Listopad • OurStories.cz ~ naše povídky

Každý prý máme v životě člověka, jehož ztráta nás nikdy nepřestane bolet, i kdyby uplynuly desítky let. Možná je to pravda.

25.01.2016 (18:00) • TerezaJWilde • Povídky » Drabble • komentováno 2× • zobrazeno 1686×

Ze všech krutostí a bolestí na tomto světě, nepoznala jsem horší prokletí než lásku. Vždy, když otevřu oči, myslím na tebe, když dýchám, myslím na tebe, když usínám, myslím na tebe... kéž by to skončilo... ale zároveň mám nekonečnou hrůzu, že jednoho dne na tebe nepomyslím, že jednoho dne bude ta bolest pryč. Chtěla bych se jí zbavit, a přesto ji každý den zas a znova vítám a prosím ji, aby ještě chvíli posečkala. Nekonečný strach a bolest jsou se mnou stále. Ztracena v kruhu utrpení, utopena ve tvých modrých očích a vzpomínce na to, jak stydlivě klopíš oči a pak se díváš skrz řasy. Vidím nás stále tančit. V davu lidí, kde nikdo jiný netančil, jen my. Byli jsme blázni. A já ten větší. Růži od tebe nosím stále u sebe. Neuvadá. Jen je špinavá. Hladím ji v ruce, zaměňuji za tvůj dotek. Tvůj hlas zní jako ozvěna. Jako by stále někde v mé hlavě volal a nechtěl přestat. Ne, on šeptá. Nerozumím mu. Jsou ta slova hezká? Nebo stále opakuješ tu hloupou lež? Jak se mám zachránit? Jak mohu být znovu šťastná a přestat na tebe myslet, když se k smrti bojím okamžiku, kdy v mém srdci nebudeš?

Autor: TerezaJWilde, v rubrice: Povídky » Drabble

Sdílet

Diskuse pro článek Listopad:

2. Gracewhite přispěvatel

25.01.2016 [23:28]

Krásný drabble!!!
Je to smutný, že jeden den bysme udělali pro lásku a toho druhého cokoli, neboť jej šíleně milujeme, ale uteče doba a druhý den to může být právě naopak a pohled na něj nám neřekne absolutně nic... ani naše srdce nepocítí to, co tehdy tak moc milovalo a bylo i pro někoho ochotno zemřít...
Emoticon