OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Never say never 7. kapitola



Never say never 7. kapitolaPlánování Vánočního večírku, krásný večer s přáteli, nebo nepřáteli?

7. kapitola

Domů jsem dorazila kolem páté hodiny. Z obýváku se ozýval hovor. Paní Woodová a ještě nějaká žena.  Prošla jsem kolem věšáku s cizí bundou. A pudy ve mně se ozvaly. Je tu upír. Nejspíš ta Caroline, pomyslela jsem si.

„Á, Elizabeth, už jste tady.“ Přišla mi naproti paní Woodová. V křesle za ní seděla hezká blondýna.

„Ano, dřív jsem nestihla přijít. Ještě jsem byla nakoupit a zařídit si nějaké papíry v Richmondu.“ Holka se zvedla a přistoupila ke mně.

„Dobrý den. Jsem Caroline Forbesová. Chtěla jsem vás po-,“ zmlkla uprostřed slova a omluvně se usmála, „mluvím moc rychle, že jo. Omlouvám se.“

„Ne, to je v pořádku. Myslím, že vím, proč tu jsi Caroline. Posadíme se?“ pokynula jsem rukou ke stolku a křeslům.

„Tak, můžeš Caroline, jsem jedno ucho.“ Naklonila jsme se k ní blíž.

„No, Elena a Alaric mi říkali, že by Vám nevadilo, kdybychom využily Váš dům na Vánoční večírek.“ Očima těkala po místnosti a nervózně cukala cípem šátku, který měla kolem krku.

„Ne, nevadilo. Večírky zbožňuji. V Anglii jsem žádný dobový nezažila, takže to bude příjemná změna, teda doufám. A… tykej mi.“ Vážně už mě nebaví pořád všechny žádat, aby mi tykali.

„Určitě se Vám…,“ usmála se, „ti to bude líbit. Nějaké šaty vám s Elenou seženu. Tenhle dům je perfektní. Moc hezký.“ Určitě chtěla chrlit další superlativy, ale včas se zarazila.

„Šaty, myslím jsou v jednom z pokojů, nevím, jak na tom jsou, ale měli by být v pořádku. A díky za pochvalu, osobně si myslím, že tyhle domy by se neměli moc modernizovat.“ Chápavě přikývla hlavou.

„Mohla bys mě provést po domě? Po místnostech, kde se bude večírek konat, abych měla představu.“

„Jasně, všechno je tak jak bylo pouštěno za Občanské války, kromě mého pokoje a kuchyně.“ Procházeli jsme z pokoje do pokoje a Caroline otvírala pusu čím dál tím víc.

„To bude perfektní místo pro večírek.“ Zálibně přejela po hraně komody.

„Několik lidí sem bude muset přijít, aby udělali nějaké přípravy. Bude se Vám to hodit zítra po škole?“

„Jo, zítra učím jenom dopoledne, takže odpoledne jsem já i dům čistě vaše.“ Zasmála jsem se.

Když Caroline odešla, začala jsem dělat přípravy na večírek já. Snažila jsem se schovat vše, co by mohlo být použito jako vodítko k tomu, kdo vlastně jsem.  Chladničku s krví jsem schovala v zahradním domku. Paní Woodová se překvapivě těšila, až bude moct vařit. S Caroline se dohodly na jídelníčku. Do postele jsem padla celkem vyčerpaná a během pár minut jsem usla.

 

***

 

„Ricku, támhle to podrž! Ne!“ Jenna, Elenina velice sympatická teta, dirigovala Alarica kam s vázou z místního muzea.

„Damone, pomoz mi s těmi závěsy!“ Pro změnu jsem hejkala já na Damona.

„Nemůžu! Stefane, pomoz Elizabeth!“ Tak tohle jsem zrovna nechtěla!  Ale nakonec jsem se nijak nepřetvařovala, být na něj milá bylo tak přirozené, až mě to strašně štvalo.

„Počkej, slez dolů, já to tam pověsím.“ Stefan mi podržel žebřík, abych mohla pohodlněji slézt dolů.

„Dobře, tak, opatrně. Ať se ty závěsy nepotrhají a opatrně na ty garnyže. Jsou starý, tak ať neprasknou.“

„Pojďte se najíst! Pracujete už dlouho, musíte být unavení.“ Paní Woodová nás celé odpoledne nahání ke svačině, k občerstvení… Jak ironické, když většina osob zde jsou upíři. Musím uznat, že Damon, Stefan i Caroline se přetvařují fantasticky nad každým jídlem. Já se musím vždycky moc soustředit, abych se nešklebila.

„Elizabeth, mohl bych se podívat do knihovny?“ zeptal se Alaric když jsme se všichni najedli.

„Jo jasně, tá-,“ fuj, málem jsem se podřekla, „támhle v těch dveřích je pracovna.“ Chtěla jsem říct tátova pracovna.

„Dáte si někdo whisky?“ otočila jsem se na Damona a Jennu.

„Jasně, dej to sem!“ promnul si Damon ruce. Vytáhla jsem z baru láhev, která tu je snad 200 let.

„Pááni, hm, kvalita,“ uznal Damon, když jsme si přiťukli, „byla sice dobrá, ale takhle uleželá je vynikající!“ Stefan se napjal a Damon si uvědomil svoji chybu. Jenna si ničeho nevšimla, vydala se za Elenou a Caroline do haly, kde zdobily schody.

„Jo, uleželá je nejlepší. Tahle tu je strašně dlouho, snad ještě z dob Mexické války.“ Dědeček ji přivezl nevím odkud.

„Jaké volíte oblečení?“ zajímalo mě.

„Konfederační uniformu.“ Tohle bude těžký, vzpomínky mě útočí na každém kroku a nevím, jestli přežuju Damona v uniformě.

„A ty Elizabeth?“ No, co si vezmu já?

„Asi nějakou róbu co tu zbyla, většina jich je zachovalých.“ Ta růžová by byla hezká, ale modrá mi půjde k očím.

„V tomhle domě nikdo po válce nežil?“ Pro změnu otázka od Stefana.

„Ne ještě před koncem války se naše rodina, teda, to co z ní zbylo, přestěhovala do Anglie. Vrátila jsem se až já.“

„Divím se, že to tu nezchátralo.“ Jo, to já občas taky.

„Vždycky jsme si najímali někoho, kdo to tu mírně opravil.“

„A proč si se sem vrátila ty?“ A sakra! Abych zabila Elenu? Špatná odpověď.

„Chtěla jsem poznat něco nového, Anglie byla trochu moc nudná.“ Aby ne, když jsem tam žila pár desítek let.

„Elizabeth, mohl bych si půjčit tyhle knihy. Jsou to fascinující zápisky o Občanské válce. Vy jste měla nějaké příbuzné na severu?“

„Klidně si ty zápisy nech. Myslím, že nějaký příbuzný byl Yankee. Počkej…“ odběhla jsem do knihovny pro rodokmen.

„Tady,“ zapíchla jsem prst do předposlední řádky. André Sterling, odešel na Sever, ale zemřel, stejně jako další.

„Děkuju, ty zápisy ti vrátím.  Určitě.“

Jenna se ke mně naklonila: „Nevěř mu, půjčí si to na neurčito.“ Smály jsme se jako střihlý.

„Ukaž mi to,“ natáhl se pro rodokmen Damon. Sedl si s ním do křesla a dolil si whisky, bez ptaní! Kradmo jsem ho pozorovala. Málem se mi zastavil dech, když přejel prstem po mém jméně.

„Tvoje příbuzná se jmenovala jako ty.“

„Salvatorovi taky neměli zrovna originální jména. Nezapomínej, že Salvatorovi a Sterlingovi se přátelili už v 19. století.“ Došla jsem ke stolku a dolila jsem si další skleničku whisky.

„No samozřejmě. Proč ten rodokmen nepokračuje dál?“

Protože jsem umřela. „Nikdo tu nežil a rodokmen tu zůstal.“ Do pokoje přišla Caroline a Elena.

„Tak, dneska končíme. Zítra nás čeká stromeček a je hotovo.“ Zatleskala a tvářila se opravdu nadšeně.

„Jo, zítra ve tři zase tady jo? Jak velkej bude ten stromeček?“

„Paní Lockwoodová mi půjčila tuhle fotku z 19. století,“ vytáhla z kabelky fotografii v masivním černém rámečku, „je na ní Vánoční večírek z roku 1853.“ Když domluvila, málem jsem nemohla dýchat, kdybych nebyla mrtvá, umřela bych teď. Rychle jsem se natáhla po fotce.

„Bože…“ vydechla jsem. Na fotce jsem byla já, James, maminka a tatínek. Rychle jsem polykala a snažila se ovládnout. „Ten strom je obrovský, bude s ním hodně práce,“ vypravila jsem ze sebe.

„To zvládnem,“ oznámil mi Damon a na tvář mi dal pusu. Ze srandy jsem se po něm ohnala a Stefan ho sjel přísným pohledem.

„Tak zítra ve tři.“ Zamávala jsem jim ze dveří, řekla dobrou noc paní Woodové a vyběhla do svého pokoje. Když jsem za sebou zavřela a zamknula, skácela jsem se na postel v záchvatu pláče a smíchu. Byla jsem zvyklá na fotografie svých příbuzných rozmístěných po domě, ale tahle byla nejcennější. Poslední společná rodinná fotka.  Dalších Vánoc se máma nedožila. Pak jsme byli pořád jenom tři.

 

***

 

„Táák, hotovo!“ tleskli jsme si a začali uklízet jehličí a všemožné zbytky vánočních řetězů. Vzala jsem paní Woodové vysavač a vyluxovala jsem sama. V pokoji to vypadalo vánočně, ale nevonělo to tak!

„Ještě něco pro atmosféru.“ Paní Woodová nesla na tácu několik druhů cukroví, které krásně vonělo i mně. Postavila ho doprostřed stolu v hale, kde stál strom.

„Pravá vánoční atmosféra,“ vyklouzlo mi. Pak už jsme jenom dolaďovaly detaily, Caroline všech otravovala věčnou nespokojeností s maličkostmi. Jako třeba fotkou mírně nakřivo, někdy je prostě upíří zrak příšerná věc.

Caroline, Bonnie a Elena šly se mnou do ložnice, kde jsme měly připravené šaty.  Zašněrovaly jsme si navzájem korzety a učesaly vlasy. Musím uznat, že jsme vypadaly, jako pravé jižanské krásky. Caroline v sytě zelených šatech, já v tmavě modrých, Elena ve fialových a Bonnie v kanárkově žlutých.

„Sakra, jak v tomhle mohly ty ženy vydržet!“ Rozčilovala se Caroline. To bys koukala, co jsme musely vydržet.

„Není to tak strašný,“ oponovala jsem jí, protože mě to přišlo stejně přirozený jako džíny, „nesmíš dýchat moc zhluboka, pak to bude dobrý.“ Poučila jsem ji.

„Vypadáme dobře,“ usoudila Elena. Překvapilo mě, jak jsem mezi ně zapadla. Damon, Stefan, Jeremy a Matt čekali před schody.

Damon ke mně přišel a uklonil se mi společně se sundáním čepice z hlavy. Měl na sobě uniformu, v níž jsem ho už viděla. Jistě, nebyla původní, ta byla zničená po prvních pár měsících války, ale vypadala dost skutečně. Stefan měl klasický oblek a černou vázanku, stejně jako oba dva kluci.

„Pane Salvatore.“ Vysekla jsem pukrle a nabídla mu ruku k políbení. Potom jsem se do něj zavěsila a vydali jsme se ke dveřím vítat hosty. Já s Damonem jsme hráli hostitele. Lidí přišla spousta, některé jsem znala ze školy a města, ale členy Zakladatelských rodin jsem rozpoznávala stěží.

Zábava se rozproudila, Vánoční atmosféra čišela díky naší práci a cukroví paní Woodové z každého koutu domu.

 

předchozí  další 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Never say never 7. kapitola:

2. LittlegII
19.05.2011 [20:35]

OH OH OH HONEM DALŠÍ HOU Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. LoveRain přispěvatel
19.05.2011 [12:24]

LoveRain Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!