OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Petr Pan a Wendy Prolog + 1. kapitola

20.10.2011 (19:00) • Sue • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 2695×

Prolog:

„A potom, od té doby, jsem ho neviděla,“ dořekla smutně babička Magie.

„A babičko, proč jsi neodešla s ním?“ a objala ji.

„Wendy, ty si má pravá kopie, víš to?“ zamračila jsem se, protože odvedla řeč  jinam. Zasmála se.

„Wendy, strašně mně překvapuje jaká si velká kopie mě!“ a zasmála se, když v tom přestala a dívala se mi to pravého koutku.

„Babičko, děje se něco?“

„Wendy, tady v pravém koutku máš skrytý polibek!“ a já se lekla. Odstoupila jsem a dívala se na mámu, která měla to stejný a také babička.

„Je tam!“ řekla rozhodně babička.

„Opravdu?“ řekla jsem pochybovačně.

„Opravdu, Wendy, a tento skrytý polibek znamená dobrodružství!“ a všichni tři ke mně přišli a dívali se. Akorát mí bratři to ještě nepochopili. Ti muži!

„A teď honem do postele!“ hnala nás máma nahoru a uložila.

Potichu, jako myšky, jsme sešli dolů a poslouchali. Babička říkalo o Petru Panovi, ale rodiče to nechtěli vůbec slyšet. Dohadovali se dlouho, až teda rodiče se dohodli, že pokud opravdu pro mě Petr Pan přijde, jsou ochotní jí uvěřit, ale stejnak jsem viděla ty nevěřící obličeje. Vrátili jsme se spět a ulehli.

1. kapitola

Kapitán Hook:

Usmál jsem se. Byla to ona! Dole spala nějaká babička, ale do té mi nic není. Magie ležela na posteli a podřimovala. Domluvil jsem se s čarodějem na tom, aby mi ji zaklel, a je jedno v co. Ďábelsky jsem se usmál. Svým hákem jí dal neposlušný pramen vlasů pryč.  Ano, je to ona!

Najednou otevřela oči a vyděšeně nás sledovala. Dal jsem povel a mohli jsme vyrazit. Nastoupil jsem na loď a nechal donést do mé komnaty. Šel do komnaty a dal si dvojitý hák. Byla krásnější od té doby, co jsem ji viděl naposled.

„Rád tě zase vidím, Magie. Nezestárla si, ba naopak rozkvetla si.“ A sundal jí roubík.

„Ihned mě, Kapitáne Hooku, vrať!“ řekla naštvaně.

„Ale no tak, Magie, mám pro tebe návrh. Pomůžeš mi zabít Petra Pana a tím tě vrátím zpět k rodičům…“ skočila mi do řeči.

„Nikdy bych ti nepomohla, to bych spíše upekla v pekle!“ řekla rozhodně.

„Tak to půjde po zlém! Čaroději!“ křikl jsem a odstoupil od ní. Přišel a zadíval do očí. Kolem ní se objevovala bílá záře a začala se měnit… v labuť? No jasně. Křehká a přitom prořízlou pusou. Báječný! Doplavili jsme se a já ji vysadil u rybníka. Těš se Petře Pane!

Pohled Wendy:

Bolela mě hlava, když jsem se chtěla postavit, bylo něco jinak. Otevřela oči a… já jsem labuť! Vzpomínala jsem.  V naší rodině je to normální. Dvě hodiny musím být přeměněná v tohle, jinak umřu, akorát když je měsíc plný tak nemusíme.

Vzlétla jsem a dívala po okolí. Najednou jsem uslyšela pokřik. Otočila se a uviděla několik kluků, jak na mě míří šípy. Viděla, jak umírám, ale to nedovolím! Rozhlédla se a uviděla škvíru v stromu. Letěla k němu, ale stejnak mě trefili. Proletěla jsem a vletěla do pytle.

„Máme ji!“ řekl někdo.

„Uděláme si pečínku!“ řekl někdo jiný.

„Ne, uděláme řízky!“ tak tohle si nenechám líbit! Celou svou silou jsem proti otvoru tlačila a naštěstí se mi to povedlo.

„Já nejsem žádné jídlo, je vám to jasné!“ řekla jsem rozzlobeně a dosedla na stůl.

„Slyšeli jste to také nebo blouzním?“ zeptal se nějaký kluk s černými vlasy.

„Slyšeli jste velmi dobře! Já nebudu ničí jídlo!“ znovu jsem se ozvala a na to o dva kroky odstoupili.

„Cha-Cha! Tak co si uděláme z té husy!“ přiletěl a fakt nekecám! On lítal!

„Co tady stojíte ja…“ ani to nedořekl a visel na mně očima.

„Říkám už po třetí, nebudu ničí jídlo!!!“ na to jsem zvedla i křídla a sykla bolestí. V pravém křídle byl zdobený šíp.

„Co si zač?“ řekl ten letící chlapec.

„Jmenuji se Wendy, co je ti do toho, nemyslíš?“ řekla jsem provokativně.

„Poslal tě Kapitán Hook?“ řekl už mečem u mého krku.

„To bys musel být Petr Pan!“ a rozesmála se.

„Ale já jsem Petr Pan,“ řekl rozhozený a já se hned přestala smát.

„Heh… vyndáš mi ten šíp, prosím?“ Divně si mě prohlídl a pomalu přistoupil a já natáhla křídlo. Skoro jsem to necítila.

„Děkuji,“ a mile se usmála. Proměnila se zase v člověka a užívala si, že mám ruce a nohy.

„Magie?“ řekl vyvedený z míry.

Autor: Sue (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Petr Pan a Wendy Prolog + 1. kapitola: