Věnováno cizímu člověku, který mi byl tak blízko...
Nejde to ovládnout, začátek i konec určuje srdce a nám nezbývá, než poslouchat... Mrzí mě, že nám to nevyšlo...
04.10.2013 (15:00) • Myll • Povídky » Drabble • komentováno 4× • zobrazeno 1231×
Sedíš na autobusovém nádraží se svěšenými rameny. Autobusy jezdí, lidé nastupují a vystupují. Sleduješ je, všechny ty tváře. Jsou smutné i veselé, plné starostí i smíření, ale většina s málem pochopení pro tvé bolavé srdce a černé myšlenky.
Někteří spěchají... Kam? Za kým?
Uvědomuješ si vlastně, že ještě před pár dny jsi měl ve tváři stejně nedočkavý výraz? Že jsi taky pospíchal? A najednou nemáš kvůli komu. Nevíš, kam bys měl spěchat.
Nechápeš... Jak se to mohlo stát? Jak jsme to mohli dopustit? Proč vlastně? Proč...
Otočíš hlavu a naše oči se setkají.
Chápu tě... Taky už nespěchám...
Za tebou...
Autor: Myll (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble
Sdílet
Diskuse pro článek Nespěcháme...:
Moc hezké. 
Hezky napsané.
Krása, nic jiného k tomu nejde napsat, úžas
To se mi líbí :3 Hezky volené slova a i když je to často volené téma tys to napsala zajímavým způsobem 
Moc pěkné 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!