OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Lovec - 2. kapitola



Lovec - 2. kapitolaRodinné dědictví...

Měla jsem s Dorianem propletené prsty a kráčela po jeho boku k trůnní síni. Naše kroky se rozléhaly nezvykle ztichlou chodbou a ani jeden z nás nepromluvil. Nemuseli jsme. Oba dva nás vychovali s kodexy Lovců, které nám předčítali před spaním místo pohádek, a Dorian měl k tomu všemu výcvik rasy svého otce. Bratrstvo černé dýky zocelilo poloupíra přímo ve svém srdci a udělalo z něj tvrdého válečníka dřív, než to bylo nutné.  

Byla jsem si jistá, že mě ochrání před hněvem Kruhu, který se snese především na moji hlavu. Nebyla jsem připravená, a přesto jsem se přidala k Dorianovi na jeho nočním lovu. Neměla jsem dost zkušeností, a přesto jsem ohrozila sebe i jeho. Tyhle věty budou figurovat jistě v úvodní řeči.  

Stráže u masivních dveří nás sjely zběžným pohledem, ale bez zbytečného zdržování nás vpustily dovnitř. Ucítila jsem, jak Dorianův stisk zesílil a vzhlédla nahoru k jeho očím.  

„Nech mluvit mě,” řekl mi vážně.  

Váhavě jsem přikývla, ale nevěděla, zda ten slib budu schopna splnit. Temnou uličku jsme opustili ve změti temnoty a ledu, který nepatřil mně ani Dorianovi. Ten muž nás přenesl do paláce a já se ptala, jak magický zběh může vědět, kde se nachází sídlo Stvořitele.  

Nedostalo se mi odpovědi na mou otázku, protože jsme na útesu přistáli sami dva. A asi hodinu potom si nás nechal zavolat otec do trůnní síně.  

Šum v místnosti mě vrátil zpátky do přítomnosti a já cítila, jak mi rysy ve tváři tvrdnou v nepřístupnou masku. Byl tady celý otcův Kruh a on sám seděl na trůně vedle mé matky. Už to bylo samo o sobě dost zlé. Nikdy si přede mnou nehrál na vládce, byla jsem prostě jeho dcera, ne jeho poddaná.  

Dorian se zastavil před trůny, ale mou ruku nepustil, ani když na ni otec upřel zlatý pohled. Vnímala jsem, jak se můj přítel napjal a jeho mohutné tělo se výhružně narovnalo.  

Zrak mi sklouzl k místu vedle matčina trůnu. Stál tam ten muž a jeho obsidiánové oči vysílaly do místnosti vlny chladu. Těsně u něj stála Tara a zamračeně se dívala na svého syna.  

„Doriane,” promluvila jako první a v jejím tónu zněly výčitky spolu s potlačovaným vztekem. „Vyvedl jsi virval do lidského světa.” 

Nenáviděla jsem to slovo... Virval, princezna, třetí nejvyšší... Hnusilo se mi postavení, které jsem si ničím nevysloužila, jenom se narodila. A to všem dávalo pocit, že můžou ovládat můj život.  

„Se mnou je Hope v bezpečí,” zavrčel, ale bylo slyšet, že krotí svoje emoce. Mluvil přece jenom se svou matkou.  

Všimla jsem si, jak se ten cizí muž ušklíbl, ale nijak do hovoru nevstupoval. Další konverzaci obstaral můj otec, který se postavil na nohy a nechal oheň zavířit místností.  

„Věrný ochránce mé dcery,” řekl otec klidně a znovu se zadíval na naše propletené ruce. „Já jsem ale její i tvůj král, hochu, a ani jeden z vás nedostal povolení.” 

„Mým králem je Wrath!” štěkl Dorian bojovně a já viděla, jak se mu špičáky vzteky prodlužují.  

„Dokud ti v žilách koluje krev tvé matky, jsi i můj poddaný!” zvýšil otec hlas.  

Dorian vykročil vpřed, ale já ho rázně stáhla zpátky k sobě. Šlehl po mně azurovýma očima a zdálo se, že svou výbušnou povahu obrátí proti mně.  

Rychle jsem proto položila volnou dlaň na jeho hruď a cítila silné srdce, jak mi zběsile bušilo do ruky. Ten dotek postačil, aby se Dorian ovládl.  

„Tvoje hrdinství vás oba mohlo stát život, chlapče.” 

Temný Lovec se ozval v nejméně vhodnou dobu a svým hlasem zlomil kouzlo pohledu, kterým jsem k sobě poutala Doriana. Slyšela jsem v posledním slově jasnou výzvu a Dorian ji musel vnímat taky, protože tentokrát se nenechal zastavit.  

Vytrhl mi ruku a postavil se proti Lovci. Narovnal se v celé své výšce téměř dvou metrů a pod tričkem se mu napjaly svaly.  

„Dokážu ji ochránit před kýmkoliv!”  

Lovec se ušklíbl a přejel svýma černýma očima ke mně. Zdálo se mi, že něco za tou černou propastí se pohnulo, ale možná to bylo jenom světlo.  

„Nikdy si nemůžeš být jistý, že ochráníš toho, koho miluješ,” odpověděl Dorianovi mrtvým hlasem.  

Dlouhými kroky jsem přešla k poloupírovi a cítila, jak se ve mně probouzí oheň. Podívala jsem se na svou matku, která až do teď neřekla nic.  

„Poslala jsi za mnou jednoho z Lovců?” prskla jsem vztekle.  

„Hope, tohle je Jason,” začala máma opatrně.  

„Je mi ukradený, kdo to je,” přerušila jsem ji. „Na tohle nemáš právo!”  

„Možná má její oči, ale rozhodně ne její dědictví! Nikdy se jí nemůže vyrovnat! Je urážkou Bohů, pokud jí byl vdechnut dar!” Lovcův hlas byl ledový a díval se na mě s takovou nenávistí, až jsem se zachvěla.  

„O čem to mluví?” obrátila jsem se na otce.  

Jason nečekal na odpověď. S posledním posměšným úšklebkem sešel z vyvýšené plošiny a zamířil ke dveřím. Když procházel kolem mě, chytila jsem ho pevně za svalnatou paži.  

„Ještě jsem neskonči-” 

Nemohla jsem dokončit větu. Oči mi zahalila bílá mlha, aby se rozestoupila a ukázala mi živý obraz. Vzpínala jsem se nad Jasonem naprosto nahá, a jakmile mě silou přetočil pod sebe, z hrdla mi vyšlo uchechtnutí. Zaryla jsem mu nehty do zad, když prudce přirazil a smích se změnil ve sténání.  

Ucítila jsem ruku na rameni a ta vyvolala chvění obrazu, až docela zmizel, aby ho nahradil další. Z ptačí perspektivy jsem se dívala, jak mě Dorian pokládá na postel, do půl těla svlečený, takže jsem měla výhled na jeho vyrýsovaná záda a putuje rty po mé čelisti ke krku. Byla jsem jenom v tenké noční košilce a vůbec se nebránila. A to ani ve chvíli, kdy odhalil špičáky a proťal mou pokožku. Dlouze jsem vydechla a zavřela oči.  

Potom mě ta vize vyhodila ven a já zakolísala. Kdyby mě Dorian nezachytil, skončila bych na zemi. Takhle jsem se svezla do jeho náruče, abych se mohla vzpamatovat.  

„Hope!” Máma si ke mně přiklekla a shrnula mi vlasy z tváře. 

„Co to bylo?” zeptala jsem se roztřeseně.  

„Dědictví ze strany tvé matky!” Kalayes nade mnou stála jako prastará bohyně a tvářila se spokojeně. „Dostali jsme druhou šanci. Svět získal novou věštkyni.”


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lovec - 2. kapitola:

5. Maya666
23.01.2019 [15:09]

To jsem zvědavá s kým nakonec bude Emoticon Emoticon Emoticon

4. Veva
23.01.2019 [11:15]

Takze Hope to bude hrat na dve strany Emoticon No to bude este zaujimave

3. Peťa
23.01.2019 [11:10]

No, já doufám že bude s Jasonem tak nějak se k ní víc hodí. Děkuji a jsem zvědavá na další kapitolu. Emoticon Emoticon Emoticon

2. Rusallicka
23.01.2019 [5:05]

To jsem zvědavá, koho si vyberete. Jestli lovce nebo poloupira... Jen tak dál a brzo další kapitola ať je tu.

1. E.T.
22.01.2019 [21:24]

Emoticon Emoticon Emoticon

To je ale divoška! S obouma chlapama, jo?! Emoticon Nebude příští vize rovnou ve třech? Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!