OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Pán Prstenu - Záchrana Lorda Sároše 2

15.06.2014 (12:00) • Sateenkaari • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1032×

Přípravy na oslavu Bulvových narozenin byly v plném proudu a Bulva se téměř nezastavil, pořád někde pobíhal a dirigoval. Když už našel chvilku klidu a sedl si na lavici, okamžitě ho vyrušili a musel jít opět něco zařizovat.

„Jestlipak to není starý Bulva Stydlík!“ ozvalo se mu za zády, když si našel chvilku klidu a pokuřoval svou dýmku napěchovanou Mladým Jackem.

„Vandal Dredy!“ zvolal Bulva, když spatřil starého čaroděje u svých vrátek. Seskočil z lavice u cestičky a rozeběhl se k Vandalovi. Objali se a Bulva pozval Vandala do své nory.

„Nemám tu vůbec nic k jídlu!“ postěžoval si Bulva, když vzal Vandalovi hůl a klobouk. Položil je na starou truhlu po tetičce. „Možná bych tu ale měl pečeného bažanta. Vlastně ne, toho jsme včera snědli se Šodem. Buchty! No jistě, buchty tam jsou určitě!“ Bulva zmizel ve spíži a za chvilku se vrátil s plnýma rukama. Přinesl Vandalovi buchty s mákem a tvarohem, nakládaný květák, masové záviny, pár jablek, okurky a rajčata. „Věřil byste tomu, Vandale, že hobit nemá nic k jídlu? Podívejte se sám, tohle jsem vyštrachal v koutech. Není toho moc, ale možná ještě něco najdu v kuchyni.“ Než Vandal stačil zaprotestovat a poprosit jen o čaj, zmizel Bulva v kuchyni.

„Bulvo, stačil by jen čaj,“ zavolal čaroděj do kuchyně a pomalu se k ní došoural. Když vešel kulatým průchodem, uviděl Bulvu, jak zběsile lítá po kuchyni a chystá další jídlo. „Bulvo, opravdu už nechystejte další jídlo, já stejně nemám hlad. Dal bych si trochu čaje, nebo kapku vína, to je všechno, děkuji.“ Bulva se s podivem zastavil a chvilku se na Vandala díval s výrazem pohoršení, ale neřekl nic.   

Když už byl čaj na stole, Vandal zvážněl. Chtěl s Bulvou mluvit o něčem velmi důležitém a už to dál nemohl odkládat.

„Bulvo, starý příteli, musím s vámi mluvit. Jedná se o záležitost s prstenem. Máte ho, doufám, pořádně schovaný?“ Vandal si poposedl na židli blíže k Bulvovi a ten na jeho otázku odpověděl kývnutím hlavy. „Dobře, to je moc dobře. Budeme ho ale potřebovat. Sároš si ho žádá do svých rukou. Podařilo se mu poslat zprávu do Pěšinky pánu Gerontovi s prosbou o pomoc. Prý je obklopen skřety a vězněn v Hoře Ostuda. Navíc se o prstenu dozvěděli Ghúlové, kteří ho chtějí získat a zničit celý Kondor a celý svět. Sároš se bojí, aby k něčemu takovému nedošlo.“

„Prsten je u mě v naprostém bezpečí,“ řekl Bulva a hrdě se vypnul.

„Nikdo by prsten u Stydlíků nehledal. Jenže se tu objevil někdo, kdo ví, kdo prsten má a předal tyto informace Ghúlům.“ Vandal se napil čaje a usmál se nad jeho chutí.

„Kdo by mohl…“

„Rum.“

„Rum?! Ten zbabělej kripl se schovával ve skalách. Jak na něj přišli? Nebo jim to snad řekl dobrovolně?“ Bulva praštil do stolu zlostí.

„Rum byl k tomu donucen mučením. Ghúlové ho našli a mučili tak dlouho, dokud jim neřekl dvě slova. Okres a Stydlík.“

„Okres… Stydlík… To není dobré, Vandale.“

„Ne, to není. Musíme prsten dostat do bezpečí. Měli bychom ho dopravit do Pěšinky, kde pán Geront řekne, co s ním máme udělat.“

Bulva se podrbal na hlavě a souhlasně pokýval hlavou. „Vandale, pokud Ghúlové vědí, že mám prsten já, nemohu ho tam odnést já sám. Budou potřeba další hobiti, nebo dokonce lidé,“ řekl Bulva.

„Ano. Prsten by měl Okres opustit co nejdříve. Ghúlové vědí, že prsten máte vy, bylo by dobré, kdybyste odlákal jejich pozornost a někdo jiný by dopravil prsten do Pěšinky. Viděl bych to na Šoda, vždycky se chtěl zúčastnit dobrodružné výpravy.“ Vandal se napil čaje a opět se nad chutí usmál, hned na to ale zvážněl a podíval se na Bulvu. „Viděl bych to tak, že prsten opustí Okres za dva týdny po vašem odchodu, Bulvo.“

„Po mém odchodu? Takže vy navrhujete, abych opustil Okres a zamířil do Pěšinky, abych odlákal pozornost Ghúlů, Vandale, vy mě chcete vydat Ghúlům. Zabijí mě, jestli mě potkají, nebudou se mě ptát na nic, prostě přijdou a vrazí mi meč do břicha, prohledají moji mrtvolu, a když nenajdou prsten, obrátí svou pozornost k Šodóvi.“ Bulvu polil studený pot. Ten plán se mu vůbec nelíbil.

„Nechci vás vydat Ghúlům,“ řekl Vandal, „nevidím ale jinou možnost. Jste mrštný hobit, i na svůj věk. Navíc jste sám chtěl opustit Okres a jít k Elfům, to nepopírejte.“

„To je sice pravda, ale…“

„Tak je rozhodnuto. Prsten opustí Okres za dva týdny, vy ještě dnes večer.“

„Stejně mám sbaleno,“ řekl Bulva se smířením, že se stane návnadou.   

***

Bulva stál na vyvýšeném pódiu, aby na něj všichni dobře viděli. Pronášel svůj proslov a tváře přítomných hobitů se čím dál tím víc mračily. „Poslední, co bych vám všem chtěl říct, je skutečnost, že většinu z vás nemám rád. Závidíte mi, pomlouváte mě a chcete mě okrást. Nemám hromady zlata v chodbách v noře. Většinu z toho, co jsem si přinesl z Nového Boru, jsem utratil za své věci, které jste mezitím rozprodávali a rozkrádali. Nechci trávit stáří s takovými hobity. Je konec, tečka, já odcházím.“ S těmi slovy si nasadil prsten a před zraky všech hobitů zmizel.  

Díky za komentáře k prvnímu dílu. Potěšilo mě to. :) Snad se vám to bude líbit i nadále.

Autor: Sateenkaari, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Pán Prstenu - Záchrana Lorda Sároše 2: