Trocha pocitů, které okupují moji mysl, a jedna malá skleněná panenka, co nemá šťastný den...
23.10.2011 (11:00) • martisek • Povídky » Drabble • komentováno 2× • zobrazeno 885×
Tohle byla ta pravá hranice, kterou jsem nesměla překročit.
Věděla jsem, že teď je ze mě malá skleněná panenka. Stačí nepatrný, malý pohyb, nějak ji rozkymacet a panenka z té hrany spadne. A rozbije se. A ani sebelepší lepidlo ji nedá do původního stavu.
Tohle všechno jsem věděla, jen jsem netušila, jak tomu zabránit.
Jestli existuje nějaká poslední pomoc pro mrtvou duši. Pro hlasité myšlenky. A srdce bez tlukotu.
A pak to někdo udělal.
Pohnul deskou a panenka se rozbila na střepy. Nikdo ji nezachytil, nikdo se tomu nesnažil zabránit. Teď byly všude jen střepy.
Takový je pomíjivý mžik oka.
Autor: martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble
Sdílet
Diskuse pro článek Na hraně:
Zkrátím to - líbilo se, a moc.
Pokud bych měla definovat drabble ve slovníku, tak bych tam nejraději vložila tohle. Tuto tvoji povídku. Je v tom vše co má být.
Moc hezké tvé přirovnání se mi líbila.
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!