OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Miluji Tě! II. Love game 9. kapitola

31.12.2012 (11:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1111×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

Pohled Eleny:

Stála jsem před velkým zrcadlem, které bylo orámované černým ebenovým dřevem.

Dívala jsem se na tu neznámou osobu před sebou. Měla na sobě korzetové šaty, kudrnaté vlasy a boty na hodně vysokém podpatku.

Když jsem se dívala na tu podobiznu v zrcadle, popadla mě menší úzkost, ne snad, že bych měla strach, to opravdu ne, ale někdo hodně důležitý mi tu chyběl… Moje máma. Musím přiznat, že mi teď opravdu moc chybí, nebo tetička Jenna. Co bych dala za to, aby tu teď mohly být.

„Eleno, dvacet minut,“ houkla na mne Caroline přes dveře.

„Jasně,“ odpověděla jsem rychle. Jak jsem si mohla myslet, Caroline hned věděla, že je se mnou něco v nepořádku. Otevřela dveře a vešla.

„Co se děje? Máš pochybnosti?“ zeptala se náhle.

„Ne, Car. Jen jsem si uvědomila, jak moc mi chybí máma…“ Caroline ke mně přišla a objala mne.

„Pokud chceš, můžu ti půjčit svoji,“ prohodila.

„Díky, ale mámu, která má averzi k upírům… To by nebyl moc dobrý nápad,“ řekla jsem s úsměvem.

„To je asi pravda. Kdo by si ještě před rokem pomyslel, že budeš upír,“ řekla s určitou ironií v hlase.

„Když už mluvíme o tom upírství… Nemáš pro mě nějakou krev?“ zeptala jsem se odhodlaně.

„Tak na to zapomeň! Dám ti sáček s krví, a ty šaty, co máš, už nebudou bílé! V žádném případě!“ řekla odhodlaně.

„Car, prosím, prosím,“ škemrala jsem.

„Vydrž obřad! Navíc, už je nejvyšší čas. Nacvičovala sis, jak řekneš ANO?“ zeptala se náhle.

„Ne?“ řekla jsem v otázce.

„Ale, to musíš! Rychle, řekni si to!“ řekla narychlo.

„Ano!“ řekla jsem zatím svým hlasem. Věřím tomu, že to tak určitě přede všemi znít nebude. Určitě ze mě vyjde nějak zkomolenina slova ano.

„Perfektní! Tak, připrav se, otvírám dveře. Projdeme si to: Vyjdeš, ze dveří. Za nimi stojí Jeremy, který tě odvede dolů do haly, kde se bude konat obřad, projdeš uličkou… Budeš poslouchat nějaké keci o životě, dokud nás smrt nerozdělí.“ U toho se zasmála. „A nakonec, řekneš svoje ano!“ řekla rychle.

„Fajn, toto už jsme si procházely nejméně milionkrát. Přijde mi, že máš větší trému než já!“ řekla jsem jasně.

„To je tím, že já tu svatbu organizuju, a vše co půjde k šípku, spadá na moji hlavu,“ objasnila mi situaci.

„Aha, tak teď tomu rozumím,“ řekla jsem ironicky.

Caroline zavrtěla hlavou a otevřela mi dveře, kterými jsem měla projít za Jeremym.

Hned co jsem z nich vyšla, mi hned Jeremy složil kompliment.

„Moc ti to sluší, ale slušelo by ti to víc s jiným partnerem,“ řekl. Opět si neušetřil uštěpačnou poznámku.

„Děkuji, ale prosím, nechej si ty poznámky pro sebe!“ řekla jsem podrážděně.

„Jak si přeješ, sestřičko. Ale jenom proto, že máš svatbu!“ řekl a nabídl mi rámě.

Sestupovali jsme po schodech.

Už tolikrát jsem zde sestupovala do obýváku, ale ještě nikdy ta cesta nebyla delší.

Celá chodba byla ozdobená květinami, které vybírala Caroline, musím uznat, že výzdoba byla úžasná. Jen doufám, že zbytek domu nebude vyzdobený nějak přehnaně, jelikož znám její vkus.

„Tak se připrav, už tam budeme,“ šeptl mi do ucha Jeremy.

Celým mým tělem projely elektrické šoky. Měla jsem strach, co přijde. Co, když něco špatně udělám, řeknu? Zakopnu a shodím dort…

Procházela jsem uličkou, viděla jsem všechny známé tváře. K mé nelibosti i Klause, Rebeccu a Katherine. Katherine vypadala jako by mě chtěla každou chvíli zabít, Klaus se smál, jelikož ještě netušil, že už nejsem těhotná.  A Rebecca pro jistotu žádné emoce neukazovala.

Konečně jsem dostala odvahu a podívala jsem se dopředu, na ženicha. Byl úžasný… Vím, už jsem ho viděla tolikrát v obleku, ale stále, když ho v něm vidím, se mi tají dech.

Usmál se na mne, strach mě opustil – konečně. Šla jsem sebevědomě. Nadechla jsem se a ve vzduchu jsem ucítila pár lidí, ještě, že tak. Nechtěla bych čistě upíří svatbu.

Došla jsem k oltáři společně s Jeremym. Ten mi vzal ruku a dal jí na tu Damonovu, stále jsem na jeho obličeji viděla, kyselí výraz, ale nijak jsem to nekomentovala.

Farář začal kázat, kdyby jenom věděl, že oddává párek upíru. Co by asi dělal? Vyskočil by na stůl? Prskal by po nás svěcenou vodu? Ty představy byly vtipné, ale nesmála jsem se. Caroline měla pravdu, vůbec jsem nadávala pozor, co farář říká. Jen jsem se připravovala na ten moment, kdy mám říct:

„Ano!“ řekla jsem, tak jak jsem ani na zkoušce neřekla. Byla jsem na sebe pyšná.

Naproti mně se také ozvalo slůvko ano.

***

„Caroline, pochybuju, že toho tolik budu potřebovat!“ rozčilovala jsem se.

„To si piš, že budeš!“ křičela.

„Dole je oslava, chci se tam vrátit,“ řekla jsem už zoufale.

„Za chvíli, jenom to dobalíme,“ přemlouvala mne.

„Ty snad víš, kam jedeme?“ zeptala jsem se se zájmem.

„Ne?“ lhala.

„Ty lhářko! Poznám, když lžeš, Caroline, co ti Damon řekl?“ zeptala jsem se.

„Nic moc, jenom to, že tě mám pořádně nabalit.“ Pokrčila ramena.

„Fajn, tak to dobalíme a půjdeme dolů,“ řekla jsem rychle a skoro celý obsah mé skříně jsem hodila do kufru.

„Sbaleno!“ prohlásila jsem.

„Tak fajn, jdeme,“ přiznala nakonec a spolu jsme vyšly ze dveří.

„Díky bohu, že už na sobě nemám svatební šaty, nedalo se v nich dýchat,“ řekla jsem, když jsme scházeli po schodech dolů do obýváku.

Cestou na zahradu jsme potkaly Stefana.

„Blahopřeji,“ popřál.

„Děkuji,“ odpověděla jsem a chtěla jsem rychle odvézt řeč někam jinam.

Nakonec mě zachránila Caroline.

„Neviděl jsi Tylera?“ zeptala se.

„Jo, byl venku a balil nějakou holku,“ řekl jen tak.

„Já ho zabiju!“ křikla Caroline a rychle se vydala ven.

„On nikoho nebalil, že?“ zeptala jsem se.

„Ne, nebalil,“ přiznal.

„Aha…“ vydala jsem ze sebe.

„Jen jsem ti chtěl dát svatební dar,“ řekl a zajel si do kapsy.

„Stefane, neměl jsi nic kupovat!“ řekla jsem rychle.

„Já nic nekupoval,“ odpověděl.

Z kapsy vytáhl malou krabičku, poté jí otevřel a vytáhl z ní můj přívěsek, který mi dal už hodně dávno.

„Myslela jsem, že už neexistuje,“ prohodila jsem.

„Našel jsem ho, ležel v tom pokoji na zemi, kde… No, kde jsem…“

„Jsi mě zabil,“ dokončila jsem.

„Jo, přesně tam,“ řekl a zapnul mi náhrdelník.

„Neviděl jsi Damon?“ zeptala jsem se pochvíli.

„Jo, byl venku a balil nějaké holky,“ řekl s úsměvem.

„Na to ti už neskočím,“ řekla jsem a vydala jsem se ven.

Damon seděl u stolu, kde byl Jeremy, Bonnie, Caroline a naštvaný Tyler. Rychle jsem přišla ke stolu a sedla si vedle Damona.

„Ty ses převlékla? Mohl jsem ti pomoct!“ řekl naštvaně.

„Pane bože, tak na to fakt nemám,“ řekl Jeremy a odešel od našeho stolu.

„Hej lidi, úsměv,“ řekla Caroline a vytahovala foťák.

Damon si mne přitáhl blíž a políbil mne.

„Až budete pryč, tak vám udělám fotoalbum, Damone, nemáš nějaké fotky z dětství?“ zeptala se.

„Ano, Caroline, celý šuplík,“ řekl Damon ironicky.

„Eleno, zatancuješ si se mnou?“ zeptal se Tyler.

„Jasně,“ řekla jsem trochu překvapeně.

Vstala jsem a šla jsem směrem k tanečnímu parketu.

„Slib mi, že si tam jeden tanec necháš a pro mne,“ řekl Damon a zahleděl se mi do očí.

„Co když ne?“ řekla jsem s úsměvem.

Nečekala jsem na odpověď, a tak jsem rychle odešla.

„Paní Salvatorová, musím uznat, že tančíte úžasně,“ řekl se smíchem Tyler.

„Ještě jsem si nezvykla, jak to zní,“ řekla jsem najednou.

„To věřím,“ přiznal.

„A jak jste na tom, ty a Caroline?“ zeptala jsem se

„Ani nevím, víš je to všelijaké. Jednu chvíli si myslím, že s ní zůstanu navždy, a potom zase ne. Ale co, jsme mladí, děláme chyby,“ řekl a usmál se.

„To určitě.“ Když to řekl, najednou jsem si uvědomila tíhu toho prstýnku.

„Můžu si zatančit se svou švagrovou?“ zeptal se Stefan.

„Jasně,“ řekl Tyler a předal mě Stefanovi.

„Odkdy tančíš?“ zeptala jsem se.

„Odkdy jsi vdaná?“ zeptal se na oplátku on.

„Fajn, je to jedna, jedna,“ řekla jsem a usmála jsem se.

„Teď oficiálně patříš do naší rodiny,“ řekl a zašklebil se.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji Tě! II. Love game 9. kapitola: