OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Diary of the Hunters of Supernatural - prolog



Diary of the Hunters of Supernatural - prologKaždý z nás má tajemství, ale my, lovci, jich máme mnohem víc. Chráníme náš svět před zlem. Před démony, duchy, upíry a podobnými zvěrstvy. Nedostáváme za to žádná ocenění, žádné diplomy nebo poháry. Neděláme to pro úspěch a obdiv. Děláme to, protože chceme lepší svět. Pro nás všechny.
Winchesterovi nejsou jediná rodina lovců nadpřirozena. Rodin je mnohem víc a mezi ně patří i Lewisovi a Foresterovi. Sestry Lewisovy - Blake a Alexis přišli o matku, když byly obě malé. Dvojčata Foresterova - Kar a Lucia vyrůstala převážně s matkou, protože otec byl často na lovu. Obě tyto rodiny se znají už od narození. Ale jak zareagují na dva lovce, bratry Deana a Sama Winchesterovi?
Příjemné počtení přejí dvojčátka. Faillë & Draco
Věnování: Tuhle povídku chceme věnovat Alice a Andie.

Prolog (pohled nikoho)

Mladá žena menšího vzrůstu stála naproti muži, démovi. Za ní stály její dvě dcery. Při čemž se ta menší, jednoročná holčička, sotva udržela na nožičkách. Malá Alexis se držela své sestry Blake za rukáv košile. Blake, sotva tříleté dítko, v prstíčkách svírala zbraň. Věděla jedno. Musí chránit svoji malou sestřičku.

„Blake, vezmi sestru pryč. Hned!“ zakřičela mladá žena. Blake ihned uposlechla. Musela. Tohle byl přímý rozkaz. Vzala svoji sestru za ruku a vyběhla s ní z pokoje. Na chodbě narazily na dva mladé muže. Radostně k nim obě dvě běžely. Znaly je. Byl to Roy a George. Za muži stála drobná blondýnka, která si hbitě převzala obě dívky do náruče a běžela s nimi pryč.

Blake se vzpírala. Musela jít pomoct mamince. Ona musela. Bušila ženě do ramen. Ale žena to skoro nevnímala. Byla lovcem. Stejně jako její manžel. Doběhla s dívkami v náručí ven před dům. Právě v čas. Dům začal hořet.

Blake se vytrhla ženě z náručí a utíkala, jak nejrychleji mohla k domu. Zakopla o kámen. Nevadilo jí to. Musela zachránit maminku. Přes horké slzy, neviděla na cestu. Opět zakopla. Ale tentokrát nespadla na tvrdou zem. Zachytily ji silné paže. Podívala se na svého zachránce. Před ní byl strejda George. Vzal dívku do náruče a odešel s ní až k ženě, která svírala mladší ze sester Lewisových v náručí.

Roy položil na vlhkou trávu svoji lásku, která si však vzala za muže někoho jiného, Catherine. Matku obou dívek. Padl vedle jejího polomrtvého těla na kolena. Alex se vykrtoutila z Janettina náručí a docupitala k mamince. Tělo Blake se zmítalo pod náporem vzlyků v Georgově náručí. Alex začala do těla svojí matky tlačit svýma drobnýma ručičkama.

„Mami! Mami! Mami!“ křičely obě dívky beze smyslu. Alex se snažila maminku vzbudit. Catherine otevřela oči. Podívala se na Roye. Snažila se něco říct, ale z úst jí vyšel pouze šepot. Roy se sklonil k jejím rtům. Catherine mu zašeptala slova, která mu vzala dech: „Miluju tě, Royi. Nezapomeň na to.“

Roy nemohl jinak než jí ta slova oplatil. Nedělal to kvůli tomu, že umírala. Řekl pouze to, co říkalo jeho srdce už dlouhé roky.

„Miluju tě, Catherine. Vždycky to tak bude,“ zašeptal a lehce se přitiskl k jejím rtům, ale pouze na chvilku. Cahterine nezbývalo mnoho času. A ten vyměřený čas má patřit jí a jejím dcerám. George s Blake v náručí a Janette po boku přišli ke Catherine. Blake se konečně vytrhla ze sevření a padla vedle své sestry k tělu matky. Catherine ztěžka zvedla ruku a pohladila svoje dcery po vlasech. Usmála se na ně i na všechny ostatní. Naposled. Poté její srdce přestalo bít. Obě dívky i ostatní propukli v pláč. Roy si přitáhl obě dívky k sobě a snažil se je utěšit. Marně. Stejně tak i on nemohl zastavit slzy, které mu tekly z očí. Ztratil svojí jedinou lásku. Lásku svého života.

 

O 17 let později

 

Dvě dívky šly noční ulicí k hřbitovu. Ta vyšší si přitáhla svoji koženou bundu blíž k tělu a obajal tu menší kolem ramen. Menší dívka se vděčně podívala na svoji společnici, jelikož jí začínala být zima. I přes to, že měla mikinu a bylo léto. Přišly ke kovové hřbitovní bráně. Jedna z lamp jim osvětlila obličeje. Obě dvě dívky byly modrooké s tmavě hnědýma vlasama, ale to jediné měly společné.

Mladší Lewisová vzala za kliku a pokusila se otevřít. Jenže se nepodařilo. Brána byla zamčená. Blake naštvaně kopla do brány, jak si musela vybít svoji zlost. Alexis jí položila chlácholivě ruku na rameno.

„Blake, klid,“ pronesla tichým chlácholivým hlasem. Blake se na ni podívala zvláštním pohledem a zhluboka se nadechla. Začala se rozhlížet kolem sebe. Všimla si, že napravo od nich je hřbitovní zeď trochu rozbořená, takže se dá přez ní lépe dostat na hřbitov. Lehce se pousmála a zamířila si to ke sníženině. Její sestra šla poslušně za ní, i když hřbitovy ze srdce nenáviděla. Blake nepatrně pokynula hlavou a pomohla Alexis přes zeď. Potom se převážně pomocí rukou a rychlého švihu přes zeď přehoupla taky. Měkce dopadala v podřepu na nohy. Obě dvě najisto zamířily k jednomu z hrobů. Byl schovaný dál od ostatních. Blake zašla za blízký strom, kde si odpoledne schovaly lopaty. Podala jednu lopatu mladší modroočce a začala vykopávat mrtvolu.

Když v tom se odnikud vynořila mužská postava a silně chytil Blake pod krkem. Blake sáhla po svém noži, který má vždy za opaskem a zabodla ho muži do srdce. Ten se hned rozplynul. Ale po chvilce se opět objevil. Zaútočil na mladší Lewisovou. Blake se na něj chtěla hned vrhnout. Přeci jen nikdo nebude sahat na její mladší sestřičku. A zvlášť ne, nějaký dávno mrtvý chlap. Alex ji však zastavila pohybem ruky a začala s tím duchem komunikovat, aby ho uklidnila. Blake si povzdechla. Alexis se nikdy nezmění. Otočila se zpět a začala se opět věnovat kopání mrtvoly toho chlápka, se kterým teď její sestra komunikuje.

Alexis potichu s duchem rozmlouvala a snažila se ho uklidnit. Více méně se jí to dařilo. Dokonce mu chtěla pomoci přejít na druhý břeh, ale vše se zhatilo, když Blake vykopala jeho mrtvolu. Duch naštvaně odhodil Alex bokem. Ta narazila do stromu a svezla se po něm na zem, kde se hlavou praštila do kamene. Tohle už na starší Lewisovou bylo moc. Rychle posolila mrtvolu, spíše kostru, a hodila na ni sirku. Cáry šatstva hned vzplály a pomalu i mrtvola. Blake se pousmála, jelikož duch začal mizet. Hned se rozeběhla za svojí sestrou. Klekla si vedle ní a nadzdvihla jí hlavu. Lehce s ní zatřásla.

„Lexie, prosím, řekni mi něco,“ prosila potichu, jelikož její sestra měla zavřené oči. Mladší modroočka otevřela oči a podívala se na svoji sestru. Nepatrně se pousmála a snažila se vstát. Blake jí pomohla do sedu. Obě se podívaly na dohořívající mrtvolu, která se rozpadala v prach. Blake opřela svoji sestru o kmen stromu a zakryla stopy po jejich pobytu. Když se otočila zpět, tak už Lexie dávno stála na nohou. Společně kráčely k hřbitovní zdi, přes kterou se opět dostaly přes sníženinu. Když přicházely k motelu, tak z ničeho nic Blake promluvila.

„Jednou tě ta tvoje diplomacie zabije,“ při těch slovech se svojí sestře dívala do očí, jenž obě zdědily po matce, která byla lovec stejně jako ony. Ale ani jedna nemá plavé vlasy jako ona. Lexie, jak ji přejmenovala Blake, protože jí to znělo více rebelsky, nic na to svojí sestře neodpověděla, ale myslela si své.

Obě dvě dívky zapadly do svého motelového pokoje prakticky okamžitě. Blake odněkud vytáhla lékarničku a začala sestře ošetřovat ránu na čele. Lexie jenom občas sykla. No jo, je to holka statečná. A není se čemu divit, když vyrůstala ve společnosti dvojčat Foresterových a své sestry. Obzvlášť sykla oblestí, když jí na to Blake nalila snad litr dezinfekce. Lexie se jí sice snažila vytrhnout tu věc, kterou jí otírala ránu, ale hold sestřina výška je značným stěžením, zvlášť když sedíte na posteli.

„Budeš chtít mašličku?“ zeptala se rošťácky Blake a tvářila se jako svatoušek. Jenom ta svatozář, kterou by stejně nikdy neměla, jí nad hlavou chyběla.

„Blake, nebocuhla jsi se náhodou do hlavy sama?“ zeptala se lehce provokativně Lexie. Blake pokrčila rameny a začala jí slepovat ránu mašličkama. Akorát jí zazvonil mobil, když dodělala své mistrovské dílo. Normálně by ho vzala okamžitě, ale jenom si vzpomenout, kde ten mobil nechala. Nakonec ho našla asi po minutě v bundě, kterou měla hozenou na stole. Na displeji jí svítil nápis: Magor ze San Antonia.

Blake hovor jako vždy odmítla. Sedla si k sestře na postel a společně brouzdaly po netu, alespoň do té doby než Blake opět začal vyhrávat mobil. Blake ho naštvaně zvedla a začala ječet na toho dotyčného na druhé straně.

„Ty magore! Ještě jednou mi zavoláš a nahlásím tě policii jako úchyla!“ Blake by ještě pokračovala, i přes marné snažení své sestry zklidnit její vyjadřování, kdyby ji neutl velice známý hlas.

„Blake, chápu, že je otravné, když vám každej třetí den volám, ale mám o vás starost,“ pronesl mužský hlas, který patřil Royovi, který zrovna pracoval na své celoživotní práci. Stavění lodě.

„Promiň, Royi, s někým jsem si tě spletla,“ pronesla omluvně Blake a snažila se nedodat, že si ho spletla s jedním magorem, který ji otravuje od té doby, co mu zachránila krk. Radši se z rozhovoru vykroutila tak, že předala telefon Lexie. „Royi, já ti dám Lexie. Mám ještě nějakou práci. Zatím ahoj,“ a zmizela v koupelně. Lexie si povzdechla a začala odpovídat na otázky toho typu: Jste v pořádku? Jak se máte? Kdy přijedete?

 

Na jiném místě

 

Dvě postavy šly temnou ulicí. Obklopovaly je vysoké opuštěné domy a sem tam nějaká tovární hala. Obě dvě postavy se zastavily před domem s obřím neonovým nápisem. Neonové světlo ozářilo jejich tváře. Byli to chlapec a dívka. Dívka zvedla svoje modrozelené oči k neonovému nápisu: Stripbar Srdcové eso a pohrdavě si odfrkla. Ten nápis k tomu domu naprosto seděl. Zadívala se na svého společníka.

„Tohle bude něco pro tebe, bráško,“ řekla neidenfikovatelným tónem s očima stále upřenýma na nápis. Chlapec se podíval na nápis, stejně jako jeho sestra a podivně mu zasvítily oči. Škodolibě se zakřenil na svojí sestru.

„Luc, myslím, že bychom měli zahájit vyšetřování. Já tam půjdu jako zákazník. Ale ty? Už to mám. Půjdeš se ucházet o práci tanečnice,“ pronesl a stále mu na rtech hrál ten zákeřný úsměv. Dívka na něj vytřeštila svoje oči a snažila se to rozdejchat. Ona přeci není žádná lehká děva!

„Kare! Ty idiote! Já do toho bordelu nepolezu!“ začala ječet na svého milovaného bratra. „Jak mi dva můžeme být dvojčata?“ brblala si pro sebe. Kar si z jejího výstupu naprosto nic nedělal, i když mu jde prakticky o život. Tahle křehká dívka se nezdá, ale před ní se třese kdejaký démon.

„No tak, Luc,“ škemralo starší z dvojčat Foresterových.

„Ne!“ zaprotestovala Luc.

Po několika minutovém přemlouvaní, takže asi po půl hodině, a nespočtu argumentů, se Lucia odhodlala.

„Fajn, jdu tam.“

Kar stál s Luc před vchodem, kde byl asi dvoumetrový vyhazovač. Šli k němu každý zvlášť. Kar mu podal ruličku bankovek, které vyhrál v pokeru, takže ho vyhazovač pustil dovnitř bez okolků. Lucia si povzdechla. Naposled zkontrolovala svoje oblečení. Boty na vysokých podpatcích, riflové kraťásky které sahaly sotva pod zadeček a šedý top s výstřihem. Kočičím krokem šla k vyhazovači. Těsně před ním si pohodila vlasy.

„Ahoj, pustíš mě dovnitř?“ zeptala se a přihodila k tomu šibalský úsměv, i když se jí to příčilo. Proč jen má bratr takové debilní nápady? Ptala se sebe sama v duchu. „Chtěla bych se ucházet o práci,“ dořekla na vysvětlenou. Vyhazovač si ji změřil rentgenujícím pohledem, jako by snad měla mít zbraň. Usmál se na ni a ustoupil z cesty.

„Hodně štěstí maličká.“

Při tom oslovení maličká Lucia zatínala pěsti. Co je na tom špatného, že jsem malého vzrůstu? Ptala se sama sebe. Co je malé to je hezké. Vešla do klubu, kde na ni za rohem čekal Kar. Na tváři mu hrál takový ten posměvačný úsměv, který by mu Luc s radostí vymazala z tváře. Jen počkej, bratříčku. Dneska na motelu bude vykonána pomsta.

„Přestaň se tlemit, Kare. Nebo se o práci půjdeš ucházet ty!“ Na to chlapečkovi sklaplo a přestal se tlemit. Lucia odešla za majitelem a Kar šel k jednomu stolku a pohodlně se usadil. Na pódiu byla zrovna jedna tanečnice.

 


 

Když její vystoupení skončilo, tak šel k baru, kde začal z barmana tahat informace. Mezitím se Lucia převlékala do svého pracovního oděvu. Potom se šla trochu upravit. Vedle ní seděla drobná černovláska, tak zapředla rozhovor. Snažila se na něco přijít.

„Ahoj, jsem Lucia a ty jsi?“ zeptala se Luc a napřáhla k dívce přátelsky ruku. Dívka sice chvilku váhala, ale poté ruku přijala. Luc se zaradovala.

„Ahoj, jsem Cassie,“ šptila dívka a opět se otočila ke svému odrazu v zrcadle. Ještě chvilku mezi dívkami vládl přátelský rozhovor, ale Luc se potřebovala něco dozvědět o těch několika mrtvých lehkých ženštinách.

„Slyšela jsem, že tu několik holek umřelo,“ prohodila jakoby nic, dívajíc se do zrcadla, ale poočku sledovala reakci Cassie. Cassie ztuhla. Vypadalo to, jakoby se rozmýšlela, co řekne.

„Jo, taky jsem o tom něco zaslechla. Všechny byly odtud. Znala jsem je,“ zašeptala potichu, ale Luc ji slyšela. Otočila se na Cassie a podívala se jí do čokoládových očí, ve kterých vyčetla strach.

„Neboj se, Cassie. Nikdo ti neublíží. Můžu toho dotyčného zastavit, ale potřebuju, abys mi všechno řekla,“ řekla Luc a přitom upírala svoje oči plnou silou na dívku naproti ní. Dívka přikývla a všechno Luc řekla. Poté už nezbývalo mnoho času. Luc měla svoje vystoupení. Kar se mezitím přesunul opět ke stolku, aby řekl sestře, co se dozvěděl. Lucia přišla na pódium v námořnickém oblečku a začala se svým vystoupením. Doslova všichni na ní vyseli pohledem. Lucia mrkla na svého bratra a pomalým krokem sestoupila z pódia. Sedla si na svého bratra obkročmo a naklonila hlavu nastranu, takže se jí vlasy svezly přes rameno. Kar svoji sestru chytl za zadeček a laškovně se na ni usmál, jelikož je pozoroval vyhazovač.

„Jedna dívka přežila,“ pošeptal směrem ke své sestře. „Podle barmana tu noc před napadením pila tequilu.“

„A já zase vím, že si všechny dívky vytvořily čarodějnický spolek. Každou sobotu pořádaly sabaty. A čirou náhodou v tomhle městě byla jedna žena upálena za čarodějnictví. Samozřejmě byla neviná.“

„Dobře, postaráme se o to a půjdeme se najíst,“ pronesl Kar a při slově najíst mu zasvítily radostně modré oči. „Jo, a tady máš peníze,“ dodal a zastrčil několik bankovek Luc do výstřihu. Luc se zakřenila na svého bratra, zvedla se z něho a za obrovského aplauzu odešla do zákulisí, kde se rychle převlékla do svého oblečení a ujistila Cassie, že se nemá čeho bát. Kar mezitím seděl v autě a čakal na svoji sestru. Luc zapadla bez protestů na sedadlo spolujezdce. Kar nastartoval a odjel k místnímu hřbitovu, kde je hrob upálené ženy za čarodějnictví.

Kar společně s Luciou odstrčili vrchní desku hrobu. Kar skočil dovnitř a podíval se na shnilou rakev. Znechuceně odhodil výko. Jak oba čekali, mrtvola tam nebyla. Ale sposuty jejích čarodějnických potřeb byly uložené v rakvi. Luc seskočila dolů ke svému bratrovi a všechno posolila. Začala v kapse svojí bundy hledat zápalky. Jenže před oběma se zjevila ženská postava. Začala se po nich sápat. Kar bez rozmýšlení hodil na věci svůj zapalovač. Stejně jak oheň stravoval věci, tak i žena mizela. Kar vylezl ven a vytáhl nahoru i svoji sestru. Poté zakryli stopy po své návštěvě.

Oba dva seděli v bistru a netrpělivě čekali na svojí objednávku. Když jim konečně donesli jídlo, tak se na něj oba radostně vrhli. Nutno podotknout, že si oba poručili dvojitý hamburger, dvojité hranolky, salát, moučník a zmrzlinový pohár. Jak se jim to všechno vešlo do žaludku, nikdo neví a zvlášť, když to na nich nejde vidět. Je to jediná povolená nadpřirozená věc.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Diary of the Hunters of Supernatural - prolog:

5. DarknessB přispěvatel
29.09.2011 [18:18]

DarknessBÚžasná povídka, snad nejlepší ze všech... Já se snad začnu koukat na Supernatunal, nebo co... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. UV
20.03.2011 [12:36]

Skvělý. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.03.2011 [12:19]

TerezCsuper kapitolka, prosím brzy pokračuj Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. AnneEyre přispěvatel
19.03.2011 [12:13]

AnneEyreJe to nádhera (chyby vám příště opravím, ano?). Ale, dvojčátka, informovali jste mě pouze o událostech před barem. Což znamená, že se tam střídal šok a vztek. Magor zw San Antonia... Dean? Sam? Asi... každopádně tleskám a jdu požádat svatou Kateřinu a Anežku (vysvětlím večer) o pomoc. Jednou možná budu stejně dobrá, jako vy. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. AndieNaill přispěvatel
17.03.2011 [19:05]

AndieNaillPáni... Já nevím co vám na to mám říct. Je to prostě dokonalé. Začátek naprosto úžasný. Všechno překrásně popsané a do detailu propracované. Sice se mi nelíbí části děje, ale to nevadí. I přes to je to úžasná kapitolka a rozhodně budu vyhlížet další dílek...
Já obdivuju, jak můžete něco takhle úžasnýho napsat. Text plyne rychle, že si člověk ani neuvědomí, že je na konci. Vážně... Máte ode mě ohromnou poklovu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
PS: Děkuji za věnování... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!