Jak moc se změní Katein pohled na Damona po jejich "svěřovací se" noci? A pomůže to vůbec? Nebo má Kate zase při příští otravné návštěvě pana Dokonalého neovladatelnou touhu ho prohodit zavřenými dveřmi? A Damon se konečně rozhoupal a požádal Kate o jednu maličkost. O kterou? To si budete muset přečíst. =)
23.06.2011 (14:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 3000×
6. kapitola – Já nejsem Katherine!
„Dobré ráno,“ pozdravila jsem Jennu.
„Ahoj,“ usmála se na mě, „jak ses vyspala?“
„Šlo to. Mám takový neodbytný pocit, že mě i ve snu Damon otravoval,“ zašklebila jsem se.
Ono to ve skutečnosti nebylo ve snu, protože pan Dokonalý strávil převážnou část noci u mě v pokoji a svěřoval se mi se svými životními trablemi. Možná chtěl docílit toho, abych ho alespoň trochu litovala, viděla ho lidštějšího… a, sakra, povedlo se mu to.
Po včerejší noci jsem ho nedokázala nenávidět stejně jako předtím. Neměla jsem ho ráda. Pořád jsem mu nedokázala odpustit, co mi udělal, a je fakt, že jsem nesnášela jeho povýšenost a naprostou láskyplnost k sobě samému.
Jenže když zjistíte, že zkaženej život nemáte jen vy, uleví se vám. A já, ač nechtěně, jsem v Damonovi viděla spojence.
„Naštěstí to byla jen noční můra,“ prohlásila Jenna. „Katie, musím do práce, ano? Až se Jeremy s Elenou vzbudí, řekni jim to, prosím. Měla jsem být dneska doma, ale nějak se to vymklo.“
„Jasně, žádný problém,“ usmála jsem se na ni. „Vrať se brzy.“
„Měj se krásně.“ Opětovala mi úsměv, popadla kabelku a byla pryč.
Dala jsem si vařit vodu a šla se mezitím zkulturnit do koupelny. Gázu na krku jsem odvazovala ze zavřenýma očima. Když jsem si dodala dostatečnou odvahu, zazírala jsem na svůj odraz v zrcadle. No, že by to vypadalo hezky, to se říct nedalo. Asi jsem měla smůlu, nebo se mi rána prostě jen špatně hojila. Rozhodla jsem se nechat ji dýchat a zatím tam nový obvaz nedávat, třeba potřebuje jen trochu čerstvého vzduchu na delší dobu než jen při výměně gáz.
Když jsem se vrátila do kuchyně, čekal tam na mě uvařený čaj. „Díky,“ zahučela jsem užasle.
„Nemáš zač,“ ušklíbl se Jeremy. „Dala jsi vařit vodu, tak jsem si trochu ukradl a rozhodl se, že budu hodný mladší bráška a taky ti udělám šálek.“
„Nejsi zas o tolik mladší,“ opáčila jsem.
„Jednou jste s Elenou obě starší sestry, tak si to užívej, ne?“ popíchl mě.
I když nejsem tvoje sestra, tohle potěšilo. Děkuju, usmála jsem se na něj v duchu. Příjemně mě to zahřálo u srdce. „Jak myslíš.“
„Ukaž.“ Odhrnul mi vlasy z krku. „Páni,“ hvízdnul, „vypadá to pořád dost děsivě.“
„Taktní už po ránu, co?“ zasmála jsem se.
Přidal se ke mně. „Promiň. Ale fakt se to moc nehojí.“
„Já vím,“ povzdechla jsem si, „taky jsem na to dneska koukala.“
„Kdybych ti dal svoji krev, rychleji by se to zacelilo,“ vstoupil do naší debaty někdo třetí.
„Dobré ráno, Stefane,“ odpověděla jsem. „A nemyslím si, že je to dobrý nápad.“
Zamračil se. „Neublíží ti to. Na to má patent můj bratr, já ti chci jen pomoct.“
„Právě proto, že na to má Damon patent. Naštve se a ze mě bude upír,“ řekla jsem.
Stefan potřásl hlavou. „Máš pravdu. Asi se to bude muset uzdravit samo.“
„Kdybych tě neznala, stejně by to tak bylo. Ale díky za nabídku. Třeba ji někdy využiju,“ zavtipkovala jsem.
„K službám, mademoiselle,“ zašklebil se Stefan.
„Co dneska plánujete?“ zajímala jsem se.
„Musíme s Caroline plánovat jeden večírek,“ povzdechl si sestřin upír.
„Třeba to bude zábava,“ snažila jsem se ho podpořit.
„To ještě Caroline neznáš. Jakmile něco organizuje, stává se z ní šílenec.“
„Ještě větší než z Damona?“ nedokázala jsem si odpustit.
Jeremy vyprskl smíchy. Stefan naprosto vážně kývl hlavou. „Bude to znít bláznivě, ale je to tak.“
„Tak to přeju hodně štěstí,“ popíchla jsem ho. „A co ty Jeremy?“
Ti dva si vyměnili krátký pohled. Ale mně neušel. „Jen si budu procházet nějaké staré rodinné věci, po rodičích a tak… Taky se musím stavit v knihovně.“
„Škoda, že nemůžu jít s tebou,“ prohlásila jsem a bylo jasně patrné, jak se jim ulevilo. „Dneska by mi měly přijít ty krabice z Evropy.“
„Nech je v přízemí, pak ti je pomůžeme vytahat nahoru,“ nabídnul se Stefan.
„Nějak to zvládnu,“ ujistila jsem ho. „Jestli se bude tvůj pan bratr nudit a přijde mě otravovat, asi ho pasuju na svého osobního šerpu.“
„Víš jistě, že se mu bude chtít?“ zeptal se pochybovačně.
„Tužka blízko jeho srdce to jistí,“ ušklíbla jsem se.
„Budu ti držet všechny palce,“ oplatil mi Stefan moje přání.
„Dobré ráno,“ pozdravila Elena, když vešla do kuchyně. „Co tu děláte?“
„Probíráme dnešní plány,“ pousmála jsem se na ni.
„Radši bych strávila den doma,“ postěžovala si.
***
Podepsala jsem papír, kterým jsem přebírala všechny zásilky. Pošťák se na mě usmál, otočil se na patě a rázoval si to ke svému autu.
„Ťuk, ťuk,“ ozvalo se a ve dveřích se objevil pan Jsemtukdyžměnechcešvidět.
„Můžeš se rovnou obrátit a jít domů,“ doporučila jsem mu.
„Jsem tady kvůli vážné věci,“ pousmál se. A opravdu se vážně tvářil.
„Tak co se děje?“ rezignovala jsem.
„Jak vlastně víš, že jsem upír? Musela jsi to vědět ještě předtím, než jsem tě kousl,“ vybafl to na mě.
Cože? No do prkenný ohrady!
Nahlas jsem samozřejmě řekla něco jiného: „Hloupost. Zjistila jsem to, když jsem se probudila a chybělo mi pár litrů krve.“
„Tolik jsem toho nevypil,“ pohoršeně se ohradil. „A vážně? Jak to víš?“
„Nech mě být, mám tu práci,“ ukázala jsem na tu hromadu, které se rozkládala skoro po celé chodbě a zápraží.
Shýbl se a vzal do rukou jeden balík. „Rád se toho zhostím, když mi něco řekneš.“
„Možná by nebylo od věci, kdyby sis hleděl svého,“ odsekla jsem a téměř mu z rukou vyrvala papírovou krabici.
Což se ukázalo jako dost špatný nápad, protože to byla ta s knížkami, takže jsem okamžitě zakolísala pod tou vahou.
Damon mě naprosto samozřejmě chytil, abych nespadla, a věnoval mi svůj pokřivený úsměv. „Myslím, že bych ti měl nabídnout svou pomoc,“ prohlásil.
„Nestojím o ni,“ podrážděně jsem mu vpálila svoji odpověď do obličeje, vysmekla se mu a s dupotem hodný tří tunové slonice jsem se průměrnou rychlostí belhání vydrápala do patra.
Byl u mě téměř za setinu sekundy. Musela jsem zrudnout zlostí. „Co ode mě chceš, sakra? Nebudu s tebou řešit tvoje dilema nesmrtelného života, tak laskavě dej dětem pápá a běž otravovat zase někoho jiného, ano?“
„Kate, potřebuju vědět, jak ses to dozvěděla!“ naléhal netrpělivě. Připomínal mi malého kluka, který by nejvíc ze všeho chtěl vědět, jak se dělají děti. Neodbytný tazatel. Možná facka… nepomohla by?
„Isobel je upírka, tramtadadá,“ napodobila jsem melodii, která se line z trumpety, když na ni umíte hrát.
„A?“ vybízel mě k pokračování.
„A?“ Schválně jsem opakovala. „Je to moje matka.“
„Ona ti řekla, že je upírka? Vždyť jsi ji neviděla roky,“ nechtěl se jen tak vzdát.
„Podívej,“ povzdechla jsem si a položila krabici na zem. „Není to jedno? Co to změní, že to vím? Damone, já tě nechci jít nahlásit šerifce. Protože jestli ti někdo narve kus ořezaného dřeva do srdce, věř, že to budu já, když mě nepřestaneš otravovat. A takovou příležitost bych si nenechala ujít,“ ušklíbla jsem se.
„Hádám, že si na to budeš muset pořídit extra velké ořezávátko,“ oplatil mi zašklebení.
„To si piš,“ zazubila jsem se a sehnula se, abych mohla znovu zvednout svoje knížky.
„Ukaž, pomůžu ti,“ nabídl se. A než jsem mohla protestovat, popadl můj náklad a zmizel u mě v pokoji. Za chviličku byl zpátky. „Kolik tam je ještě krabic?“ zajímal se.
„Hodně. Sedřeš se,“ utahovala jsem si z něj.
Přistoupil na moji hru a zatvářil se vyčerpaně. „Potřebuju občerstvení.“
„Máš chuť na colu, nebo by sis dal radši něco odtud?“ poklepala jsem si na krk.
„Že se ptáš,“ rozhodil teatrálně rukama.
„Takže colu, já si to myslela.“
Překvapivě se zasmál a já zjistila, že takovýhle Damon se mi zamlouvá zase o něco víc. Když ukazoval i dobré stránky svojí povahy, byl víc člověkem. Možná dokonce větším než někteří lidé, které znám.
Opatrně odrhnul vlasy na druhé straně krku, než kam jsem předtím ukazovala, a nespokojeně syknul. „Vůbec se to nehojí,“ zašeptal.
„To nevadí,“ zamumlala jsem a snažila se jeho pátravé prsty odehnat.
„Moc mě to mrzí,“ omluvil se.
„Je to za námi, Damone, nech to být,“ vyhrkla jsem. „Pojď si radši pro to pití.“
Mezi námi se rozprostřelo tíživé ticho. Nalila jsem nám dvě skleničky a jednu mu podala. Poděkoval.
„Katie, chtěl bych tě o něco požádat,“ řekl zničehonic.
„Povídej,“ vybídla jsem ho.
„Chci, abys mi pomohla otevřít hrobku,“ vypadlo z něj.
„Cože?“ hekla jsem a zakuckala se, protože mi cola natekla tam, kam neměla.
„Vím, že ty jediná mi pomůžeš dosáhnout toho, co chci,“ zadíval se na mě.
„Já? Ty ses snad zbláznil!“ Nechápavě jsem kroutila hlavou.
„Dokážeš si získat lidi, každý se s tebou rád baví, máš v sobě charisma… jsi jí tím tolik podobná,“ šeptal. „A já vím, že bez tebe nedokážu sehnat všechno, co potřebuju.“
Já nejsem Katherine! chtělo se mi křičet. Ale měl pravdu, měl znovu pravdu, krucifix! Říkala to už Isobel, říkala mi to i ona. Tohle byla věc, kterou jsem po ní zdědila, která mi kolovala v žilách… a já ji tolik nechtěla. Chtěla jsem být sama sebou, ne jí. „Proč to po mně chceš, Damone? A navíc ti pomáhá Elena a tvůj bratr.“
„Nevěřím jim, Kathy. Ty jediná mi můžeš slíbit, že mi pomůžeš. Prosím tě o to,“ šeptal naléhavě.
Ještě předtím, než jsem souhlasila, se uvnitř mě odehrával boj. Chtěla jsem ho odmítnout, protože jsem už dopředu věděla, že mu budu znesnadňovat každý krok k otevření začarovaných zámků. Ale pak jsem si vzpomněla na včerejší telefonát a strach z Damona mě najednou přešel. Bylo tu větší zlo, které mi hrozilo. „Budu se snažit, pane Dokonalý,“ povzdechla jsem si.
Jeho tvář se rozjasnila úsměvem. „To jsem moc rád, slečno Skvělá.“
Moc Vám děkuju za komentáře, hrozně mě těší. =) V pátek odjíždím na čtyři dny pryč, pevně doufám, že stihnu dopsat ještě předtím sedmou kapitolu a dát Vám ji sem, ale pak si budete chvilku muset počkat na osmičku. =) Ale bude co nejdřív! =)
Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction
Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 6. kapitola - Já nejsem Katherine!:
Ou, už teď se moc bojím, co za větší zlo tam plánuješ. Doufám, že nehodláš Damonovi ublížit - tohle by si totiž fakt nezasloužil.
No a co Kathy? Odolá Damonově šarmu ? Myslím totiž, že už mu pomalu a jistě podléhá. A kdo by taky odolával? Jedině snad Elena, která má toho svého Stefana. Ale já mám každopádně raději Damona - on je prostě perfektní a já jsem ráda, že jsi napsala povídku, kde vystupuje
Holky, děkuju.
Incompertus: Rozhodně komenty piš, i kdyby to měl být smajlík, toho si budu děsně vážit, i když slovní okomentování mám samozřejmě radši. A na délce vůbec nezáleží, fakt ne. Já jsem vděčná za jakoukoliv zmínku. A moc ti děkuju.
Páni, já radši ani nebudu psát komenty, protože je to zbytečný, když tady máš takovýhle dlouhý!
A teď dotaz,jakto že se jí to kurňa tak pomalu hojí? v příštím díle hezky vysvětluj :D nebo je to možná jenom tím, že jí nikdo nedal napít svý krve...ne, že by zájemci nebyli... Teď mi kvůli tobě bude v dalších dílech TVD Katie chybět! Pořád si budu říkat,že by to s ní bylo lepší!
Čau, Brouku! Jdu Ti to okomentovat. Nevím, jestli ses mi o tom nezmínila, nebo jsem prostě prachsprostě zapomněla, ale o té kapitole jsem neměla ani páru. Narazila jsem na ni děsnou náhodou! Bože! Asi bych si měla dát upomínku na nástěnku příště - nechci si to zas nechat ujít. Málem sice, ale nebyla jsem daleko!
No, jak tak koukám, tak ty útržky, které mi posíláš - a u kterých se docela dobře bavím - daly dohromady další neuvěřitelně úžasnou kapitolku.
Vážně, nejen, že jsem se bavila, ale opět jsem s naší Kathy soucítila. Ani mně by se nechtělo být podobná té největší mrše pod sluncem a tímhle způsobem už vůbec. Chápu, že je to pro ni těžké a ten ultra-tupec by si měl uvědomit, že Kathy je jen jedna a ta nejlepší. Nebo by možná bylo lepší mu před nos zapíchnou billboard, ze kterého by zářivě křičelo \"Kat je pěkná svině! Probééér se, Kathy je pro tebe ta pravá! A není to psychopat!\"...? Mám takové nutkání to udělat.
Stefan. Nevím, čím to je, ale ten upírák zřejmě dostal lobotomii zdarma nebo co. Dát jí SVOU krev! Ať se jde vycpat. Navíc z něj mám takový dojem jako \"Ach, ano, to jsem já, dokonalý Stefan. A právě se tasím s brilantním plánem, ustupte lidičky! Jo-hohó! Zachráním situaci s jednou rukou za zády! Jó-hoo!\"... Nepřipadá ti, že je to jako ubohá, méně sexy, parodie na Bruce Willise? Mně to totiž jo!
Samozřejmě mě taky pobavil Kathyin a Damonův rozhovor, ten teda ví, jak zkazit náladu! Ale mně ji zlepšil, kupodivu. Asi se už na něj tolik nezlobím za to, že si z Kathy udělal přesnídávku.
Jinak, bravurní kapitola, Fluffy. Ostatně jako vždycky, jsi šikulka a to, co vychází z tvé \"dílničky\" mě vážně baví a ráda si na to počkám. Pamatuj, mám tě ráda a tvoje dílka jsou něco jako třešňový jogurty - nemůžu bez nich žít a když nejsou na skladě, někoho seřvu.
Tak jsem zvědavá, co bude dál...
Mám sto chutí začít komentář takovým jedním vulgárním slovem na K a pár písmen k tomu. Ale obejdu se bez něj a řeknu jen: PROČ TO JE TAK KRÁTKÝ. Člověk čte a hned je konec, safra teda. A já si to tak užívám to čtení. Tu možnost si tu slintat nad tím, co se tam děje. A ty to napíšeš jen takhle krátký, no to jako ne. Příště to chci aspoň dvakrát tak dlouhé, abych si to mohla pořádně užít. :D
A jsem totálně zdeformovaná seriálem abys věděla. Ty si tu popíšeš Damonův úsměv či škleb a já mám hned před očima Iana s jeho úžasným herectvím pomocí mimických svalů. :D
No nebudu se tu dneska rozepisovat, to už udělala Naty, tak si to půjdu přečíst. :D KDyž tys mi napsala jen tak krátkou kapču. :D
Ne nic ve zlým, jen mi tahle kapča, fakt strašně rychle utekla. Nebo jsem ji strašně rychle zhltla. :D
Fluff, co bych ti na to asi měla říct? Že je to příšerné, hnusné a mně se to nelíbilo? Ne-e, s tímto u mě nikdy nepočítej, protože tvé články jsou dokonalé, dokonale krásné. A i kdybych chtěla kritizovat, nenazvala bych to takto hnusně, spíš bych ti radila. Ale já bych ti nemohla radit, to ty mně. To já si vážím tvého názoru, to já skáču štěstím do vzduchu, když vidím tvůj komentář u mé povídky. A proto mi je nehoráznou ctí tohle dílo komentovat a aspoň takto ti vyjádřit můj údiv nad tak skvělou tvorbou. Mé popisy ovšem nejsou ani zdaleka tak dokonalé, abych ti mohla vyjádřit mé pocity. Ani nevíš, jak se při některých pasážích přiblbě usmívat a při některých skoro pláču.
Ale zkusím to. Zkusím ti aspoň okrajově popsat, jak se při čtení této kapitoly cítím.
V první části jsem cítila, jak Kate roztává. Jak ji vyprávění Damona okouzlilo a jak "změkla". Už ho nedokáže nenávidět, už ho vidí jako člověka, což je podle mě dobře, protože oba mají tak trochu zpackaný život. Tak mně se prostě zdají jako dva buřiči, kteří byli vypuzeni ze společnosti, a jenom oni dva si rozumí. Nebo jakoby se dva Afričané (D+K) ocitli v Anglii a neuměli ani žbla. Prostě jejich vlastní svět.
Pak jak se tam sešli Jeremy se Stefanem a probírali s Kate plány dne. Patent na ubližování má teda Damon, jo? Stefan je tak objetavý, ale přitom tak správňácký a slušný... A to já spíš záporáky a Damon je... Zkrátka WAU.
Taktní hned po ránu? To mě docela zabilo. Takové normální sourozenecké ráno, co?
V další části, jak přišel pan Dokonalý, byla Kate taková roztržitá, jako vždycky když přijde Damon. Připadá mi, že ho vždycky chce tak odpudit její vzpurnou povahou, aby zabránila, aby se sblížili. Ale třeba je to jenom nenávist člověka.
A jak narazil na to, jak to Kate ví? Tak to jí pěkně zatrnulo. Do prkenný ohrady - . Nevím, proč mě takové hlášky od Kate dojímají. Zase byla taková nervózní, roztržitá, nadávala mu, vyháněla ho, nechtěla si pomoci a rozhodně nechtěla, aby se o ní dozvěděl víc. Ale já těm dvoum tak fandím! Chci, aby byli spolu, i když by to byla asi daleká cesta. Ale prostě já jim držím palce.
Jak to chtěla odbýt tím, že Isobel je upírka a její matka zároveň, takže se tím vše vysvětluje. Ale Damon je neodbytný a Kate pěkně motá hlavu.
Extra velké ořezávátko? Další perla - . "Takže colu, já si to myslele" a ten jeden řádek nad tím - neměla jsi to někdy ve statusu na icku? Mně se zdá, že jo. Což je taky naprosto dokonalá hláška na zprdnutí Damona. Ale Damonova prosba? Tak to bude pro Kat těžký vnitřní boj, vzhledem k dohodě, kterou uzavřela. Ona není Katherine! A mě štve, jak ji s ní porovnává a jak jsou si podobné. Ale to o Kate je pravda. Je milá, sebevědomá, charizmatická... A její znesnadňování Damonových kroků k otevření hrobky? To bude zajímavé. A zakončila jsi to perfektně panem Dokonalým a paní Skvělou. Proč mě to nikdy nepřestane uchvacovat?
A jak jsem ti psala, někdy prostě plácám blbosti, toto bude jedna z nich. Deset věcí, které se mi honí hlavou při pročítání této kapitoly:
1)Kate taje, taje, taje. Damon se jí dostává pod kůži.
2)Stefan je tak hodný a správňácký, pravý opak upíra.
3)Jeremyho bych brala za bráchu... A možná nejen za bráchu.
4)Damon je nějak moc podlézavý a vtíravý. Proč ho zajímá odkud Kate ví, že je upír?
5)Damon je gentleman, tolik krabic vynosit.
6)Damon pije colu? Kopem za stejný tým. A musím Kate pořídit extra velký ořezávátko.
7)Damon s Kate manipuluje! Ne pomocí daru, ale tasí na ni její vlastní zbraně, a to její povahu.
8)Katie není Katherine!
9)Sakra, jak já se těším na další kapitolku!
10)Ta Fluffy píše fakt neuvěřitelně. Tak poutavě, logicky, vše do sebe zapadá a mě to baví. Miluju její styl psaní. Kdybych tak uměla psát jako ona... Někdy..."Pouze zbožné přání"...
* Tak to byly takové menší myšlenkové pochody. Už jsem to tu všechno shrnula, aspoň myslím. Ale ještě jedna věc, velmi důležitá. A poslední, doufám.
11)Fluff, píšeš úchvatně, jsi jedna z nejlepších autorek, jaké jsem kdy viděla. Jestli někdy budu mít nějakou moc, pomůžu ti vydat nějakou knížku, protože chci, aby celý svět spatřil tvůj ohromný talent. Jsi v psaní opravdu nepředhonitelná, to si pamatuj. Já tohle budu vždycky číst, vždycky budu čekat na kapitolu a vždycky budu komentovat. To by byl hřích nekomentovat.
Opravdu, Fluff, buď na sebe hrdá...
Přidat komentář:
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!