OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Krutá realita 56. kapitola

24.06.2011 (15:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1434×

56. kapitola

Taikuri se vyděšeně bez Anny a Aladriel vrátil do sídla, kde nikdo nebyl, a zaklel. Bude muset ostatní kontaktovat myšlenkami. Se všemi se urychleně spojil a během chvilky byl obývák u Craforda přeplněný vyděšenými dračími bytostmi.

„Žije,“ ozval se první Camiel.

„Kdy ji půjdeme zachránit?“ zjišťoval hned Taikuri.

„Počkáme a okoukneme situaci,“ uklidňoval ho Camiel. „Dokud Cristal nehlásí Mithrasovi nějaké problémy, máme čas. Tady i doma jsou všichni v pohotovosti,“ ujasnil fakta.

„Kdo to řekne Crafordovi?“ ozvala se trochu vyvedeně z míry Eruvüe.

„ To mu to sdělíme, až když budeme vědět, co a jak,“ rozhodl Camiel rozhodně. „Byl bych nerad, kdyby udělal nějakou blbost. Musíme nejprve zjistit, kdo to je a kde vzal takových sil,“ vysvětlil Camiel.

„Jak moc silný štít měla Anna?“ zeptal se Taikuriho Camiel.

„Tak, aby nás ubránila před nejsilnějším Tallensem. Jenže on nás překvapil, ačkoli to vypadalo na Tallense, byl o dost silnější. Takový útok jsme nečekali,“ sděloval Taikuri Camielovi.

„Hm, zajímavé. Tak snad Anna zjistí něco víc, a když bude potřeba, pomůžeme jí odtamtud zmizet, i přestože by nás to stálo prozrazení. Anně se nesmí nic stát, stará se o ní moc draků a ztráta by pak byla veliká,“ konstatoval Camiel.

„Valinalo, pokud to půjde, napoj se na Anninu životní sílu, musíme vědět, pokud půjde do tuhého, abychom včas zakročili,“ rozkázal Camiel.

„Ano, pane,“ odpověděl mu Valinalo a začal se soustředit. Napojit se na Anninu životní energii nebude jednoduché, ani když je to jen kvůli její kontrole.

…

Ani jsem nestihla nějak zareagovat a už mě někdo držel pod krkem.

„Co jsi do prdele zač,“ vrčel na mě dotyčný a já nevěděla, jak mám zareagovat. Měla jsem mu ukázat svou sílu, nebo se radši chovat jako člověk? Dotyčný pravděpodobně asi netuší, co ve mně dřímá. Proto jsem usoudila, že bude lepší se tvářit jako člověk, a až bude potřeba, překvapit ho. Začala jsem sebou bezmocně vrtět a jednou nohou zamířila do jeho rozkroku. Celkem ho moje reakce překvapila a málem jsem se trefila, kam jsem měla mířeno, jenže on byl rychlejší.

Pořád mě držel pod krkem a já začínala modrat a přemýšlet nad tím, jaké kouzlo by mu nejvíc ublížilo a já odtud mohla s Aladriel prchnout.

„Nech ji zatraceně být,“ vrhla se s těmito slovy najednou Aladriel na jeho ruku a on zareagoval tak, že nás obě najednou odhodil ke zdi. Náraz jsem zpomalila o ruku a najednou byla vděčná za Davidův výcvik. Díky tomu, jsem se totiž naučila padat tak, abych si co nejméně ublížila.

„Být tebou mlčel bych a sekal latinu,“ chytl naštvaně Aladriel za ruku. „Pokud nebudeš sekat latinu, bude mi jedno, jestli jsi moje dcera nebo ne,“ vyhrožoval jí a já nechápala, proč se Aladriel nebrání. Měla by být silnější než on. Ale radši jsem se nijak neprojevovala. Dráždit hada bosou nohou není dobrý nápad. Přistoupil nazpátek ke mně a znova mě surově chytl.

„Takže, mladá dámo, co jsi teda zač?“ A já pořád odhodlaně seděla a tvářila se vyděšeně. Téměř jsem začínala litovat, že jsem neměla v plánu se stát původně herečkou. Aladrielin otec se ke mně víc naklonil a přičuchl ke mně. Nechápala jsem, co to dělá, a vykuleně jsem ho sledovala.

„Craford,“ zabrblal překvapeně. „Takže ty budeš Anna Okely.“ Zněl udiveně a zároveň potěšeně. „Nejsi mrtvá a pořád si člověk,“ konstatoval. Tvářil se velmi nadšeně a já se začínala bát, co se zatraceně tomu muži honí hlavou.

„Hm, teď nemám čas si s tebou užít a zničit Nathanielovi život,“ řekl mi drsně a já si pomyslela, že ani náhodou. To tě radši vykastruju a pevně doufám, že se mi to podaří. Jak já takovéhle namyšlence nesnášela.

„Tohle počká,“ dodal a konečně mě pustil. Vstal a vydal se ke dveřím, otočil se na nás a škodolibě se ušklíbl. „Vy tu hezky počkáte a já si zatím rozmyslím, co s vámi.“ Bez dalších okolků za sebou zavřel dveře a já se s hlavou plnou otázek otočila na Aladriel.

„Amosdeus, ano, jsem jeho dcera,“ svěřila se mi s nenávistí v hlase.

„Proč tě teda unesl?“ zajímalo mě.

„Jo, to kdybych věděla,“ povzdechla si. „Je pozitivní aspoň to, že si o tobě myslí, že jsi člověk,“ konstatovala a já s ní musela souhlasit.

„Proč ses mu víc nebránila?“ zjišťovala jsem.

„Cestou sem mi odebral moji energii. Jsem Tallens bez síly. Hajzl jeden!“ zanadávala.

„Aha, takže jediná, kdo tady může čarovat, jsem já,“ podotkla jsem.

„Přesně tak, a být na tvém místě, už jsem dávno pryč. Nech mě tu. Nathaniel se zblázní, až zjistí, kde jsi,“ upozorňovala mě Aladriel.

„Blbost,“ odsekla jsem ji. „Můžu zmizet kdykoliv, tohle je příležitost, jak zjisti něco víc,“ nedala jsem se.

„Ty jednou Nathaniela přivedeš do hrobu,“ rýpla si.

„Nepřivedu. Teď se s ním spojím a zjistím, proč tě Amosdeus unesl,“ informovala jsem ji. Začala jsem se soustředit a spojovala se s Cristal. Nechtěla jsem, aby jakákoliv jiná energie než dračí byla v okolí. Byl by to průšvih, kdyby Amosdeus zjistil, že nejsem až tak bezmocná.

„Teda zlato, ty nám dáváš,“ ozvala se mi najednou v hlavě Cristal.

„Neboj, jsem opatrná,“ uklidňovala jsem jí.

„Já vím. Neudělal ti nic?“ i přesto se strachovala.

„Ne, mumlal něco o tom, že na to, aby se na mně vyřádil, teď nemá čas,“ vysvětlila jsem jí.

„Ale jakmile uvidíš, že ho bude mít, vypadneš odtamtud,“ přikazovala mi.

„Ano, mami,“ řekla jsem jí sarkasticky a ona si odfrkla a dodala:

„Kdybys to neřekla sarkasticky a nebyla na druhé straně zeměkoule, objala bych tě.“

„Tak moc mi chybí,“ pomyslela jsem si. Ale nebyl čas na sentimentality.

„Spojíš se, prosím tě, s Nathanielem? Potřebuju z něj dostat nějaké informace,“ poprosila jsem jí.

„Sice nejsem nadšená, že mi poleze do hlavy, ale co s tebou,“ povzdechla si.

…

Camiel s námi byl v místnosti a urychleně se omluvil. Netvářil se nijak tragicky, prostě si asi potřeboval odskočit a zasedání pokračovalo dál. Lidé nevěděli ani, co chtějí. Jak se upírům a Tallensům postavit, a zda vůbec důvěřují mně nebo dračím bytostem. Jednání se vleklo a já jim měl chuť naštvaně říct, co si opravdu myslím. Nebyl jsem zvyklý čekat na něčí rozsudek, natož když jsem mohl čas trávit Anně po boku. Jak málo času jsme zatím spolu strávili.

„Haló, jsi tam? Orel volá vlaštovku!“ ozvalo se mi najednou v hlavě a já málem spadl ze židle.

„Hih, já zapomněla, že nejsi na něco takového zvyklý,“ ozval se jakýsi hlas v mé hlavě a já cítil jakési spojení. Koukal jsem na různé myšlenky a v nich uviděl Annu.

„Dobře, než se vzpamatuješ z toho šoku, já se zatím přestavím. Mé jméno je Cristal. Jsem Annina dračice a něco od tebe s Annou potřebujeme.“

„A to se se mnou nemůže radši spojit Anna,“ zabručel jsem na dračici na druhé straně a říkal si, jestli mě nezkouší. Přece jen se o Annu budu muset starat celou věčnost i s ní. Bez Cristal nebude ani Anna. Cristal mlčela, a tak jsem se u toho nudného jednání hodlal zjistit, co mi chce.

„Povídej,“ vyzval jsem ji.

„Počkej, nejprve od tebe mám získat slib, že nebudeš dělat blbosti a vyšilovat,“ sdělila mi a já přemýšlel nad tím, co na mě šije. Jediný způsob, jak tohle zjistit, bylo jí to slíbit a případně slib porušit.

„No, dobře,“ odpověděl jsem jí.

„No, dobře, co?“ buzerovala mě a s tímhle jsem měl jako vydržet celou věčnost? To se nemohla stát radši Anna upírkou nebo něčím jiným?

„Kdyby byla upírkou, nemohla by mít děti, a to by se ti asi moc nelíbilo,“ rýpla si a já si uvědomil, že bych si měl hlídat myšlenky. Nejsem zvyklý na lezení mi do hlavy, ale jak koukám, tak bych si měl zvykat. Tahle domácnost bude více než italská.

„Slibuju, že nebudu vyšilovat a dělat blbosti,“ dořekl jsem celý slib a čekal, co dalšího vybalí.

„Fajn, otázka číslo jedna. Proč si myslíš, že by Amosdeus měl unášet Aladriel,“ zeptala se mě na otázku, která mi ihned začala vrtat hlavou.

„A do háje,“ povzdechl jsem si v mysli. „Vždyť je to jeho dcera,“ prohodil jsem pomocí myšlenek.

„Tohle nechápu,“ ozvala se na druhé straně a já si užíval to, že jsem v tomhle směru chytřejší než několik tisíce let stará dračice.

„Mýlíš se, mě je pouze něco okolo sedmi set. Starým psem jsi tu ty,“ vrátila mi náhle a já pocítil trochu zoufalost. Budu mít na krku minimálně dvě puberťačky. Drak v pubertě je někdy okolo sedmistým až devítistým rokem a Anna podle mého mínění z puberty taky nevyrostla, jinak by se chovala trochu dospěleji a nespala by v tom antisexuálním pyžamu. Ještěže ho v noci vyměnila za tu košilku, i když jsem pak měl problém se na ni nevrhnout. Jo, ta holka se mnou dělala divy. Takhle mě nevzrušovala v posledních tisíci letech žádná, moc dobře chápu, proč je Anna má vyvolená. Teda minimálně to chápe moc dobře ten dole.

„Vysvětlíš mi laskavě, prosím, tu tvou předešlou hlášku s tím, že je to jeho dcera?“ vracela se k mým myšlenkám zpět.

„Pokud je Tallens silnější než všichni obyčejní Tallensové, může ho zabít pouze jeho vlastní dítě při plné síle,“ vysvětlil jsem.

„Tím se to všechno vysvětluje,“ prohodila dračice a já čekal na další informace, jenže ona se drze odpojila a linku nechala hluchou.

„Potvora,“ řekl jsem sám pro sebe a uvažoval nad tím, proč se tentokrát se mnou spojovala ona a ne Anna, až mi to došlo.

„To snad ne!“ vyskočil jsem ze židle a mířil si to domů. Jak mi mohl Camiel tajit něco takového? Tohle bude stát životy!

55. kapitola 57. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Krutá realita 56. kapitola: