Prodaná 10 • OurStories.cz ~ naše povídky

Nechtěla ho vidět. Bylo to poprvé, kdy na něj večer nečekala... a on si pro ni ani neposlal. Nakonec to nebyl ani jeden z nich, ale Jamir s Amishou, kteří mu ji prostě předhodili... Pro klid v domě.

21.08.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 791×

* 10 *

Nechtěla ho vidět a bylo jí jedno, jestli si pro ni někoho pošle, aby ji dovlekl. Bylo to poprvé, co vlastně spala ve vlastní posteli. Pokud se to tak dalo vůbec nazvat. Ležela dlouho do noci stulená uprostřed postele s hlavou otočenou ke dveřím, dokud neusnula únavou.

Dopoledne probíhalo jako každé jiné, alespoň než pro ni přišla Amisha a vedla ji pryč. Popoháněla ji a byla nervózní. Zvědavě ji při tom pozorovala. Obzvláště, když se ocitli v chodbě, kde to vůbec neznala. Rozhodně to bylo velmi daleko od těch pokojů, kde by se ženy měly pohybovat.

Jak brzy zjistila, byly očekávány.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad,“ promluvila Amisha, jakmile došli k Jamirovi. Postával tam s tácem v rukou.

„Nespala u něj a on je dnes jak hladový tygr. Nanejvýš ji prostě vyhodí taky.“

Jí se nikdo na nic neptal. Jamir ji bez dalšího slova vrazil tác do rukou a postrčil ji dovnitř.

Nemusela si ani domýšlet, o co tu šlo. Prostě ji předhodili Faridovi, protože se k němu neodvažovali sami.

Docela rychle pochopila i proč. Byl podrážděný. Ne tak hrozně jako včera, ale pro ty, co z něj měli strach, to muselo být víc jak dost.

Přešla po místnosti a položila tác na volný stolek. Nebylo to ani zdaleka tak tiché, jak to tady služebnictvo umělo. Misky o sebe cinky a tichem pokoje se to otře rozlehlo. Vzhlédl.

Na chvíli na ni zůstal nehnutě hledět, než se opřel do křesla. Prsty párkrát nevědomky klepl do papírů před sebou.

„Mysleli si, že tě to potěší,“ zodpověděla nevyřčenou otázku. Momentálně si tím nebyla ani trochu jistá. Určitě se tak netvářil.

„A nevěděli, že jim rozumíš.“

Zavrtěla hlavou. Neměli nejmenší podezření.

Vstal a přešel k ní.

„Baví tě to,“ zkonstatoval, než si sedl.

„Ano.“ Bylo zbytečné to popírat. Stejně jí na rtech už teď hrál pobavený úsměv. Při představě, jak by na tohle reagovali, ho nedokázala potlačit.

Zkoumavě ji sledoval.

„Jak moc dobře rozumíš?“

„Většinu slov a zbytek si zvládám domyslet. Čtení je ale problém. Ta hatmatilka...“

Umlčelo ji jeho podrážděné zabručení.

„To vaše písmo,“ poopravila se s úšklebkem, „mi nedává stále smysl.“

„Učíš se rychle.“ Od něj to znělo skoro jako kompliment.

„Nemám tu moc co jiného dělat,“ zamumlala vyhýbavě. Nechtěla, aby znal pravý důvod.

Upíral na ni zkoumavý pohled.

Vymykala se ve všem. Čím více ji poznával, tím více viděl ten rozdíl mezi ní a ženami tady. Byla jako voda. Nezkrotitelná, nezastavitelná a nezlomitelná. Jako by někdo dal sílu mužského ducha do křehkého těla ženy. Natáhl se po kusu masa a chlebu.

„Bude to už všechno?“ ujistila se, když se pustil do jídla.

„Ne. Ještě jednou zkusíš nepřijít a ten pokoj ti zase vezmu. Rozumělas?“

„Ano, vaše výsosti.“

Vysekla mu úklonu. Jeho tady přece musejí poslouchat všichni ne?

Hleděl za ní.

Byla drzá jak opice. Možná se mu trochu i stýskalo po době, kdy jejich jazyk neuměla. Zauvažoval a na rtech mu pohrával pobavený výraz.

* * *

Večer na něj opět poslušně čekala. Přelétl ji pohledem. Její ostražitost z prvních dní zcela zmizela. Automaticky k němu vykročila. Teprve pak si všimla, že něco svírá v ruce.

Překvapeně hleděla na knihu, kterou jí podal. Zvědavě ji otevřela a přelétla pohledem po několika stránkách. Bylo to něco jako slabikář. Přejela prsty po písmu.

„Tam, odkud jsi, není zvykem poděkovat?“ ušklíbl se.

„U nás je zvykem spousta jiných věcí,“ zamumlala. Knížku položila opatrně na stolek. Dožadoval se pozornosti a ona neměla nic proti. „Ale poděkovat umíme.“

Jestli čekal obyčejné děkuji, rozhodně se spletl. Došla až k němu a natáhla se na špičky. Přitiskla se rty k jeho a políbila ho se vší touhou co v sobě měla za ty dva dny.

Něco takového se rozhodně setkalo s odezvou i z jeho strany. Okamžitě ji k sobě přitiskl a ona se ocitla špičkami nohou ve vzduchu. Překvapeně mu vydechla do úst, když pod zadkem ucítila tvrdou desku skříně. Dosedla na ni a objala ho stehny oko boků.

Její způsob poděkování se mu dost zamlouval. Volnýma rukama jí přejel po zádech a stáhl šaty z ramen. Se zašustěním sklouzly dolů. Ocitla se před ním do pasu nahá a jeho ruce toho hned využily. Přejížděly jí po žebrech a mučivě pomalu se blížily k jejím ňadrům, dokud jedno nesevřel. Silně, ale ne bolestivě.

Stejně jako se on dotýkal on jí, stále více se ona chtěla dotýkat jeho. Aniž by se od něj odtrhla, začala mu rozepínat halenu. Její prsty nebyly tak obratné jako jindy. O to víc byla vzrušená, když se dostala konečně pod ni.

Nikdy by mu to nepřiznala. Snad by to nahlas neřekla ani sama před sebou, ale chybělo jí to. Moct se ho dotýkat, svírat ho mezi stehny a cítit jeho chuť... Všechno tohle jako by se pro ni stávalo návykové.

Přejela mu po kalhotech a začala rozepínat i ty. Šlo to stále hůř. Sevřel znovu její bradavku a promnul. Její prsty se začínaly chvět vzrušením a to jak je vzrušený on, cítila i přes látku kalhot.

Prudce nassál vzduch přes zatnuté zuby, když přejela rukou přímo po jeho rozkroku. Byl vzrušený až na samou hranici a toužil jen po jednom. Odstrčil její ruku a během chvilky si kalhoty rozepnul sám. Dlaně jí znovu položil na stehna a vyjel vzhůru k bokům. Jediným pohybem jí vyhrnul šaty po stehnech vzhůru a pak přirazil na sebe.

Vyjekla, když jediným plynulým pohybem zajel přímo do ní. Držel ji za zadek a druhým přírazem se ocitl uvnitř úplně celý. Zatnula mu nehty do kůže a prohnula se v bedrech. Pak už jí vše splynulo v jedno a ona mu vycházela nedočkavě vstříc v návalech blížícího se vyvrcholení.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction