tím chceš jako říct?! Hergot Lucifer, mně to vůbec vtipný nepřišlo! To je to samý, jako ten vtip o Voldemortovi!“ Protáhnu se a stáhnu si noční košili trochu níž, protože mám obavu, aby mi nevykoukla celá zadnice. „Přijde Voldemort domů a ptá se – Nehledal mě Harry?“

Naše další rozjímání o vtipech se ztratí v záplavě vůně kanálu, když kolem nás projde převoněná Leona. Je namalovaná jako modelka a nese se jako královna. Ale po jejím náletu je celá koupelna místem, kam lze vkročit jen s plynovou maskou!

„Do háje, Leono! Neměla by sis skočit k psychiatrovi? Někdy mám pocit, že si myslíš, že seš tchoř a proto se tak přeplácáváš těmi voňavkami!“ prská Zízí a zatímco já nemám odvahu do oné místnosti vlézt, ona se zhluboka nadechne a hazardně jde vstříc nebezpečí.

11:30

Už tuším, jak si připadají zvířátka v Zoo, když na ně pořád někdo civí a oni při tom škemrají o nějakou dobrotu.

Pánové z kapely si nás totiž prohlížejí snad ještě obezřetněji, než včera. Vůbec to není příjemné, ba naopak! Zírají na nás jako Leona na Victoria Secret. Očka se jim podivně točí a tápají kolem po nás, jako bychom se měli každou chvíli rozplynout.

To mi v noci vyrostly na hlavě růžky a na nose bradavice nebo co?! Odfrknu v duchu a s dětinskou radostí přijmu talířek se strýčkovo vyhlášenými palačinkami! Vždycky si na ně nakydám hromadu sirupu a tekuté čokolády, posypu drcenými oříšky a …

„Užij si to. V minulosti si takhle debužírovat nebudeš!“ ucedí skrze zuby pobaveně Brad a já nejistě přežvýknu.

Leona snídá vskutku jako dáma, což mě tak neskutečně štve! Na ni jedinou se dívají přátelsky, zatímco my jsme póvl nebo co!

Drcnu loktem do Terry a hodím hlavou k naší modelce. „Hergot Lucifer, koukni, jak Leonka krásně papá!“

„Dívej se,“ mrkne na mě Terka a dlouhými štíhlými prsty popadne jeden Leonin časopis o módě. Téměř kuriózně svými špičatými černými nehty najde stránku, o kterou jí jde a dá si dlaň přes ústa. „Ty vole, tady mají řasenku Mac Factor jako dárek ke kabelce Naomi Cambell jen za pouhý dva tisíce!“

Naše modelka ztuhne v úleku a drcne do stolu tak divoce, že rozlije čaj a to nejen mně! ZízíGirl, Terry i já nechápavě zíráme na loužičky kolem hrnků, které se stále ještě chvějí. Předpokládala jsem terno, ale…

„Leono!“ zavýskám a držím si palačinky, které mi popojíždějí stranou!

Naše modelka si kleká na stůl a horečnatě se snaží dostat na druhou stranu k Terce. Máchá si své růžové šaty s volánky ve svých celozrnných cereáliích pro slepice a nezpůsobně prská kolem sebe, protože má plná ústa.

Pozoruju ji s povislou čelistí.

„Co to děláš?!“ ječí ZízíGirl, jejíž vaječná omeleta je náhle na padrť. Leona neváhala svou pěstěnou ručku položit doprostřed talíře a hnát se za pokladem, který má Terka v ruce.

Evidentně chce ten časopis, ale … Bude větší bžunda, když jej nezíská tak snadno!

„Leono, jebe ti?!“ vyskočí Zízí ze židle a snaží se ze svého klína smést kousky omelety, kterou jí tam modelka shrnula.

Pro jistotu chytím svůj talíř do dlaní a popojdu od stolu, protože já o svůj žvanec – poklad, rozhodně přijít nechci! Sotva jsem snědla dvě sousta! Nemůžu obětovat svou palačinku… Přece ženy a děti první, o palačinkách tam není ani slovo!

„To byl tvůj nápad, že ano?“ hlesne mi Mike hrubě do ucha a zacloumá mnou tak silně, že se po pár vteřinách moje oblíbená pochoutka valí na zemi!

Nutně potřebuju vrátit čas, protože nemám daleko k pláči!

11:40

„Ty seš naprosto nevkusná!“ prskne příkře a myslí si, že tím snad Terry nějak rozhodí. „A ty,“ ukáže na mě pěstěným prstem. „Ty seš zase blonďatá!“ Pokrčím rameny, protože jsem z nich dopadla nejlépe. ZízíGirl je podle ní jenom urousaná vyhopsaná holka, která skončí jako prodavačka párků. A to za to Zízí ani nemohla…

„Leo, byl to jenom žertík,“ zubí se Terry a hladí naši modelku po vlasech.

Leona si zaujatě lakuje nehty, jako by nic jiného neměla na práci. Její ignorace mi nevadí, ale když u toho ještě začne házet svádivé pohledy po baskytaristovi kapely, Phoenixovi, tak to se mi sevře krk a tuším průšvih.

11:45

Migréna.

Leona a Phoenix někam odešli. Drželi se přitom za ruce!

Musím si do deníčku napsat červeným fixem, že ... koketování je zlo!

12:30

Mnu si v prstech svůj blonďatý pramínek vlasů a zarytě poslouchám Chestera, který nám vypráví, co všechno musíme v minulosti stihnout. Povídá o tom tak zarytě, jako by si snad vážně myslel, že blonďatá já, hoperka Zízí, wamp žena Terry a modelka Leonka snad vážně někam do minulosti pofrčíme!

„Tady máš soupis a koukej se ho naučit nazpaměť, stejně jako časy odjezdů do minulosti, jasné?!“ zavrčí příkře a já se uculuju.

Moje autíčko umí různé věci. Jezdit po chodníku. Nebrzdit. Zezadu nabrat značku Zákaz vjezdu. Projet se vproti směru jednosměrnou ulicí. Tahat svého malého synovečka za tažné na sáňkách. Získávat hromadu pokut za překročení rychlosti. Jezdit na červenou. Chcípnout na křižovatce. Nestartovat v krizových situacích a další… Ale cestovat do minulosti? To už bychom po Mazdičce chtěli přece jenom moc!

„Tohle všechno?“ ušklíbnu se, když očima sjedu seznam plánovaných akcí v minulosti…

1. Šťastný návrat do minulosti

2. Pomoci Chesterovi z drog

3. Seznámit Chestera s jeho ženou Samanthou

4. Zabránit mu, aby zase začal brát drogy

5. Dát dohromady skupinu Xero

6. Dát dohromady skupinu Linkin Park

7. Najít posledního člena Linkin Park – Phoenixe

8. Najít Samanthu a vzít ji do minulosti

9. Šťastný návrat do přítomnosti

„Tohle prostě nejde,“ prskne ZízíGirl a opře se o pohovku tak vyzývavě, až se Mikeovi zbarví obličej do ruda. Ona provokuje a já ji v tom plně podporuju, protože mi ten chlap také leze na nervy.

„Já svou lásku chci mít tady! Jestli to nedokážete, tak vám ze života udělám peklo, je vám to jasné?“ broukne Chester medově a příkře se nám dívá do očí.

Hergot Lucifer, on zešílel!

13:00

Sedím na houpačce, před sebou seznam cílů, kterých v minulosti musíme dosáhnout. Také daný směr jízdy, města, která musíme navštívit. Čas, který musíme za každou cenu dodržet. A zírám do toho bez přestání, protože se to musím naučit nazpaměť. Hlavou mi však brouzdá jediné…

Vážně kulatá místnost nemá rohy?

14:00

Zjistila jsem, že na některé otázky prostě odpovědi neexistují. A tak jsem se vydala do garáže, odkud se ozývá děsivý hluk, podle kterého poznávám, že mučení mého milovaného autíčka pokračuje.

„Co to…“ vytřeštím oči a div neomdlím, když se zadívám na odhalené vnitřnosti. Moje Mazda trpí, protože má snad celý motor rozebrán!

Rozmontovat – mrtvý!

14:30

Sedím vedle Terky, která pláče do polštáře a umazává jej od své černé rtěnky, řasenky i očních stínů temných barev. Hladím ji po havraních dlouhých vlasech a snažím se jí z toho splínu pomoct, ale jelikož nejsem strůjce, tak mi to moc nejde.

„Terry… Ten ti za to nestojí. Vždyť je úplně šílenej a jede po mrtvý ženský! Sám už je nejspíš taky jednou nohou v hrobě, když mu mozek neslouží,“ odfrknu a vymýšlím další urážky na téma Chester, které by jí pomohly se dát dohromady a potlačit nelítostné emoce.

„Když já jsem se do něj zamilovala…“ hlesne tiše a narve si hlavu pod polštář.

Nechápu, jak je možné, že se do něj mohla zamilovat, když on je … nemám slov, jaký je to ohromný idiot!

„Terry, je to děsnej mrzout. Je stejně chladnej jako severní pól. Nech ho být…“ prosím ji a nejistě se na svou nejlepší kamarádku dívám. Měly to být krásné prázdniny, ale už druhý den tu máme láskobol a to nás ještě čeká nezvládnutelná cesta, která vede minimálně deset let zpět!

„Mně se tak moc líbí…“

„Mně se taky líbí krásný rychlý motorky, ale nejezdím s nima, protože by ze mě byl mastnej flek. Ber to jako varování. Kdybys nasedla na tohohle vola, zbyly by ti jenom oči pro pláč!“

Zvedne ke mně hlavu. „Víš, co? Vypadni!“

14:40

Utěšování mi asi moc nejde, dochází mi, když za sebou zavírám dveře pokoje a slyším Terryn pláč. Dlouze se nadechnu a vyrazím směrem k obývacímu pokoji, když na chodbě spatřím vášnivě se líbající dvojici.

Phoenix a Leona!

14:45

Sakra, já viděla, jak se Phoenix, kámoš mrzouta, líbá s mojí kámoškou, šílenou modelkou! Oni se fakt vykusovali!

Tohle jen tak nerozdejchám…

18:00

Hergot Lucifer, je večeře a já jdu poslední!

„Ahoj příšery,“ houknu a posadím se k jídlu, aniž bych se dívala kolem. Podle všeho některé z osazenstva nemusím já, další nemusí mě a to černé rozhněvané zvířátko by mě za moje keci v pokoji nejspíš zabilo.

„Naučila ses to všechno nazpaměť?“ probodne mě Chester studeným pohledem a nabere si na vidličku další kousek smaženého sýra a amerických brambor.

„Samozřejmě,“ uculím se sebejistě.

„Devli, víš proč má blondýnka v autě list papíru? Protože řídí Audi A4!“ Terry začala s drsným protiútokem za moje neumně provedené utěšování.

Nejistě přežvýknu, zatímco se ostatní pochechtávají a nabodnu si na vidličku další americký brambor, který by potřeboval osolit.

„Kde budu ráno v úterý, dvanáctého března, roku tisíc devět set devadesát dva?“ houkne na mě Chester.

Nejistě se po něm ohlédnu a udělám překvapenou.

Proč má ta blbá blondýna v autě list papíru?!

18:15

„V jakém klubu budu hrát třetího dvanáctý roku tisíc devět set osmdesát devět?!“

List papíru? Ne, sakra, nesmím na to myslet!

„V klubu Roxet s Grey Daze…“

19:00

Sedíme v obývacím pokoji a zatímco oni poklidně upíjí horkou kávu, tak já se potím u otázek, které bych věděla, kdybych u sebe měla ty zatracené papíry, seznamy a doložky o cílech, místech a datech! Neumím ani slovo!

Průser!

23:00

Tak zatímco já zase civím do těch zatracených papírů, tak ostatní se vesele baví v obývacím pokoji! Já ležím na břiše v posteli, rukama si podpírám hlavu a bez přestání přejíždím ty pitomá písmenka!

Když narazím na Terryn rukopis, divoce se ušklíbnu a protočím oči. Ovládnu se a papír nezmuchlám, ačkoliv bych chtěla.

Manžel blonďaté dívky v práci prohlásil: „Moje dnes zachránila život mnoha lidem!“

„Nepovídej,“ podivují se kolegové. „A jak?“

„Ráno se jí nepodařilo nastartovat!“

Děsná psina, prolétne mi hlavou a drze se zašklebím.

23:50

„Vyhnali nás do postele jako malý parchanty!“ prská ZízíGirl a převléká se do svého oblíbeného pyžama, které je pokreslené podivnými obrázky – černošskými hlavami, jejichž zuby jsou černé a zlaté. V ústech obvykle mají jointa a kolem krku obrovské zlaté řetězy. „To není možný! Jednají se mnou jak s pětiletým dítětem!“ ohání se kolem rukama a divoce si natřásá polštáře.

„A kde je Leona?“ podivím se, když dorazí už jenom Terry a ta bez řeči vyleze nade mne na palandu a mlčí.

„Leona šla ven a hádej s kým!“ udělá na mě Zízí oči a posunkem naznačí vulgární pohyby.

23:55

Chester se nám tiše prochází po pokoji! Přišel úplně sám a bez klepání, takže všechny samozřejmě děláme, že spíme, ale jeho přítomnost mě tak znervózňuje!

Když se nade mne nahne, zatajím dech a ucítím jeho rty na svém čele.

Dal mi pusu na čelo!

Podle toho, jak se tiše vyleze na vrchní palandu, dělá Terce to samé! Prostě jí olíbává čelo a … Ty bláho!

Jakmile sleze, tak nepozorovaně, jako přišel a zavře za sebou dveře, vydechneme sborově:

„Wau!“ A já mám až teprve teď ten správný pocit, že můžu jít spát a zítra zvládnu všechno, co si pro mě mrzout i jeho kapela přichystá…

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlodějky času - 2. Zápisek: