OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Forgiveness - 13. kapitola

02.10.2011 (10:00) • Daisy94 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 1096×

13. kapitola

Večírek

Adrian

„Co potřebuješ?“ zeptal se mě Mark, když Callie odešla. Při vzpomínce na ni jsem se usmál. Mark si mě změřil zkoumavým pohledem. „Víš, co jsem ti o ní říkal,“ pronesl výhružně. Netušil jsem, jestli by nebylo lepší říct mu to hned, ale zase na druhou stranu… Mark je schopnej mě od Callie úplně odloučit.

„Jenom mi udělala čaj,“ pronesl jsem dostatečně lhostejně. „A taky jsem ji zval na Mikeovu oslavu,“ nadhodil jsem.

Mark se zamračil. „A co ona na to?“ uvolnil postoj, který automaticky zaujal.

„Prý přijde,“ trhnul jsem ramenem.

„Volala mi Mary, taky tam jde,“ spiklenecky na mě mrknul. Zatajil jsem dech, tohle není dobrý. Všiml jsem si změny v Calliině auře, evidentně poslouchala za dveřma. Její aura vyzařovala její naštvanost a žárlivost. Za moment třískly dveře od koupelny. Mark se na mě nechápavě podíval. Jen jsem pokrčil rameny.

„Vážně? A co ještě povídala?“ pronesl jsem schválně nahlas.  Calliina aura zableskla. Měl jsem co dělat, abych potlačil smích.

„Nic zvláštního… Nezajdem do baru?“ navrhl. Byla sice krása, vidět Calliinu auru, ale na druhou stranu, dneska v centru mě šíleně rozbolela hlava z aur všech ostatních, takže alkohol byl docela přijatelným řešením.

„Fajn, budeš mi muset vyprávět o tý holce z Aljašky,“ ušklíbl jsem se. Lepší je ho zaměstnat něčím jiným, aby nepřemýšlel nad důvodem, proč jsem tady.

„To si piš, kámo,“ zasmál se a poplácal mě po zádech. Se smíchem jsme společně vyšli z bytu.

Callie

To si dělá srandu, ne?! Vztekle jsem seděla na vaně a vymýšlela nejhorší nadávky. Zvláštní, že nebyly směřované proti Adrianovi, ale proti té Mary. Zajímalo mě, kdo to je. Jak vypadá a hlavně, co s ní Adrian má, nebo měl. Věděla jsem, nebo jsem v to aspoň doufala, že už s ní nic nemá, protože musel vědět, že je slyším. Rozzlobeně jsem přivřela oči, ale po chvíli mi stejně na obličeji naskočil úsměv. Tohle pošťuchování mě pořád ještě bavilo.

Vylezla jsem z koupelny, když za nima zaklaply dveře. Rozhodla jsem se, že náš vztah nebudu tajit dýl, než do konce týdne. Dneska nás Mark málem nachytal, nic tak hrozného by se nestalo, ale Adrian to chtěl zrovna před ním utajit.

Došla jsem uklidit nákup v kuchyni a sepsala další seznam. Rychle jsem se najedla a začala řešit, co si vezmu zítra na tu párty. A zase jsem se přiblble usmívala, jsem prostě nenapravitelná a zamilovaná. Najednou mi nebylo nic z mého šatníku dost dobrého. Po delším rozhodování jsem na postel položila černé přiléhavé kalhoty a k nim stříbrný blýskavý top na tenkých ramínkách. Když jsem to na sebe hodila a prohlédla jsem se v zrcadle, byla jsem spokojená. Sama na sebe jsem mrkla a usmála se. Tílko jsem pověsila na ramínko a kalhoty hodila přes židli. Musela jsem je ještě vyžehlit.

***

„Cal, takhle opravdu nevyrazíme!“ zaklepal na dveře koupelny Mark. Jenom jsem protočila oči. Naposledy jsem na sebe mrkla do zrcadla. Musím uznat, že jsem se vytáhla.

„Už jdu,“ zavolala jsem. Z botníku jsem vytáhla kotníkové kozačky na poměrně vysokém podpatku. „Jak daleko to je?“ ptala jsem se.

„Jenom o dvě ulice dál,“ ujišťoval mě. „Nebude ti zima?“ zeptal se a zblízka si prohlížel můj kabát. Byl sice dlouhý, ale taky dost slabý.

„Říkáš, že to není daleko,“ trhla jsem rameny. „Snad nezmrznu,“ usmála jsem se. Mark už nic nenamítal. Podržel mi dveře a nabídl mi rámě. Ochotně jsem se do něj zavěsila, alespoň nehrozilo, že na těch podpatcích upadnu.

„Jak ses s tím vyrovnala?“ začal po chvíli. Ostře jsme se nadechla. Měla jsem tušit, že to jen tak nenechají.

„Už je to dobrý,“ ujistila jsem ho. Nedodávala jsem, že je to hlavně díky Adrianovi.

„Dobře, kdybys cokoliv potřebovala, tak mi řekni,“ nabídl mi. Vděčně jsem mu stiskla ruku. „A neměla bys zůstávat sama,“ dodal. Vyvalila jsem na něj oči.

„Není to tady?“ zamluvila jsem to a ukázala na dům, ze kterého hrála hudba, a všude kolem se to hemžilo mladýma lidma.

„Jo, hlavně dávej pozor a měj telefon pořád u sebe,“ varoval mě ještě, ostatně jako vždycky.

„Fajn, bav se,“ zamávala jsem mu. V úzké chodbě jsem si sundala kabát a pověsila ho co nejdál od ostatních, doufala jsem, že ho tady při odchodu zase najdu.

„Ahoj, krásko,“ zašeptal mi do ucha nějaký kluk. Chytl mě kolem pasu a přitáhl k sobě.

„Sbohem,“ odstrčila jsem ho. Rozhlížela jsem se kolem sebe, jestli neuvidím Adriana. Po pár minutách jsem uznala, že je to zbytečný, protože je to jako hledat jehlu v kupce sena. Psát mu se mi nechtělo, připadala bych si jako stíhačka.

Na sedačce v rohu pokoje jsem uviděla bývalé spolužáky. Po hmatatelném zaváhání jsme se k nim vydala.

„Ahojte,“ usmála jsem se na ně.

„Čááu,“ protáhl Jem, něco jako kápo té jejich party. „Co ty tady?“ zeptal se a udělal mi místo vedle sebe. Namáčkla jsem se tam. Zábava se znovu rozjela, kecali jsme o všem možném, já navíc zvládala sledovat okolní dění, teda konkrétně hledání Adriana.

„Vždycky ses mi líbila,“ zašeptal mi do ucha Jem a chtěl mě obejmout. Odtáhla jsem se od něj, jak nejdál to v malém prostoru šlo.

„Ty mě ne,“ ujistila jsem ho. Znovu jsem se koukla kolem sebe, ve dveřích se objevil Adrian. Pocítila jsem příval radosti, která mě okamžitě přešla. Nebyl totiž sám, byla na něm pověšená Barbie. Zachytil můj pohled a ještě se na mě usmál.

Odtrhla jsem od něj pohled a schválně jsem se přimáčkla víc k Jemovi. Jen ať vidím, že tu taky nejsem sama. Jem se vrátil ke své původní činnosti, která zahrnovala jeho ruce na mých bocích. Se zaťatýma jsem to vydržela. Vřelo to ve mně žárlivostí.

Adrian

Posadil jsem Mary na židli. Dneska jsem to s krmením trochu přehnal, byla úplně mimo, bylo mi blbý ji tam takhle nechat, ale potřebovala jsem si promluvit s Callie.

Byla rozzlobená a hlavně zklamaná, což mě ničilo. Protáhl jsem se mezi lidmi až k ní. Lepil se na ni nějaký kluk, naštvaně jsem zaťal pěsti.

„Můžu s tebou mluvit?“ požádal jsem ji a zároveň přitáhl její pozornost. Přejela mě pohrdavým pohledem.

„Má něco na práci, nevidíš?“ ušklíbl se její společník.

„Tak to pardon,“ zavrčel jsem, chytnul ji za ruku a vytáhl na nohy. Táhl jsem ji za sebou do některého z volných pokojů. Ten blbec šel za náma. Prudce jsem se zastavil. „Odprejskni,“ poručil jsem mu. Na okamžik se zarazil a pak se vrátil zpátky.

„Co si to dovoluješ?!“ zasyčela na mě Callie, když jsem za náma pečlivě zavřel dveře.

„Já co si dovoluju?“ zopakoval jsem. „A tobě přijde normální válet se po někom, když máš přítele, zvlášť,“ přišel jsem k ní. „když na tebe zrovna kouká?“ nadzvedl jsem obočí.

„Ty máš co povídat,“ zakřičela. „Co ta oživlá Barbie, která na tobě visela?“ šťouchla do mě. Málem jsem se rozesmál, vypadala roztomile, když se zlobila. Korunku tomu dodala, když si dupla. „Nesměj se!“

„Nesměju,“ řekl jsem, ale nemohl smích zastavit. „Callie,“ objal jsem ji proti její vůli. „Nemusíš žárlit,“ upozornil jsem ji.

„Kdo říká, že žárlím!“ prskla a snažila se mě odstrčit. Zabořil jsem jí obličej do vlasů, abych trochu utlumil smích.

„S Mary už nic nemám, přísahám ti,“ líbnul jsem ji na tvář. Pořád mě propichovala pohledem, ale už mě neodstrkovala.

„A ví to i ona, že s ní nic nemáš?“ zeptala se ještě. Už nebyla rozzlobená a to bylo podstatný.

„Myslím, že něco tuší, ale co ty víš…“ pronesl jsem vážně. Plácla mě na rameno.

„Asi tě budu muset potrestat…“ zašeptala a v očích jí pobaveně hrálo. Objala mě kolem krku a políbila na rty. Když jsem ji chtěl taky obejmout, stáhla své ruce z mého krku a zadržela ty mé. Stále mě líbala, po chvíli sjela rty na krk. Zalapal jsem po dechu.

„Tak takovej trest,“ polkl jsem. „Si nechám líbit,“ vyprostil jsem své ruce z jejích a zajel jí prsty do vlasů. Přitáhl jsem si její hlavu blíž a chtěl ji políbit, když se rozletěly dveře.

„Nech ji,“ zařval Mark v jedné vteřině, v druhé ji ode mě odstrčil a ve třetí mě držel pod krkem.

„Brácho, klid,“ pokusil jsem se mu vymanit, ale Mark to nemínil připustit, vystartoval po mě pěstí a neminul.

Callie

Vyděšeně jsem vyjekla, když Adrian narazil na stůl. Sesbírala jsem se ze země a postavila se mezi ně. Mark byl úplně rozzuřený. „Marku, já ti to vysvětlím,“ pokusila jsem se. Jenom mávl rukou, jako bych byla nějaký hmyz.

„Myslel jsem si o tobě, že jsi rozumná, ale podle tvého výběru-,“ nedomluvil, skočila jsem k němu a vrazila mu facku.

„Takhle se mnou mluvit nebudeš!“ zavrčela jsem. „A je moje věc, jestli s Adrianem chodím nebo ne!“ ujistila jsem ho. Otočila jsme se na jmenovaného. Už se zvedl a povzbudivě se na mě usmál.

„Něco si mi slíbil, tímhle jsme spolu skončili,“ řekl chladně Mark Adrianovi a bez dalších slov odešel.

Dosedla jsem na křeslo. „Tak to bychom měli,“ řekla jsem trochu nepřítomně. Adrianem ke mně přišel, obejmul mě a vtiskl mi polibek do vlasů.

Nevím, jak teď budou přibývat kapitoly, protože mám zakázej počítač (vlastní vinou, utopila jsem mobil v rybníce :/ ) Píšu na papír a ve škole je budu přepisovat, takže snad se nic měnit nebude... A abych nezapomněla, děkuji za komentáře. :)

12. kapitola 14. kapitola

Autor: Daisy94 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Forgiveness - 13. kapitola: