OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Battlefield - 11. kapitola



Battlefield - 11. kapitolaA finále je tu. Věřte mi, že takhle to byla od začátku naplánované. Doufám, že si kapitolu užijete jak se sluší a patří. :)

Ztuhle jsem se na něj dívala. Nedokázala jsem udělat ani jeden krok, a přitom jsem teď měla úžasnou možnost zabít ho. Neviděla jsem nikoho kolem jeho, nejspíš sem šel sám. Připadala jsem si jako vrostlá do země.

„Mohlo mi být jasné, že se mě stejně vydáš hledat, ale v životě by mě nenapadlo, že by ses dala dohromady s někým takovým, jakou jsou tito ubožci. Jsi na tom ještě hůř, než jsem si myslel. Mohla jsi zůstat naživu, nechal bych tě na pokoji, ale ty jsi tak pitomá, že jsi se rozhodla mě najít. Splním ti tvé přáni, zabiji tě sám,“ oznamoval mi to, jako by to byla úžasná zpráva, za kterou bych mu měla snad i líbat nohy vděčností. Naprosto nečekaně po mně skočil a v té stejné chvíle dovnitř přiskočili i jiní upíři. Uskočila jsem na poslední chvíli a hned nato sama skočila na Klause. Napřáhl se pěstí a praštil mě do břicha. Odletěla jsem na protější stěnu a od ní se odrazila na zem. Lapala jsem dechu a snažila se zabránit černým tečkám, aby mi ničily zrak. Zvedla jsem se na nohy a zhluboka se nadechla, pokoušela jsem se ignorovat bolestné škubání v břiše.

Vrhla jsem na něj znovu, tentokrát jsem si dávala větší pozor. Uhnula jsem před jeho pěstí a sama ho praštila. Dala jsem do té rány co nejvíce sil, zapotácel se, ale na nohou se udržel. Naštvaně jsem zasyčela a uskočila do bezpečné vzdálenosti od něj. Někdo mě zezadu praštil do hlavy, síla úderu mě donutila udělat dva kroky dopředu, abych udržela balanc. Klaus toho využil a praštil mě do žeber. Naštvaně jsem zavrčela a jednu mu také uštědřila.

Tělem mi projela ohromná bolest. Tlumeně jsem vykřikla a v té chvíli ucítila krev. Podívala jsem se na své tělo a zakňučela. V mém těle byl zapíchnutý opravdu hodně velký kolík. Podlomila se mi kolena. Klaus se ke mně naklonil, na tváří vítězný úsměv.

„Chvíli jsem byl rozhodnutý, že tě nechám žít. Měl jsem tě rád. Ale teď nevím, mám tě konečně zabít, nebo ne? Hmm… možná toho jednou budu litovat, ale abys neřekla, že nejsem dobrý šéf, dám ti na výběr. Chceš rychlou, nebo pomalou smrt?“ Dívala jsem se mu do očí. Nemínila jsem uhnout pohledem, byla by to známka slabosti a já slabá nebyla. I když jsem právě stála čelem vlastní smrti.

„Rychlou,“ řekla jsem pevným hlasem, i mě samotnou překvapilo, jak vyrovnaně jsem to řekla. Vzal si do ruky nejbližší kůl, usmíval se na mě. Bojovala jsem s chutí zavřít oči, ale to jsem nemohla. Chtěla jsem, aby si mě každý pamatoval jako silnou upírku, která se dívala svému vrahovi do očí, když ji probodl kůlem.

„Omlouvám se za vše,“ zašeptala jsem. Klaus ztuhnul.

„Cos to řekla?“

„Omlouvám se za vše,“ odpověděla jsem mu poslušně a čekala, až dokončí, co začal. Pak mi to došlo.

„Celou dobu to bylo tak lehké? To snad ani není možné,“ mumlala jsem překvapeně. „Pusť to,“ přikázala jsem mu, okamžitě kůl pustil. Usmála jsem se. To je úžasné.

„Dívej se mi do očí,“ přikázala jsem mu, znovu splnil můj příkaz. Mohla jsem ho ovládat, úžasné.

Probudila jsem v sobě všechnu svoji zbývající moc a seslala na něj kouzlo smrti. Bylo to ta nejmocnější verze smrtícího kouzla, která kdy byla nalezena. Mohly jste být cokoli, ale když ji na vás někdo seslal, byly jste namydlení. Nepomohlo vám vůbec nic.

Na zem padl mrtvý, vyčerpaně jsem se usmála. Bylo úžasné, že jsem to vůbec dokázala, s ohledem na můj stav. Porozhlédla jsem se kolem sebe, ostatní už byli odpoutaní a nepřátelští upíři byly zabiti. Jen Frey byl naživu, doufám, že Damon splní to, o co jsem ho poprosila.

Byla jsem sice upír, ale ani já jsem nebyla nesmrtelná a v mém případě to byla hodně násobná pravda. Cítila jsem, jak mě opouštějí síly, cítila jsem magii, jak se chystala opustit mé tělo. Zamumlala jsem ochranné kouzlo, byla to jediná možnost, jak ji udržet v sobě. Chtěla jsem umřít jako čarodějnice, ne jen jako upírka.

Čelem ke mně, kousek ode mě, padl na kolena Damon. Pozoroval mě vyděšeným výrazem. Usmála jsem se na něj, musela jsem se pokusit alespoň předstírat, že je vše v pořádku. Nechtěla jsem, aby si měl pamatoval zlomenou a smířenou se svou smrtí. I když jsem obojí v téhle chvíli byla.

Objal mě, pevně. Poznala jsem z toho, že si je vědom toho, co se mi za chvíli stane.

„Splnila jsem své předsevzetí. Zabila jsem Klause,“ zašeptala jsem. Přikývl.

„Zabila jsi ho a nám pomohla,“ souhlasil. Kašlavě jsem se zasmála.

„Jo, pomohla. běžte najít Stefana,“ odsunula jsem se od něj. Rozkašlala jsem se.

„Budeš v pořádku, slibuji,“ zašeptal. Pousmála jsem se a přikývla.

„Jo, budu. Běž hledat svého bratra.“ Mávla jsem ke dveřím. „Ale nejdřív bych tě chtěla o něco poprosit, mohl by jsi pomoci od toho kůlu, kterým mám propíchly tělo skrz naskrz?“ Přikývl. Děkovně jsem se na něj usmála. Znovu jsem se rozkašlala. Tentokrát jsem kašlala krev. Trhaně jsem se nadechla. Bude to rychlé. Určitě.

Damon ho vytrhl z mého těla, opravdu hodně rychle. Ani to nebolelo, ale té krve, která ze mě vytekla bylo opravdu hodně. Čekala jsem až odejde, ale neudělal to. Místo toho se ke mně posadil a vzal si mě do náručí.

„Zašpiním tě,“ stěžovala jsem si.

„Mě to nevadí, nenechám tě tu samotnou,“ odpověděl mi a políbil mě do vlasů.

„Frey?“

„Už odešel, vypařil se hned, jakmile se vzbudil. Stačilo mu jen to, aby se kouknul, že Klaus prohrává a vypadl,“ odpověděl. Spokojeně jsem se usmála.

Nevím jak dlouho jsme tam tak leželi, jestli to byly jen sekundy, nebo desítky minut, ale nakonec jsem prohrála svůj boj s temnotou. Nechala jsem se jí stáhnout.


Konec


Ještě jednou bych chtěla podotknout, že tento konec byl už na začátku povídky vymyšlený. Rozhodla jsem se pro něj ihned, jakmile jsem napsala první řádky první kapitoly. Doufám, že Vám to moc neublížilo a příběh o pomstě jste si vychutnaly dokonale. :) Myslím si, že Klaus si nic jiného nezasloužil. Dostal to, co si zasloužil. :)

Děkuji všem, co moji povídku přečetly. Zvláště jedné osobě, která pravidelně komentovala každou kapitolu. Myslím, že nemusím jmenovat. Děkuji. Ve chvílích, kdy jsem měla blok a nevěděla co napsat, tvoje komentáře mě vždy nakoply. Ještě jednou děkuji. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Battlefield - 11. kapitola:

1. Killy přispěvatel
28.10.2011 [21:56]

KillyMno... koniec som si prečítala už skôr, no nedala som komentár. SORRY!
Ale že takýto koniec? Dojímavé! A mám totálny guláš v tom, čo k nej damon cítil. A čo ona cítila k nemu. Oh, škoda, že umrela. Ale myslím si, že neumrela naozaj.. Veď bolaa hlavnou hrdinkou! V každom prípade sa mi to veľmi páčilo. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!