OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Charon - 2. kapitola

06.07.2019 (10:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 1162×

Král elfů měl hlavu skloněnou k plamenům, které žhnuly v ohništi uprostřed obrovského stanu, a jeho rysy osvětloval oheň. V karamelových očích se mihotaly stíny, nepromluvil už celé hodiny a na čele měl vrásku, která se tam nehodila.  

Přitáhla jsem si kožešinu těsněji k tělu a zachvěla se zimou. V Temných lesích bylo chladněji než u nás ve vesnici a od chvíle, kdy jsem překročila hranice hlavního tábora, jsem toho na sobě moc neměla.  

Svlékali mě a popisovali mi věci, které se mnou charon bude dělat, které bude chtít, abych dělala já jemu a co všechno musím umět, abych ho potěšila.  

Musíš správně sténat, dítě...  

Musíš se umět pohybovat, děvenko...  

Musíš v něm umět rozdmýchat oheň...  

Když charon poručí, roztáhneš pro něj nohy...  

A v neposlední řadě? Neexistoval kousek na mém těle, který by králi nepatřil. Byla jsem jeho majetek, patřila jsem mu stejně jako jeho kůň nebo zbraň.  

Zavřela jsem oči, abych vyhnala obrazy, které mi shanees ukazovaly, abych vypudila jejich hlasy, kterými popisovaly ty největší oplzlosti.  

Byla jsem vychována zbožným otcem, abych jednoho dne vstoupila do kláštera. Měla jsem se modlit k nesmrtelným bohům a mé tělo mělo zůstat navždy nedotčené. Místo toho jsem skončila v rukou nejmocnějšího muže, který kdy chodil po naší zemi.  

Rozevřela jsem víčka a pozorně si prohlédla vznešené rysy elfa přede mnou. Špičaté uši se dotýkaly vlasů barvy slunce, medová pokožka zářila měkkým světlem a oči prazvláštního odstínu zlaté rámovaly husté černé řasy. Ano... Byl krásný... Nový charon oplýval kouzlem, kterému za normálních okolností muselo být těžké, dokonce snad nemožné odolat.  

Nebylo tajemstvím, jaké praktiky upřednostňoval Sarien. Dívky po noci strávené v jeho péči končily zbičované do krve a několik jich nepřežilo ani hodinu.  

Zachvěla jsem se, když mi došlo, že jeho syn by mohl mít stejné choutky. Dožiju se úsvitu, nebo mé zkrvavené tělo najdou ráno připoutané k loži, pohřbí mě někde v lese a otec se nikdy nedozví, co se s jeho dcerou stalo? 

Charon, jako by vycítil mé myšlenky, se otočil a zahleděl se mi do očí. Napětí jiskřící mezi námi bylo takřka hmatatelné. V těch pozoruhodných očích zářilo světlo magie, znamení, že v muži na druhé straně prostoru plane odkaz mocných předků.  

Charon nebyl jenom králem všech Temných, byl naším srdcem, naší největší silou, pojil vlákna každého z nás v jeden celek a byl schopný povolat vás z druhé strany světa pouhou myšlenkou. Elf, který na mě právě upíral zrak, představoval mocnost, o jaké se většině magických bytostí ani nesnilo. 

Nebyla jsem ničím v porovnání s jeho rodokmenem, s jeho mocí, která mě dusila při každém nádechu, a přesto... Přesto jsem se zapřísahala, že mu nic nedám zadarmo.  

„Dnes v noci tvé služby nevyužiji,” promluvil drsným hlasem. 

Otočil se ke mně zády a uvolněným krokem se vydal k prostornému loži, které stálo u jedné ze stěn stanu. Zlatá a karmínová se mísily v záplavě saténu a já věděla, že se postel liší od všech, ve kterých jsem kdy spala. Nebyla totiž nahrubo stlučená z neopracovaných prken, tahle byla vyrobena z masivu, natřena tmavě hnědou barvou a především... měla matraci.  

Dívala jsem se, jak charon ledabyle odhazuje svršky. Nejdřív šel k zemi černý plášť, potom košile téže barvy a jakmile jsem zahlédla jizvy na jinak dokonale bledé pokožce, udělalo se mi zle od žaludku.  

Takže to byla pravda. Sarien své děti vystavoval násilí, které by snesl jen málokterý dospělý muž a on ty zvrácenosti páchal na vlastních dětech.  

Rine nevypadal, že by si své jizvy uvědomoval nebo se za ně styděl. Celé jeho vysoké tělo bylo elegantní, nenucené a smyslné. Elfovo kouzlo spočívalo v kočičím šarmu, když jsem ho pozorovala o chvilku déle, měla jsem pocit, že přede mnou kráčí nebezpečná šelma.  

Zvěsti o jeho válečnických schopnostech pronikly i do naší vesnice. V krčmách se po nocích za svitu svící tiše mluvilo o našem princi, který tančí v krvi nepřátel vyzbrojen mečem z temné oceli, o elfovi, jenž svou temnotou odrazil stovky můr, o muži, který nikdy neucouvl ani o krok před jakýmkoliv protivníkem.  

V uších mi zazněl hlas mého otce, když jsem se ho jako dítě zeptala, kdo patří na Temný trůn a kdo nám bude vládnout. Vybavil se mi jeho něžný úsměv a hrubé prsty, kterými mi shrnul vlasy z čela.  

Destiny je naší královnou podle práva krve, Sereno... Ale v duši toho chlapce zuří temnota dost silná, aby nás vyvedla ze stínů...  

Zahleděla jsem se na muže, o kterém otec mluvil. Už dávno nebyl chlapcem... Teď byl charonem a jeho tvrdý pohled naznačoval, že možná nepůjde ve šlépějích svého otce, ale rozhodně nebude trpět neposlušnost.  

Přitáhla jsem si ještě jednu kožešinu a zabalená do druhé přešla k ohništi. Rozprostřela jsem si blízko k ohni provizorní lůžko a položila se na tvrdou zem. Teplo sálající z ohně mi připadalo jako dokonalý luxus po nocích strávených v chladných celách.  

„Pojď do postele!” Nevraživý hlas mě vyrušil z hledání pohodlné polohy.   

Rine zněl odměřeně a zloba v jeho tónu se nedala přeslechnout. Zavřela jsem na sekundu oči, abych nabyla rovnováhu, a došlo mi, že ta chvíle je tady. Charon se zřejmě rozmyslel a bude chtít svůj dar hned.  

Postavila jsem se na nohy a ani se neobtěžovala balit do přikrývky. Nahá jsem se vydala k lůžku, kde si hověl Rine, lůžkoviny měl stažené nízko na kyčlích a oči zavřené.  

Pomalu jsem si vlezla na lůžko a překvapilo mě, jak se okolní teplota změnila. V blízkosti charona byl vzduch teplý a svěží. Zkusila jsem vystrčit jednu ruku mimo prostor postele a do kůže se mi okamžitě zakousl chlad.  

Obrátila jsem svůj zrak k ležícímu elfovi a zhluboka se nadechla. Po čtyřech jsem tiše dolezla k němu a putovala očima od zlatých vlasů, které se začínaly na koncích mírně vlnit, přes špičaté uši, černé řasy, jež mu spočívaly na lících, pevně tesanou čelist, až k vypracovanému tělu.  

Naklonila jsem se blíž a ve chvíli, kdy jsem do úst vzala jednu jeho bradavku, jsem rukou vklouzla pod přikrývku a uchopila do dlaně jeho... Musela jsem potlačit reakci okamžitě ucuknout, protože ať už mě shanees připravovaly na cokoliv, tohle to rozhodně nebylo. Charon byl obrovský, a to se rozhodně nenacházel ve stavu plné pohotovosti.  

Vykřikla jsem, když mé vlasy sevřel v drtivém stisku a násilím mě pozvedl od svého těla. Nepohnul se, ale v jeho očích zářilo zlato jako pokaždé, když se na povrch drala jeho magie.  

„Co si myslíš, že děláš?” zavrčel tiše.  

Zmateně jsem zamrkala, a kdybychom se nenacházeli v tak choulostivě situaci, jistě bych se tomu zasmála. Držela jsem v ruce jeho největší chloubu a on se ptal, co dělám? 

„Pozval jsi mě na své lože,” odpověděla jsem co možná nejmírněji.  

Rine volnou rukou chytil mé zápěstí a odtáhl mě tak z dosahu místa, kde byl nejzranitelnější. „Chtěl jsem, aby ses vyspala na posteli, a ne na zemi jako nějaký zatracený pes.... To je celé, shanees... Až tě budu chtít, vezmu si tě. Do té doby se snaž mi prostě jenom nepřekážet.”  

Nasála jsem ostře vzduch do plic a něco z mých emocí se muselo promítnout do výrazu, protože Rine najednou zbystřil a rty mu zvlnil prohnaný úsměv.  

„Nebo máš snad něco na srdci?” zeptal se mě sladce.  

„Ne, můj pane.” Málem jsem se těmi slovy zalknula.  

Rine si prohlížel mou tvář, a nakonec svůj úsměv ještě rozšířil. „Víš, co? Rozmyslel jsem si to... Možná přece jenom ochutnám, co nabízíš, koneckonců jeden polibek přece nic neznamená.”  

S veškerým sebezapřením jsem se naklonila dopředu, abych mu nabídla svá ústa, on na ně ale pobaveně položil svůj ukazováček a zavrtěl hlavou, až se mu některé delší prameny vlasů mírně rozvlnily.  

„Ne, ne, maličká... Řekl jsem, že tě chci ochutnat,” řekl se smíchem.  

Rychlostí, která mě vyděsila, se Rine pohnul a přinutil mě položit se na záda. Teď klečel mezi mými rozevřenými stehny a pravou nohu si pozvedl k ústům.  

Ty měkké, dokonale vykrojené rty přejely po jemné kůži vnitřního kotníku a postupovaly stále výš, zatímco se jeho tělo sklánělo při kopírování dráhy vlhkých polibků.  

Když dospěl k vnitřní straně stehen, už mezi mýma nohama ležel a planoucí pohled upřel na střed mého těla.  

„Myslíš, že budeš stejně sladká, jako vypadáš?” zeptal se chraplavě a potom přejel prstem přes místo, kterého se ještě žádný muž nedotkl.  

Rozechvěle jsem se nadechla, když začal sklánět plavou hlavu, a ve chvíli, kdy mě ovanul horký dech, se ozvalo zaklepání o jeden ze sloupků venku, které podpíraly stan.  

Rine trhl hlavou směrem k tomu zvuku a zavrčel: „Doufám, že je to otázka života a smrti!”  

Když se ze mě zvedl a nahý odešel zjistit, kdo si dovolil narušit jeho soukromí, spadla ze mě obrovská vlna úlevy... A zároveň? Zároveň mnou prostoupil chlad...

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Charon - 2. kapitola: