Deník Bradavického študenta - Kapitola pátá • OurStories.cz ~ naše povídky

První den ve škole. :)

02.09.2011 (17:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 885×

1. září 2010

1:00
kolej, dívčí ložnice čtvrtého ročníku

Neumím usnout.

1:05

Jde o to, že když jsme včera vešli do velké síně, teprve v té chvíli jsem si uvědomila, že Bradavice jsou na tom hůř, než jsem si myslela. Naši to asi neví, protože v Bradavicích nejspíš nebyli roky, ale jsem si naprosto jistá, že kdyby viděli to, co já, nebyli by moc nadšeni z toho, kde svou nadanou dceru poslali.

1:06

To, že Bradavice jsou jedna veliká zřícenina, to bych ještě brala.

1:07

Ale že ve velké síni nemaj strop, to je vrchol!!!

Co když bude pršet???

1:10

Nebo sněžit???

1:11

A pak začal někdo zpívat! Chtěla jsem si zacpat uši, protože to byl vážně děs.

1:11 a půl

No vážně, kdo by chtěl poslouchat někoho, kdo zpívá ještě falešněji než můj otec??

Jediná správná odpověď: Nikdo.

1:12

A pak mě učitelka zavolala, abych si sedla na nějaký vratký stolek. Tak jsem šla.

1:20

Co nedělat, když vám učitelka položí na hlavu špinavý "moudrý" klobouk:

5. Nestěžovat si, že je špinavý.

4. Nebo velký, protože vám sklouzl přes celou hlavu.

3. A že by ho měli vyprat, protože opravdu smrdí a vy se nechcete udusit.

2. Nebo se ptát, jestli ho měli všichni žáci na hlavě, protože nechcete dostat vši.

1. A to nejdůležitější – nesmát se.

1:21

Protože já se smála.

1:22

Hodně.

1:23

Do té doby než promluvil.

1:23 a půl

Jo, já vím.

1:25

Konverzace mezi mnou a kloboukem probíhala si takhle:

Klobouk: Hmm.

Já: Co je?

Klobouk: Vidím, že jsi statečná, ano, ano.

Já: Super, hlavně mě neposílej do Havraních spárů nebo Mordomoru, nechci dopadnout jak můj otec. Má příšernej vkus na kalhoty.

Klobouk: Jak myslíš. Hm, vidím, že jsi dost tvrdohlavá a stojíš si za vším. Pokud jde o čestnost, tu tady moc nevidím.

Já: Hele, já jsem čestná! Trochu. Když na to dojde.

Klobouk: Myslím, že už to mám! Ano! Je to …

1:30
Rebelvírská kolej

A pak, když byli všichni zařazeni do kolejí, nějaký chlap s dlouhými bílými vousy až po zadek, začal mluvit cosi o tom, že do Bradavic přijedou další školy, aby se utkali v nějaké stupidní kouzelnické soutěži.

1:31

A pak jsem přestala vnímat, protože jsem šilhala hlady.

1:33

Tři důvody proč jsem ráda za to, že jsem si zabalila pár Snikersek:

3. Jsem zvykla jíst, kdy si zamanu.

2. Držím kouzelnickej pust.

1. Jsem si stoprocentně jistá, že jídlo, co se mi naráz objevilo před nosem, bylo otrávené. Vonělo až moc dobře. Bůh ví, co do těch všemožných dobře vypadajících koláčů, řízků a různých jídel, dali.

1:40

Takže, když ten chlápek, co měl-vlasy-až-po-prdel, konečně pokynul, abychom se „odebrali do svých komnat“, snědla jsem skoro všechno, co jsem si sebou přinesla.

1:41

Takže díky mému kručícímu žaludku nikdo v místnosti nemůže usnout.

1:42

Ale to maj za to, že mi neřekli, že ty obří schody se fakt hýbou, jak se jim zachce.

1:43

Kdyby mi to totiž řekli, neodjela bych úplně někde jinde než většina třídy.

1:44

Teda, sice jsem to byla já, kdo se zakecal s rytířem z obrazu, ale já nemůžu za to, že byl tak vtipný!

Ale tohle je Rebelvír. Tady to je snad na denním pořádku, no ne?

2:30

Zajímalo by mě, jestli je tady někde lednička.

3:00

Všichni už spí.

3:05
parapet

Prší.

3:15

Pořád prší.

4:00

Už přestává pršet.

5:00

A hele -

7:00
kachličky

Spala jsem dvě hodiny.

7:15
Velká síň, sváča

Musím uznat, že tady maj dobrou slaninu. Mňam mňam.

7:50
Rebelvírská kolej

O můj bože. Právě mi dal do ruky nějaký prvák můj individuální rozvrh.

8:10

Pořád ho mačkám v ruce.

8:15

To prostě nemůže být pravda.

8:13

Lektvary???

8:13 a půl

Obrana proti černé magii??? Přeměňování??? Létání na koštěti??? Kouzelnické formule???

8:14

Studia mudlů???

8:15

To se jako budu učit, k čemu se používá zubní kartáček, nebo co?

8:20
Zeptala jsem se spolužačky, co má postel vedle mě, myslím, že se jmenuje Hermelína (?), zrovna si v té knížce četla. Tak prý, že nejprve budeme studovat elektřinu.

8:21

Panebože, šla jsem tady proto, abych byla elektrikář???

8:22

Upřímně doufám, že ne.

9:00
Učebna lektvarů se Zmijozelem

Ufff, konečně jsem tady dorazila. Vypadá to tady jako v učebně chemie, co jsem měla na základce, akorát je tady atmosféra jako v mauzoleu. Sedla jsem si vedle té holky, kterou jsem potkala ve vlaku. (S těmi vlasy zastřiženými nejspíš podle hrnce.)

Hodila po mě vražedný pohled.

9:00, 1 sekunda

Panebože, nějaký idiot vrazil do učebny, jako tornádo.

9:00, 2 sekunda

Tváří se jako kdyby mu zrovna umřel křeček.

9:00, 4 sekunda

A měl by si umýt vlasy.

9:30
chodba

Právě mě učitel vyhodil z hodiny!!!

9:31

A stejně to pořád nechápu.

9:33

Měli jsme připravit nějaký lektvar, po kterém prý „dotyčný usne na věky“. Návod jsme měli v knize, všechno dopodrobna popsané, tak jsem si řekla, že to nemusí být takový problém.

No, a když jsem se dostala k ochutnávání – protože každý ví, že vše chutná líp dochucené – mě učitel seřval, o co se tu pokouším. A když jsem mu vysvětlila, co jsem měla v plánu, zatvářil se jako bůh pomsty, odečetl mi asi tucet bodů za můj takzvaný „kyselý úšklebek“ a poslal mě na chodbu, abych se pro příště vyhnula sarkasmu.

9:34

Pořád ale nevidím smysl v tom odečítání bodů. Měla bych se snad rozbrečet, protože jsem kolej připravila o nějaký pohár, nebo co?

9:35

Panebože, co když všechny studenty na konci studia otráví, a přežijou jen ti, co vyhrají pohár s protilektvarem???

9:40

Panebože!!! Právě jsem zabila všechny spolužáky!!!

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction