Miluji Tě! II. Love game 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Ahoj, tak tady je nová kapitolka s názvem Pomsta. Prozradím jen, že Bonnie zuří...
Prosím o komenty. Díky!
TerryBells...

26.09.2012 (16:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1062×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Echo:

2. kapitola Pomsta

Pohled Eleny:

„Caroline, počkej tady s ní,“ přecedila jsem mezi zuby.

Co to provedla? Já ji věřila!

Šla jsem svižnou chůzí na ples. Kdybych nebyla upír, tak jsem rudá vzteky. V místnosti jsem rychle hledala Stefana a Damona, seděli u stejného stolu jako předtím, vydala jsem se k nim, jak nejrychleji to šlo.

„Pojďte se mnou!“ řekla jsem rychle.

Házely na mne velice nechápavé a tupé výrazy.

„Uvidíte,“ dodala jsem.

Rychle jsme došli ke Katherine a Caroline.

Damon si povzdechl, ale Stefan nenachodil žádnou grimasu byl zcela bez emocí.

„Koho si zabila, Katherine?“ zeptal se rychle Damon.

„Mladý páreček v parku, těl jsem se účinně zbavila,“ konstatovala.

„Pokud si je zase hodila do křoví, tak to neznamená, že jsi je uklidila,“ řekl ostře Damon.

„Damon, jsem zde pět set let, a tak myslím, že ty mně nemáš co poučovat,“ řekla povýšeně.

„Ty jsi je tam vážně hodila,“ řekl nevěřícně.

Katherine jenom pozvedla ramena a natáhla do sebe vzduch.

„Katherine,“ vydechl Damon.

„Já už půjdu. Musím ty dva zkontrolovat, ať nezničí celou oslavu,“ řekla Caroline a odešla.

„Jdeme domů,“ řekl najednou Stefan.

Podívala jsem se na Stefana a začala jsem.

„Ona zabije lidi, a ty jediné co řekneš je „Jdeme domů“?“ řekla jsem o oktávu výš.

„A co bych měl podle tebe říct? Zlobivá Katherine?“ napodobil můj hlas Stefan.

„Jsi idiot.“ Otočila jsem se na podpatku a odešla jsem.

Došla jsem až k našemu autu, když jsem si vzpomněla, že nemám klíče.

„Do pekla,“ zaklela jsem.

„Hledáš klíče?“ zeptal se Damon, který už byl za mnou.

„Řídím,“ konstatovala jsem.

„Zapomeň, jsi naštvaná a to by nedopadlo dobře. Pamatuješ, když jsem tě vytáhl z pod toho auta? Taky jsi byla naštvaná,“ řekl jasně.

„Ano, byla jsem, ale taky se mi do cesty postavil upír,“ řekla jsem rozladěně.

„To je jedno!“

„Ne, není. Damone, jsi opilý, já nejsem opilá. Nechej mě řídit,“ řekla jsem už dost podrážděně.

„Tak za prvé! Já nejsem opilý. A za druhé… žádné nemám, ale to první je dost pádný argument!“

Pohled Bonnie:

Všechno ve mně bublalo. Byla jsem velice naštvaná, nenáviděla jsem Elenu, Damona a zbytek! Stejně vím, kdo za to může!

Damon, určitě to byl on, přemluvil Elenu, aby Jeremyho zavrhla.

Přesně jsem věděla co udělat! Damon musí zemřít! A to mojí rukou.

Prvá jsem si všimla, že kolem mě projelo Damonovo auto. Společně s Elenou se už jistě rozjeli domů.

Ale to mu nedaruju! Ne!

Rychle jsem nastoupila do svého a rozjela jsem se. Nesnažila jsem se jet nějak zvlášť rychle. Chtěla jsem, aby chvíli byli doma, a potom zaútočím.

Asi pět minut jsem seděla v autě. Už jsem to nemohla vydržet, a tak jsem se rozběhla k jejich domu. Vyrazila jsem dveře a vší silou jsem se napojila na Damona.

Nebylo to nijak těžké, protože už není tak silný, jak když pil krev přímo z lidí.

Udělovala jsem mu ta nejhorší muka.

Když Elena přiběhla do obýváku, už jen viděla, jak Damon leží na zemi.

Ani chvíli neváhala a pustila se na mne. Byla pravda, že jsem to až tak nečekala. Ale já jsem se nenechala zmást a začala jsem se soustředit na ni.

Už taky ležela na zemi. Damon ještě oslabený tou bolestí se krčil na zemi, ale už jsem měla jen pár chvil, než vyskočí a půjde zachránit Elenu.

Neváhala jsem! Rychle jsem nastřádala sílu a rozpoutala oheň.

Elena vyskočila na nohy a skočila po mne. Málem se do mě zakousla.

Počkat to nebyla Elena. Elena se stále krčí u země…

„Katherine,“ řekla jsem v mdlobách.

„Co to děláš?“ vřeštěla.

„Pomsta!“ řekla jsem a u toho jsem se usmála…

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction