Battlefield - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Mera je už tři století společnicí Klause. Vyhovuje jí to a nemíní na tom nic měnit. Jenže v Mystic Falls ji vymění za Stefana, který s ním musí být, kvůli svému dluhu. (Klausova krev na vyléčení Damona) Meře se to ovšem nelíbí a tak se spojí s Damonem a Elenou. Jenže vše není tak snadné, jak se na první pohled zdá. Jak se říká, cesty osudu jsou klikaté.

19.05.2011 (16:00) • MaiQa • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1488×

Zatmívalo se mi před očima. Vůně krve se vznášela v místnosti. Odolávat mi jindy starosti nedělalo, ale teď? Byla jsem tak blízko, cítila jsem ji, viděla jsem ji. Bojovala jsem s touhou mu sáček sebrat a přivlastnit si jeho obsah. Jak dlouho jsem už nebyla na lovu? Dva týdny tomu určitě už byly.

Klaus se na mě otočil a pokynul mi, abych k němu přišla. Moc dobře jsem věděla, co ode mě bude chtít a nemínila jsem se nijak cukat. Pokud to znamenalo odejít z téhle místnosti, udělala bych vše.

„Víš co máš dělat?“ zeptal se. Přikývla jsem. Věděla jsem to moc dobře. Do ruky mi vložil lahvičku s jeho krví.

„Vrať se brzy,“ řekl. Přikývla jsem a utekla pryč. Jakmile jsem se ocitla venku, zhluboka jsem se nadechla. Čistý vzduch mi pročistil mysl. Rozeběhla jsem se k určenému domu. Nikdy dříve jsem tam sice nebyla, ale dokázala jsem si to přečíst ve vzpomínkách Stefana, či jak se jmenoval.

Nedělalo mi problém, dostat se dovnitř bez pozvání. Nato jsem byla silná dost. Vydala jsem se po zvuku hlasů. Ten, koho jsem hledala, byl až v posledním pokoji v prvním patře. Proč je to pokaždé takhle? To někdo nemohl vymyslet něco lepšího? Mohla bych si pamatovat jako jasné pravidlo. Když někoho hledáš, je v posledním patře v posledním pokoji.

Do pokoje jsem vpadla bez zaklepání. Dívka, která ležela s mnou hledaným upírem na posteli, se bleskově postavila. Prohlížela si mě s nepříliš nadšeným výrazem.

„Jak jsi se sem dostala?“ zeptala se naštvaně. Zvedla jsem lahvičku v krví.

„Nesu lék,“ odpověděla jsem klidně a přešla k posteli. „Mám mu to dát já, nebo ty?“ zeptala jsem jí, když se naštvaně přikrčila.

„Ty,“ odsekla. Přikývla jsem a nahnula se k upírovi. Ihned jsem věděla, v jakém se nachází stádiu. Byl jen kousek od smrti, i přesto se na mě díval podezíravě. A na lahvičku ještě více, jako by snad očekával, že je v ní jed. Usmála jsem se na něj povzbudivě.

„Pij,“ zašeptala jsem. Ani nevím proč, prostě se mi to v té chvíli zdálo správné. Stále si mě prohlížel podezíravě. Pak, z ničeho nic, dostal záchvat kašle. Rychle jsem lahvičku oddělala. Poslední, co bych chtěla, by bylo, aby to rozbil. To bych potom nebyla pochválena za dobrou práci. A to já byla vždy. Nic jsem nenechávala náhodě, vždy jsem vše musela mít perfektní.

Počkala jsem, až záchvat odezní. Opravdu mu už moc času nezbývalo. Hned jakmile toho byl schopen, nacpala jsem mu ji zase k ústům. Tentokrát to vypil. Hned za pár vteřin na něm bylo vidět, že je mu lépe. Můj úkol byl splněn. Chystala jsem se k odchodu. Zadržela mě ta dívka.

„Kde je Stefan?“ zeptala se. Otočila jsem se na ni.

„Splácí svůj dluh,“ odpověděla jsem a odešla. Dřív než se stačila zeptat na něco jiného. Rozeběhla jsem se zpět ke Klausovi. A doufala, že nikoho nenapadne mě pronásledovat. Za sebou jsem zaslechla běh. Upíří. Ihned jsem si to spojila dohromady. Před chvílí mu zvonil umíráček a teď za mnou utíká? Zastavila jsem se a čekala na něj. Za chvíli byl u mě.

„Co chceš?“ zasyčela jsem naštvaně a otočila se. Sprostá slova, která jsem měla nachystaná, se vypařila. Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou. Jaktože jsem si nevšimla, že vypadá tak dobře už předtím?

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction