OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Agentura na společníky - 9. kapitola

31.01.2014 (19:00) • Ali • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 2469×

Ale ty už nejsi ten starý Malfoy!  

Bez delšího rozmýšlení jsem se přemístil domů. Věděl jsem, že bych to neměl dělat, protože bych si mohl na místě přistání ublížit, kdybych náhodou do něčeho narazil, ale v tu chvíli mě to vůbec nezajímalo. Chtěl jsem být doma rychle, avšak se mi to moc nevyplatilo, protože jsem narazil do stolu, shodil z něj vázu a ještě se poranil o střepy.

„Co to…?“ začala Hesper, když zaslechla ten rámus, a vyřítila se z pokoje. „Aha. To jsi ty. Nemohl bys nadělat příště menší rámus?“ pronesla lhostejně a obrátila se k odchodu. Já ji však zastavil a poprosil, aby se vrátila a pomohla. Neochotně se vrátila a skutečně mi pomohla, ale neodpustila si u toho pár peprných poznámek. „Dneska jsi měl schůzku s Miou, že ano? Takže co se stalo tentokrát?“ zeptala se poraženecky. Já si nalil skleničku ohnivé whisky. Nabídl jsem i Hesper, ale ta to odmítla. Raději si prý uvaří čaj. Nerozmlouval jsem jí to.

„Nic,“ odsekl jsem podrážděně při vzpomínce na dnešní odpoledne.

„Kvůli tomu tvému nic bys takhle nevyšiloval. Takže ještě jednou. Co se stalo?“ zeptala se znovu. Hesper dokázala být opravdu otravná, když chtěla. A dnes nejspíš chtěla.

„Mám jí dělat doprovod na Bradavický ples,“ řekl jsem odevzdaně. A pořádně si přihnul ze sklenice. Hesper se dala do svého zvonivého smíchu. V tu chvíli jsem měl sto chutí po ní něco hodit.

V životě jsem nešel ani na jeden Bradavický ples. Důvod byl jednoduchý. Neměl jsem potřebu setkat se se starými známými. Dobře, to byl jeden z důvodů, další byly asi následovné: nepotřeboval jsem vidět Pottera, nepotřeboval jsem vidět Weasleyho a nepotřeboval jsem vidět nikoho ze Zmijozelu. Ti první dva byli jen jako otravný hmyz – viděl bych je a zase bych na ně na dlouhou dobu zapomněl, kdežto Zmijozelští… To bylo něco jiného. Každý z nich by se ptal na můj život – jak se vede otci, jestli už mám manželku nebo jsem stále svobodný mládenec a podobně. A kdybych řekl, že mě otec vydědil, všichni by se ptali proč, a já bych jim musel říct nějaký důvod, což se mi zrovna nechtělo. Mohl jsem si něco vymyslet, to jistě, ale pro mě bylo pohodlnější tam prostě vůbec nechodit.

„Hermiona chce, abys jí dělal doprovod na ples, jo?“ vysoukala ze sebe mezi návaly smíchu. Opravdu jsem nechápal, čemu se tak směje. Vždyť na tom nic směšného nebylo. Tentokrát na ten ples budu muset a nijak se z toho nevykroutím. A ještě ke všemu tam budu muset s ní. Vražedným pohledem jsem Hesper naznačil, že to není směšná, ale bezvýchodná situace.

„Nechtěla by ses přestat smát a spíš mi poradit, co bych měl jako dělat?“ vyjel jsem na ni podrážděně. Hesper se stále ještě pochechtávala.

„Ale jistě. Mileráda ti poradím. Máš na výběr dvě možnosti. Buď si vymyslíš naprosto neprůstřelné lži a budeš celou dobu lhát, což ti jde mimochodem velmi dobře, nebo se k tomu postavíš čelem a půjdeš s pravdou ven. V podstatě je to jenom na tobě, ale jak tě znám, tak stejně strčíš hlavu do písku a vymyslíš si nějakou dokonalou lež.“ Au! To bolelo, pomyslel jsem si. Její slova na mě působila jako ledová sprcha.

„A podle tebe bych snad měl všem říct, že jsem se přidal k obráncům a proto mě otec vydědil?“ vyjekl jsem.

„No, a co je na tom?“ prohodila Hesper naprosto bezstarostně. Zcela nechápavě jsem se na ni podíval. Ona dneska odněkud spadla?

„Co je na tom? Co třeba to, že jsem Malfoy?“ našel jsem ten nejpodstatnější důvod.

„Ale být Malfoy není nemoc,“ pokrčila rameny.

„Co tím jako chceš říct?“ vyštěkl jsem.

„Nic. Jen by sis měl uvědomit, že být Malfoy není všechno,“ poznamenala.

„A co moje pověst? To je snad málo? A moje pověst je spojená se jménem Malfoy, pokud jsi na to zapomněla,“ podotkl jsem naštvaně. Už mě začínala vytáčet.

„Proboha! Ty a ta tvoje slavná pověst,“ zvolala. „Promiň, ale tvoje pověst je prakticky v troskách.“ Viděla, že se snažím něco namítnout, tak mě umlčela ještě dříve, než ze mě stačil vyjít jakýkoli zvuk. „Jen si to připusť. Kdy naposledy sis psal nebo jsi byl v jakémkoli kontaktu s někým ze Zmijozelu? Nebo s kýmkoli z Bradavic? Myslím, že to bylo v době, kdy jsi byl ještě ve škole. A chceš mi říct, že je všechny bude zajímat, jaký máš život, když do téhle doby nebyl ani jeden schopný zvednou pero a poslat ti sovu? To si snad nemyslíš ani ty,“ dodala. Měla pravdu a já to zatraceně dobře věděl. Nechtěl jsem si to připustit, ale ona mě k tomu donutila.

„To je nejspíš pravda, ale myslíš, že je nechá v klidu, když se tam objevím s holkou z Nebelvíru, a ještě je všemu s Grangerovou?“ pronesl jsem na svoji obranu. Byla to chabá obrana, ale pořád lepší než nic.

„Jo, to je v klidu určitě nenechá, ale můžeš se zachovat jako pán situace a brát to s nadhledem. Ať chceš nebo nechceš, tím Dracem z Bradavic už nejsi a nikdy ani nebudeš,“ pokrčila nad mou obranou rameny a rozmetala ji na kousky. „Promiň, Draco, ale jsem unavená. Půjdu si lehnout. Zítra musím být v práci fit,“ řekla s utahaným obličejem. Vzala si hrnek s čajem a zmizela ve svém pokoji.

Já ještě chvíli zůstal sedět ve svém křesle. Hespřina slova na mě měla zamýšlený efekt – v duchu jsem si je opakoval stále dokola, otáčel doprava, doleva, nohama vzhůru, abych našel ten skrytý význam, který určitě měla, ale nenašel jsem ho. Nakonec jsem připustil, že ta slova žádný skrytý význam nemají. Mají svůj jasný význam, který působil jako sněhová přikrývka – ledový a tíživý…

Znovu děkuji všem za krásné komentáře. Jsem za ně pokaždé moc ráda, ale to už jsem tu zmínila asi stokrát. Slibuju, že už je to jedna z posledních kapitol, kdy se děje všechno možné okolo, jen ne smluvená akce. Doufám, že se vám kapitola líbila a třeba mi tu necháte komentář, který mi pomůže v práci.

Vaše Ali =)

P.S.: Na shrnutí jsem přidala fotky Hesper, Mii a Draca (nic světoborného, ale kdybyste se chtěli podívat...) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Agentura na společníky - 9. kapitola: