OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Diary of the Hunters of Supernatural - 1. kapitola

31.05.2011 (10:00) • FailleDraco • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1484×

1. kapitola - Sourozenci na zabití

(Luc)

„Vstávej, sluníčko,“ ozval se mi těsně u ucha bratrův hlas. Máchla jsem rukou a uslyšela jsem bratra nadávat. Sakra, to mi moc nepomohlo. Já chtěla ticho. Vší silou jsem kopla tam, odkud jsem ho slyšela. Uslyšela jsem bolestný výkřik. Prudce jsem se posadila a dívala se na toho člověka, který má být můj starší bratr. Kar stál v předklonu a držel se za intimní místa.

„Sakra, Lucio! Díky tobě Foresterovi vymřou po přeslici!“ rozkřičel se na mě.

„Ale prosím tě, tak hrozný to nebude, ani jsem nepoužila všechnu svoji sílu,“ pronesla jsem se smíchem. Vyhrabala jsem se z postele a odešla okolo bráchy do koupelny. Kam zmizela moje ospalost, to opravdu nevím.

Nechala jsem na svoji kůži dopadat horké kapky vody. Když v tom se ozval hlas mého bratra: „Luc! Víš, kde mám tričko?“

„Ne!“ zakřičela jsem nazpátek. Jak já bych to mohla vědět. Když jsem konečně vylezla ze sprchy, obmotaná ručníkem jsem vešla do ložnice, která vypadala jako po útoku Němců. Kar lítal po pokoji jako splašená kobyla. „Kare, co tu děláš?“

„Hledám svoje tričko," řekl, zrovna když nadzvedával tašku s mým oblečením. Přešla jsem k jeho posteli a štítivě šáhla pod ni. Vytáhla jsem z pod postele bratrovo tričko a hodila ho po jeho majiteli.

„Jé, moje třičko. Díky, Luc. Jak jsi věděla, že bude zrovna tam?“

„Tak zaprvé používám mozek a zadruhé tě znám,“ všimla jsem si novin na stole. Vzala jsem si je a hupsla do postele. Přeskočila jsem všechny nezbytné věci jako je sport, politika, chléb stejně zadarmo nebude a benzín teprve ne, a další zbytečnosti. Zajímalo mě jediné, 'černá kronika'.

Ve středu 19. 7. se nalezla v hotelu Crow Plaza ve městě Centerwill, který leží jižně od Dallasu (po silnici 45), mrtvá těla dobrovolných pracovníků, kteří se přihlásili na rekunstrukci hotelu.

Místní policie neví, co dobrovolníky zabilo.

Náčelník místní policie prohlásil: "Vrah, který oběti zabil, si liboval v bolesti. Usoudili jsme tak z toho, že všem obětem chyběly oči a některé z nich měly i stopy po mučení. Jedna oběť měla rozdrcené všechny kosti v těle. V jícnu další oběti se našel mobilní telefon, který, soudíme, byla nucena sníst. Přežil pouze jediný dobrovolní pracovník.

Jeden z našich policistů v sebeobraně útočníka na místě zastřelil, když se na něj vrhl se sekyrou. Tento policista bude vyznamenám, jelikož neváhal nasadit svůj vlastní život, aby zachránil posledního žijícího muže."

Tohle vypadá na případ pro nás. Hm, za tři dny to stvoření zabylo deset lidí. Má hodně na spěch.

„Kare, máme práci!“ zakřičela jsem na bráchu, který zrovna okupoval koupelnu. „Zavolám Lewisovým, tohle se Blake bude líbit,“ zašklebila jsem se. S Blake jsem nikdy moc dobře nevycházela. Vlastně ani nechápu proč, ale bylo to tak. Vzala jsem do ruky mobil. Než jsem však stihla vytočit číslo Blake, tak mi volala Alex.

„Ahojky, Luc. Máte teď nějakou práci?“ zeptala se mě. Hm, že by taky četly noviny a napadlo je to prozkoumat?

„Ne, ale v novinách jsem četla o hotelu Crow Plaza.“

„Já s Blake taky. Jedeme tam. Přidáte se?“

„Samozřejmě, sadistického ducha, který vytrhává lidem oči si nenecháme s bráškou ujít. Takže se setkáme v Dallasu. Musíme doplnit zbraně a brácha si potřebuje vzít čisté prádlo," zašklebila jsem se, „ale zdržovat se nebudeme,“ dopověděla jsem rychle.

„Jasně. Takže se sejdeme v Dallasu.“ Poté už bylo sluchátko hluché. Rychle jsem se oblékla. Začala jsem rychle pakovat svoje věci. Kar si bude muset sbalit sám. Já mu na to jeho špinavé prádlo sahat nebudu. To ještě neslyšel o vynálezu jménem pračka? Možná že slyšel, ale nic mu to neřeklo.

Kar přišel z koupelny a sušil si ručníkem právě mokré vlasy. Přes rameno měl přehozené to tričko, které jsem vytáhla pod postelí. Zkoumavě se na mě podíval. Co se mu zase nelíbí?

„Nějaký problém, bráško?“ zeptala jsem se přemile a zamrkala na něj řasami.

„Jo, sorry, ale vypadáš jako děvka,“ řekl jakoby nic. Šel ke svojí posteli. Shodil na zem ručník a zavrtěl svým ctěným pozadím. „No, nejsem já sexy?“

„Hm, ani ne s tím jebákem na zadku,“ řekla jsem škodolibě. Brácha vyskočil snad metr vysoko. Začal se otáčet a zkoumat svoje pozadí. Začala jsem se smát na celé kolo. Přelomila jsem se v pase a skácela se na postel v křečích smíchu. Kar po chvíli zjistil, že má na zadku akorát tak nějakou pihu. Něco zamručel o pomstě a rychle se začal oblíkat. Já se tam ještě pořád smála a snažila se uklidnit. „Tak takhle jsem se nenasmála už dlouho.“

Brácha najednou stál s taškou přehozenou přes rameno u dveří a vycházel ven. Zvedla jsem se z postele, zvedla tašku ze země a vydala se za ním. Brácha si zamířil k autu a na recepční zakřičel: „Platí sestra!“ No to si snad dělá legraci! Měl platit on. S otráveným výrazem jsem zaplatila požadovaný obnos a vydala se za ním do auta. Už seděl za volantem. „Řídím.“

„Jsem si všimla, bráško,“ řekla jsem otráveně. Zaplula jsem na sedadlo spolujezdce a rozhodla se mu tu cestu trochu zpříjemnit. Pustila jsem teda Avril, mohla bych použít i větší kalibr, třeba takovou Lady Gaga, ale to by byl trest i pro mě.

Autor: FailleDraco (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Diary of the Hunters of Supernatural - 1. kapitola: