Miluji Tě! II. Love game 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak odpoví Elena, ano nebo ne?
A jak bude pokračovat dění u Eleny a Damona v pokoji?
Prosím o komentáře, díky moc. TB...

21.10.2012 (09:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 942×

6. kapitola:

„Eleno Gilbertová, vezmeš si mne?“ zeptal se roztřeseně.

Nastalo hrobové ticho. Mohla jsem spočítat, kolik vteřin za tu dobu uběhlo, co jsem byla ticho. Ale nemohla jsem počítat. Byla jsem rozrušená, čekala jsem cokoli, i to, že by se se mnou rozešel, protože, jak řekla Bree má trochu toulavé boty. Co mám říct? Ano? Ne?

Na Damonovi byla vidět začínající nervozita. Tak něco řekni! Cokoliv!!!

„Ano,“ řekla velice roztřepeně.

V tu ránu se rozletěly dveře, ve kterých už byla Caroline a hulákala.

„Pane bože! Nemůžu tomu uvěřit! Musím toho tolik zařídit, hosty, hudbu, jídlo, kde se to bude konat. Otázka… Chcete tam Klause? Protože já rozhodně ne! A co hudba, kdyby bylo po mém, vzala bych něco ze všech žánrů, samozřejmě kromě repu, protože ten přímo nenávidím a…“

„Caroline, zpomal! Teprve jsem řekla ano! A ty už nám málem zařizuješ důchodové pojištění!“ okřikla jsem jí.

„Pardon,“ řekla a vytratila se jako pára nad hrncem.

Bouchly dveře a podle Carolininých kroků jsem poznala, že už je v obýváku.

„Takže, ano?“ řekl rozpačitě Damon.

„Ano,“ řekla jsem už tentokrát sebejistě.

Zajel rukou do kapsy a z ní vytáhl malou sametovou krabičku. Otevřel jí a v ní se třpytil malý zlatý kroužek s kamenem. Navlékl mi jej na prst.

„Miluji tě,“ řekl s určitou něhou, kterou jsem u něho v životě nepoznala.

„Pamatuješ si, když jsi umíral?“ zeptala jsem se.

„Ano,“ znejistěl.

„Řekl jsi mi, že by ses mi líbil v roce 1864. Uvědomuješ si, že jsem se zamilovala do takového Damona, jakým jsi uvnitř? Ne, do představ tvého otce,“ řekla jsem vážně.

„Uvědomuji si to. Jsem rád, že jsi mne v té době neznala, byl jsem přesná, ale drzá kopie mého otce. Když jsem se stal upírem, tak mé vychování zmizelo, a zbyla pouze ta drzost,“ řekl s tím jeho úžasným úsměvem, pod kterým se každé holce podlamují kolena.

Došla jsem k posteli, kde jsem i lehla, Damon mě napodobil.

„Zahrajeme si, řekni pravdu,“ navrhla jsem.

„No, nevím, jestli je to dobrý nápad.“

„Fajn, začínám. Chtěls mě někdy zabít?“ zeptala jsem se s úšklebkem.

„Jednou, a ty mě?“ zeptal se stejnou intonací.

„Párkrát,“ přiznala jsem.

„Takže, je to jedna, jedna. Když jsi mě poprvé poznala, nemyslím na tom mostě. Jaký jsi ze mě měla dojem,“ řekl a ušklíbl se.

„Pravdu? Fajn, když jsi mi řekl o Katherine, věděla jsem, že se chceš Stefanovi pomstít, a tak jsem tě brala jako tupce. Ale v dalších dnech se můj názor změnil! V dalších dnech jsem tě brala jako „člověka“, který má sociopatické sklony,“ přiznala jsem.

„Jsem raněn,“ řekl a chytl se za srdce.

„A když jsi poznal ty mě?“ pokračovala jsem.

„Myslel jsem, že jsi Katherine, takže jsem tě chtěl políbit,“ řekl jako samozřejmost.

„Tak to je dva jedna pro tebe,“ ušklíbla jsem se.

Za několik málo minut do pokoje vrazila opět Caroline.

„Lidi, nechci vám kazit vaše cvrlikání, ale musíte si uvědomit, že je nejvyšší čas vyložit karty na stůl! Musíte vědět, že, ty Eleno se za chvíli nevlezeš do žádných úžasných šatů, které jsem ti vybrala…“

„Ty, už jsi mi vybrala šaty?“ zhrozila jsem se.

„Tak trochu.“ Na Damonovi byl vidět začínající smích.

„Tak já vás tu nechám, dámy,“ řekl a zmizel jak pára nad hrncem.

„Zbabělče!“ křikla jsem a hodila jsem – snažila jsem se hodit po něm polštář.

„Fajn, takže vaše svatba nemůže být v kostele, to ani náhodou! Dva upíří v kostele, ale na druhou stranu by to byla zábava. To je jedno, svatba bude venku. Pozveme: Mě, Tylera, Bon, Jeremyho,“ řekla automaticky.

„Vždyť Jeremy neví, že jsem jeho sestra, Bonnie asi nepřijde, protože mě nenávidí…“

„Jeremy už to ví…“

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction