Věnováno tomu, který mi umí sebrat masku jen jediným pohledem...
28.03.2013 (17:00) • Myll • Povídky » Drabble • komentováno 3× • zobrazeno 1164×
Stála jsem tam a sledovala ho. Věděla jsem, že nezná mé pocity. Nemohl.
Vždy jsem používala tu masku, alespoň pokud si pamatuji, byla součástí mého života, součástí mě samotné. Odjakživa jsem hrála…
Proč bych vlastně měla být upřímná? Dávat najevo své pocity a touhy, a s nimi všem vystavovat i své slabosti. Předkládat je ostatním na zlatém podnose, aby je mohli využít…
Usmál se a přišel blíž. Jeho prsty umělce uchopily okraj mé životní rekvizity a stáhly mi ji z obličeje.
On nikdy masku nenosil, hrál jenom na jevišti, v životě hrát nepotřeboval. A naučil mě, že ani já nemusím…
Autor: Myll (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble
Sdílet
Diskuse pro článek Bez masky:
Hezké. Je to takové lehké, nenucené. Vážně úžasné. Prostě nevím, co říct. Jen to, že je štěstí, že je to drabble. Krásně to viniklo. 
Moc pěkné. Nenucené a přesto to vyvolává i v tak krátkém rozsahu hluboké pocity. Někdy je méně slov víc než celé moře oceánů. Už nevím co bych dodala, protože dokonalost se popisuje jen těžko. 
jééééééééééé
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!