OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle 40. kapitola



Double miracle 40. kapitolaVerath a Zsilverth. Dvojčata, které se navzájem podporují, brání před ostatními, ale i prudí, jak to u sourozenců bývá, princezny, jenž musí nést toto označení, aniž by si to samy vybraly, dcery samotného Slepého krále, který z nich pomalu šílí, ženy, které našly své drahé polovičky, ale ta první si to nechce přiznat a ta druhá musí své polovičce teprve dokázat, že je pro něj ta vyvolená.

Spoluautorská povídka se Simiik.

EDIT: Článek neprošel korekturou.


Zsilverth

„Na tom nezáleží. Kašli na minulost, mysli na budoucnost, mysli na mě.“ Spojila jsem naše rty ve vášnivé tango. Ochutnávala jsem z jeho úst vlastní krev.

Byla jsem uvnitř něj. On byl zas uvnitř mě.

„Vezmi si mě, tahlly. Buď mou shellan.

„Cože?“ zareagovala jsem s předstíraným hněvem.

„Co?“

„Žádný pokleknutí, prstýnek ani svolení od tatínka?“ Udiveně civěl, až to vypadalo, že nerozumí mojí řeči.

„Tohle jsem asi moc nezvládl.“

Rozesmála jsem se a políbila ho na otevřená ústa. „Naletěl.“

Nasadil výraz určený pro blázny a uvolnil svaly ze ztuhlého sevření, které jsem mu způsobila. „Fakt jako dítě.“ Lehce mi cvrkl do nosu. Zavrčela jsem nad tím přirovnáním a pak roztáhla rty do potulného úsměvu.

„Nic neuděláš. A ano, chci se stát tvou shellan. Jsi můj dealer lásky.“ Radostně se usmál a položil hlavu do ohbí mého krku.

„Nemůžu být víc šťastný, než jsem teď.“ Obličejem pomalu a nenápadně sjížděl do mého výstřihu. Nosem zajížděl hlouběji mezi ňadra.

„Zajímalo by mě, co bys dělal, kdybych neměla žádná prsa. Jsi prsoholik, víš to?“

Vzal mou dlaň a dal si ji mezi nohy. „Ne, lásko, jsem jen nadržený. Pojďme si lehnout a řeknu ti pohádku na dobrou noc o tobě, jako Sněhurce, a sedmi snubních orgasmech, které ti věnuju místo prstýnku.“ Táhl mě k posteli.

„Mám ale podmínku.“

Tahlly, sedm je moje poslední nabídka.“ Šibalsky mrkl. „Cítím se jako nadržený torpédo. Stačí zmáčknout tlačítko start a jsem v tobě.“ Zvedl mě do výšky, abych mu obmotala nohy kolem pasu.

Rudla jsem vzrušením a sotva se držela na uzdě.

„O to nejde. Chci se vdávat, až bude Lassiter znovu s Verou. Oba je mám moc ráda a chci je mít na svatbě jako pár a ne jako Mr and Mrs Smith.“

„S tím souhlasím. Ale dočkáme se vůbec někdy? Myslím, že tentokrát je to dost vážný. Napadá mě…“ Přešel se mnou v náručí k nočnímu stolku, přesunul si mě na záda, jako opici, čemuž jsem se zasmála, a hledal něco mezi hordou papírů. „Tady to je.“ Ukázal mi pozvánku na glymerský ples pořádající na počest vítězného boje Bratrstva černé dýky nad Vyhlazovací společností.

„Napadá tě to co mě?“ zeptal se mě.

„Hm. Jestli myslíš na to, že s sebou vezmeme Lassitera a Marissu překecám, aby nenápadně přemluvila Veru a vzala ji taky, tak jo.“

„Nevinné a naprosto náhodné setkání.“

Zaslechla jsem rachot za dveřmi na chodbě. „Pššt!“ umlčela jsem ho nejen slovem, ale i nohou. Jak jsem měla nohy omotané kolem jeho pasu, omylem jsem mu přitlačila svou patu do rozkroku.

„Ježiši, Zsilverth.“ Hodil mě na postel a už zakrýval moje teplé tělo svým hořícím.

„Počkej, Rehve! Někdo byl –“ Přerušil mě tvrdým polibkem. „Za dveřmi. Co když –“ Sakra, miluju jeho rty, pomyslela jsem si v duchu, když mě opět umlčel. „Nemohl nás Lassiter slyšet?“

„Vytuhl před hodinou,“ oznámil mi.

„Musíš si před ním chránit myšlenky.“

Přestal se sváděním a pohledem mě vyfakoval. „Nebudu se při sexu bavit o jiným chlapovi.“

„Copak tomu nerozumíš? Jde o mou sestru a já chci, aby byla šťastná, jako jsem teď já s tebou. Cítím se provinile, že jsem ji zanedbávala kvůli vlastním problémům. Rodina by měla být na prvním místě.“

„To nepopírám a celý jsi to přetočila,“ vytkl mi.

„Nezazlívej mi to. Štve mě, že Vera mi byla vždy oporou, například, když jsem se tě pokoušela dostat. A co ji udělám na oplátku? Odstěhuju se z domu a nechám ji tam samotnou! Jsem bezcitná.“

„Vsadím se, že ti nic nevyčítá, lásko. Chápu, pořád jste byli spolu a najednou se všechno začalo hroutit. Stýská se ti a moc dobře víš, že Vera má dveře do našeho domu vždy otevřené.“

„Děkuju.“ Vyhledala jsem jeho rty. „Říkal jsi našeho domu?“ ujišťovala jsem se. „Zní to moc pěkně.“

„Taky se mi to líbí.“

 

„Mám podobný problém s Bellou. Od tý doby, co se odstěhovala, se mi odcizila. A po porodu Nally to nebylo lepší. Má už svou vlastní rodinu. To stejné tě čeká s Verou. Jednou budete muset jít každá svou cestou.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, my budeme vždycky spolu. Už jako malé jsme složily krevní přísahu,“ nenechala jsem si to vymluvit.

„Slibuju ti, že se všechno vrátí k normálu. Klidně ji adoptuji jako domácího mazlíčka, aby tu s námi byla napořád. Naučím ji lehni, sedni, na koberec ne!“

„Nech toho.“

Nepřestával se smát. „Asi máš pravdu, musím si hlídat myšlenky, jinak mě za tohle Lassiter pošle někam do pouště přímo koulema na kaktus.“ Podíval se na svého kamarádíčka a bleskově si mě přesunul na sebe.

„Tak, Sněhurko, máte na sobě příliš hodně oblečení.“

 

***

 > chlapi <

„Já nikam nejdu! A už vůbec ne na nějaký zatracený ples,“ křičel Lassiter z pod postele. Rehvenge ho stále držel za nohu a tahal ven.

„Půjdeš! Se Zsil tam musíme a tebe nenechám samotnýho doma. Vyvolený jsou na návštěvě na Druhý straně. Nedovolím ti, aby sis tady uvázal smyčku, zničil mi dvě stě let starý lustr a zakrvácel koberec.“

„Kristovy parohy, vy jste ale sehraná dvojka. Kam dvojčata poděla svoje hlavinky?“ Smál se ve dveřích Phury.

„Hele, padre, koukej hejbnout zadkem pokrytým Armanim a pomoz mi.“

Když se jím ho podařilo vytáhnout, Lassiter se vypařil a za minutku se objevil se zmrzkou a balíčkem kapesníků a zavrtal se do postele.

„Jděte pryč! Budu se dívat na Titanic a litovat chudáka Lea.“

Phury k němu přišel, vytáhl ho za uši z postele a podal ho Rehvovi. „Buď tý lásky a pevně mi ho podrž,“ požádal. Když Rehvovi došlo, že to nemyslel jako dvojsmysl, chytl ho paží pod krkem a kolem břicha.

Jen co byl Lassiter jištěnej, Phury mu napálil takovou šlupu, že se mu málem otočila hlava dozadu.

„Co kurva –“ Zmlkl při další ráně.

„Svatá Stvořitelko, nějak mě to začíná bavit,“ podotkl Phury a chystal se na další ránu. „Koukej se vzpamatovat, chlape! Wrath měl pravdu, jsi slaboch. Nezasloužíš si naši Verath,“ osočil ho, na tož ho Lassiter přišpendlil ke zdi a vrátil mu andělské pohlazení.

Zatímco si vyměňovali fyzické názory, Rehvenge se rozvalil na postel, ládoval se zmrzkou a  sledoval přímý přenos.

„Jsem pro ni lepší, než kdokoliv jiný!“ zavrčel Lassiter na Phuryho.

„Tak bojuj, idiote!“

„Myslíš, že jsem to nezkoušel?! A na podělaným, glymerském plese plným nafintěných metrosexuálů stejně nebude!“

Rehvenge vstal a rozdělil je. „Za prvý, neurážej Glymeru, ne každý je tam vůl. Třeba já,“ ukázal na sebe. „A za druhý, když půjdeš, můžeš být příjemně překvapený.“

„Co tím myslíš? Bude tam snad Verath? Kam jdeš?“ volal za ním, když šel Rehv do svojí ložnice, aby se převlékl. „Hej! Neskrývej přede mnou myšlenky!“ Následoval ho až do pokoje, kde už stála oblečená Zsilverth v dlouhých černých šatech s hlubokým výstřihem na prsou a na pravém stehně. Vlasy měla natočené do bohatých loken, dekolt zdobený náhrdelníkem s ametystovým kamínkem a na zásnubní prstýnek se stejným drahokamem.

„Šup, pánové.“ Hodila jim oběma obleky.

Rehvenge na sucho polkl, když si prohlédl svou budoucí shellan. „Bu – budu potřebovat pomoct, lásko,“ zakoktal se, což se Zsil zdálo roztomilý.

„Bože.“ Lassiter protočil oči ve sloup a šel se raději převlíknout. „Jako bych to nemusel poslouchat každou noc,“ bublal si pod nos během cesty.

 

 

> Na glymerskémm plese <

 

Zsilverth

„Odkdy je v Caldwellu tolik aristokratů?“ divila jsem se při pohledu na několik desítek zúčastněných. Mohlo jch být něco pod stovku.

„Po zmasakrování hlavní základny bezduchých se většina vrátila zpátky do svých vil.“

„Snobové. Jdu se tu porozhlédnout. Kdybyste potkali Ve… vezmu vám něco k pití. Zatím,“ rozloučil se rychle Lassiter.

„Zatancuješ si se mnou, tahlly?“ Pošeptal mi do ucha Rehv, zatímco jsem hledala pohledem Veru. Že by ještě s Marissou nepřišly? Hm…

Tahlly? Vnímáš?“

„Jo, jo. Jdeme, jen jsem hledala Veru. Když jí zahlédneš, dej mi vědět.“

Vzal mě na parket a zavinul do náruče. „Ani jsem ti neřekl, jak moc krásně dneska vypadáš. Přímo božsky,“ složil mi poklonu.

„Díky, ale mě už nemusíš balit.“ Políbila jsem ho přede všemi. Zvědavé pohledy čumilů kolem mě nezajímaly. Je načase, aby Glymera věděla o vztahu mezi hlavou jejich spolku a princeznou upírů.

„Zpečetila jsi svůj osud, víš to?“

Ukázala jsem mu snubní prstýnek na ruce. „Vím a vůbec toho nelituju.“

Nenápadně sjel svou rukou na můj zadek, ale pak ztuhl a dal ji zpátky na záda.

„Pojď se mnou. Musím ti někoho představit.“ Podívala jsem se jeho směrem na malou šedovlasou ženu, zdobenou samými diamanty. Její oči byly modré s nádechem fialové. A do prdele! Bellina a Rehvengova matka.

Rehv mě vedl přímo k ní. Jakmile nás zaregistrovala, dívala se neutrálně, bez jakýchkoliv pocitů. Škoda, že neumím číst myšlenky, abych věděla, jakým dojmem na ní působím. Názory ostatních mě nezajímaly, ale názor své skoro-tchýně byl velmi důležitý. Pro Rehva hodně znamená a bylo by mu pravděpodobně líto, kdybych s ní nevycházela. Uklidňovala jsem se jen skutečností, že když přijala Zsadista, přijme i mě. Třeba nebude zas taková fůrie, jak vyprávěla Bella.

Zamračila se.

Ajaj, teleportovat, hned!

„Dobrý večer, mahmen, nevěděl jsem, že tu budete. Nezmínila jste se,“ promluvil na ni Rehv a políbil na hřbet ruky.

„Zdravím tě, můj synu. Nechala jsem se přesvědčit na poslední chvílí panem Honzem. Šel mi právě pro pití.“ Honz, to jméno mi bylo povědomé.

Mahmen, toto je Zsilverth, mladší dcera krále, upíří princezna a taky moje snoubenka. Tahlly, tato žena patří k mým nejcennějším,“ představil nás.

Pokývla na srozuměnou hlavou a zůstala očima viset na mé pravé ruce, kde se třpytil zásnubní prsten.

„Velmi mě těší, výsosti.“

„Potěšení je na mé straně, madam. Budu poctěna, když mě budete oslovovat Zsilverth. Na princeznu si nepotrpím.“ Bylo celkem složitý krotit bohatý vulgární slovníček a mluvit jako skutečná nástupkyně trůnu.

„Ach, slyšela jsem. Nebojíte se prosadit svůj názor,“ dorážela.

„Vždy bojuji za to, čeho si vážím, ctím a miluji.“

„Pak mi tedy dovolte vás přivítat do rodiny, drahá.“ Objala mě, čímž mě udivila na plné čáře. „Doufám, že se zúčastníte i rodinné večeře, kterou pořádám a kde nebude chybět Bella, má vnučka a váš strýc.“

„Nedostal jsem pozvánku,“ řekl dotčeně Rehvenge.

„Jako bys ji potřeboval,“ usmála se na něj a pohladila ho po paži. „Záříš štěstím, hochu.“ Poté se otočila zpět ke mně. „Takže vás můžu očekávat, Zsilverth?“

„Jistě.“ Uff, oddychla jsem si, nevypadá, že mi chce vyškrábat oči.

„Á, Rehvengi, říkal jsem si, jestli se tu dnes ukážete. Byl jsem velmi překvapen, že vás tu vidím a k tomu ve velmi příjemné společnosti. Dobrý večer, výsosti.“ Sjel mě pohledem ala Slizák století a i on se zastavil na mém pravém prsteníčku. Okamžitě jsem ho poznala. Byl to brunet, který se na zasedání navážel do Bratrstva.

„Honzi, jsem Princeps Leahdyre a vedu to tu, tak je pochopitelné, že tu budu. Teď nás, prosím, omluvte.“ Uklonil se své matce. „Mahmen, brzy vás navštívím,“ řekl a chtěl mě odvést pryč, ale do cesty nám stoupl Honz.

„Momentíček, Rehvengi, chtěl jsem se vás zeptat, co si myslíte o tom, že Slepý král dal sympathům práva? Doufám, že se mnou sdílíte názor, že je to naprosto nepřijatelné! Taková sprostost. Zbavíme se jedněch nepřátel a on na nás poštve další. Vždyť jsou to jen zvířata a svoje vyloučení ze společnosti si zasloužili!“ rozčiloval se nad otcovým novým zákonem. Mně však víc zajímala Rehvova reakce.

Naklonil se k němu, až se málem dotýkaly nosy. „Honzi, kámo, řeknu vám mé dlouholeté tajemství. Já jsem taky sympath.“ Brunet se vyděšeně narovnal a sklouzl pohledem i ke mně, jako bych mu to měla snad podtvrdit.

„Vtipkujete, že?“

„Mějte se,“ nepotvrdil své tvrzení Rehv, ale ani jej nevyvrátil. Narovnal mu kravatu a poplácal po tváři.

 

„Přestal bys mi drtit ruku?“ Vyrvala jsem ji z jeho sevření. Byli jsme sami v jednom z pokojů.

„Promiň, lásko.“ Líbl něžně místo, kde spočívalo drtivé sevření jeho dlaně. „Hrozně mě vytočil. Idiot! Jsem zvědavej, jak bude civět, až se dozví, že mě sympathé zvolili za jejich krále.“

„C – c – co?“ vyhrkla jsem zaskočeně. Jasně, vtipkovali jsme o tom, ale nikdy by mě nenapadlo, že se to fakt stane.

„Je to tak. Po smrti tý vyděračky proběhlo hlasování. Ze všech příbuzných z otcovy strany jsem zbyl jen já.“

„Wow, budeš král.“

„Pokud přijmu jejich nabídku, jinak ne,“ vysvětlil.

„A přijmeš?“ Dlouho nic neříkal a zahloubal se do sebe.

„Asi ano. Bude jednodušší je pak mít na očích a pod kontrolou, aby neporušili smlouvu, kterou mají s tvým otcem.“

Vzala jsem jeho obličej do dlaní. „Ať se rozhodneš jakkoliv, budu stát při tobě a do očí ti řeknu, kdy se chováš jako vůl.“

Zavrtěl nevěřícně hlavou. „Jsi úžasná.“ Zkrátil vzdálenost mezi našimi rty. „Jsem moc rád, že jsem se tebou nechal očarovat. Budeš skvělá královna, pokud si to ovšem přeješ.“

„Mám podmínku.“

„Zas?“

„Ještě nikdy jsem se nemilovala na plese.“ Dostrkala jsem ho k posteli, kam jsem ho shodila a vzal mě s sebou.

Chtěl mi roztrhat šaty. Zarazila jsem ho dřív, než bylo pozdě.

„Kšá! Já sama. Nepůjdu domů zas polonahá.“

„Půjčil bych ti svoje trenky.“ Potěžkal si jedno prso.

„Abych to pak nebyla já, kdo ti půjčí tanga, páč ti nic jinýho nezbude.“ Přetáhla jsem si šaty přes hlavu a odhodila je na zem.

„Ty pod tím nic nemáš?“

Zazubila jsem se a kroutila hlavou ze strany na stranu. „Ne, udělej s tím něco, pokud si troufáš,“ flirtovala jsem s ním, až ho vydráždila. Rychle si sundával kalhoty, ale zasekl se mu zip. „Dovolíš, miláčku?“ Špičáky jsem mu vytrhla zip. Rehvenge mi užasle zajel nehty do kůže na zádech, což mě vybudilo.

„Vytvořil jsem sexuální monstrum,“ zavzdychal a nechal se hladit.

„Tohle sexuální monstrum je jen tvoje a nikdy nikoho jiného.“ Zakousla jsem se do Rehvengovy žíly na krku. Musela jsem ho mít v sobě co nejvíc.

 

***

 

Oba uspokojení jsme se nenápadně vypařili z pokoje. Rehvenge si odchytil známý a já měla konečně čas najít Verath.

Ty kokso, sex s Rehvem mě pokaždé odrovnal.

„Zsilverth, správně?“ začal na mě mluvit nějaký cizí muž.

„My se známe?“

Podal mi skleničku šampaňského a zářivě se usmíval.

„Jste velmi podobná sestře, a to nejen vzhledem. Váš výstup se stal legendou.“

„Jsem ráda, že se bavíte.“ Dala jsem se na odchod.

„Pozdravuj, Veru,“ křikl za mnou. Vrátila jsem k němu.

„Odkud ji znáš?“

„Jsme staří známý.“

„Leda houby, pamatovala bych si tě. Tvé jméno?“

„Erix.“ Usmíval se tajemně.  

„Neznám. Tak radši zapluj zpátky do ulity, Erixone.“

„Erixi,“ opravil mě.

„Vždyť jsem to řekla.“

„Ani jedna z vás zřejmě netuší, co je to slušné vychování.“

„Ne, jen dokážeme na první pohled poznat zoufalce,“ odvětila jsem. Nelíbil se mi. Vypadal jak vlezdoprdelka první třídy. Arogance zaobírala devadesát devět procent jeho osobnosti, zbylé procento patřilo jeho velkému nosu. Výsledkem je nulová lidskost.

„Nějaký problém, tahlly?“ Objevil se u nás Rehvenge a objal mě majetnicky kolem pasu. „Erixi, nemáš teď náhodou lézt do zadku členům rady?“

Zašklebil se, jako frajer všech frajerů a dal si šipku pryč.

„Našla jsi Veru?“ vyptával se.

„Ne, ale támhle vidím Lassitera. Jdu za ním. Rezervuju si ploužák.“ Narovnala jsem mu límeček, aby nešly vidět vpichy po kousnutí.

Došla jsem k Lassiterovi, ono by bylo lepší říct k parnímu stroji, jelikož byl Lassiter rozzuřený na hodně vysokou míru, podobnou jako ve dne, kdy unesli ségru.

„Lassitere?“ zavolala jsem na něj, aby na mě počkal.

Zastavil se a pohlédl mi do očí. Ty jeho zářily. Co se stalo? Vrtalo mi hlavou.

„Co se stalo?!“ zopakoval mou otázku. „Tvoje sestra chcípla.“ Zalapala jsem po dechu. Vera je mrtvá? „Ne, není. Chcípla jen v mým srdci. Blahopřeju, tvoje dvojče je od teď glymerská děvka.“ Vlepila jsem mu přede všemi facku.

„Takhle o ní nemluv.“

„To ti klidně slíbím. Se zheblými děvkami se nezahazuju.“ Odešel nasupeně.

„K čertu, Vero, cos udělala?“ zašeptala jsem a uviděla ji, jak někoho hledá. Došla k Marisse a o něčem se s ní dohadovala. Měla na sobě dokonalé, zelené šaty, za ně bych si z ní utahovala, protože to byly první šaty, které jsem na ni viděla, ale dneska na to nebyla vhodná doba.

 

Jakmile jsem byla u ní, popadla jsem ji za loket a odvedla dál od rozdováděného obecenstva, které se skvěle bavilo nad mým a Lassiterovým divadelním představení.    

„Ségra, co děláš?“ ječela na mě.

Pustila jsem ji a všimla si jejího ztrápeného výrazu. Brečela. Objala jsem ji, položila si její hlavu na moje rameno. Znovu se rozplakala. Tišila jsem ji a hladila po zádech. Byla jsem trochu vyvedená z míry, protože Vera nikdy nevystavovala svou slabost na obdiv. Do dneška jsem pochybovala, že nějakou slabostí vůbec trpí.

„Co se stalo, zlato?“ zeptala jsem se a dál ji hladila.

„Udělala jsem blbost, ségra. Úplně jsem to pojebala. Já a Lassiter už nikdy nebudeme spolu. Pohřbila jsem náš vztah,“ vzlykala.

„Řekni mi víc.“

„Vyspala jsem se s někým jiným. Byla jsem na mol a on toho zneužil. Neudělala jsem to naschvál, věř mi.“ V záchvatu překvapení, a to pěkně ošklivého překvapení, jsem ji od sebe odstrčila.

„Děláš si ze mě prdel?!“

„Vypadám snad na to?“

Třela jsem si spánky a snažila se všechno vstřebat. Jak mohla klesnout tak nízko? Ujišťovala mě, že Lassitera miluje, tak proč?

„Nechtěla jsem. Vysvětlila jsem mu, jak to bylo, ale nazval mě děvkou a chtěl mi i zaplatit, abych se s ním vyspala.“ Chudák Lassiter. Konečně jsem pochopila, proč se choval, jako naprostý hulvát. „Neodsuzuj mě i ty, Zsil. To bych už nepřežila. Řekni něco!!!“

„Jsem… jsem velmi zklamaná, Vero. Ale… budu stát při tobě, sestřičko.“ Znovu jsem ji objala.

„On už mě nemiluje, Zsil. Nenávidí mě a nikdy mi to neodpustí. Tohle jsem už těžce podělala.“

„Jsem si jistá, že miluje, jen ho momentálně ovládá žárlivost a zlomené srdce. Možná to čas vyléčí.“ Jo, tak teď jsem řekla totální blbost. Čas nikdy nic nevyléčí.

„Nemyslím si to.“ Vymanila se z mého objetí a sedla si na jednu ze židlí u zdi.

„Je mi to tak líto, Vero.“ Dřepla jsem si k ní a vzala její ruce do svých.

„To je zásnubní prsten?“ Dívala se na mou ruku, jako už několik desítek lidí před ní. „Rehv tě požádal o ruku? To je skvělý.“ Na chvíli se usmála. Teď už ani ne, pomyslela jsem si v duchu.

„Kdo to byl?“ vyptávala jsem se na, pochopila, že na jejího milence.

„Na tom teď nezáleží.“

„Záleží!“

„Asi ho neznáš. Je z Glymery. Jmenuje se Erix.“

„Erix?!“

„Ty ho znáš?“ Zaskočila jsem ji.

„Jo, poznala jsem ho před chvíli a myslím, že ti jen tak pokoj nedá.“

„Chci někam pryč, Zsil, prosím.“

Jenže kam? Přemítala jsem v hlavě. U Rehva bude Lassiter. Domů takhle nemůže. Snad jen do Doupěte.

 


V příští kapitolce se dozvíte, jak se Lassiter dozvěděl o nevěře. Bude to opět ples, akorát z pohledu Verath.

39. kapitola > 41. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle 40. kapitola:

12. Simiik přispěvatel
06.05.2012 [13:48]

SimiikSofiaN:Ahoj, přibližně koncem týdne.

11. SofiaN
04.05.2012 [8:57]

Kdy asi zhruba bude dalsi dil? At sem nemusim porad chodit. Diky

10. BJaneVolturi
29.04.2012 [18:14]

Ježíší to je dokonalý! Že jí nakonec Lassie odpustí?

9. martinexa přispěvatel
28.04.2012 [21:53]

martinexaTen Erix mi kandidátně leze na nervy:D

8. LiliDarknight webmaster
27.04.2012 [21:35]

LiliDarknightSuper kapča. Zase som sa nasmiala. Ale to len kým som nedošla k poslednej časti, kde sa objavila Vera. Chúďatko, je mi jej hrozne ľúto, i keď... môže si za to sama. Ale verím, že bude mať HE. Teším sa na pokračovanie. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. AnysP
27.04.2012 [20:45]

páni opravdu je mi líto very ale neměla se ožrat...!! honem další moc prosím... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. TeresaK přispěvatel
27.04.2012 [20:38]

TeresaKje neskutečný co dokážeš vymyslet je to božský Emoticon Emoticon Emoticon klaním se před tebou Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Annie115
27.04.2012 [20:28]

Suprová kapitola. No, i když mi bylo Very hódně líto. A Erix toho jenom využil hajzl, jeden! No Vera si to možná dotentila :D Ale snad se brzo dá s Lassiem zase dohromady. Emoticon

4. kamčí
27.04.2012 [20:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. lenkavysočinka
27.04.2012 [19:09]

ty jo tak to bylo super,děkuji za kapču a moc se těším na další jen tak dál, Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!