OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Hluboko v duši - 17. kapitola

27.02.2012 (13:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 1640×

O 3 měsíce později…

Stála u vchodu do šatny v mateřské školce, zatímco čekala, až se malá obleče a pozorovala Damona, jak hází ty své koketní úsměvy na učitelku. Musela se tomu zasmát, ale zároveň taky potlačovat veškerou žárlivost.

„Co myslíš, že tam dělá, maminko?“ tahala ji za kabát už oblečená Raven.

„Myslím, že vzal až příliš vážně tvou prosbu o vyhrožování za cílem zbavit tě rýžového nákypu,“ odpověděla své dceři popravdě a ta se jen rošťácky zahihňala, což donutila Elenu zasmát se taky.

„Tak hotovo!“ přišel k nim konečně Damon.

„Už žádné rýžové nákypy?“ zeptala se Raven.

„Ne, už žádné rýžové nákypy,“ potěšil ji tak, že vytancovala z mateřské školky radostí. Elena nad tím jen kroutila hlavou.

„Co je?“ nechápal Damon její údiv.

„Nic, jen poslední role, ve které bych si tě představovala, by byla role otce,“ zasmála se.

„Nevlastního otce,“ dal důraz na první slovo, „a nezapomínej, že má děsivá stránka mi stále ještě zůstala,“ udělal hrůzostrašný obličej, čímž připomněl své občasné noční výlety za zabíjením. Zkusila mu to zatrhnout, ale nakonec to vzdala. Už nebyla člověkem, už se na něj nedokázala zlobit, kvůli zabíjení. Sama po tom toužila víc, než po krevních transfúzích, které chodili krást do místní nemocnice, ale ovládala se.

„Neboj, to se zapomenout nedá,“ ujistila ho se smíchem, když oba následovali její dceru ven z budovy. Měli dnes poslední den jen spolu a tak se rozhodli jít nejdřív s Raven na dětské hřiště a potom, než přijedou Jeremy s Annou a Care s Tylerem, jen ve dvou na večeři. Čekala je společná dovolená na pronajatém ostrůvku na Maledivách. Zdálo se, že po všech těch letech budou mít konečně klid.

***

„Hele, možná tomu úplně nerozumím, ale není tohle trochu proti pravidlům?!“ čertil se Damon, když mu Raven likvidovala jeho hrad z písku bez možnosti sebeobrany a co si budeme povídat, měla z toho nemalou zábavu.

„Kdo hraje fér, nikdy nevyhraje! Nesmíš tolik koukat na pohádky, tam je to totiž úplně opačně než v realitě,“ poučovala ho důležitě Raven. Musel se tomu v duchu zasmát. Že ho bude čtyřletá Elenina dcera poučovat zrovna o tomhle, to by vážně nečekal. Nakonec se nedokázal vyhnout ani myšlence, zda je to dítě opravdu Jesseho, protože potom nemá tušení, po kom ta holka zdědila tuhle povahu. Pak se tomu ale zasmál taky a řekl si, že má na ní asi větší vliv, než si myslel.

„Ty mě normálně nevnímáš!“ okřikla ho. Zahrál, že se lekl a probral se ze svých myšlenek.

„Mami, on mě nevnímá!“ ukazovala si na Damona Raven a uraženě žalovala. Elenu to rozesmálo.

„Dej mu lopatou, on se probere,“ nabádala svou dcerku, které se v ten moment rozzářila čokoládová očka.

„Ne, ani na to nemysli,“ podíval se na Raven rádoby výhružně Damon, ale už bylo pozdě. Maličká brunetka popadla svou lopatku a vydala se do útoku.

„To si vypiješ,“ zašeptal téměř neslyšitelně Damon, tak, aby to slyšela jen Elena, kterou to v tu chvíli rozesmálo ještě víc, než doposud. Jak je tak pozorovala z lavičky, nestačila se divit tomu, co viděla. Neuměla si Damona představit jako otce, ale za ty tři měsíce, které spolu strávili, ji dokonale přesvědčil, že je plný překvapení. Jistě, byly chvíle, kdy se choval jako typický Damon, vesměs ale nebyly v Ravenině přítomnosti. Snažil se, opravdu se snažil si získat nejen Elenu, ale i její dceru. A Elenu to překvapilo.

„Je úžasné, když si táta hraje se svou dcerou,“ ozvalo se vedle ní, až leknutím nadskočila. Zamyslela se tak, že ani neslyšela někoho přicházet. Vedle ní seděla mladá žena ve vysokém stupni těhotenství.

„Ale to není-“ nedopověděla Elena, protože ji zarazily slzy ve tvářích té ženy.

„Ta moje si se svým tátou nikdy hrát nebude,“ vzlykla. Elena nevěděla, jak zareagovat.

„Zemřel totiž, víte?“ Teď už jo, řekla si Elena v duchu, ale ve skutečnosti jen sklopila hlavu.

„Promiňte, nechci obtěžovat. Jsem teď jen přecitlivělá a nějak jsem vám asi v nějakém záchvatu potřebovala říct, abyste si vážila, že ho máte,“ vymluvila se žena rychle, když si uvědomila, že Elenu přivedla do rozpaků a pak se vypařila.

„Jsem tady,“ promluvil Jesse, který právě přišel.

„Tatínku!“ výskla Raven a okamžitě se rozeběhla za ním.

„Ahoj, princezno, jak ses měla?“ zvedl ji do své náruče.

„Skvěle, Damon zařídil, že už nemusím ve školce jít rýžový nákyp!“ radovala se malá Raven v náručí svého otce.

„To od něj bylo moc hezké, že ti to zařídil,“ pousmál se na ni a potom už věnoval svou pozornost Eleně a příchozímu Damonovi, který matku jeho dítěte majetnicky sevřel okolo pasu.

„Klíče máš, budu celou dobu na telefonu, školku má vždy do dvou, večeřet je zvyklá v půl sedmé, do postele nejpozději v osm. Vrátíme se za deset dní, ale kdyby se něco dělo. Myslím něco, jako ty víš co, pak mi dej okamžitě vědět a vrátíme se hned. Můj život byla jedna věc, ale život naší dcery za tvoje hloupý nápady nestojí,“ vyjmenovala mu Elena všechno důležité. Poslušně všechny odkýval a neodvažoval se cokoliv namítat. Ničilo ho, že Damon, ten krvelačný upír teď bude vychovávat jeho dcerku a roztahovat se v posteli její matky už asi celou věčnost, jenže nedávné zkušenosti ho naučily, že proti tomu nic nezmůže. Což ho štvalo snad víc, než samotná realita.

„Pa princezno, užij si to s tatínkem a máma každý večer zavolá, ano?“ pohladila Elena svou dcerku po vláskách a vlepila jí pusu na čelo. Raven jí vesele přikývla.

„Ahoj mami, ahoj Damone,“ mávala jim, když v náručí svého otce opouštěla dětské hřiště.

„Co myslíš, bude se starat on o ni nebo ona o něj?“ rýpnul si Damon a schytal od Eleny naštvaný pohled a pěstí do ramene.

„Co? Vždyť je to pravda!“ obořil se na ni se smíchem.

„To sice je, ale jsi drzý!“ okřikla ho a začala se smát taky.

„Přestávám si být jistá, zda je rozumné, abys ji vychovával. Už teď od tebe spoustu pochytila,“ řekla nakonec, když se přestali smát.

„No co, alespoň jí život neublíží. Můj sarkasmus jí bude slušet,“ přitáhl si Elenu k sobě a vášnivě ji políbil. Konečně byla jeho. Jeho a ničí jiný. Mohli tu spolu stát, objímat se a líbat se. Mohl ji chytit na veřejnosti za ruku, usínat a vzbouzet se vedle ní. Dělat jí snídani do postele, zvát ji na večeře a každý den jí říkat, jak moc ji miluje. Ne, nebyl to jeho styl, ale přesto to dělal. Pro ni se mu to vyplatilo. Pro ni mu stálo za to nebýt jen tím zlým upírem. Když byl s ní, byl prostě někým jiným. Láska k ní ho změnila a jemu to vůbec nevadilo.

***

„Tak co, už ses rozhodla?“ zeptal se, když oba dumali nad jídelním lístkem.

„Ne, ještě vybírám,“ odpověděla mu, naprosto zahloubaná do písmenek.

„Nemyslel jsem jídlo,“ nadhodil nenápadně. To ji však nedonutilo zanechat své dosavadní činnosti.

„Nějaký nedočkavý, ne?“ provokovala ho.

„Prostě bych si jen rád pojistil věčnost s tebou, nic víc,“ ušklíbl se na ni.

„Hm, co takhle dát si to menu pro dva?“ zeptala se laškovně.

„To má být odpověď?“ odpověděl otázkou.

„To záleží na výkladu,“ nadzvedla svůdně obočí a koutky se jí pohnuly v dalším okouzlujícím úsměvu. Milovala tyhle chvíle. Chvíle, kdy byli spolu a chovali se normálně. Bohužel to stále ještě byly jen chvíle na veřejnosti. Jakmile přišla domů, dolehla na ni ta těžká realita posledního čtvrt roku. Krevní transfúze v ledničce a skleničky od nich ušpiněné, které byly naskládané ve dřezu. Nesmrtelnost, věčnost, krev. Bylo to všude. A čím míň si to chtěla připustit, tím víc se trápila. Teď ji navíc čekala dovolená s celou partou bytostí, jakou byla ona sama. I Jeremy se totiž už přeměnil. Vlastně poměrně nedávno a právě proto na tu dovolenou jedou. Pomoc v začátku.

Ze všeho nejvíc se však bála, že přijde čas, kdy jí Damon bude mít dost, kdy už si nebude chtít hrát na toho hodného a prostě ji opustí. Vždyť koneckonců nikdy nebyl na dlouhodobé vztahy, kdo by se divil. A právě proto ji tolik překvapil, když ji požádal o ruku. Neskočila mu okolo krku v podstatě jen z principu. Nechtěla, aby si myslel, že tak lehce vyhraje, takže ho prostě trápila ještě týden. Ale teď už ho trápit nechtěla. Ani sebe. Nakonec, měla teď vlastně všechno, co kdy chtěla mít. Vlastní rodinu a zároveň i Damona.

„Ano, Damone, vezmu si tě,“ zašeptala mu s úsměvem.

„V tom případě mi bude potěšením, budoucí paní Salvatore,“ prohlásil a políbil ji na hřbet ruky….

Tak, poslední kapitola Hluboko v duši je tu. Snad se povídka líbila. Na shrnutí už můžete najít i první část ke třetí, alternativní, sérii Ztracených. Budu moc ráda, když si je přečtete a hlavně okomentujete. :)

Druhá série této povídky se bude jmenovat Ravenina volba. Mám už nápad i pár nesouvislých útržků textu, ale nic víc. Teď se soustřebím na Ztracené a Paprsek. Až dopíšu tyhle dvě, mám v hlavě právě Raveninu volbu a potom také povídku Nebe nezná vyvolených, jejíž děj stále pečlivě promýšlím.

To by bylo asi všechno. Těším se na spoustu komentářů. :)

Faith

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Hluboko v duši - 17. kapitola: