OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle - 29. kapitola

21.01.2012 (18:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 13× • zobrazeno 2358×

Pohled Verath

Zaklepala jsem na dveře pracovny.

„Dále.“

„Ahoj, tati, chci jít za Phurym,“ oznámila jsem mu a lapla na zadek do křesla. Čekala jsem totiž rozsáhlou přednášku na téma vycházky.

„Butch a Blay tě doprovodí,“ odbyl mě.

„Tati?“

„No?“

„Můžu tam jít?“

„Jdeš za Phurym, jsem klidnej, měj se a pozdravuj Cormii.“

Zvedla jsem se a podezřívavě ho pozorovala.

„Jasně pozdravím, zatím.“

Zabouchla jsem dveře pracovny, když jsem narazila na Lasistera, jak pracně na chodbě drhne sochy. Vypadal k zulíbání, chlap v domácnosti, hm, jo to je můj vyvolený. Otočil se na mě a hodil po mě hadru, uhnula jsem a hadra skončila na Drápovi, ten se splašil a pádil s ní dolů. Oba jsme s Lassiterem propukli v hlasitý smích. Došla jsem k němu a políbila ho. Nikdo tam nebyl, takže jsem mohla.

„Vypadáš dobře s tím uklízecím náčiním,“ provokovala jsem ho. Vzal mě kolem pasu a políbil mě na krk.

„Až se vezmeme, tak budeš ty hospodyňka, ne já,“ šeptl a ďábelsky se usmál. Odtáhla jsem se.

„Vezmeme? Co?“ pousmála jsem se na něj.

„Ty nechceš? Myslel jsem, že…“ dala jsem mu prst na ústa.

„Nebudeme to teď řešit, jo? Jedu za Phurym a pak půjdu do posilovny, půjdeš se mnou?“

Chvíli mě jen pozoroval, pak kývnul na souhlas.

„Miluji tě,“ šeptla jsem a chystala se ho políbit. Jenže táta vyšel z pracovny a hodil po nás brýlemi.

„Táhni od ní!“ křikl a čekal, až se jeden z nás oddálí. Vzala jsem brýle ze země a odnesla je tátovi. Pak jsem šla za Butchem a Blayem, aby se mnou odjeli k Phurymu.

…

Před sídlem jsme zastavili a já vylezla z auta. Čekala jsem, že to bude těžký, horší, ale nebylo. Když jsem procházela kolem míst, kde jsem byla napadena, škublo mi v oblastech, kam jsem to dostala, ale nic víc, jakoby se to ani nestalo. Usmála jsem se na dvojici za mnou a vešli jsme dovnitř. Vyvolené se na mě vrhly, jak vlna tsunami. Všechny byly tak happy, že tam jsem. Zajímavý, většinou mě ženský nemají v lásce. Vypadám prý moc mužsky, ale Xhex tvrdí opak. Prý jsem hodně sexy a to, že mám pevnou postavu, vzbuzuje ve zbytku závist.

„Mohli byste mi s nimi pomoct?“ žádala jsem ten páreček, oba se zasmáli a vzali je pod svá ochranná křídla. Já se odebrala do ložnice, kterou osidloval Phury s Cormií. Zlehka jsem zaklepala a čekala na vyzvání.

„Vstupte,“ ozvala se Cormie.

„Ahoj, je tu můj whard?“

Stála před skříní a něco skrývala?

„Ne, není tu, chtěla jsi ho na něco?“

„Co tam schováváš?“ vyzvídala jsem.

„Nic,“ odbyla mě, to už je za dnešek druhá osoba. V mžiku jsem byla u ní a nahlédla tam. Zarazila jsem se.

„To myslíš vážně, teto Cor?“ ujišťovala jsem se. Svěsila ramena a šla si sednout na postel.

„Jo, ale neříkej nikomu nic! Phury to netuší, nechci mu to říkat před bojem, byl by roztěkaný.“

„Neboj, budu mlčet.“

„Ani Zsilverth, je to jasný?!“

„To tajemství se netýká mě, ale někoho jiného, takže jí to nemusím říkat a teď mi řekni, jak dlouho?“

„Vím to chvíli, dozvěděla jsem to po tvém únosu, holčičko. Jak se s tím vypořádáváš?“ Usadila jsem se vedle ní a usmála se.

„Pohoda, znáš mě, pár vybledlých, po dětském pudru páchnoucích chlápcích, mě jen tak nerozhodí. Jo, kdyby to byl Johnny Depp a chtěl by se mi podepsat na podprsenku, tak už mě všichni z Bratrstva křísí, ale tihle ti? Ani omylem.“

„Obdivuji tě, Vero a jsem hrdá, že, můj hellren je tvůj whard.“

„Děkuji, ale nemusíš mě obdivovat, neudělala jsem nic, to Lassiter je zabil a zachránil mě, nedokázala jsem porazit všechny, nebyla jsem dostatečně silná.“

„Hele, ty Wrathovo kvítko, jako jeden ze členů Bratrstva a jeden z mála, co viděl video s tvým únosem, musím souhlasit se svou shellan, obdivuji tě a jsem šťastný, že mi Wrath nabídl být tvým kmotrem,“ ozval se ode dveří Phury. Obě jsme se sebou cukly. Netušily jsem, jak dlouho poslouchal, ale asi dlouho ne. Určitě by reagoval jinak, kdyby se dozvěděl, že jeho shellan je těhotná. Vstala jsem a šla ho obejmout. Políbil mě do vlasů a dal mi lehkou ránu do žeber, takhle se holt zdravíme.

„Když to tak berete. Ale musím uznat, že na objekt obdivu jste si nemohli vybrat lepší, dokonalejší a úžasnější ženskou, než jsem já.“ Oba se zasmáli a já vyklidila pole. Chtěla jsem jen zjistit, jak se Phury má. Má se skvěle, brzy bude taťkou a naše obrovská rodina se rozroste o dalšího nebo další členy rodiny.

Když jsem tak mířila nahoru za Rehvengem, tak jsem přemýšlela. Lassiter naťukl téma svatby a k tomu je Cormie těhotná, mě a ségru čeká první období potřeby a obě jsme, jaksi zadané na dobu velice dlouhodobou.  Místo k němu do pokoje, jsem zahnula do svého ex pokoje. Posadila jsem se na postel a rozhlédla se kolem dokola. Bylo fajn tu žít, možná bych mohla…

Krucinál, takhle to chodí? Musí to tak být? Nejsem na to připravená, nemohu být, vždyť já to nechci. Tohle všechno, odhalení a důležitost našeho vztahu.

„Já to nedám!“ vykřikla jsem, když jsem vpálila do pokoje Rehvenge. Seděl na křesle v kožichu, jak jinak a něco s ním dělal.

„Tam vybíráš mrtvý blechy nebo co?“ neodpustila jsem si. Naštvaně se zaksichtil, jak jinak a pustil kus kožichu.

„Buď ráda, že tvá image je méně náročná na údržbu, jeden kus kůže, jehla, nit a je to, drsná jak Norrisův zadek! Můžu za to, že když jím sušenky tak to drobí? Jen si to zkus vybírat z tuny chlupů, uvidíme, kdo bude pak drsnej! Co nedáš?“ otočil to zpátky k tomu, co jsem křičela. Hopsla jsem mu na stůl a doufala jsem v jediné, že ho včera neojížděl se ségrou a nezanechali tam stopy. Udeřila jsem ho do ramene a pak se poškrábala na hlavě.

„Já nedokáži žít ve vážném vztahu, ve vážně oficiálním vztahu,“ vysvětlila jsem mu.

„Počkej, ty a Lassiter.“

„Jo, je to venku. Nedivím se, že ti to Zsil ještě neřekla, je jak chodící robot s myšlenkou na to, jak se ti dostat co nejdřív do kalhot. Chápu to, taky neustále myslím na to, jak si to budu s Lassiterem rozdávat, akorát, že teď to není pořád, ale míň, než pořád, ale zas to není jen občas, chápeš?“

„Ne, ale od toho tu nejsem. Nejsem tvoje psycholožka a jdi, mám na práci jiné věci.“

„Klídek, smažko.“

„Smaž… co?“

„Smaž, kdo! To máš jedno, máš nick, ten si neodpářeš jako ty své drobky z kožichu. Mohl bys mě vyslechnout? Nebo, to nemá cenu, jdu domů, mám něco vyřídit ségře?“ zvedla jsem se ze stolu a pohlédla na něj.

„Čeho se bojíš?“

„To máš jedno, tak něco jí mám vyřídit?“

„Ne, jen jí řekni, že na ni myslím, neustále a že krásnější zadek jsem na světě neviděl a neustále se mi o něm zdá.“

„O čím zadku to mluvíš? Snad ne o svém ty egoisto!“ zasmála jsem se a on se mnou.

„Vero, klidně se svěř.“

„To je dobrý, na tohle tě neznám moc dobře, ještě tě nechám v šuplíku, otravný hmyz, až budeš osina v řiti mého otce, tak budeme best kámoši, zatím.“

Šla jsem pro Blaye a Butche a jeli jsme domů. Tam jsem okamžitě zamířila za svým druhým whardem. Byl na zahradě, občas tam chodil, když chtěl být sám. Skočila jsem na něj a obmotala se mu kolem krku. Slabě zavrčel, ale myslel to v dobrém.

„Bella, Nalla a ty to mohou dělat nikdo jiný, jasný?“  Dala jsem mu pusu na tvář a usmála se.

„Jasný, wharde, teď mi řeknu, jak se máš?“ Usadili jsme se společně na jeden ze schodků a on mě vzal kolem ramen. Phury by mě mačkal radostí a nepouštěl by, ale Zsadist je jiný a já si cením toho, že se změnil k lepšímu. Táta, Phury i on sám mi něco vyprávěli z jeho minulosti. Hodně ho změnila Bella, ale víc jejich dcera Nalla, ta ho víc zpřístupnila dalším obyvatelům tohoto domu.

„Já jsem v pohodě, to ty mi děláš starosti.“

„Já?“

„No já neudržuji vztah se svítící replikou anděla,“ rýpnul si a opět se usmál. Pobaveně jsem do něj žduchla a vyplázla jazyk.

„Holt, ne nadarmo se říká, že je láska slepá. Strejdo, mohu se na něco zeptat?“

„Ptej se.“

„Ty, když ses zamiloval do tety Belly, bránil ses tomu nebo ne?“

„Bránil, dost jsem se tomu bránil a hodně jí tím ublížil. Bojíš se a bráníš se předtím?“

„Já nevím, nějak najednou všechno se to nahromadilo na mě. To všecko! Já…“ Stulila jsem se mu do náruče a on mě pohladil po vlasech.

„Nemusíš mluvit, jestli nechceš. Vím, že je to těžké říct,“ mluvil klidným hlasem.

„Zazpívej mi, strejdo, prosím.“

Tiše, ale nádherně začal zpívat. Poslouchala jsem a snažila se brečet, nešlo to. Jsem netvor!

„Měla bych být šťastná, vděčná, ale já nejsem. Proč jsem taková, jaká jsem? Proč? Mám sílu, kterou nesmím používat. Mám srdce, které nedokáže lásku opětovat, mám hlavu, která nedokáže myslet, jak by měla. Jsem nevhodná, zmetek, který Stvořitelka nechala žít, ani nedokážu brečet, když mám!“

„Jestli ty jsi zmetek, tak, co jsem já? Phury? Rhage? Vishous? Lassiter? Vero, nesmíš o tom takhle uvažovat.“

Vyškubla jsem se mu z náruče.

„Ale já měla! Měla jsem je zabít, chránit čest svého druhu, ale místo toho jsem byla unesena, poražena, měla jsem umřít v boji. Měla jsem umřít při mučení…“

„Dost!“ přerušil nás Lassiter. Oba jsme se na něj otočili. Vzal mě do náruče.

„S dovolením, strejdo,“ pronesl k Zsadistovi. Zsadist se podíval svým vražedným pohledem.

„To je v pohodě, strejdo, půjdu s ním.“

Přemístil nás na jedno místo, nikdy jsem tam nebyla. Pustil mě na zem a podíval se na mě. Žádné jiskřičky rebelství tam nebyly.

„Mohla bys mi konečně říct, proč máš ty sebevražedný sklony?“

„Udeř mě do tváře.“

„Co?“

„Do ksichtu, přímo sem.“ Ukázala jsem na levou stranu obličeje.

„Vero, co to s tebou je?“ zatřepal se mnou, byla jsem jak loutka. Kdyby mě pustil, upadla bych.

„Nevím, co to se mnou je. Chci cítit bolest,“ stáhla jsem obličej do nešťastné grimasy a schoulila se mu do náruče.

„Proč ji chceš cítit, proč to vše říkáš?“

„To nic, jen nechme to tak, jo? Všechno necháme tak, chci jít domů. Musím jít posilovat a ještě krýt Zsil, máma cosi chtěla a Marissa taky, musíme se vrátit.“

„Přestaň! Nevymlouvej se, vidím ti do hlavy, holčičko, vidím to všechno. Vím, co se ti honí hlavou, nad čím jsi uvažovala a jestli chceš, můžeme to ukončit. Nejsi na to zralá, připravená a k tomu ses ještě nevzpamatovala z těch hrůz.“

„Dáváš mi kopačky?“

„Ne, ty nejsi fotbalistka.“

„Okej, tak dáváš mi dýky?“

Zasmál se.

„Nedávám ti dýky, dávám ti své srdce, přijímáš? Vše to zvládneme, jen se mi musíš víc otevřít.“

„Ale ty jsi mi taky nic o sobě neřekl, nevím nic o tvé minulosti.“

„Já nechci minulost, můj život se začal psát, od té doby, co jsem s tebou.“

Pohlédla jsem mu do očí a ukápla mi slza.

„Proč jsi tak neodolatelně úžasný?“

„To tak většinou andělé bývají, zlato.“

„Ty jsi padlý anděl.“

„Jsem i rebel, však víš.“

„Promiň, že jsem pochybovala.“

Tak co říkáte na Veru a Lassitera? V příštím díle si Zsil v posteli bude hodně bavit. Za to Rehvenge společně s Lassiterem budou tvořit menší vraždící komando. :-) Děkujeme moc za komentáře, vážně si toho moc ceníme.

28. kapitola >>> 30. kapitola

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle - 29. kapitola: