OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Life Can't Be Choosers - Prolog

28.10.2013 (10:00) • silvi14 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1447×

Já už se z něj zblázním. Thor je namyšlený pitomec, kterému nejde o nic jiného než o trůn. Neříkám, že já jsem nějaký svatoušek, ale s Thorem se to už vážně nedá vydržet, vztekal jsem se v duchu. Po prohrané hádce s bratrem jsem se cítil jako idiot. Vždyť jsem to byl já, kdo vždy vyhrál všechny hádky! Dopalovalo mě to. Thor byl rozumnější, asi to bylo tím, že byl starší a zkušenější. Dědic trůnu. Budoucí král Asgardu. To mi vadilo nejvíc. Otec kdysi řekl, že jsme k vládnutí zrozeni oba. Ale brzy jsem se přesvědčil, že to tak není.

Když jsem se dozvěděl, že jsem syn krále mrazivých obrů Laufeye, zhroutil se mi svět. Už jsem nebyl Loki Odinson, nýbrž Loki Laufeyson. Ne. Nesmím takhle uvažovat. Zavrtěl jsem hlavou. Pomalu jsem vstal ze schodu, na kterém jsem až do teď seděl. Byl jsem v trůnním sále. V sále, kde bude za chvíli korunován můj bratr. Byl jsem tak nešťastný. Vždyť mi o trůn nikdy nešlo. Vždy jsem toužil jen po uznání od bratra a otce, toužil jsem se bratrovi jen vyrovnat. Nic víc. A nemám ani jedno z toho. Nemám uznání od bratra, ani od otce.

Oba si o mně myslí, že jsem jen malý kluk, který neví, co chce? Ale oba se mýlili. Moc dobře jsem věděl, co chci. Chci pomstu. Pomstu za to, že mi nedůvěřovali. Protože teď už budou mít důvod mi nevěřit.

„Loki?" zaslechl jsem jemný hlas, který patřil mé nevlastní matce. Otočil jsem se za hlasem.

„Ano, matko?" Nadzvedl jsem obočí. Frigga ke mně přišla a vzala mou ruku do té své.

„Moc dobře vím, jak ti teď je, synu," usmála se na mě. Zamračil jsem se. Nemyslí to vážně. Určitě ne. Chce mě jen utěšit. Nikdy mě nemilovala, stejně tak jako můj otec. Tázavě se na mě zadívala. Má matka snad umí číst myšlenky? Vytrhl jsem se jí a poodstoupil. „Chováš se jak malý kluk, Loki," zašeptala.

„A co když jsem malý kluk?" usmál jsem se.

„V tom případě tu nemáš co dělat," řekla a podívala se do země.

V hrudi mi zatrnulo. Měl jsem pocit, jako kdybych dostal ránu pěstí do žaludku. To jsem od matky nečekal, i když byla nevlastní.

„Matko, odcházím. Pokud je to tedy tak, jak jsi řekla."

Frigga vykulila oči. „Ne!" vykřikla a zoufale se po mně natáhla. Uskočil jsem stranou. Matka zakopla o vlastní šaty a upadla. Odřela si tvář o zem. Z očí se jí hrnuly vodopády slz. „Prosím, ne! Loki!" křičela hystericky. Já jsem ji nevnímal. Naposledy jsem se podíval do jejích ztrápených očí. Viděl jsem ta muka. Viděl jsem ten náhlý žal. Ten žal byl upřímný. Ale už nebylo cesty zpět. Choval bych se jako slaboch, jako malý kluk, kdybych řekl, že jsem si to rozmyslel. Sebral jsem ze země svou helmu a nasadil si ji na hlavu. Matka stále ležela na zemi a sledovala mé počínání. Už jsem se otáčel k odchodu, když jsem zaslechl její hlas. Tentokrát byl naštvaný a prosící zároveň. „To mi ani nepomůžeš vstát?"

Podíval jsem se na ni. „Malý kluk je malý kluk. A malí kluci nepomáhají." Nechal jsem ji šokovaně zírat a teleportoval jsem se.

Autor: silvi14, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Life Can't Be Choosers - Prolog: