OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle - 37. kapitola



Double miracle - 37. kapitolaTento díl bude hodně zlomový, co se týká vztahu Lassitera a Very. Spoluautorská povídka s Arminkou.

 EDIT: Článek neprošel korekcí.


Verath 

„Už to přestalo?“ vyptával se mě Lassiter unaveně.

„Ano, asi ano.“ Svalil se na mě, hlavou položil mezi má ňadra.

„Jsem úplně v hajzlu. Ta vaše Stvořitelka je opravdu záludná, vymyslet období potřeby. Kdo to kdy slyšel období potřeby, raději bych bral plodnost neustále, než tento dvoudenní maratón,“ zamručel a zavrtěl nesouhlasně hlavou. Jeho krátké vlasy mě zašimraly na bradavkách, které okamžitě ztvrdly.

„Nedělej se, líbilo se ti to. Kdybys nebyl padlý anděl, létal bys tu blahem. Slyším, jak vrníš, číčo,“ utahovala jsem si z něj.

„Kdybych na to měl sílu, smál bych se.“

„Já vím.“

„Tohle bych si dával častěji,“ souhlasil se mnou a pobaveně se zašklebil.

„Já to věděla, mám tě přečtenýho.  A teď mi řekni, kde to vlastně jsme.“ Rozhlédla jsem se po malém domečku, z kterého znám jediné, postel.

„Tahle chatka je moje, občas sem chodím. Především když potřebuji být sám, utřídit si myšlenky, vydýchat tvou rozvětvenou rodinu nebo se jen ožrat do němoty. Ale teď,“ posunul svůj obličej k tomu mému a své rty přiblížil nebezpečně blízko k těm mým. „Když jsem s tebou, nechci být sám. Na druhou stranu jsem tu už dlouho nepořádal pořádnou ožíračku. Musím napravit svou reputaci Master of party.“  

„Mohli bychom nějakou uspořádat. Na počest našeho vítězství. Pokud mě paměť neklame, táta ma slušnou zásobu whisky, V a Butch jsou jistota, co se týká Goose a ponožek. Rhage a Z dostanou na starost výzdobu, hlavně je držet co nejdál od jídla a zbytek by se doplánoval, co ty na to?“ Usmála jsem se na něj a líbla ho na čelo. Nemohli jsme se už líbat, měli jsme tak napuchlé rty, že jsme potřebovali pauzu. Úsměv mi oplatil a šibalsky mu zajiskřilo v očích.

„Jestli mám pořádat akci já, tak bez ženských,“ oznámil mi. Můj výraz ihned ztvrdl a uštědřila jsem mu ránu do ramene.

„No co! Není to ono, když s Bratry chlastám a jsou nám za zadky ženský. Sorry, ale tohle platí i pro tebe, Vero.“ Stále se pobaveně šklebil a já měla sto chutí dát mu políček, místo toho jsem volila jinou variantu. Svými dlaněmi jsem uchopila jeho ramena a zatlačila do nich.

„Brouku, odval se, doufám, že tu máš nějaké jídlo. Umřu hlady.“ Jo, mám děsnej hlad, kdo by neměl po tolika fyzické aktivity.

„Sejdi dolů, pokud můžeš chodit a rovno je kuchyňka. Najdeš tam nějaké konzervy a i mě něco udělej.“

Chvíli jsem hledala nějaký kousek oblečení, ale nic mi nezbylo. Pokrčila jsem rameny a pracně se vyštrachala z postele. Na prachu jsem se ještě otočila na Lassitera. Vypadal komicky, ležel nahý na posteli, přes svou chloubu měl přikrývku, což nemohu říct o jeho vypracované hrudi a perfektním zadku. Sledoval mě zoufalým pohledem a kousal se do hřbetu dlaně. Zkousla jsem si spodní ret a pozdvihla jedno obočí.

„Chtěl bys taky tak úžasné tělíčko, co? Holt to se hned pozná, kdo je královské krve,“ rýpla jsem si do něj a tak tak uhnula před polštářem. Na to, že má být jak vyschlá sardinka je akční.

„Já to slyšel!“ zavrčel.

„Bla, bla.“

Sice mě bolelo celé tělo, ale nejsem žádná bábovka. Našla jsem vše, jak mi řekl, a ukuchtila něco poživatelného. Na to, že nejsem kuchařka, se to dalo jíst, nebo za to mohl hlad, který je nejlepší kuchař? Volím druhou variantu.

 

„Brouku! Jídlo!“ křikla jsem a zasmála se. Připadalo mi to ujetý, ještě zástěru a bůhvíco a hotová rodinná pohodička.

„Mě se nechce dolů!“ křikl nazpátek.

„Tak to s ním sama!“ provokovala jsem ho. Zbude víc pro mě! Převezl mě, přemístil se a hodil mi, velké černé triko. On byl v kalhotách.

„Vezmi si to, nebo za sebe neručím,“ vysvětlil mi a vrhl se na jídlo.

„Myslela jsem, že jsi hotový,“ dobírala jsem si ho při oblékání. Čekala jsem nějakou odpověď, ale jídlo bylo přednější, než uštěpačná poznámka.  

Jakmile jsem snědla svou porci.  Posbírala jsem nádobí a šla ho umýt. Pěkně ručně do dřezu, myčka andělovi nic neříká.

Došel ke mně a zezadu mě objal, prsty bubnoval po bříšku.

„Jak to řekneme vašim?“ vyslovil otázku.

„Normálně, měla jsem období potřeby, ty jsi můj partner…“

„Tohle nemyslím.“

„A co?“

„Že tvůj otec bude děda a tvá mamka babča.“

Zastavila jsem tekoucí vodu. Jeho ruce od sebe odsunula a otočila se, abych mu viděla do tváře.

„Už zase? Lassitere, ty jsi poslední dobou, tak rodinný, nevím, jak jinak to nazvat. Nemusím být těhotná, neplaš.“ Mírnila jsem jeho „nadšení“ pro rodinu.

„Nemusíš? Ehm, dovol mi poukázat na pár faktů. Dva dny skoro bez pauzy jsme se milovali, bez ochrany, v době tvé plodnosti. Já vím, jsem padlej anděl, ale mé spermie padlý nejsou!“

„To, ale neznamená, že budu kupovat dupačky a ty vozit kočárek! Navíc to bylo poprvé, takže to nemusí hned vyjít a proč tak moc chceš, abych byla těhotná?“

„A proč ty tak moc nechceš být těhotná?“

„Protože nejsem stavěná na to mít dítě, chápeš? Já nejsem, sakra, Zsil, ona … živě si ji dokáži představit s dítětem v náručí, ale sebe? Ani hovno! Prostě nemohu být matkou, já…“

„A myslíš, že když jsem vedl všechny ty boje a jiné sračky, že jsem si plánoval rodinu? Jasně když jsem vraždil, tak jsem uvažoval, jak ozdobím rodinné album! Vero, prosím.“ Snažil se mě obejmout, ale já od něj odstoupila.

„Nemohu být těhotná, nesmím, chápeš? Copak nevidíš, co se mi nabízí? Konečně si mohu splnit, to, co jsem vždycky chtěla. Táta mě konečně viděl bojovat, spolehl se na mě. Mám jedinečnou příležitost bojovat s Bratrstvem. Sice nikdy do něj fyzicky nebudu patřit, je to proti pravidlům, ale budu moct být s nimi. Těhotenství by to všechno pokazilo a navíc nechci dítě.“ Během mého ospravedlňování mi tekly slzy, jak vzteku, tak bolesti.

„Takže?“ promluvil po chvíli.

„Oba chceme něco jiného.“

„Ano, to chceme, Vero.“ Přiblížil se ke mně, ale já ovuzn ustoupila a utřela si slzy.

„Jdu domů, děkuji, že jsi mi pomohl s…“

„Kdykoliv, budu jak Rehv. Děvka princezny, akorát on to nedělal dobrovolně.“ 

Vrazila jsem mu facku. „Myslíš, že mě to nebolí? Ale já nechci, to co chceš ty. Nejsem zralá na to, co po mně chceš. Mým osudem je bránit mou rasu, ne ji pomáhat v rozmnožení.“

„Já opravdu nevím, co ti na to mám říct. Možná jen to, že jsi povrchní, malá mrcha.“

„Nadávej mi, nevadí mi to, zasloužím si to.“ To opravdu netušil, že tímto směrem jít nechci?

„Přestaň! Připadám si pak já ten špatný!“ rozčiloval se. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit.

„Ironií je, že se hádáme nad dítětem, které nikdy neexistovalo a nebude existovat.“

„Jsi těhotná, vím to.“

„Jak? Jak to víš, krucinál!“

„Protože to vím! Andělská intuice, mužské ego, říkej si tomu, jak chceš, ale jsi těhotná!“

„Nesnáším tě!“

„Opravdu? Já myslel, že mě miluješ, protože, když jsem tě zachránil, tak něco takového jsem slyšel z tvých úst.“

„A víš, co? Nemusel jsi mě zachraňovat, měl jsi mě tam nechat chcípnout, měla bych klid. Byla bych daleko od všech problémů a trápení!“

„Já jsem problém a trápení?“

„Ne, ty je způsobuješ!“

„Tak ti dám radu, zbav se mě a bude ti líp!“

„Fajn! Konec, tečka, jdu domů.“

Prosmýkla jsem se kolem něj a chtěla vyjít z chaty. Chytil mě za paži a přitáhl k sobě.

„Svítí slunce, bude z tebe mastný flek,“ vysvětlil mi mírnějším tónem hlasu. Jeho tvář, jeho oči, nedokážu být tu už ani minutu.

„Nějak moc se staráš, ne?“ zamumlala jsem.

„Nechci, abys umřela.“ Přestala jsem se cukat a vztekat. Slíbala jsem slzu na jeho tváři a pohladila ho.

„Když přece jen budeš těhotná, co uděláš?“ optal se mě. Svou ruku jsem odtáhla od jeho tváře a sklopila pohled.

„Půjdu na potrat.“ S těmi slovy jsme odhmotnila do sídla.

 

Nikdo nebyl vzhůru, bylo hodně brzo. Vešla jsem do pokoje Zsil, nebyla tam. Tolik jsem ji potřebovala, kde je? Rehva přece postřelili, určitě bude u něj a hlídat ho. Rozběhla jsem se směrem k operačnímu sálu.

I tady vše zelo prázdnotou. Snad Rehvenge nezemřel? Ne, to se nestalo, určitě ne. Odebrala jsem se zpátky do pokoje a osprchovala se, byla jsem celá prosáklá jím. Sice bych to chtěla zanechat, jeho vůni, jeho doteky, ale nemohla jsem. Udělali jsme rozhodnutí. Čím dřív se zbavím, všech stop po něm, tím dřív na něj zapomenu.

Osprchovaná, převlečená do sportovního jsme vlezla do posilovny. Navlékla jsem si boxovací rukavice a začala boxovat do pytle. Po pár minutách jsem cítila hřejivé teplo, které se mi rozléhalo po celém těle a také jsem už před očima neměla modrou tlačenku – boxovací pytel, ale obličej Lassitera.

Mé rány přidaly na rychlosti, kdyby mě někdo viděl, myslel by si, že se snažím z pytle nadělat sekanou. Znenadání se můj cíl změnil, představovala jsem si sebe. Myslela jsem si, že rychlejší a tvrdší úder nemám. Spletla jsem se, mám, hlavně, když mlátím svou smyšlenou podobiznu. Chvilka nepozornosti a ruka mi sjela po straně boxovacího pytle a já upadla na zem. Mohla jsem to vyvážit, ale nechtěla jsem. Chtěla jsem padat a cítit bolest jinde, než ve své srdci.

Už jsem nedokázala ovládat své emoce, pustila jsem je na povrch. Celá jsem se otřásala pod tíhou vzlyků. Slzy mi stékaly po tvářích, víc a víc se ronily v koutcích, nic jsem přes ně neviděla

Chci ho zpátky, chci ho…

Sundala jsem si rukavice a mrštila jimi přes celou posilovnu. Ještě víc jsem se rozbrečela, mé vzlyky nabírali na hysterickém spádu. Nikdy jsem se necítila tak na dně. A to dnešek začal pěkně. Musel začít s tím těhotenstvím?!

Automaticky jsem se chytla za břicho, co když? Byl si tak jistý a to mě vyděsilo, připadala jsem si jak ocejchovaná. Tak, už žádný boj, pěkně si sedneš na prdel a budeš čekat, až se to narodí. Já nejsem Cormie, máma nebo Bella! Nedokáži žít bez boje, ony jsou ženy, opravdové ženy. Mě dítě nic neříká. Vyhýbám se jim jako ony mě. Máme nepsanou dohodu. Uhnu vám z cesty a vy mě nepoblijete, nezalepíte, neposlintáte.

„Co to do něj, krucinál, vjelo!“ ulevila jsem si nahlas. Možná bych se mohla uklidnit, odkopla jsem ho, tak nemusím zbytečně držkovat.

 

Pomalu jsem přestala brečet, jen jsem zrychleně dýchala. Posadila jsem se a utřela si vlhké tváře. Vzpomněla jsem si na jeho poslední otázku. Musela jsem mu říct, že bych šla na potrat. Musí mě nenávidět, musí ke mně cítit hněv, zlobu. Od nenávisti je jen krůček k lásce ne? Proč by to potom nemohlo fungovat obráceně?

 

„Vero?“

Vzhlédla jsem ke dveřím posilovny, máma.

„Ahoj,“ řekla jsem přiškrceným hlasem.

„Co se stalo? Vypadáš děsně! Kde jsi byla? Vypaříš se s Lassiterem na dva dny a je ti jedno, že na tebe matka čeká doma!“ peskovala mě při chůzi, těsně přede mnou se zastavila. Sledovala mě tím svým starostlivým mateřským pohledem, který mi většinou – ne, vždy lezl na nervy. Dnes to bylo poprvé, co nelezl. Možná to bylo tím, že jsem si vyrvala srdce z těla bez narkózy.

Zvedla jsem se ze země a usmála se na ni. Herečka bez Oskara, těší mě.

„Potřebovali jsme si promluvit a neobešlo se to bez menších hádek. Vždyť to znáš, rozchody jsou těžká věc,“ vysvětlila jsem jí. Netušila jsem, že to půjde tak snadno. I když slovo rozchod není, kdovíjaký jazykolam, srdcolam jo, ale jazykolam ne.

„Rozchod? Vy jste se rozešli? Jsi v pořádku? Myslela jsem, že ty a on, vypadalo to, jako, že se doopravdy milujete,“ mluvila zmateně mamka.

Taky, že milujeme, ale co když to nestačí k trvalému vztahu?

„To se stává, mami, přežiju to. I horší věci se staly, kde je Zsil? Potřebovala bych s ní mluvit,“ zakecávala jsem to. Stále mi nejde mluvit otevřeně o citech, ne moc.

Máma se nervózně ošila, až teď mi došlo, že vlastně všichni vědí o Zsil a Rehvovi.

„Mami?“

„Ona tu už nebydlí. Tvůj otec ji dal na výběr, buď on, nebo rodina. Vybrala si jeho.“

„Samozřejmě, že si vybrala jeho, když rodina se chová takto!“ štěkla jsem.

„Verath!“ zpřísnila hlas.

„Co je? Už mám po krk toho všeho. Tohle už posral, je to náš otec, ale chová se, jak tyran!“ Prošla jsem kolem ní.

„Kam jdeš?“

„Za tatínkem. Myslím, že mu jaksi ušlo, že jsme jeho dcery a ne loutky, které může ovládat podle libosti.“

„Vero!“

„Nech mě! Já za ni budu bojovat, budu ji bránit, ona je má sestra a nenechám ji na holičkách!“

 

Každý schod jsem tak hlasitě vydupla, že se všichni shlukli v obýváčku a sledovali mě, jak mířím do ložnice rodičů. Práskla jsem dveřmi a pohlédla na svého otce, dejme tomu, nasraným pohledem.

„Kdes byla?“ vyštěkl a zvedl se z postele. Měl na sobě jen černé kalhoty, sice je otec třicetiletých dvojčat, ale postavu mu jak dvacetiletý model a to z něj Lassiter chtěl udělat dědu, sakra, nemysli na něj.

„Cos to provedl?“ vybafla jsem a snažila se krotit. Je toho na mě moc, opět nezvládám své emoce, po kom to asi mám?

„Já se ptal první!“

„Já nevykopla svou dceru z domu!“

„Tak proto tu řveš? Ona si sama vybrala!“

„Opravdu měla na výběr? Mě to přijde, jako bys jí dal dýku na krk a ona měla volit podle svého srdce, které oddaně miluje Rehvenge, stejně jako on miluje ji, nebo poslechnout příkaz otce, věc rozumu. Jak jsi mohl tohle chtít po Zsilverth? Vždyť víš, jak jí to muselo zlomit srdce!“

„Ona miluje sympahta!“

„A co? Ty jsi taky skoro slepý, ale přesto ti všichni věří, nechci říkat slepě, ale něco podobného. Šel jsi do boje a nikdo nepochyboval o tvých schopnostech i přes tvou vadu, nedostatek. Už díky tomu bys mohl přimhouřit oko. Sakra, to nejsou úmyslné narážky, promiň.“

„Rehvenge! Nejenže je pojídač hříchů, ale taky drogový dealer, vrah a kdo ví, co ještě! Prostě ne! Neustoupím ani o krok! Ty jsi stejná jak tvá sestra, akorát sympath ne, ale andílek. Mimochodem, jak se má? Šel si zalétat do oblak, nebo kde se fláká, potřebuji s ním mluvit!“

„A ty jsi, co? Neříkej mi, že jsi byl skautík a idol všech kladných vlastností! Kolikrát Rehvenge pomohl Bratrstvu a ty jsi mu ani nepoděkoval. Já vím, máš hluboko zakořeněné v srdci, že sympathi jsou zlé zvěrstvo, odpad, ale je na čase to změnit. Když se k nim budeme takhle chovat, je jasné, že za chvílí budeme bojovat i proti nim.“

Už jsem byla klidná, spíš ledově klidná, což tátu ukrutně vytáčelo.

 „Začínáš mě pekelně nasrávat, Vero.“

„Máš to, co jsi chtěl. Zákon akce a reakce, jak neustále opakuji Zsil. Ona vyvolala akci, tys reagoval, pak jsi vyvolal akci ty a já se Zsil reagovala. Einstein to vychytal a teď můžeš vyhledat jeho hrob a nakopat mu kostrč, za to, že tyhle sračky popsal.“

„Proč jsi ke mně tak hnusná? Já chci vaše dobro.“

„Ty chceš naše dobro? Tak to Zsil dokaž! Udělej nějaký skutek dobré vůle!“

„Jaký? Mám tam vejít, políbit Rehvenge na čelo a poplácat ho po rameni jako syna? Mám jim koupit hromadu kondomů… sakra vy dvě budete mít období potřeby! Já to nepřežiju, jestli ty budeš mít malého anděla a ona sympatha, já to nepřežiju!!!“ Chodil po ložnici a trhal si vlasy. Napadlo mě, že bych chodila za ním a sbírala je, ale raději jsem ho nechtěla dráždit.

 

„No u ní se s tím už smiř, tatínku, a co se týká mě, tak buď v klidu. Lassiter a já jsme spolu skončili.“

Zastavil se a vykulil na mě oči. „On se s tebou rozešel? Já to věděl, nikdy se mu nedalo věřit! Vishousi, Zsadiste!“

„Uklidni se, já se s ním rozešla, ne on se mnou,“ vyvedla jsem ho z omylu.

„Proč?“ ptal se zmateně. Nedivím se jeho reakci, nedávno jsem před ním klečela a doslova ho prosila o povolení s ním chodit.

„V posteli nám to klapalo, ale mimo ní jsme si moc nerozuměli.“

„Chceš mě odrovnat hned, že?!“ sice se snažil tvářit naštvaně, ale nešlo mu to.

„Jak jsi na to přišel?“ ptala jsem se ho s hraným překvapením.

„Jdi mi z očí!“

„Vlastně ti ráda vyhovím a výjimečně tě poslechnu. Jdu za Zsilverth, potřebuje totiž někoho z rodiny, kdo ji miluje!“ poslední tři slova jsem zdůraznila a propálila tátu přísným pohledem.

 

U dveří mě zastavil jeho hlas. „Vero… po- pozdr- pozdravuj ji,“ vykoktal ze sebe. Jen jsem kývla a odešla.

 

Stále jsem byla ve sportovních věcech. Převlékla jsem se do trochu kraťas, šedého trika, dala na kraťase kšandy a přemístila se do spíže. Vytáhla jsem obrovskou bonboniéru, která určitě patřila Rhageovi, ale bylo mi to jedno a láhev kvalitního vína. S tím nákladem jsem odhmotnila přímo před pokojem Rehvenge. Dala jsem ucho na dveře a čekala, zda uslyším divoké výkřiky sexuální dračice a draka.

 

„Odešli, ale hned se vrátí,“ uslyšela jsem za sebou hlas. Nechtěla jsem se otočit, nechtěla. Dala jsem si před obličej tu bonboniéru.

„Co tu děláš?“ vyzvídala jsem a modlila se, ať zním aspoň trochu vyrovnaně.

„Budu žít tady, myslím, že to nám oběma prospěje, nemyslíš?“

„Jo, určitě, táta bude nadšený.“

„To věřím. Nechceš tu bonboniéru sundat? Blbě se mi na tebe mluví, když mi před očima kmitá Merci.“

„Mně to vyhovuje.“

„Verath!“

„Nemluv na mě! Zapluj do svého pokoje a nech mě být. Za tebou jsem nepřišla, a kdybych věděla, že tu jsi, tak Zsil zavolám a nepřijdu sem!“

„Proč to děláš? Vidím ti do hlavy!“

„A co jako?“

„Miluješ mě, bolí tě to, trpíš stejně jako já.“

„Na tom mi nezáleží, jsou důležitější věci na světě, než mé problémy. Upíři mě potřebují!“

„Zabili jsme celkem dost bezduchých za poslední tři dny, mohla by sis dát oddych.“

„Nedám a přestaň!“ přestala jsem se maskovat bonboniérou a láhví do něj žduchla. „Ty a já, je konec, tečka! Jdi si za ženskými, opij se, zmlať někoho, nezajímá mě, co budeš ve svém životě dělat! Já mám svůj život a ty už do něj nepatříš, pochop to!“ Vrazila jsem mu do rukou láhev a bonboniéru. „Dej jim to, ať si osladí svůj společný život, zítra se za nimi stavím. Doufám, že tu nebudeš.“

 

Odhmotnila jsem se dřív, než mohl cokoliv říct. Vlezla jsem si postele a zavrtala se do peřin. Nečekala jsem, že ho tak brzo uvidím. Nedokáži žít bez něj, to prostě nejde. Vidět ho, slyšet ho na malinký okamžik, mě ničilo a nutilo ze mě dělat mrchu, abych z něj cítila nenávist a ne lásku. Když mě bude nenávidět, bude to snazší žít bez něj.

 


Doufám, že se vám díl líbil. Bojím se zeptat, ale přece jen se zeptám. Co na to říkáte?
V dalším díle bude Zsil zjišťovat, jaké to je, žít s Rehvengem.

36. kapitola >>> 38. kapitola 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle - 37. kapitola:

15. sylfaen
07.04.2012 [20:57]

Ach boze! Dnes jsem poprve narazila na tvoji povidku a od prvniho dilu az do tohohle jsem se nedokazala odtrhnout! Hrozne jsem se nasmala, tak jako dlouho ne! Je to vtipne, akcne a uzasne eroticky ladene! Moc se mi to libilo a uz se tesim na dalsi cast! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. TeresaK přispěvatel
07.04.2012 [18:51]

TeresaKKdy bude další??

13. corneille přispěvatel
07.04.2012 [12:24]

corneilleAch kdo se má v ženských vyznat že... Lassie to má hodl těžké jak blázen, ale s tím Verath už nic neudělá...hold si myslím že ji břušek bude slušet Emoticon Emoticon Emoticon

12. BJaneVolturi
07.04.2012 [10:03]

Tak to ne!!! Ona s andílkem musí být! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Maj to spolu ale problémy, všichni... Jo a jejich táta mě nasral. Jak mohl něco takového udělat?

11. kamčí
06.04.2012 [20:30]

Emoticon Emoticon Emoticon

10. lenkavysočinka
05.04.2012 [22:25]

wau ,chci pokračko :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. annaliesen přispěvatel
05.04.2012 [16:36]

annaliesenparáda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
to sem zvědavá je si bude těhotná

8. Annie115
04.04.2012 [17:42]

Pane bože! To je strašný ;DD Mně bylo hned jasné, že Wratha Ver seřve :DD Dej nás Lassieho a Ver zase k sobě :DD

7. Lola
04.04.2012 [16:07]

Luxusní!! Emoticon Emoticon Emoticon

6. anet
04.04.2012 [15:56]

bože úžasné,sice plné hádek,ale skvělé,jsem zvědavá,jak to bude pokračovat.

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!