OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Jak jsi mohla? 1. kapitola

08.06.2011 (11:00) • amour • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 934×

1. kapitola

Zaraženě koukala na malou tyčinku ve svých rukách. Těhotná? Jak se to sakra mohlo stát?!? Ne, že by si nedokázala vybavit asi tak stovku příležitostí, kdy k tomu mohlo dojít, ale i tak tomu nemohla uvěřit. Když se na tuhle akci vydávala, ani ji nenapadlo brát si sebou antikoncepci, bez Jusufa nebyl důvod. A pak potkala Jamese a bláznivě se do něj zamilovala. Od té chvíle jako by vše ostatní ztrácelo důležitost. Byla jen ona a James.

Obětovala by za něj svůj život a stejně tak věděla, že i on za ni. Za celou tu dobu to také nesčetněkrát dokázal, ale dítě? O tom spolu nikdy nemluvila a Vesper pochybovala, že děti byly vůbec v jeho plánu. A proč by také mělo, když ona s nimi až donedávna také neuvažovala. Ale teď, když se to stalo, nemohla ten problém jen tak ignorovat, nemohla strčit hlavu pod polštář a vyspat se z toho. Tohle vyžadovalo okamžité řešení a Vesper si uvědomila, že vlastně ani neměla na výběr. Přestože ještě  před několika minutami neměla o existenci toho malého človíčka uvnitř ní ani tušení, už by ho nedokázala dát pryč. Bylo to Jamesovo dítě. Jedinečná kombinace jich obou. Jen pomyšlení na jeho ztrátu jí drásalo srdce. Ne, tentokrát nebude zbabělá. Postaví se k tomu čelem, řekne Jamesovi jak se věci mají a počká na jeho reakci. A pokud ji bude nutit se toho malého vzdát, opustí ho. Udělá cokoliv, aby to malé ochránila. I kdyby by to mělo už nikdy nevidět Jamese… Jen z pomyšlení na to jí však bylo zle. Představa, že by ho už nikdy neviděla bolela stejně, jako kdyby se měla vzdát dítěte pod svým srdcem. Její srdce bylo rozdělené na dva tábory a ona si nebyla jistá, na kterou stranu se přiklonit. Ano, už nyní milovala toho drobečka v ní milovala celým svým srdcem a nemínila se ho za žádnou cenu vzdát. Ale život bez Jamese? Bez jeho arogance, s kterou je vždy dostal ze všech léček a nástrah, jeho strohý humor, způsob jeho myšlení a ze všeho nejvíc, pohled, kterým se na ni pokaždé díval. Jako by na světě neexistovala jiná žena. Jako by neexistovaly její lehce odstáté uši a příliš hubené nohy, pro Jamese byla dokonalá a díky němu se tak cítila i ona sama. Za ty tři měsíce stačil odhalit celou její osobnost, jako by jí viděl přímo do duše, cítila se před ním nahá, beze zbraní, bez ironie, která byla po dlouhou dobu jejím nejúčinnějším štítem. Jako by ji o všechny zbraně připravil a jí to, jak si s údivem uvědomila, vlastně ani nevadilo, protože věděla, že stejným způsobem, jakým on vlastnil ji, ona vlastnila jeho. Kdyby ji požádal, dala by za něj bez přemýšlení život a přesto, život jejich dítěte bylo něco jiného…

Její myšlenky byly přerušeny vrněním telefonu v zadní kapse jejích kalhot. Myslela, že volá James, ale když pohlédla na displej, číslo bylo neznámé. Podle předčíslí to byl někdo z Británie a ji napadala jen jediná osoba, M. Co od ní ale mohla chtít? James rezignoval už před měsícem a od té doby o ní neslyšeli. Kdo jiný by to ale mohl být?

Vesper nejistě zmáčkla tlačítko pro přijetí hovoru a pomalu telefon přiložila k uchu.

„Vesper, to jste vy?“ ozval se v telefonu příkrý hlas Jamesovy bývalé šéfky.

„Ano, co potřebujete?“ oplatila jí Vesper stejnou mincí.

„Musíme si promluvit, za hodinu v hotelu Marituci.“ To bylo celé, co řekla a telefon byl najednou hluchý.

Vesper neměla nejmenší chuť na schůzku s tou harpií, ale z toho, co jí řekl James pochopila, že M nemělo smysl odporovat. Vždy vás donutila udělat přesně to, co chtěla. S ní si nemělo cenu hrát na rebely, jen jste situaci zhoršili.

A tak si Vesper jen povzdychla, opláchla si ubrečený obličej ledovou vodou, nasadila sluneční brýle a vyrazila na schůzku.

Už z dálky poznala, že se v klikatých uličkách Benátek neztratila a je na správném místě. V okruhu asi dvaceti metrů kolem postaršího hotelu stálo pět agentů a další stál u dveří a čekal na ni.

Když k němu dorazila, ani se na ni nepodíval. Mlčky jí pokynul rukou dovnitř a dál už se o ni nezajímal. Vesper se jen pobaveně usmála a sebejistě vstoupila dovnitř. Ať už po ní M chtěla cokoliv, nehodlala jí ukázat žádnou slabost.

Hotel sestával uvnitř jen z opuštěné recepce a další místnosti, nebylo tedy složité M najít. Seděla u malého stolku uprostřed místnosti, elegantní jako vždy. Její tvář nevyjadřovala žádnou emoci.

„Přejdu rovnou k věci, musíte se vzdát Bonda,“ vyštěkla ještě dřív, než k ní Vesper vůbec stačila dojít.

„A to jako proč, prosím?“ odpověděla jí Vesper zaraženě. Přece si M nemohla myslet, že jí jen tak přikáže něco takového a ona poslechne?

„Proč? Protože, pokud ho skutečně milujete, nebudete chtít, aby se mu něco stalo,“ usmála se ledově M a Vesper přejel mráz po zádech. Přesto se ale nemínila jen tak vzdát.

„Co by se mu mohlo stát? Vždyť skončil.“

„To je sice pravda, ale přece nejste tak hloupá, aby jste si myslela, že tím to všechno končí. Bond má nepřátele na každém rohu a ti si nenechají ujít příležitost se pomstít a díky vám a dítěti, které čekáte těch příležitostí budou mít víc než dost,“ odpověděla ledově M.

„Co prosím? Já žádné dítě nečekám,“ bránila se Vesper. Jak to mohla M vědět? Vždyť ona sama to zjistila teprve dnes ráno.

„Lhaní nemá smysl, mám to potvrzené. Vesper, buďte rozumná, když ne pro Jamese, tak alespoň pro to dítě. Jaký si myslíte, že by to pro něj byl život, stále na útěku, stále v nebezpečí, vážně něco takového pro své dítě chcete? Pokud se Jamese nyní vzdáte, pomůžeme vám, najdeme vám bezpečný dům, kde vás nikdo nenajde.“

Ano, přesvědčovat M skutečně uměla, moc dobře odhalila, Vespeřino slabé místo, téměř by se jí dalo věřit, že má o to dítě skutečně starost.

„Je to jen na vás, mé číslo máte. Budu v Benátkách do konce týdne,“ prohlásila z ničeho nic a v mžiku nechala Vesper samotnou s jejími myšlenkami.

Jistota, kterou cítila, ještě před hodinou se najednou rozplynula a Vesper nevěděla co má dělat. Byla pro Jamese opravdu takou slabinou? Čím víc o tom přemýšlela, tím více si byla jistá, že ano. James by pro ni udělal cokoliv, neváhal by za ni chytit kulku, nebo skočit do ohně. Její život stavěl nad svůj a neváhal to přiznat.

To mu ale nemohla dovolit, nedokázala by snést představu jeho smrti. Věděla,  že ten den by zemřela s ním. A v tu chvíli se vše vyjasnilo, byla tak bláhová, myslet si, že tenhle sen potrvá navždy. Pohádka musí jednou skončit a tohle byl ještě ten lepší konec. James bude sice chvíli truchlit, ale časem zapomene a bude žít dál, bude okouzlovat další a další ženy a zabíjet padouchy. A ona? Už nikdy nikoho nebude milovat tak, jako Jamese, ale bude mít u sebe alespoň kousek jeho a s tím dokáže žít.

Rychle vytočila poslední číslo v seznamu a netrpělivě čekala.

M se ozvala hned na druhé zazvonění, evidentně překvapená nad rychlostí telefonu.

„Co mám udělat?“ zašeptala sotva slyšitelně Vesper a po tváři se jí skutálela jedna slza. Slza za život, který už nikdy nebude mít.

Autor: amour, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Jak jsi mohla? 1. kapitola: