Elena, přemožitelka upírů - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tady je další kapitolka.
Co všechno Elena prozradí?
Prosím o komentáře, děkuji!
TerryBells...

30.12.2012 (14:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1262×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

2. kapitola – Witch

„Ty víš, kdo by to mohl být? Počkat, jak víš, že někdo takový je?“ zhrozila se.

„Bonnie, vím, že jsem udělala chybu. Jsi moje kamarádka, a já ti to měla říct! Prostě, já jsem přemožitelka,“ šeptla jsem.

„E- Eleno, a jak dlouho?“ zakoktala se.

„Asi rok,“ odpověděla jsem přímo.

„Aha, já jen… Víš, vždycky jsem ti všechno řekla, a ty mi zatajíš takovou věc, jako že jsi přemožitelka… Já vlastně ani nevím čeho. Jen vím, že jsi hodná a pomáháš lidem. Tak čeho jsi sakra přemožitelka!“ křikla.

„Prosím tě, neřvi. Moje teta je dole a ta o tom, že jsem přemožitelka, nemá tu nejmenší páru!“ napomenula jsem jí. „A k tvé otázce… Jsem přemožitelka upírů.“ Když jsem to dořekla, tak se Bonniin výraz změnil na kámen.

„Bon, Bonnie.“ Mávala jsem svou rukou před jejím obličejem. „Neřekla jsem ti to, protože jsem tě chtěla chránit,“ zachraňovala jsem situaci.

„Fajn, jenom si musím sednout,“ řekla vážně.

„Vždyť sedíš!“ oznámila jsem jí.

„To je dobře,“ oddechla si.

„Chceš jít se mnou dneska večer na hlídku?“ pozvala jsem jí.

„Hlídku?“ zeptala se.

„Chodím po hřbitově, městě a hledám upíry, které můžu zabít,“ vysvětlila jsem jí.

„Ahá, a proč večer?“ zeptala se nechápavě. Usmála jsem se.

„Protože všichni upíři na sl…“ Něco mi došlo. Něco zásadního, čeho jsem si před tím nevšimla.

„Co se stalo?“ strachovala se Bonnie.

„Ten kluk, ten klu ve škole. Bylo světlo a on se pohyboval za světla!“ křikla jsem. Bonnie semkla rty v úzkou linku. Snažila se mne pochopit, ale žádné racionální vysvětlení ji nenapadlo.

„Dneska jsem ve škole potkala upíra. A on se pohyboval na světle,“ vtáhla jsem jí do děje.

„Tak to je divné, a byl to opravdu upír?“ snažila se pomoct.

„Určitě ano, snažil se mě ovlivnit. A věděl co je železník, a k tomu všemu upíra poznám vždy a všude,“ objasnila jsem situaci.

„Ovlivnit? Co že? Železník, Eleno, já vůbec nic nechápu.“ Svěsila ramena.

„Myslím, že to bude ještě chvíli trvat, než si zvykneš,“ řekla jsem vážně.

„To rozhodně, chci se zeptat. Jak zabíjíš ty upíry?“ chtěla se o mně vše dozvědět.

„No, dřevěným kůlem. Přímo do srdce… Nebo ohněm, můžu jim taky uříznout hlavu a vytrhnout srdce, ale to moc nedělám. Jenom, když jsem hodně naštvaná,“ vysvětlila jsem. Bonniin výraz mluvil za vše, divila jsem se, že ještě nevzala nohy na ramena.

„Vysvětli mi ještě jednu věc, jak je možné, že jsi silnější než oni?“ Kroutila hlavou.

„Jednoduše, jsem silnější, chytřejší – vychytralejší, a stejně rychlá. A pokud nezemřu do roka, tak budu nesmrtelná, až na to, že nebudu muset pít krev. Ale to se ještě žádné přemožitelce nepovedlo.“ Sklopila jsem hlavu.

„Od toho jsem tady! Budu ti pomáhat. Nedovolím, aby ti někdo jen vlas zkřivil.“ Usmála se.

„Bonnie, neuraz se, ale ještě nic neumíš…“ Bonnie si odfrkla.

„Neboj, má mě v rukou babča, ta umí snad všechno!“ Usmála se. „A víš co? Na dnešní hlídku se těším!“ řekla rázně.

„Ty jdeš dneska na hlídku?“ ptala se mě máma v kuchyni trochu naštvaně.

„Musím, něco se stalo. Někoho jsem potkala ve škole… A navíc, musím to všechno ukázat Bonnie!“ šeptala jsem.

„Bonnie? Eleno, vždyť jsi říkala, že to nikdy…“

„Mami, Bonnie je čarodějka,“ vydechla jsem.

„Cože?“ vyjekla.

„Je ta, která má chránit přemožitelku.“ Mámě zářily oči, jakoby viděla Santa Clause.

„Tak, tak to běžte! Ale dávejte si pozor, a zeptej se jí, jestli u nás nechce přespat. Přece jenom žije s tátou, který o tom nemá ani tušení, a divil by se, kdyby dneska Bonnie přišla, tak pozdě domů…“

„Jasně, mami, tak večer.“ Líbla jsem jí na tvář.

„Ale, ale, ale… Kam to jdeme?“ ozvala se za mými zády teta Jenna.

„Na procházku,“ odpověděla jsem pohotově.

„Tak se na té procházce moc neopij.“ Zasmála se.

„Že to říkáš zrovna ty, kterou skleničku vína, že už piješ?“ Ušklíbla se máma.

„Pokud chceš, abych strávila nějaký ten čas pod jednou střechou s Johnem, tak to bude chtít víc než víno.“ Zamračila se. Ztuhla jsem.

„On je tady i John?“ vyjekla jsem.

„Jo, idiot John… Přijel před půl hodinou, teď dává rady Jeremymu, jak sbalit holku. Používal mě jako pomůcku,“ řekla a odložila víno na kuchyňskou linku.

„Super čas zvednout kotvy,“ řekla jsem jasně. Najednou mi Jenna zaťukala na rameno.

„Nevím proč, ale tady to oblečení, bych si do Grillu nevzala… Je to fakt super upnuté a kluci na to určitě letí, ale i tak…“

„Nová móda!“ dostala jsem se sebe.