30.09.2013 (09:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1062×
Niallův pohled:
Sobota večer, Niallova postel
Nemohl jsem na tu dívku zapomenout. Hned, jak jsem ji uviděl, mě něčím okouzlila. Šel jsem za ní, ale ona mě odmítla s tím, že jsem tady s přítelkyní. To mě trochu naštvalo, Melisa není moje holka. Jen je prostě vždy po ruce, když mám na to chuť. Přemluvil jsem ji aspoň na tanec.
Bylo to něco krásného. Tancovat s ní bylo jako tancovat s nějakou vílou. Podíval jsem se do jejích oříškově hnědých očí, začal jsem se v nich ztrácet. Měl jsem dojem, že je odněkud znám, ale pořád jsem ty oči nemohl přiřadit k nějaké dívce. Vypadala, že mě zná, a mě nehorázně štvalo, že jsem nevěděl, kdo to je. Ale nejvíc mě dopálilo, že za ní přišel ten kluk a začali se spolu líbat. Ona musela být moje. Zašel jsem tedy za nimi a začal se s tím klukem o ni přetahovat. Jenže má labuť se začala nějak vykrucovat a já jí omylem strhl masku. To mohla být moje šance, ale ten kluk si ji hned sbalil do náruče a odešel s ní.
Vzal jsem si aspoň na památku té noci její masku, která mi teď ležela vystavená na poličce. Zítra jsem měl mít narozeninovou párty. Na jednu stranu jsem byl rád, konečně nějaká pořádná Anička, ale na tu druhou bych si nejraději zalezl někam pod peřinu a celou neděli prospal. Nialle, ne! okřiklo mě moje druhé já. Nikdy se nesmíš vrátit ke svým zvyklostem.
Ráno jsem se probudil s bolestí hlavy. Rychle jsem do sebe hodil nějaký ten prášek a šel chystat dům na pořádnou párty. Trvalo mi to celé dopoledne a kousek odpoledne, odpoledne jsem už stihl zajít jen ke kadeřnici a koupit si nějaký to oblečení. Párty už byla v plném provozu, když zazvonil zvonek. Šel jsem otevřít, už jsem stál u dveří, když jsem uslyšel Finnovým hlasem: "Počkej, takže on nikdo nezjistil, že jsi černá labuť?"
Na chvíli jsem se zarazil. To byla Mia ta labuť? ptal jsem se sebe nejistě. Vždyť ta holka byla pěkná a byla to fakt kočka, zatímco naše Mia je, no, je to Mia. Otevřel jsem dveře a nedal na sobě nic znát. Zadíval jsem se do jejích očí a vybavoval si ty labutiny. Panebože, je to ona. Ty oči byly naprosto stejné. Ukázal jsem jim, že mají jít dovnitř, a rychle se někam vypařil. Pokoušel jsem se celou dobu Mie vyhýbat. Šel jsem zrovna na zahradu po boku jedné holky. Uviděl jsem Miu, jak sedí na nějakém klukovi a okolo ní je celá skupinka kluků. Mia se najednou zvedla a šla kolem bazénu. Dostal jsem šílený nápad. Kývl jsem na Dereka a on hned pochopil. Šel kolem Mii a "omylem" ji shodil do bazénu. Ten kluk, co na něm seděla, jí šel hned pomoct. Tak to tedy né, chlapečku, ona je moje. Nabídl jsem ji, ať jde se mnou. Poslechla a šla.
Hned za rohem jsem se na ni vhrnul. Bral jsem si ji docela tvrdě, ale musela pochopit, že je moje. Mokré oblečení se jí lepilo na kůži. Musel jsem ji mít. Už chápu, proč jsem tolik šílel po labuti, měl jsem ji totiž celou tu dobu před sebou. Najednou se mi vybavila Mia ve škole a Mia, co byla u nás doma. Sice to byla jedna a ta samá osoba, ale vypadala jinak.
Mia v o pár čísel větší mikině byla ušmudlaná holka. Ale ta Mia v šatech, nebo v hezkém triku, byla hezká. Postavu měla boží. Hlasy, které volaly moje jméno, mě vrátili do reality. Proboha, já líbám naši šedou myš. To nesmím. Uvidět mě s ní, klesne mi popularita. Nemůžu být zas na stejné úrovni jako ona. Začal jsem jí tedy přede všemi nadávat. Řekl jsem celou pravdu o její mamce i o labuti. Jak jsem se vžil do mé role, lisknul jsem jí za to, že mi odporovala. Jenže jsem trochu neodhadl sílu a ona spadla na roh stolku. V té chvíli přiběhl k ní i Finn. Zvedl ji a podepřel si ji. Začal mít vztek. Po všech křičel, ať vypadnou, jen já tam mám zůstat. Poslechl jsem ho. Podíval jsem se Mie do očí. A málem si za to nafackoval. Její oči ztratily veškerou bojovnost a jiskru, byl v nich jenom strach ze mě. Zatímco Finnovi ztuhly všechny rysy. Přímo se klepal vzteky. Viděl jsem na něm, jak moc mi chce jednu vrazit. Mia ho začala klidnit. Nakonec ji poslechl.
Před tím než odešli, mi Finn řekl, že spolu nikdy nechodili. Tak tohle jsem pokašlal, spíš přímo posral. Všechny jsem vyhnal a dal se do uklízení, doufal jsem, že tohle mě nějak zaměstná. Taky že jo, ale když jsem ležel v posteli, pořád se mi vybavovali vzpomínky na Miu. Mia ve škole s tím svým nepřítomným pohledem, když si kreslila, Mia u nás doma, kde jsem ji poprvé políbil. Nebo když byla na tom plese. Mia nebyla ten typ holky, která musí všude vypadat dobře. Ona se dívala dovnitř. Když se na vás podívala, měli jste pocit, že vidí až do vaší duše. Jednu vzpomínku na ni jsem však měl neustále před očima. A to tu dnešní. Jednou mě děda vzal na lov. Byl myslivec. Narazili jsme na poraněnou srnu. Děda ji musel zabít, aby se zbytečně netrápila. Srnka se na mě podívala vyděšenýma očima, než ji děda zabil. Mia měla v očích stejný výraz, když jsem ji uhodil. Já jsem takový kretén! Konečně začnu cítit něco víc k holce a já to musím takhle podělat. Seber se, Nialle! řvalo na mě podvědomí. Chceš skončit jako Mia? Protože když budeš s ní, minulost se bude opakovat a přeci kvůli tomuhle jsi to všechno začal dělat.
« Předchozí díl
Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction
Sdílet
Diskuse pro článek Frajer a myš - 18. kapitola - Bonus:
Je trošku kratší, než na jaké jste zvyklé:) A ninik, tady máš svoji odpověď. Moc děkuji za komentáře, moc mě potěšili. 
Sdílet
tohle mi nedělej 
Simones, tak hlavně že máš na něho svůj názor 
když jsem to psala, měla jsem úplně stejnej 
to má ještě před sebou dlouhou cestu 
a určitě budeš vědět jeho minulost
