OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Miluji tě! 19. kapitola

03.09.2012 (22:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1139×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

E. T.

19. kapitola – Rozhovor!

Pohled Eleny

„Ale být tebou, tak moc neprovokuju Rebeccu,“ řekl jasně.

„To ani nemám v plánu,“ řekla trochu rozrušeně.

„No, tak já už zase půjdu, připojíš se ke mně? Tatio?“ zeptala se nadmíru mile.

„Asi ano,“ odpověděla a následovala Klause ke dveřím. Hned jak se dveře zabouchly, jsem začala.

„Je to v háji. Zabije nás… On nedopustí, aby dítě byl kluk! Ta čarodějka vážně všechno zkazila… Bonnie, nemůžeš něco udělat?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

Bonnie neodpovídala, jenom mi pomocí obličeje naznačila, že to není možné.

Tak teď jsme vážně v koncích. Damon mě chytl kolem ramen a zašeptal, že vše bude dobrý.

„Dobrý? Damone, nic nebude dobré! Prostě nic, nemůžeme udělat, nevím, jak se máme chovat, jestli to tajit před Klausem, nebo mu to říct. Já už z toho nemůžu.“ Už jsem měla na krajíčku. Už jenom chvíli a rozbrečím se.

„Eleno, poslouchej, my to nějak vyřešíme. Vždycky všechno vyřešíme. Tak se konečně seber a přestaň bulet!“ křičela Caroline.

„Caroline?“ podivila se Bonnie.

„Má pravdu,“ řekla jsem najednou.

Byla už skoro půlnoc a my jsme stále seděli v obýváku a řešili jsme stále jeden velký problém… Máme to říct Klausovi?

Po chvíli se zapojil do debaty i Stefan, který seděl v křesle a jen upjatě přemýšlel.

„Řekneme mu to,“ řekl ostře.

„Jasně, teď tě budeme poslouchat, myslíš si, že když řekneš první větu po čtyřech hodinách, tak tě hned poslechneme?“ zeptal se podrážděně Damon.

„Ne, jenom jsem řekl, to co si myslí většina z nás,“ řekl s klidným hlasem.

„Já – já už si půjdu lehnout. Není mi nějak dobře,“ řekla jsem po chvíli hrobového ticha.

„Mám jít s tebou?“ zeptal se Damon.

„To je dobrý… A Damone, žádné rvačky. Rozumíš?“ řekla jsem rázně.

„Já?“ podivil se. „Eleno, já přece nikdy žádnou rvačku nevyvolal!“ řekl ironicky.

Hodila jsem naštvaný výraz a mířila jsem si to ke schodům.

„Eleno, já půjdu s tebou,“ ozvala se Katherine.

„Vážně?“ zeptala jsem se.

„Jo, hmm, Bonnie a Caroline vymýšlejí plán. A já stejně s ničím dobrým nepřijdu,“ řekla a následovala mě.

Už jsme byly u nás v ložnici. Lehla jsem si do postele a ona si lehla místo Damona.

„Víš, že jsem byla v podobné situaci? Ale samozřejmě jsem nebyla v tak závažné situaci,“ začala.

„Katherine, já vím. Měla jsi to těžké. Chci se zeptat, kam potom tvé dítě dali?“ zeptala jsem se náhle.

„No, to přesně nevím. Hned, co jsem porodila, jí dali pryč. A potom mě vyhodili z domu,“ začal vykládat. Bylo vidět, že je to pro ni velice složité téma.

„Katherine, jestli se ti o tom nechce mluvit, tak nemusíš,“ zastavila jsem ji.

„Možná, že jsi vážně moje krev.“ Zachichotala se.

„To si piš, i když jsem na to nebyla vždycky pyšná,“ přiznala jsem se.

„To ti věřím. Věř mi, že jsem na sebe taky nebyla vždycky pyšná,“ přiznala se.

„To ti nevěřím,“ řekla jsem ironicky.

„Hele, snažím se být milá. A ty mi to nijak neulehčuješ,“ řekla podrážděně.

„Už jsem ticho,“ řekla jsem s úsměvem.

„Já jsem vždycky chtěla Stefana,“ začala najednou.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se.

„Už od samého začátku, když jsem ho uviděla. Damon byl velice milý, nedal se snadno odbýt,“ pokračovala.

„A proto si ho tahala za nos?“ zeptala jsem se podrážděně.

„Měla jsem možnost krmit se z krásného chlapa. On mi tu krev dával dobrovolně,“ řekla jasně.

„To tě neomlouvá,“ řekla jsem jasně.

„Já vím,“ přiznala.

„Když si od samého začátku milovala Stefana, tak proč si ho opustila?“ zeptala jsem se.

„Neopustila,“ odsekla. „Vždycky jsem věděla, kde je. Měla jsem jenom strach z toho, jak se chovat, když si vzpomene na to, jak jsem ho ovládala. Jak jsem chtěla, aby se nebál,“ říkala.

„Já jsem ti to asi potom nijak neusnadňovala, že?“ zeptala jsem se náhle.

„To rozhodně ne, chtěla jsem tě zabít. Ale měla jsem nutkání tě poznat. Nenáviděla jsem tě za to, že miluješ jak Stefana, tak i Damona. Jako bych viděla sebe v roce 1864,“ řekla jasně.

„Neříkala jsi, že miluješ pouze Stefana?“ zeptala jsem se nedůvěřivě.

„To ano, ale k Damonovi mě taky něco táhlo. Tak stejně to je i u tebe. Pořád tě něco táhne ke Stefanovi, ne?“ zeptala se náhle.

Na to jsem nic neřekla. Poznala to z mého obličeje. Usmála se a pokračovala.

„Tak vidíš. Lhala bych, kdybych řekla, že Damon už mě vůbec nepřitahuje,“ řekla jasně.

„Já ale miluji Damona,“ řekla jsem jasně.

„Já neřekla, že ne,“ odpověděla rychle.

„Ty jsi chtěla, abych to řekla, že? Abys měla jistou,“ zeptala jsem se.

„Neúmyslně ano,“ přiznala se.

„Jsi mrcha, víš to?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„Kdybych měla dostat dolar pokaždé, když to slyším, taky bych…“

„To se nedivím,“ přiznala jsem.

Na to se jenom uchechtla.

„Nejsi tak hrozná, jak jsem si myslela,“ přiznala.

„Díky, to potěší,“ řekla jsem.

„Ty neřekneš, že taky nejsem hrozná?“ zeptala se náhle.

„Ještě uvidím. Nevím, jestli se nechováš tak, protože jsi pod vlivem Klause,“ řekla jsem.

„Já nejsem pod vlivem Klause. Měla jsem v sobě Sporýš. To jak jsem říkala, že musíme být pořád spolu, a tak dále, jsem jenom hrála. Klaus totiž poslouchal,“ přiznala se.

„To si děláš srandu?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Nijak zvlášť…“

„Stefan o tom ví?“ zeptala jsem se.

„Asi týden,“ odpověděla.

„Děláš si legraci…“

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě! 19. kapitola: