Harry Potter a odhalená tajemství 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak máme tady druhou kapitolku. Snad se bude líbit.
Jak se Harry, Ron, Hermiona a Ginny dostanou do Austrálie?
Prosím o komentáře.
TerryBells...

13.09.2012 (18:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 11× • zobrazeno 1540×

2. kapitola

Ráno bylo strašné. Harrymu vůbec nepřišlo, že by spal. Hermiona trvala na tom, že ranní ptáče dál doskáče.

Ron byl u snídaně rozmrzelý, Harry se mu vůbec nedivil. Ginny seděla na židli, podle Harryho ani nevěděla co jí.

„Hermiono, jak se tam dostaneme?“ zeptala se náhle Ginny.

„Letaxem. Ten nás dopraví hned do jejich domu,“ odpověděla rychle.

„A netrefí z toho tvé rodiče?“ zeptal se Harry s nezájmem.

„To jsem nějak nedomyslela,“ uvažovala nahlas.

„Tak poletíme na koštěti!“ navrhla Ginny.

„Ty víš, kde její rodiče bydlí?“ zeptal se Ron nevěřícně.

„To by nebyl problém. Dům jsem jim vybírala já. Dokonce jsem tam byla,“ řekla Hermiona.

„Tak poletíme na koštěti?“ zeptala se znovu Ginny.

„Už si někdy viděla Hermionu na koštěti?“ zeptal se s úšklebkem Harry.

„Nejsem tak hrozná!“ ohradila se Hermiona.

„V teorii ne,“ přiznal Harry.

„Ha, ha, ha. Vtipné!“ řekla ostře Hermiona.

„Tak se přemístíme!“ navrhl Ron.

„Já nedokážu přemístit tolik lidí najednou. Kdybys nepodělal zkoušky, Rone, klidně jsme se mohli přemístit!“ řekla nedůtklivě Hermiona.

„Harrymu nic neřekneš!“ řekl Ron rozmrzele.

„On v té době neměl sedmnáct,“ řekla trochu nahlas Hermiona.

„Vy dva! Už to neřešte!“ křikla Ginny.

Harry, který pomalu spal na židli, nadskočil.

„Co se děje?“ řekl hloupě.

„Nic, spi dál,“ řekla podrážděně Ginny.

„Tak, jak se tam teda dostaneme?“ zeptal se už o něco klidněji Ron.

„Tak teda poletíme,“ řekla se strachem Hermiona.

„Neboj se. Já tě ochráním,“ řekl nebojácně Ron.

„Tak tomu věřím,“ řekl od schodů George.

„Dobré ráno, Georgy. Není to na tebe nějak brzo?“ zeptala se se zájmem Ginny.

„To je, ale dneska musím rychle do obchodu. Uklidit a tak. Ti smrtijedi mi tam udělali strašný bordel. Doufám, že to pár kouzel napraví,“ vyprávěl hystericky.

„Máš někoho na výpomoc?“ Ginny pokračovala dál v konverzaci.

„Pro dnešek, ale napadlo mě, jestli by si Ron nechtěl trochu přivydělat,“ ptal se George.

„Vážně?! Moc rád, zítra tam budu jak na koni,“ řekl nevěřícně.

„Zítra už se bude prodávat. Hlavně si dávej pozor na malé zlodějíčky, těch tam je stále hodně,“ řekl zvesela.

„No nic, my už musíme,“ řekla Hermiona a postavila se.

„Georgy, Hermiona si půjčí tvé koště,“ oznámila mu Ginny.

„Sbohem, můj Zametáku,“ řekl posmutněle.

„Já ti ho nezničím,“ řekla ublíženě Hermiona.

„V to pevně věřím,“ řekl George ironicky.

„Tak se měj,“ řekl Harry a s ostatníma si to mířil ke dveřím. Na štěstí paní Weaslyová se ještě nevzbudila, takže jim nemohla dávat různé pokyny “Jak se udržet na živu“.

Vyšli do slunečného dne na zahradu, slunce jen zářilo a o hrozné bitvě, která se udála i na této půdě, nebyla žádná zpráva. Jakoby se to nikdy nestalo. Ty hrozné časy přece nemohly nikdy být.

Ron opatrně otevřel dveře od zahradní boudy. Měl strach, aby jen trochu nezavrzaly, i když to bylo marné. I tak daly o sobě vědět, ale jen potichu.

„Takže, Ginny, tady máš svoje koště, Harry, ty si vezmeš po Fredovi.“ Harry se zarazil. Vážně si ho může vzít? Vždyť bylo jeho. Ron si zřejmě všimnul jeho pohledu, ale nijak ho nekomentoval.

„Tady, Hermiono, ty máš to Georgovo, dávej na něho bacha,“ řekl a usmál se.

Nakonec si i Ron vzal své koště, a všichni vzlétli k obloze. Hermiona zatím s létáním žádné velké problémy neměla, a tak se za ní nemusel Harry dívat každých pár vteřin. Ginny si všimla jeho pohledů.

„Neboj, Ron ji ještě nespustil z očí. Hlídá ji jako oko v hlavě.“ Harry byl mnohem klidnější a tak se na Ginny zářivě usmál. Jelikož nikdo nevěděl, kam má letět, tak Hermiona musela letět první. Nebyla tak rychlá, jak si Harry představoval, a tak ji párkrát předhonil, ale vzápětí se mu to vymstilo, protože změnili směr a on párkrát zabloudil.

Letěli hodiny a hodiny, ale Harrymu to nevadilo. Nevadilo mu jen tak létat. Hodit všechny své starosti za hlavu a užívat si jemného vánku, který mu vlál mezi vlasy.

I Harry si řekl konečně, když přistáli u obrovského domu.

Na Hermioně bylo vidět, že má strach a tak ji Ron chytl okolo pasu a něco jí šeptal.

Hermiona po dlouhém váhání přece jenom zazvonila na pozlacený zvonek.

Dlouho nikdo neotevřel, ale nakonec přece někdo. Byla to Hermionina matka. Hermiona jí byla neuvěřitelně podobná. Akorát byla troch vyšší.

„Přejete si?“ zeptala se.

Hermiona nic neřekla, místo toho vytáhla hůlku a něco zašeptala.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction