OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Miluji Tě! II. Love game 4. kapitola

06.10.2012 (13:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1130×

Lidi, druhé místo? Jste úžasní!!! Nemůžu tomu uvěřit! Nečekala jsem to, skoro vůbec jsem neměla čas, a tak jsem se jenom málo kdy dostávala na tento web! A vy jste mi přesto udělili krásné druhé místo! Moc, moc vám děkuji!!!

A navíc jste hlasovali i pro mé další povídky! Moc vám děkuju!!!

TerryBells...

                                                      4. kapitola Neodpustím ti to...

Pohled Stefana:

Nemohl jsem tomu uvěřit, jak to mohla udělat? Věřil jsem jí, i když si teď připadám jako hlupák… Věřit Katherine!

Už tolikrát jsem slyšel, že si chlapy doslova omotala kolem prstu, a já jí znovu nalít!

„Taky jsem jí věřila,“ řekla Elena, která už asi řádku minut stála za křeslem.

Odfrkl jsem si, aby to vypadalo, že já jsem s tím počítal.

„Pořád jsi stejný, až na tu závislost na lidské krvi,“ řekla s úsměvem.

„Ty jsi na ní taky závislá,“ oponoval jsem.

„Ano, ale já se umím ovládat,“ řekla trochu nadřazeně.

Otočil jsem se na ni a nadzvedl jsem jedno obočí.

„Jak to můžeš říct? Vždyť jsi upírem kolik? Dva měsíce? A navíc jsem slyšel o tom klukovi v parku,“ řekl jsem s úšklebkem.

„Damon,“ vydechla.

„Jo, přesně ten,“ řekl jsem a otočil se zpátky ke své skleničce. Zhluboka jsem se napil a nechal jsem, ať se alkohol prolije celým mým tělem.

„Víš, že mi teď připadáš jako Damon před čtyřmi roky?“ konstatovala náhle.

Na to jsem se ušklíbl, ale tak, aby to neviděla.

„Tomu věřím,“ řekl jsem s určitou ironií.

Už se měla k odchodu, ale já ji zastavil.

„Ty mi to nikdy neodpustíš, že?“ řekl jsem to jako samozřejmost.

„Víš, už tolikrát jsem si myslela, že se stanu upírem. Když mě chtěl obětovat Klaus, když mi Damon dal svou krev, protože jsme ho podvedli. Ale to, že ze mne uděláš upíra ty, a tak, jsem nečekala. Takže odpověď na tvou otázku znáš, ne?“ odmlčela se.

„Ne, Stefane, nikdy ti neodpustím! Ale musím přiznat, že jsem věděla, že se to jednou stane. Jako bych to měla napsané v rodném listě… Elena Gilbertová, člověk, později upír… Ale doufala jsem, že se to stane za jiných podmínek, a že mne promění někdo jiný.“ Otočila se na podpatku a odešla.

Každé její slovo se mi zařezávalo pod kůži. Bolelo mě to, až bych brečel.

Teď svých činů lituji, ale na to už je pozdě. Po dlouhé době jsem přešel ke své polici s deníky, vzal jsem si ten, který byl poloprázdný a po dvou letech jsem do něj začal psát.

Zase se chci změnit, ale není na to už pozdě? Řekl bych, že ano! Všechno co jsem udělal, a tím pádem i podělal, se týká Eleny. Kéž by byla možnost vrátit čas, a já se mohl zastavit.

Nikdy nezapomenu na její výraz, když se probrala… Chtěla plakat, ale chtěla být silná. Udržela se!

Chybí mi Lexi, ta by mi teď pomohla… Zastavila by mne, zastavila by to monstrum, co ve mně je.

Lexi by vrazila Katherine kolík do srdce dřív, než by se ke mně dostala a zaryla by se mi pod kůži.

Damon, on pomohl Eleně se přes to přenést, ale nenávidím ho! Nenávidím, co k ní cítí! Nenávidím, co ona cítí k němu. On a Elena to jsou další hřebíky do mé rakve. Nikdy bych nečekal, že to řeknu, nebo napíšu…

Myslím, že je načase…

„Neříkej mi, že si zase píšeš deník,“ vyrušil mě můj věčně ironický bratr.

Nic jsem neřekl, čekal jsem, až odejde.

„Jak vidno, nechceš mě tu.“ Pohodil rukama a prošel dveřmi.

…nechat ji jít. Už navždy. Vyhrál! Můj věčně drzý bratr vyhrál dámu mého srdce. To mu neodpustím! Vyhrál Elenu, a teď dokonce Katherine. Damon může mít na každém prstě pět dívek, a on si vybere zrovna je!

Nenávidím ho!

Uslyšel jsem mírné zaklepání na domovní dveře, neváhal jsem a okamžitě jsem šel otevřít.

Za nimi stála Caroline s úsměvem na tváři, ale jakmile mě zahlédla, její úsměv zkameněl.

„Přeješ si?“ řekl jsem přívětivě.

„Slyšela jsem, že tu vězníte Bonnie,“ řekla jakoby nic.

„Jo, Elena ji chodí kontrolovat každou chvíli. Pojď dál,“ řekl jsem a ustoupil jsem ze dveří.

Vešla dovnitř a hned si to mířila po schodech nahoru. Podle sluchu zjistila, že Elena je v pokoji, tak jako já.

Pohled Eleny:

Seděla jsem na posteli a procházela jsem si své staré deníky. Ty deníky, jak v nich popisuji, jak hluboce jsem zamilovaná.

Damon, se vrátil do pokoje a posadil se vedle mě.

„Co čteš?“ zeptal se.

„Něco, za co bych si nafackovala,“ odpověděla jsem s určitou ironií v hlase.

„Zajímavé počtení,“ řekl a začal mě líbat. Já mu polibky opětovala. Vše šlo rychle.

Damon už měl dole košili a Caroline byla u nás v pokoji.

„Pane Bože, p – pardon,“ zakoktala se a zmizela na chodbě.

„Musím uznat, že ta holka má vždy úžasné načasování,“ řekl a začal si oblékat zpátky košili.

„Prostě Caroline,“ vydechla jsem.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji Tě! II. Love game 4. kapitola: