OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dvě strany téže mince - 17. kapitola 1/2 - Páteční večer

21.08.2011 (12:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 2716×

(***)

17. kapitola – 1. část – Páteční večer

„Katie, vstávej,“ lehce mě budila moje starší sestra.

Zabručela jsem a strčila si hlavu pod polštář. „Nech mě spát,“ zabrblala jsem.

„Je pátek, sestřičko,“ odpovídala vesele, „a ty ještě nemáš šaty a boty. Nejvyšší čas jet všechno vybrat.“

„Nikam nejdu,“ odsekla jsem.

„To tedy jdeš,“ ozval se vedle mě ochraptělý hlas. „Slíbilas to.“

„Tys mě k tomu donutil, pokud vím,“ zasupěla jsem.

Elena se uchechtla. „Přijďte na snídani, pokud budete chtít. Caroline tu bude za hodinu, Kathy. Radím ti - vstaň.“ Pak se za ní zavřely dveře.

Neochotně jsem se vyhrabala z peřin a neopomněla Damona pořádně šťouchnout do žeber loktem. „Jsi podrazák,“ sykla jsem.

Zářivě se usmál. „Byl to obchod.“

„Vážně mě překvapuje, že tě tu El toleruje,“ zadumaně jsem se po něm podívala.

„Jsem okouzlující, učaroval jsem jí, a proto je ráda, když mě může vidět hned po ránu,“ usmíval se povýšeně.

„Pan Nafoukaný se zase ozval,“ zabručela jsem. A to jsem neměla dělat, v tu chvíli se jeho nenechavé ruce objevily kolem mého pasu a on si mě strhl na sebe.

„Nelíbí se mi, když mi tak říkáš,“ řekl temně.

„No a co,“ trhla jsem pravým ramenem, „je to moje věc. A navíc je to pravda.“

„Už toho mám tak akorát dost,“ zavrčel a jeho tvář se nebezpečně přiblížila k té mojí. Srdce se mi zajíklo.

„Neblázni,“ šeptla jsem, „v úterý se nám to málem vymklo z rukou.“

Vzpomínky mě okamžitě zachvátily. Svírala jsem mu tričko a pak seděla na zemi ve snaze se uklidnit.

Neposlechl.

Po třech dnech se lehce dotkl mých rtů. Skoro jsem měla pocit, jako kdyby je tam ani neměl – byly jako pírko, jemně se otíral o ty mé, hladil je a já cítila, jak se mi krev hrne do tváří a z dlaní se staly dvě pěstičky, pevně zaťaté.

„Uvidíme se večer, krásko,“ šeptnul a já místo na něj žuchla do prázdných peřin.

Byl pryč.

Nesnáším, když takhle mizí. Nejsem upír, mám proti němu sakra nevýhodu.

…

„Moc dlouhé. Moc krátké. Moc červené. Málo modré. Vůbec ne sexy. Vypadáš jak moje babička. Tyhle ti sluší, ale něco jim chybí.“

Tak tohle je jen zlomek toho, co dneska Caroline vypustila z úst, když mi s Elenou nosily tisíce šatů na zkoušení. Myslela jsem, že se zblázním. Nejenom, že ji praštím něčím po hlavě, ale asi vypíchnu obě oči prvním kovovým ramínkem, které se namane. Nebo skalpuju její blond kadeře, aby měla chvíli jiné starosti, než jsou moje šaty.

Když jsem se soukala do černých šatů a zírala na sebe nevěřícně do zrcadla, byla jsem si jistá, že tyhle si v životě nevezmu.

„Tak co?“ zajímala se Elena.

Odhrnula jsem závěs a Caroline nadšeně zatleskala. „To je přesně ono!“

„Tak to teda ani náhodou!“ zaprotestovala jsem. „Jsou děsivě krátké a…“

„… a ty si v nich taky děsivě sexy, Kate. A nejsou krátké. Půlka stehen už je normální délka,“ ujišťovala mě.

„Já si je nevezmu, lepí se na mě, jsou strašně těsné,“ hekla jsem a snažila se předstírat, že nemůžu dýchat.

„To se teď nosí,“ nenechala se naše světlovlasá Mylady odradit.

Vytáhla jsem svůj poslední trumf. „Nemám pod to prádlo. Nemůžu si je vzít.“

„Koupíme,“ odpověděla automaticky, „a vůbec se toho neboj, že nemají ramínka. Držet budou bez problémů.“

„Budu vypadat děsně. Nakopu Damona do -“

„Katie!“ přerušila mě pohoršeně Elena.

„Zasloužil by si to,“ zabrblala jsem na ni.

Car zakoulela očima. „Jede po tobě, nechápu, proč toho nevyužiješ.“

„To říká ta pravá,“ odsekla jsem opravdu nekamarádsky.

Jenže blonďatou divu to vůbec nerozházelo. „My jsme se k sobě nehodili. Za to Damon je z tebe úplně paf. Využij toho.“

„Caroline? Zalez do díry,“ zavrčela jsem podrážděně.

„Když si koupíš ty šaty, klidně to udělám,“ zazubila se potěšeně.

Tu holku snad nerozhází nic! „Promiň, nechtěla jsem být hnusná,“ omlouvala jsem se.

„V pohodě,“ usmála se. „Ale ty šaty si koupíš.“

„Sakra,“ zašklebila jsem se.

„Teď už jen boty a to prádlo. Katie, pojď, máme spoustu práce.“

…

„Teda, sestřičko,“ zvedl palec nahoru Jeremy. „Jsi kočka.“

„Vůbec si tak nepřipadám,“ zamračila jsem se na něj. El a Caroline mi přes hodinu natáčely vlasy, další hodinu mě líčily a měla jsem pocit, že stejnou dobu se věnovaly i mojí manikúře. Trochu jsem se uklidnila, když jsem viděla, že Carolininy šaty jsou ještě kratší než ty moje – bohužel vypadala v nich roztomile, což se u mě říct nedalo.

„Jeremy má pravdu, jestli chceš slyšet nestranný názor,“ vložil se do toho sestřin upír.

„Stefane, tohle není legrace. Nemusíš si ze mě utahovat,“ zatvářila jsem se uraženě. „Až se přizabiju na těch podpatcích, doraž mě, prosím,“ prosebně jsem se na něj podívala.

„Myslím, že mému bratrovi bude větším potěšením,“ ušklíbl se.

„Dejte mi všichni pokoj,“ zamumlala jsem. „A navíc už jdeme pozdě. Nejvyšší čas vyrazit.

***

Alaric Saltzman se přitočil k Damonovi, který po někom usilovně pátral v tančícím davu. Čekal na ni. Potřeboval ji vidět. Už tady měla přece dávno být.

„Už jsi viděl Kate?“ zeptal se, jako kdyby mu četl myšlenky.

„Ne,“ zavrčel poněkud podrážděněji upír.

Alaric se ušklíbl. „Tak to ti vypadnou oči z důlků,“ neskrýval zlomyslnost ve svém hlase, popadl ho za paži a otočil ho směrem k parkovišti. Bavil se, když jeho upíří přítel zalapal po dechu.

Damon v tu chvíli nevnímal nic kromě tmavovlasé dívky. I její doprovod byl najednou rozmazaný.

Černé, jednoduché pouzdrové šaty obepínaly její tělo způsobem, který se snažil oživit Damonovo srdce. Její dlouhé štíhlé nohy v lodičkách se mu zdály ještě delší a hlavně krásnější. Toužil se jich dotknout, věnovat se jim… a to nejlepší si nechal nakonec.

Její tvář. Její tvář lemovanou zvlněnými vlasy, čokoládové oči přenádherně zvýrazněné a rudé rty. Vyzývavé. Smyslné.

Takhle ji ještě nikdy nespatřil.

A když si trochu nervózním pohybem, který u ní už důvěrně znal, dala neposlušné vlasy za ucho, všiml si červených nehtů.

Sledoval, jak vchází mezi první stoly, každý její pohyb mu připadal půvabnější – tím víc, čím se vzdálenost mezi nimi zkracovala.

Z opojení a téměř naprostého transu z té dokonalé podívané ho vyrušil až Carolinin hlas.

„Damon Salvatore na tebe zírá,“ zahihňala se.

Katie v tu chvíli zvedla zrak a setkala se s Damonovým pohledem. Nepatrně se usmála. A starší z upířích bratrů věděl, že ji dnes musí mít. Za jakoukoliv cenu…

***

„Damon Salvatore na tebe zírá,“ slyšela jsem Caroline a vsadila bych cokoliv, že se culí. Dřív mě to překvapovalo… ale ona zarytě tvrdila, že bych jeho zájmu měla využít. Nejednou jsem ji zatoužila praštit po té blonďaté palici.

Podívala jsem se směrem, kde stál, a jeho stříbřitě modré oči mě chytily. Po zádech mi přeběhl příjemný mráz a žaludek se mi stočil do kuličky.

Slušelo mu to. A přitom měl na sobě skoro to samé, co nosil pokaždé… Tmavý oblek a o odstín světlejší modrou košili. Tak zatraceně moc mu to slušelo.

Usmál se a mně se rozbušilo srdce. Samo. A nemělo smysl se tomu bránit. Určitě mě zfetoval ten lak na vlasy, nebo hromady šminek, co Car přitáhla a napatlala na mě.

Ale ať to bylo cokoliv, při pohledu na pana Dokonalého se mi třásla kolena.

Ne, že by se mi to líbilo. Jenže nejspíš dneska nebudu mít šanci to porazit… Někdo mi začal bránit ve výhledu. Zaostřila jsem.

„Ricku!“ usmála jsem se nadšeně. To mi připomíná… jak mu za pár dní budu moct říkat pane profesore? To prostě nepůjde!

„Katie, moc ti to sluší,“ složil mi poklonu. „Kde je Jenna?“

„Děkuju. A Jenna přijede s Elenou a Stefanem,“ informovala jsem ho.

„Jste skoro poslední,“ culil se.

„Caroline s Elenou se na mně vyřádily,“ sekla jsem pohledem po své zubící se blonďaté kamarádce.

Jeremy, který mě dneska taky doprovázel, se zašklebil. „Dělá z toho moc velkou vědu.“

„Taky bych řekla,“ souhlasila Caroline. „Támhle je Matt!“ vyhrkla najednou, popadla mě za paži a táhla k Mattovi, který se bavil s Tylerem.

Ona a Matt.

To byla pořádně zavřená kniha. Ti dva kolem sebe chodili po špičkách a nejhorší na tom všem bylo, že už se nedokázali chovat ani jako přátelé. Cítila jsem se jako páté kolo u vozu a nebyla jsem sama. Tyler se zřejmě snažil uniknout taky.

„Můžu ti koupit pití?“ pousmál se.

„Jasně,“ souhlasila jsem téměř hned.

Přešli jsme k pultu s občerstvením a oba se úlevně rozesmáli. „Ti dva už by si to měli vyřešit,“ zakoulel očima a podal mi kelímek s nealkoholickým punčem.

„Vážně je nechápu,“ zamračila jsem se. „Táhne je to k sobě, chtějí spolu být a přesto… nic.“

„Nemůžeme se do toho motat,“ prohlásil, „jsou skoro dospělí, měli by si to vyřešit.“

„Asi máš pravdu,“ kývla jsem.

Ani jsme si nestihli pořádně popovídat, když se přihnal Jeremy. „Tylere,“ vyhrkl, „tvoje máma něco potřebuje. Čeká na tebe u mixážního pultu.“

„Bože,“ povzdechl si Tyler a pak se na mě usmál. „Rezervuju si s tebou tanec, Katie.“

„Dobře,“ opětovala jsem mu úsměv.

„Můžu ti koupit pití?“ ozvalo se za mnou. Ohraná finta, pane Upíre, štěkla jsem na něj v duchu a otočila se.

„Je zdarma,“ opáčila jsem asi tak stejně příjemně jako v myšlenkách.

„Na Lockwooda jsi byla víc milá,“ udělal obličej.

„Ty si to nezasloužíš, je to jednoduché,“ pokrčila jsem rameny.

„Slečno Dokonalá,“ opovržlivě se zašklebil, „nemusíš být tak odměřená.“

„Mně se to docela líbí,“ odsekla jsem, „a navíc to tys mě donutil sem jít. Kvůli tobě musím chodit na těch odporně vysokých podpatcích a mít tak krátké šaty.“

Samozřejmě, že měl zase pravdu, krucinál. Byla jsem odměřená… a jen protože jsem se bránila svým dnešním pocitům vůči němu zuby nehty. A ještě sveřepěji jsem se snažila si od něj držet odstup.

Isobelina slova mi pořád ležela v hlavě a dnes v noci bych na svoje „nestojím o něj“ mohla zapomenout a změnit to na „jednu výjimku udělat můžu“.

Objevil se těsně u mě a jeho prsty mi přejely po odhalené paži. „Hrozně ti to sluší, Katie,“ zašeptal. Vzal mě za ruku a políbil na hřbet dlaně. Díval se mi přitom do očí a já se snažila zůstat naprosto klidná, nedat mu žádným způsobem najevo, že vím, o co se snaží.

„Hloupost,“ zamumlala jsem.

„Odejdi se mnou,“ vyhrkl najednou. „Prosím. A já slibuju, že tě těch bot i odporně nádherných šatů zbavím.“

Srdce mi udělalo v hrudi nejméně trojité salto s dvaceti vruty. „Omluv mě,“ zašeptala jsem, vytrhla se mu a zbaběle od něj utekla.

Zavřela jsem se na dámské záchody a zírala na sebe do zrcadla. Hrudník se mi zrychleně zdvíhal, oči byly do široka rozevřené a naprosto vyděšené.

Nevím, jak dlouho jsem tam stála, ale objevila se u mě z ničeho nic Caroline, která si vedle mě začala upravovat líčení a švitořila cosi o skvělé párty.

Starostlivě se na mě podívala. „Je ti dobře?“

„Ne,“ hekla jsem přidušeně.

„Mám tu s tebou počkat? Chceš tu něco nechat?“ zajímala se hned.

„Jen ty odličovací ubrousky. Ta rudá nebyla dobrá volba, Car,“ zahuhlala jsem. Během pár vteřin jsem se jí zbavila a připadala jsem si konečně trochu víc jako já.

„Měla by ses jít bavit,“ doporučila mi. „Tyler se po tobě sháněl.“

„Slíbila jsem mu, že si s ním zatancuju,“ plácla jsem se do čela. „Zapomněla jsem na to jak na smrt.“

„Tak běž,“ popoháněla mě.

...

...

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 17. kapitola 1/2 - Páteční večer: