OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle - 15. kapitola



Double miracle - 15. kapitola Pro čtenáře nad 18 let!
Verath a Zsilverth. Dvojčata, které se navzájem podporují, brání před ostatními, ale i prudí, jak to u sourozenců bývá, princezny, jenž musí nést toto označení, aniž by si to samy vybraly, dcery samotného Slepého krále, který z nich pomalu šílí, ženy, které našly své drahé polovičky, ale ta první si to nechce přiznat a ta druhá musí své polovičce teprve dokázat, že je pro něj ta vyvolená.
Spoluautorská povídka s Arminkou. :)

Verath

Ráno mě probrala píseň Sex on the beach, kterou mám jako vyzvánění, každou chvíli to měním. Když zpěvák křičel refrén, Lassiter zamumlal: „Beru, ale kde máme ten písek?“ otočil se na druhou stranu a spal dál. Zakroutila jsem hlavou a zvedla hovor.

„Ahoj, ségra, jsi v pořádku?“ vyhrkla ze sebe Zsil.
„Proč bych neměla?“ snažila jsem se složit větu. Nesnáším vstávání.
„Zlé sny.“

„Nebuď labuť. Radši mi řekni, vo co go?! Co to bylo ke všem čertům za komedii v Zetku? Co jste si se Smažkou udělali?“ vyzvídala jsem. Pořád mi to nešlo z hlavy, něco mi nesedělo.

„Vyspali jsme se spolu, nic víc,“ odpověděla. Jen tak to řekla? Tady kurva něco nehraje!

„Nic víc?! Tohle na mě nezkoušej, holka, a okamžitě to vybal, jinak Smažce zničím

všechny kožichy, což udělám tak či tak. Ublížil ti nějak?“

„Jen mě využil a pak odkopl, jako lacinou děvku. Měl prý v plánu mě svést hned od začátku. Nic víc v tom prý nikdy nebylo.“

Klid, to chce klid. Chlap ve vedlejším pokoji vůbec nevyužil tvé dvojče, které miluješ. Vůbec ne!!! Jak se dá zabít sympath? Pohlédla jsem na levou stranu postele, jasně Lassiter mi pomůže.

„Vero?“

„Vydrž, vydejchávám to…“ lhala jsem, ale částečně mluvila pravdu.

„Nedělej blbosti, jo? Kašli na něj. Nestojí za to. Vero! Koukej mi odpovědět! Slyšelas?!“

„Hm, zavolám potom, měj se.“ Típla jsem to a mobil vypla. Překulila jsem se na levou stranu postele, rukou jsem zajela pod deku a putovala po Lassiterové hrudi.

„Brouku, co jsi schopný pro mě udělat?“ špitla jsem mu do ucha.

„Když budeš pokračovat níž, tak cokoliv na světě,“ odvětil mi, cítila jsem, jak se mu ježí chloupky vzrušením.

„Okej,“ zašeptala jsem znovu. Shodila jsem ho z postele na koberec.

„Co to děláš?“

„Pokračuji níž,“ parodovala jsem jeho hlas.

„Někdy tě nesnáším,“ vztekal se, když se zvedal ze země. „Většinou tě mám rád,“ natáhl se přes postel a políbil mě. Chtěla jsem to polibek prodlužovat, co nejvíc, ale nemohla jsem, on musí za ségrou. Odtrhla jsem se od něj a vyskočila z postele, ze strany, kde nestál. Zabouchla jsem dveře od koupelny a šla se umýt, v zrcadle jsem uviděla záři.

„Copak, podvodníku,“ zamrmlala jsem, když se objevil. Vzala jsem kartáček na zuby, pastu na něj vymáčkla a drhla si svůj dokonalý chrup.

„Mucík a pádím,“ zaškemral. Otočila jsem se na něj a otevřela pusu, měla jsem ji plnou pěny od zubní pasty.

„Jsem trpělivej,“ setřel mě. Dopáleně jsem si povzdechla, vyplivla pěnu, opláchla si pusu a skočila mu kolem krku. Líbla jsem ho na krk, znovu, znovu, znovu a znovu.

„Stačí?“

„Ne,“ vyhrkl vzrušeně, posadil mě na umyvadlo a snažil se dostat do mých kalhotek.

„Na to zapomeň, kámo,“ řekla jsem mu a štípla ho do bradavky.

„Au, ženská jedna sadistická!“

„Ty jsi zas zvrhlík, skvěle se doplňujeme a teď odleť, mamča musí něco pořešit.“

„Fajn, jdu lézt tvému tatínkovi, sestřičce a mamince do zadinky, měj se fajnově.“

„Čus.“

Oblékla jsem si košili a volné kalhoty, vlasy dala do drdolu. Popadla jsem jednu z dýk a šla do pokoje Rehvenge, smažky zasrané.

„Vstávej, zmrde!“ křikla jsem na něj, když klidně pochrupoval v posteli. Vyskočil, jak naježená kočka a zavrčel na mě.

„Klídek, jen ti chci říct, že od teď jsme spolu skončili. Odmítám se s tebou bavit, jakýmkoliv způsobem komunikovat. Sestra si nezasloužila takové chování. Ty to moc dobře víš!“

„Jsem sympath, drogový dealer, ne Edward ze Stmívání, ode mě nečekejte srdceryvné vyznání!“

„Už to, že znáš tu postavu, naznačuje opak,“ odporovala jsem mu a přitom si pohrávala s jeho kožichem, který měl přehozený přes postel. Párala jsem mu švy.

„Nechápeš to,“ povzdechl si a vyškubl mi kožich z rukou. „Je to tak lepší pro oba.“

Snažila jsem se strávit fakt, že se mi chce svěřit.

„V čem je to lepší? Užil sis, máš další zářez a jdeme dál? Nechápu.“

„Vždyť to říkám! Nechápeš to, nerozumíš tomu.“

„Jsi fakt sdílný,“ pronesla jsem ironicky.

„Neser mě a jdi pryč.“

„Jdu, jen ještě něco. Do smrti budeš litovat, že jsi jí ublížil, že jsi nebojoval za to, co cítíš. Klidně se tu mrač, jak chceš, ale já vím, že mou sestru miluješ, vím to. Teď jen sleduj, jak na tebe zapomene a bude milovat někoho jiného. Bude žít šťastný život a ty se budeš užírat výčitkami.“

„Díky za shrnutí mé budoucnosti, táhni z mého pokoje.“

„до свидания [Da svidaniya],“ odvětila jsem mu rusky a odešla.

 

Celý den jsem byla s Vyvolenými. Ty buchty nejsou špatné, když nejančí. Začínám je mít ráda, sakra, asi měknu! Já chci domů…

„Vaše výsosti,“ oslovila mě jedna z nich, když jsem se chvíli po západu slunce uchýlila do pokoje a cvičila.

„Ano?“

„Bria a Anabell jsou pryč!“

„Jak pryč?“

„Po návštěvě toho klubu včera s vámi, chtěly zkusit něco jiného, Tiara tvrdí, že šly do centra, na nějaký koncert.“

„Si ze mě dělají prdel nebo co?!“zvýšila jsem hlas a vstala ze země. „Děkuji, Elinor, jdu okamžitě pro ně.“

„Děkuji, vaše výsosti.“

„Neříkej mi tak, stále vám opakuji, že jsem Verath.“

„Dobrá.“

Zmizela z pokoje a já šla ke kufru. Vytáhla jsem Glocky od Lassitera, kufr schovala zpátky a převlékla jsem se do úzkých černých jeanů, kozaček a černého roláku. Dýky v pouzdře připnula k hrudníku a Glocky k bokům. Vlasy jsem uvázala do culíku a na to vše si dala černý plášť, který mi sahal po kolena, takhle vybavená jsem se demateriazovala na místo, kde jsou. O tom koncertě dnes mluvily celý den, vím, kde to je.

Rychle jsem je vyhledala a bez řečí je odvlekla do postranní uličky, tam je zpeskovala, jak malé děcka a společně jsem se demateriazovaly před sídlo.

„Ještě jednou a řeknu to Phurymu, ženské jedné bláznivé, víte, co se mohlo stát?! Víte, vůbec, kdo vás mohl najít!“

„Mohli jsme je najít my,“ ozval se hlas za mými zády.

„Běžte domů, okamžitě!“ přikázala jsem těm dvěma. Otočila jsem se, dva bezduší přímo u mě, další dva za nimi, další čtyři za nimi a jeden na konci, byl zahalený, neviděla jsem mu do tváře. Mám výhodu, neví, že mám zbraně a že se umím prát.

Chňapla jsem po dýkách a probodla těm u mě srdce, odpadli, dýky jsem vrhla po dalších, co stáli za nimi, vytáhla jsem Glocky a další sejmula do lebky. Otočila jsem ke dveřím.

„Zavolejte, Rehvengovi!“ zaječela jsem a doufala, že to vyplní. Něco mi prudce škublo levým ramenem, ta bolest! Ti zkurvysyni mě postřelili!

„Jak to, že je ozbrojená!“ ječel jeden z nich.

A to nevíš, co dokáži se svými pěstmi!!!

Rozběhla jsem se a srazila ho na zem. Druhý mě chytil a mrštil mou o zem, vyrazil mi dech, sípala jsem a tak tak jsem unikla před jeho smrtící pěstí, které mířila na můj obličej, ale zabořila se do země. Toho jsem využila a pěstí jsem udeřila do jeho zad, rozpleskl se na zemi. Vytáhla jsem Glock a střílela jak pominutá do místa, kde měl srdce. Nemám dýky, krucinál.  Další rána, tentokrát do mého lýtka, viděla jsem, jak mi kousek masa odlétl. Kurva! Zuřivě jsem zařvala a vrhla se na dalšího.

„Stůj!“ uslyšela jsem za sebou hlas. Na temeni jsem ucítila hlaveň. Zastavila jsem se.

„Ty jsi kurevsky rychlá, to se musí uznat, asi proto do bitev neposílají holky, styděli by se, že je trumfnou.“ Zasmál se protivným smíchem.

„Kdo jsi?“ zavrčela jsem na něj a pomalu se otočila, takže hlavní mi mířil mezi oči.

„Páni, jsi statečná, to bude po tatínkovi, že? Dokonce, jsi krásná,“ pronesl perverzním hlasem a rukou sklouzl na můj hrudník. Toho jsem využila a vyrazila mu zbraň z ruky, spadla na zem. On vytasil nůž a podkopl mi nohy, snažila jsem se dosáhnout na tu zbraň, ale nešlo to. Stoupl mi na zápěstí a poklekl si přede mnou.

„Moc pěkná a nebezpečná, přesně holka pro mě,“ řekl a zabodl mi ten nůž do stehna.

„Aááá,“ zaječela jsem bolestí, už to nešlo. Nešlo mlčky trpět, tohle je má poslední hodinka. Zakroutil nožem a jel s ním nahoru k boku.

„Čuráku jeden zkurvený.“ Sebrala jsem poslední kousky síly a vrazila mu pěstí.  On mi vrazil facku a já se praštila o kámen do hlavy.

 

Společně s Xhex, Johnem a Qhuinem se demateriazoval před sídlo. Hlas vyděšené Vyvolené, která mu volala, ho děsil na maximum. Bál se o princeznu. Samozřejmě, že se o ni bál, cítil, že si k ní tvoří pouto. Pouto, které je podobné tomu, co má s Bellou. Ano, kdyby měl mít další sestru, chtěl by, aby to byla právě ona. I když se dnes nepohodli kvůli Zsilverth.

Ucítil krev, musela být její, což znamená, že je mrtvá, umírá nebo ji zranili, aby ji mohli unést. Zlostně zavrčel. Xhex s Johnem a Qhuinem na něj pohlédli, v mysli měli to samé, co on.

Qhuin okamžitě vytočil číslo na Blaye, aby zbytku Bratrstva sdělil, co se stalo.

Rehv vpálil do domu a šel do místnosti, kde je obrazovka na obrazovce a snímají pobyt kolem sídla. Bylo mu jedno, zda Vyvolené jsou podělané strachy. Nezajímá ho jejich osud. Za to Veřin ano, osud jenž je propojen s osudem té, po které touží.

Usadil se na židli a hledal monitor, který snímá vchod. Vmžiku ji našel, urychleně to přehrál na dobu, kdy se objevili bezduší. Uslyšel dupot nohou. V místnosti se objevili Vishous, Butch, Rhage a Wrath. Poprvé viděl Wratha bledého a vyděšeného.

„Kde je zbytek?“ vyhrkl ze sebe otázku Rehvenge.

„Ohledávají místo činu,“ odvětil mu Rhage. Rehvenge si uvědomil, že i Rhage vypadá jinak. Neměl na ksichtu svůj typický úsměv.

„Zapni to video!“ rozkázal mu král. Uposlechl, zmáčkl tlačítko Play. Na obrazovce se objevila postava Verath, byla blízko kamery. Skoro ani nepostřehl, kdy vytasila dýky. Netušil, že je ozbrojená, přes černý plášť to nešlo vidět. I když mohl to tušit, zná Veru. Jenže oni ji neznali, nevěděli, že je taková. Čtyři bezduché poslala přímo k Omegovi, neslyšel o nikom, kdo by se vypořádal s tolika bezduchými hned napoprvé. Šlo vidět, jak vytahuje zbraně, sejmula další, ale nezabila je, jen zpacifikovala. Na kameru káplo pár kapek její krve, dostala to do ramene. Ani nepípla, vrhla se dál do boje, vše se odehrávalo na trávníku a nehorázně rychle. Pak ji opět střelili, tentokrát do lýtka. To už se neobešlo bez jejího křiku, ale nebyl zmučený bolestí, byl bojový! Opět vstala a vyrazila do boje. Začíná mít k ní větší a větší respekt, první žena, která se vyrovná Xhex, pomyslel si, když uslyšel opět jekot, tentokrát plný bolesti. Zahalený muž jí rozřízl stehno. Uslyšel, jak všem v pokoji pokřupaly klouby, když zmáčkly své pěsti. Pohlédl na Wratha, cítil z něj hněv a bolest, nebezpečná kombinace. Vrátil se zpátky k nahrávce, viděl, jak ji ten parchant společně se zbytkem, který přežil, odnášeli do auta a ujeli dřív, než se objevil s Xhex, Johnem a Qhuinem.

„Tu pásku si vezmu,“ oznámil mu Vishous, Rehv pokrčil rameny a vyšel nahoru, před sídlo. Zsadist s Tohrem četl v stopách. Kde je Lassiter? Kladl si v mysli Rehvenge. Neubránil se další otázkám. Co ten padlý anděl provede, až se dozví o jejím únosu? Muž je schopný všeho pro ženu, když ji miluje. Jak to příjme Zsilverth? Na tyhle otázky si nechtěl odpovídat, bál se odpovědí, protože tušil, že to nic pěkného nebude.

Wrath se vrátil, jako první do sídla, chtěl okamžitě informovat svou shellan a své druhé dítě. Odmítal, jakkoliv přijmout fakt, že jeho děvčátko je pryč. Ta bolest, kterou cítil. Ta bezmocnost, když sledoval její souboj s bezduchými na nahrávce. Když ji viděl, jak se nebojí jejich přesily, jak s nimi bojuje, pocítil hrdost, byl pyšný, že ta dívka, je jeho dcerou. Před sídlem se zhluboka nadechl, musí své manželce říct, že jejich dítě bylo uneseno, zatají jí, že byla několikrát zraněna. Pak to půjde osobně sdělit své dcerce, Zsilverth.

Stoupal nahoru po schodech, ucítil dotek na svém rameni, vzhlédl. Byla to jeho leelan, Beth, matka jeho dětí. Vzal ji do náruče a pevně ji stiskl.

„Wrathe, děsíš mě!“ vyhrkla vyplašeně. Beth cítila, že se něco stalo, něco zlého. Pocit v žaludku sílil.

„Wrathe,“ naléhala na svého muže.

„Tati, musíme jet do Rehvova sídla, cítím, že Verath…“ vpadla do haly Zsilverth. Ano, řekla si Beth v duchu, něco je s Verou.

„Krucinál, Wrathe, řekni už něco!“ ječel  jak pominutá, nedokázal dál snášet tohle ticho.

„Vera byla unesena bezduchými, kteří napadli sídlo Rehvenge,“ vyklopil to ze sebe Wrath. Nečekal, že to půjde, tak snadno, myslel, že se bude zadrhávat, koktat.

„Co?“ tónem, jakým to Beth vyslovila, zamrazil. Bylo v něm tolik strachu, úzkosti a děsu. Wrath si sundal brýle, moc často to nedělal a už vůbec ne v přítomnosti ostatních. Slza po slze mu tekla po tvářích, Beth ho objala a rozplakala se taky.

„Moje holčička, najdi, Wrathe, najdi mé dítě, prosím,“ mluvila mezi vzlyky Beth. „Co tu děláš? Jdi ji hledat, jdi…“ kdyby ji Wrath nedržel, zhroutila by se na zem. Ohlédl se na svou dceru. Nevypadala o nic lépe.

„Zsil, počkej tu na mě, vše ti řeknu, jen tu zůstaň, prosím, dítě. Odnesu tvou matku do pokoje.“ Zsilverth kývla na souhlas. Wrath uchopil svou leelan do náruče a odnášel ji do ložnice. Položil ji na postel a pohladil její tvář.

„Je to má vina, Beth, já vymyslel ten stupidní trest, já to já, já, já!!!“ řval šílený vzteky. Vzal křeslo a švihl s ním o zem, stejný osud následovalo i zrcadlo, noční stolek, dokud ho Beth nezastavila. Sebrala poslední síly, které jí ještě ta zpráva nevzala a objala ho, jak nejsilněji mohla.

„Nemůžeš, nemůžeš, nemůžeš, za to mohou oni. Ty ne, uklidni se, lásko, uklidni se. Musíme si uchovat chladnou hlavu, čím dřív, začneme jednat, tím rychleji ji najdeme.“

Co když do té doby umře? Prolétlo Wrathovi hlavou, po všech těch zranění, co utrpěla a to ji budou zaručeně mučit. Vzhlédl k Beth, políbil ji a vstal.

„Já ji najdu, leelan, najdu, vrátím ti do náruče naši prvorozenou, to ti přísahám.“

„Já ti věřím,“ řekla Beth.

Wrath se vydal opět do haly, tentokrát bude jeho rozhovor jiného rázu. Utřel si mokré tváře, už neplakal, slzy proléval jedině se svou ženou.

Když scházel schody, cítil ten strach, který vycházel ze Zsilverth, strach o její dvojče.

„Ře… řekni mi, co se s ní stalo.“

„Verath byla unesena…“

„To mi nestačí, ona by se jen tak nedala, znáš ji! Cítila jsem bolest, čistou bolest, ne strach nebo tak. Bolest bylo jediné, co jsem cítila. Ona trpěla, když ji unesli, že jo?“

Udivilo ho, jak mocné je jejich spojení. Nadechl se k odpovědi, když ho přerušila hlasitá rána, která šla z prvního patra.

„Lassiter,“ slyšel z úst své dcery. Vzhlédl, měla pravdu, stál tam, cítil jeho hněv, jeho touhu pomstít se. Vlastně cítil z něj to, samé, co ze sebe.

„Lassitere, potřeboval bych tvou pom…“ opět to nedořekl, Lassiter se vypařil. Zmizel, velká záře a nic.

„Co jsem od něj mohl čekat,“ mluvil si král sám pro sebe. Jeho dcera se mu vrhla do náruče a řekla mu: „Jediný, kdo ji najde, bude on, věř mi, tati.“

„Proč si to myslíš?“

„Protože ho znám a teď mi řekni, co se stalo.“

„Když mi slíbíš, že nebudeš jednat na vlastní pěst, tak ti ukážu, co se stalo.“

„Ukážeš?“

„Kamery, které má Rehvenge v sídle to celé zachytily.“

Lassiter slyšel, viděl v mysli krále vše, co jí provedli a to nebyl konec. Cítil, že bude mít problém s ovládnutím svého pudu ničit, plenit, zabíjet. Zmizel pomocí svého světelného triku. Rozzuřeně se rozhlédl po pokoji, který obývá v sídle Bratrstva. Otevřel truhlu, ve které měl nejrůznější zbraně. Vzal zásobníky, mraky zásobníků od svých Glocků, které si už připínal k bokům, ona je tak nosila, připomněl si jednu ze vzpomínek na svou milovanou a bude je nosit tak dál, až ji najde a vysvobodí. Dýky v pouzdrech připnul k hrudi. Truhlu zavřel a bokem nechtěně zavadil o noční stolek. Byly na něm zlaté řetězy, které měl v oblibě a rád je nosil na svém krku. Opět si vybavil její naoko naštvanou tvář, když ho peskovala za nošení cetek, jak nazývala jeho sbírku řetízků a řetězů. Popadl je do dlaně a vyhodil je z okna, bylo mu jedno, jestli sejme Drápa nebo Fritze, už nikdy neudělá nic, co by ji naštvalo, už nikdy. Přemístil se do pokoje, který obývala v sídle Rehva.

Vše vypadalo normálně, slyšel hluk před domem. Nahlédl oknem ven, tam ji přepadli. Tam bránila svou rasu, tam prolila svou drahocennou krev. Otočil se k posteli, kde před několika hodinami zahříval její tělo svým. Pohladil místo, kde obvykle spávala, cítil její vůni, vybavil si její úsměv, její oči, rty, které většinou nešly pro vulgární výrazy daleko, její hebké rty, které miloval, když se ho dotýkaly. Cítil je i teď na svém těle. Uchopil do dlaně šátek, který byl ledabyle přehozen přes noční stolek. Měla ho včera, když ho provokovala, měla jen ten šátek a on byl oslněn její krásou jako vždy. Ovázal si ho kolem zápěstí. Nesundá ho, dokud ji nenajde a neovine ho kolem ní. Uslyšel hlasy, byl to Rhage, John, Qhuin a Blay. Zmizel, nechtěl jim nic vysvětlovat.

Přemístil se před sídlo, dělal, jako by se tu objevil poprvé. Zsadist měl stopu, společně s Butchem si byli jisti, že to byl Lash, syn Omegy a bývalý žák bratrstva. Do kamery nebylo hlavnímu útočníkovi vidět do tváře, což bylo divné, většinou se bezduší netají svými zločiny.

„Lassitere, budeme tě potřebovat, jdeš do toho?“ otázal se Lassitera Tohr. Lassiter se na něj podíval pohledem, který všechny, dokonce i ostřílené bojovníky, jako jsou Vishous, Butch s Zsadist zamrazil do morku kostí.

„Já už v tom jsem, Tohre, budou litovat, že si vzali zrovna ji. Omegovi rádoby ďábelské hrátky jim budou připadat, jako trapné představení, od toho, co jim chystám já,“ pronesl hlasem, který postrádal, jakýkoliv náznak citu. Natáhl si kápi přes temeno hlavy a zmizel. Všichni přítomní se na sebe podívali. Nečekali, že by Lassiter mohl pro dceru jejich krále riskovat vlastní život, vždyť to byl padlý anděl, který je otravoval svou vypočítavostí, sarkasmem a čtením jejich myšlenek.

Jediný Rehvenge stál bokem a tiše sledoval místo, kde před chvílí děsil svým výrokem Lassiter bratry. Jedině on znal pravdu, důvod, proč Lassiter jedná, tak, jak jednal. Věděl, že Lassiter nikdy nic nemiloval, k ničemu se citově neupnul, až doteď. Jeho snem, jeho duší, jeho srdcem, jeho myslí se stala princezna upírů a teď si jen může Rehvenge živě domýšlet, co udělá padlý anděl, který před určitou dobou vyvolal na Zemi mor a tím se vyhladilo, skoro celé lidstvo, co udělá, pro ženu, kterou miluje, když toto, bylo jen z pouhého rozmaru?

Rehvenge se rozhlédl kolem a nasál vzduchu do plic, cítil vůni krve a nadcházející smrti, kterou vyvolá Lassiter. Jedině on znal pravdu, důvod, proč Lassiter jedná, tak jak jednal, jedině on a dvojče unesené. Ta, za kterou teď mířil, znal ji jako své boty, měl ji přečtenou a věděl, že udělá nějakou dětinskou hloupost a to na ní zbožňuje, tu dětinskou naivitu a chování, které jí vždy vytkne, když se spolu setkají.

Vishous seděl u svého počítače a dokola si přehrával video s únosem Verath. Bylo to další neštěstí, které postihlo tento dům. Jakoby za ty roky pohody měli platit obrovskou daní. Opět pustil video od úplného začátku. Něco mu nesedělo, způsob, jakým se pohybovala. Věděl, že Verath je ženské vydání Wratha, ale nikdy nebyla v boji, nesměla. Za prvé, je žena a za druhé, královské krve, ale ty její pohyby …

Už zabíjela …

Pozná, když upír zabije poprvé a tohle rozhodně nebylo poprvé, ani podruhé. Verath něco tají. Když nad tím, tak přemýšlel, uslyšel nepatrný šepot na konci videa, zvláštní, předtím to nevnímal. Znělo to, jako Esther, třeba to jméno ulice, ženy, která je ukrývá. Oddělil zvuk od obrazu a zkusil to vyčistit. Pustil zvuk a zaposlouchal se.

„Lassitere,“ vydechla Verath, pohlédl na obraz, pauza byla dána v okamžiku, kdy ji dávali do auta. Musela se na chvíli probrat. Proč ale jeho jméno?

Najednou se Vishousovi vše v hlavě poskládalo. Verath někdy nedokázal číst mysl, neviděl její budoucnost. Nedělal si s tím starosti, od určité doby mu jeho dar někdy vypadne, ale zase nahodí. To vše blokoval Lassiter, ty dva něco tají. Pak si vzpomněl na jeho odpověď, kterou dal Tohrovi před sídlem.

„Já už v tom jsem, Tohre, budou litovat, že si vzali zrovna ji. Omegovi rádoby ďábelské hrátky jim budou připadat, jako trapné představení, od toho, co jim chystám já.“

Verath a Lassiter jsou milenci. Tvoří pár, jak v posteli, tak v boji.

 


 

Tak, co říkáte na nový zvrat? Dneska bylo moc pohledů na věc, snad to nevadí. Další díl bude z pohledu Zsilverth, která nedokáže sedět a nic nedělat. Děkujeme za komentáře a doufáme, že povídka vás nenudí a rádi ji čtete.

14. kapitola >>> 16. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle - 15. kapitola :

17. AMO
22.10.2011 [9:52]

Stále se dobře bavím...
A teď dámy hýbnout tlapkami a tu holku mi vraťte zpět a celou!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. Lea
20.10.2011 [19:02]

Do háje! Tolik gramatických chyb!!! Emoticon Pardon...

15. Lea
20.10.2011 [19:00]

„Brouku, co jsi schopný pro mě udělat?“ špitla jsem mu do ucha.
„Když budeš pokračovat níž, tak cokoliv na světě,“ odvětil mi, cítila jsem, jak se mu ježí chloupky vzrušením.
„Okej,“ zašeptala jsem znovu. Shodila jsem ho z postele na koberec.
„Co to děláš?“
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
To byla ta úplně nejlepší část! Emoticon U týhle části jsem chechtala tak moc, až miji roděče vběhli do pokuje jestli se mi něco nestalo, a pak se na mě dívali jak na debila Emoticon Emoticon
Prosím přidejte nám kapitolu co nejdříve Emoticon Emoticon Emoticon
Co se týče těch useknutých konců, taky to nesnáším! Emoticon Ale o to je to zajímavější Emoticon Emoticon Emoticon

14. paja
20.10.2011 [10:27]

jj tak to tam je Emoticon jenom sem nevěděla v kterym díle přesně se poprvé objevil Lassiter a nechtělo se mi to tak pozdě večer ověřovat Emoticon . Doufám, že další kapitolka bude co nejdřív Emoticon

13. Arminka přispěvatel
20.10.2011 [9:43]

ArminkaMusím vám poděkovat za ty skvělé komenty, je fajn vidět vaše známé nicky s názory, že na nás nekašlete... ale těší nás i ti noví čtenáři Emoticon

Co se týká těch useknutých konců, tak v příští kapitole bude určitě taky Emoticon

Ohledně Lassitera jako vyvolatele moru, tak jak už bylo napsáno, tak ano, bylo to v knize Vyvolený milenec, což byla Phuryho kniha... pokud si vzpomínáte, tak když Lassiter přivedl zpátky k Bratrstvu Tohrmenta, tak to Wrath řekne Emoticon Emoticon

Za sebe a Simiik vám děkujeme. Emoticon

12. paja
19.10.2011 [23:20]

Jinak tohle je suprová povídka a nemůžu se dočkat jak to bude pokračovat dál, takže prosím honem další kapitolku Emoticon

11. paja
19.10.2011 [23:19]

No, že Lassiter způsobil mor je podle knížek Bratrstva od Wardový pravda Emoticon Emoticon , je o tom zmíňka myslim v 7. díle bratrstva černé dýky Emoticon

10. BJaneVolturi
19.10.2011 [20:53]

Super... Zajímá mě, co na to řekne Wrath, až je dozví, že jsou milenci. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. L-exi
19.10.2011 [20:19]

No já jsem spíš zvědavá co vyvede Lassiter Emoticon Vypadá to, že když unesli Veru, tak ho to dopálilo Emoticon
Mimochodem super nápad použít tam Lashe, o něm jsem už dlouho nic neslyšela Emoticon
A prosím, prosím novou kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon
Vy to useknete vždycky v tom nejzajímavějším Emoticon Emoticon Emoticon

8. LiliDarknight webmaster
19.10.2011 [17:54]

LiliDarknightTak toto rozhodne nenudí! Bolo to dokonalo napívané, už si obhrýzam nechty. Emoticon
Veľmi sa teším na pokračovanie. Som vzedavá, čo hlúpe vyvedie Zsil. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!